Ústavní zákon o svobodném Internetu - připomínky

[Jakub.Michalek]

Síťová neutralita je dost tenký led a řekl bych největší potenciální slabina tohoto zákona (ač teď v tiskových zprávách formulována velice obezřetně). V komunitě není žádná jednota o tom, do jaké míry je regulace v oblasti síťové neutrality prospěšná. Rozhodně však neplatí, že by neutralita byla ústředním fenoménem, protože její součástí není zákaz sledování ani zákaz přenášení odpovědnosti.

V žádné ústavě se pojem svobodný člověk AFAIK nevyskytuje, mimo formulací že "tento národ je společenstvím svobodných lidí" tedy proklamace výchozího stavu, tady se však podobný koncept snažíme teprve zavést.

Naše listina mluví o svobodném národu, ústava o svobodné soutěži politických stran. Svobodný prostor je také běžně používaný výraz. Charta OSN mluví o svobodném politickém zřízení. Existovala svobodná města, svobodné Heřmanice atd. Nevím, proč by nemohl být svobodný Internet jako svobodný prostor. Svoboda má význam nezasahování externí vůle, například vůle státu v podobě zákona v případě omezení možností člověka šířit informace (faktických, nikoliv právních). Vzhledem k tomu, že svoboda je definována negativně jako absence omezení, v tomto případě státu s názvem Česká republika, tak lze v uvedeném smyslu s formulací "Svoboda Internetu se zaručuje" souhlasit. Obsahem tohoto ručení je odpovědnost za škodu způsobenou porušením povinnosti státu nezasahovat do svobodného Internetu.

Já to chápu, ale tak jak je tento zákaz formulován, nedovoluje výjimky. Stejně jako ti nemůžu vykrást byt, když ho necháš zcela záměrně odemčený a dveře dokořán jako projev vědomého souhlasu s vykradením.

To je ovšem nekorektní analogie. Korektní analogie by byla, že necháš svému sluhovi instrukci, aby všechny hosty uvedl do tvého domu a nechal je například se občerstvit. A to jistě není jednání bez souhlasu.

[Petr.Vileta]

ad a) neumis cist? Cookies ukladana bez vedomi uzivatele - tedy musis zajistit informovani uzivatele o tom, co a proc hodlas sledovat. Co je na tom sloziteho? V tomhle ohledu bych si klido doved predstavit ustanoveni, ktere by primo narizovalo, ze prohlizece musi mit by default cookies vypnute. ZADNY web to totiz pro normalni provoz nepotrebuje. Podotykam, ze osobne mam zakazano vse krome povolenych vyjimek.

Hodně zdaru s prosazováním embarga na dovoz prohlížečů které to nerespektují. Hodně zdaru s prosazováním požadovaného povinného informování na všech webových stránkách (včetně blogísků o My Little Ponny apod.) poskytovaných z kompů na území ČR.

No take si myslim, ze zakaz cookies je hovadina pripadne paranoia, ale to se da lecit . Html protokol je tak nejak davkovy Poslu neco tam, zavre se relace. Dostanu neco zpet, zavre se relace. Pokud chci udrzet napriklad informaci o prihlasenem uzivateli, tak to jinak nez pres cookies nebo sessions snad ani nejde. Napsal jsem nekolik eshopu a ackoliv tim nikoho nesleduji, treba kvuli reklame nebo navstevnosti, tak presto cookies pouzivam.

[Pavel.Cisar]

2 Jakub: Já linii tvé myšlenkové konstrukce chápu a na obecné úrovni se s ní ztotožňuji, ale nemyslím si, že je to dobrý základ pro uchopení tématu vtěleného do ústavního zákona. Je to "ambiciozní pošetilost" stejného druhu, jako deklarovat ústavním zákonem jedné malé země svobodu vesmíru. Takhle se dané téma IMHO uchopit nedá.

Duch ideje Svobodného Internetu a jeho naplnění v kontextu teritoriální ústavy lze vyjádřit třemi deklaracemi:

1) Internet (síť jako celek) je veřejný prostor.
2) Každý prvek sítě je vlastněným majetkem.
3) Svoboda komunikace mezi uzly sítě se zaručuje

Pozn.: Výše uvedené formulace tří bodů jsou samozřejmě neobratné a pro konkrétní ústavní text zřejmě nevhodné, nejsem právník. Jde jen o nástřel myšlenky (první vyjádření).

Rozbor:

1) Internet (síť jako celek) je veřejný prostor.
Viz článek 8(1), 14, 10, 27 a 34 Základní listiny práv a svobod
Pozn.: Ideovým předobrazem veřejného prostoru je starořecká Agora. Úpravy výše uvedených práv pouze v mezích daných zákonem pro veřejný prostor. Tím je jasné že žádný občan nemůže být z veřejného prostoru vyloučen (odpojování), nemůže být sledován atd.

2) Každý prvek sítě je vlastněným majetkem.
Viz článek 11 a 12 Základní listiny práv a svobod. Tím je dána nepřenositelnost odpovědnosti na ISP za obsah, ochrana majetku, úprava zásahů státu do soukromého majetku, smluvní vztahy atd.

Ze součinnosti bodů 1) a 2) jasně vyplývají práva a povinnosti - vztahy a interakce - soukromého majetku v rámci veřejného prostoru. Tyto vztahy jsou v reálném světě jasně a funkčně definované, jen je nutné je vztáhnout i do virtuálního prostoru.

3) Svoboda komunikace mezi uzly sítě se zaručuje
Viz článek 13 a 17 Základní listiny práv a svobod. Tím je dána forma a limity ochrany soukromí, komunikace atd.

Takto definovaná "Svoboda Internetu" je striktně teritoriální a ukotvená v existujících právních předpisech, a nevyžaduje žádné speciální specifikace a konkretizace. Prostě jen jasně definuje jaká práva ukotvená v listině práv a svobod + ústavě jsou pro jednotlivé aspekty sítě směrodatná - primární, EDIT (doplnění): a jaké zákony jsou na ně aplikovány, případně brány jako model pro spec. verzi nutnou pro prostředí Internet.

[Karel.Fuzik]

Pavlova koncepce je IMHO zatím nejlepší konstrukcí. Tedy stručná a jasná, jednoznačná. Jen ji dostat do paragrafového znění.

[Ivo.Vasicek]

Je to "ambiciozní pošetilost" stejného druhu, jako deklarovat ústavním zákonem jedné malé země svobodu vesmíru. Takhle se dané téma IMHO uchopit nedá.

Duch ideje Svobodného Internetu a jeho naplnění v kontextu teritoriální ústavy lze vyjádřit třemi deklaracemi:

1) Internet (síť jako celek) je veřejný prostor.
2) Každý prvek sítě je vlastněným majetkem.
3) Svoboda komunikace mezi uzly sítě se zaručuje

Oceňuji, že Pavel vnáší do přípravy ústavního zákona i technický pohled. Nicméně je potřeba zvláštní obezřetnost, protože nevhodně formulovaný text by mohl přinést více škody než užitku.

Koncepce již existuje: Je to náš politický program. Ten jsme převedli do současného návrhu textu ústavního zákona, aby měla jeho ustanovení bezprostřední dopad na naše klíčová témata.

Nevylučuji, že Pavlova koncepce by měla obdobné legislativní vyjádření jako současný návrh ústavního zákona, nicméně u některých východisek bych se rád zastavil a vysvětlil určité jemnosti, které na první pohled mohou vypadat bagatelně, nicméně pro budoucí povahu Internetu (= celosvětové veřejné datové sítě) mohou být klíčová:

1. Současný návrh deklaruje svobodu Internetu, Pavlova koncepce deklaruje jen jeho veřejnost. To jsou dva odlišné pojmy, které mají odlišné důsledky a záruky pro člověka. Požadavek veřejnosti je již pojmově obsažen v pojmu Internet, tedy ten klíč spočívá v tom, že jde o systém svobodný.
2. Teze, že Internet je veřejný prostor, je bez bližšího vymezení pouze vágní konstatování. Takto formulováno je to podobné jako proklamace, že svět je veřejný prostor. Pokud je o něčem stanoveno, že to je veřejný prostor, implikuje to zároveň pravomoc státu stanovovat pravidla v tomto veřejném prostoru, což považuji za silně nežádoucí. Proto jsme narozdíl od Pavla zvolili za ústřední koncepci nezávislosti Internetu a možností státu zasahovat do souvisejících vztahů jen v míře povolené ústavním zákonem. Internet je naše moře a moře nepatří žádnému konkrétnímu státu, ani není jeho veřejným prostorem (Internet je res omnium commune - věc sloužící všem).
3. Současný návrh deklaruje svobodu Internetu na celém světě jako přirozenou, Pavlův návrh postupuje pozitivisticky v rámci teritoriality. Svoboda se podle mého názoru vyznačuje právě tím, že překračuje hranice státu. V případě pozitivistického postupu se navíc vystavujeme prostě změně zákona, zatímco zrušení svobodného Internetu by ústavní soud posuzoval patrně jako protiústavní, byť by bylo stanoveno ústavním zákonem. Stát uznává přirozenost lidských práv, svými zákony je nevytváří, ale pouze deklaruje. Podobně považuji za správné, aby stát konstatoval, že Internet je nezávislý a má být svobodný. V ústavním zákonu máme nejen možnost stanovit důsledky omezování svobody Internetu mimo Českou republiku, nýbrž přímo i povinnost (odsouzení čínské cenzury nebo blokování evropských uživatelů při přístupu na části sítě s kabely v Americe).
4. Druhá teze o vlastnictví prvku sítě konstatuje existenci vlastnictví, jak je zakotvena v listině (a v tom ohledu je samozřejmá, až nadbytečná).

   Ze součinnosti bodů 1) a 2) jasně vyplývají práva a povinnosti - vztahy a interakce - soukromého majetku v rámci veřejného prostoru. Tyto vztahy jsou v reálném světě jasně a funkčně definované, jen je nutné je vztáhnout i do virtuálního prostoru.

   Tímto způsobem jsou zdůvodňována opatření jako ACTA: Pouze se stanovují pravidla, stejně jako na silnici v hmotném světě. Podobným způsobem argumentoval i dnešní ministr školství Dobeš pro cenzuru Internetu. Přeci také nenecháte děti řídit na silnici? Velice nebezpečná analogie. Analogie pokulhává v tom, že ve skutečnosti jsou soukromé předměty ve veřejném prostoru (stan v lese), zatímco v kyberprostoru síťové prvky roli předmětů nehrají. Síťové prvky se řídí samozřejmě pravidly hmotného světa, kyberprostor však nikoliv. Stát by neměl nutit majitele k jednání, které svobodu kyberprostoru v důsledku poškozuje nebo ohrožuje. Doteď nebylo nutné na Internetu zavádět stejná pravidla jako platí na silnicích a rozhodně neexistuje žádná nutnost je zavádět. Chybnou analogii mezi nesvobodným hmotným světem a svobodným Internetem, kde pravidla vznikají evolucí a mají vlastní postupy jejich prosazování, považuji za chybnou premisu.

   Úpravy výše uvedených práv pouze v mezích daných zákonem pro veřejný prostor. Tím je jasné že žádný občan nemůže být z veřejného prostoru vyloučen (odpojování), nemůže být sledován atd.

   Nechci to rozebírat dále podrobně, nicméně postačí několik absurdních případů, proč analogie nefunguje nebo má důsledky přímo proti našemu programu. Například při vstupu do chráněného objektu je člověk vyzván k prokázání identity. Je jasné, že analogie v kyberprostoru v podobě ztráty anonymity na státních webech by byla nevhodná a v rozporu s programem. Rovněž stát a veřejné samosprávy mají paušální sledovací služby v reálném prostoru, jejichž přenesení do kyberprostoru je ve sporu s politickým programem. Z právního hlediska pak dodávám, že samotnou existencí vlastnictví nelze vyloučit odpovědnost za škodu způsobenou při využití vlastnictví, jak Pavel uvádí, protože vlastnictví podle Listiny zavazuje. Stát tedy u některých vlastníků stanoví objektivní odpovědnost za škodu, i když je způsobena jejich zákazníky.
5. Poslední teze používá zvláštní termín "svoboda komunikace", což je termín 1000krát méně používaný než "svobodný Internet". Patrně má na mysli listovní a telekomunikační tajemství v kombinaci se svobodou informací. Nicméně zde je dost velký problém s konceptem teritoriality, protože pokud se má týkat pouze našeho území, tak Pavlův návrh má vlastně ještě menší garance než Listina základních práv a svobod a příslušné mezinárodní úmluvy, které svobodu informací zaručují "bez ohledu na hranice státu".

Sumá sumárum je to další pohled na východiska nebo principy, se kterým by bylo možné při reformulaci souhlasit. Nesouhlasím však s principem teritoriality, deklarací veřejnosti místo svobody a argumentací "nutností" použití analogie z hmotného světa. Z hlediska ústavněprávního je v kontextu našeho programu považuji za problematická.

Ať jsou východiska jakákoliv, je právě úkolem zákonů, aby převedly principy do konkrétních pravidel. Vzhledem k tomu, že všechny principy jsou spolu často ve sporu (a to i v Listině), měl by ústavní zákon o svobodném Internetu jasně stanovit, který z nich má v konkrétním kontroverzním případě přednost a jaké jsou meze pro normotvorbu obyčejnými zákony. To je ústřední otázka, na kterou nelze odpovědět výčtem principů.

Proto současný a veřejně prezentovaný návrh ústavního zákona o svobodném Internetu obsahuje jednoznačné požadavky (vycházející bezprostředně z programu) na zákaz cenzury, zákaz plošného sledování komunikace, zákaz přenášení odpovědnosti na poskytovatele služeb, zákaz odpojování a síťovou neutralitu - to jsou ty styčné plochy, u kterých je potřeba rozhodnout, jaký konkrétní princip má mít přednost. A o tom se vede současná debata.

[Pavel.Cisar]

1. Současný návrh deklaruje svobodu Internetu, Pavlova koncepce deklaruje jen jeho veřejnost. To jsou dva odlišné pojmy, které mají odlišné důsledky a záruky pro člověka. Požadavek veřejnosti je již pojmově obsažen v pojmu Internet, tedy ten klíč spočívá v tom, že jde o systém svobodný.

To je věc optiky. Ty pořád prosazuješ pohled na Internet jako na samostatnou entitu, což je IMHO základní chyba, díky které většina nePirátů kroutí hlavou a ťuká si na čelo. Já považuji Internet za prostor kde se pohybují lidé, a svoboda Internetu je dána tím, že se na něm pohybují svobodní lidé (viz listina 8(1)). Bez lidí je Internet mrtvý kus technologie. A nechoď na mě s automatizovanými systémy apod. protože to jsou jen agenti zastupující člověka bez vlastní svobody.

2. Teze, že Internet je veřejný prostor, je bez bližšího vymezení pouze vágní konstatování. Takto formulováno je to podobné jako proklamace, že svět je veřejný prostor. Pokud je o něčem stanoveno, že to je veřejný prostor, implikuje to zároveň pravomoc státu stanovovat pravidla v tomto veřejném prostoru, což považuji za silně nežádoucí.

1. Svět jako celek je možná veřejný prostor, ale je rozparcelován na ne zcela veřejné kousky.
2. Zatím co jistou "veřejnost" světa každý chápe (minimálně na instinktivní úrovni) i bez zásadní ústavní deklarace, o Internetu se to říci nedá (jinak by jsme se ani o potřebě zákona nedohadovali), proto je explicitní deklarace nezbytná. Internet je umělý konstrukt, a je na nás - lidech - jaký status mu přisoudíme.

Proto jsme narozdíl od Pavla zvolili za ústřední koncepci nezávislosti Internetu a možností státu zasahovat do souvisejících vztahů jen v míře povolené ústavním zákonem. Internet je naše moře a moře nepatří žádnému konkrétnímu státu, ani není jeho veřejným prostorem (Internet je res omnium commune - věc sloužící všem).

To je ovšem naprostý nesmysl (sorry, ale jinak se to pojmenovat nedá). Internet už ze své povahy umělého artefaktu s bambiliónem vlastníků není nezávislý a nikdy být nemůže. Internet je naše moře je sice krásný slogan, ale Internet není jako moře. Moře exituje nezávisle na komkoliv z nás, Internet bez nás všech co se na něm podílíme není nic. Pokud ho vyhlásíš za nezávislý, to jako vyvlastnímě všechny a necháme Internet aby si existoval sám o sobě a nezávisle na nás, nebo jako jak?

3. Současný návrh deklaruje svobodu Internetu na celém světě jako přirozenou, Pavlův návrh postupuje pozitivisticky v rámci teritoriality. Svoboda se podle mého názoru vyznačuje právě tím, že překračuje hranice státu. V případě pozitivistického postupu se navíc vystavujeme prostě změně zákona, zatímco zrušení svobodného Internetu by ústavní soud posuzoval patrně jako protiústavní, byť by bylo stanoveno ústavním zákonem. Stát uznává přirozenost lidských práv, svými zákony je nevytváří, ale pouze deklaruje. Podobně považuji za správné, aby stát konstatoval, že Internet je nezávislý a má být svobodný. V ústavním zákonu máme nejen možnost stanovit důsledky omezování svobody Internetu mimo Českou republiku, nýbrž přímo i povinnost (odsouzení čínské cenzury nebo blokování evropských uživatelů při přístupu na části sítě s kabely v Americe).

Opravdu krásné ideje, ale vraťme se zpátky na zem. Svoboda Internetu není přirozená, ani tady, ani jinde. Každý fyzický kousek Internetu někomu patří, a většina patří někomu za hranicemi ČR. Kdokoliv může kdykoliv svou část Internetu zabalit, odpojit nebo rozmlátit, a nikomu do toho nic není a být nesmí. Pouze jsme se historickým vývojem dobrali k tomu, že zisk ze vzájemného propojení a sdílení zdrojů převažuje individuální zátěž v podobě poskytnutí zdrojů jiným a rizikům s tím spojeným. Je to stejné jako u města kde každý dům, každá ulice, každý šutřík někomu patří, ale protože kolektivní benefit z funkčního města značně převažuje náklady a rizika s tím spojená, může každý používat i cizí cesty, některé domy apod. Proto je Internet jako celek prostorem veřejným, nikoliv svobodným.

4. Druhá teze o vlastnictví prvku sítě konstatuje existenci vlastnictví, jak je zakotvena v listině (a v tom ohledu je samozřejmá, až nadbytečná).

Možná je zbytečná a v zákoně uvedená být nemusí, nevím. Uvedl jsem ji hlavně proto, abych podtrhl fakt že Internet je vlastněn. Internet není jako země, která tady prostě je a nějak jsme si ji rozdělili nebo rozdělujeme. Internet vzniká průběžně tak jak do něj zapojujeme své osobní vlastnictví. Považuji za důležité na tento fakt nezapomínat, a explicitní připomínka v zákoně nemusí být od věci.

Ze součinnosti bodů 1) a 2) jasně vyplývají práva a povinnosti - vztahy a interakce - soukromého majetku v rámci veřejného prostoru. Tyto vztahy jsou v reálném světě jasně a funkčně definované, jen je nutné je vztáhnout i do virtuálního prostoru.

Tímto způsobem jsou zdůvodňována opatření jako ACTA: Pouze se stanovují pravidla, stejně jako na silnici v hmotném světě. Podobným způsobem argumentoval i dnešní ministr školství Dobeš pro cenzuru Internetu. Přeci také nenecháte děti řídit na silnici? Velice nebezpečná analogie. Analogie pokulhává v tom, že ve skutečnosti jsou soukromé předměty ve veřejném prostoru (stan v lese), zatímco v kyberprostoru síťové prvky roli předmětů nehrají. Síťové prvky se řídí samozřejmě pravidly hmotného světa, kyberprostor však nikoliv. Stát by neměl nutit majitele k jednání, které svobodu kyberprostoru v důsledku poškozuje nebo ohrožuje. Doteď nebylo nutné na Internetu zavádět stejná pravidla jako platí na silnicích a rozhodně neexistuje žádná nutnost je zavádět. Chybnou analogii mezi nesvobodným hmotným světem a svobodným Internetem, kde pravidla vznikají evolucí a mají vlastní postupy jejich prosazování, považuji za chybnou premisu.

Že se někdo snaží prosazovat kraviny které jdou proti nastaveným mantinelům není chyba oněch mantinelů, a důvod k tomu aby jsme všechny mantinely zrušili (všeobjímající svobodou). Ano, nechceme nechat děti řídit na silnici, ale to neznamená že když někdo navrhne zařídit to instalací kamer v každém autě a zapalováním napojeným na analyzátor DNA, tak to prohlásíme za selhání systému a zakážeme jakékoliv pokusy o ochranu dětí ústavním zákonem. Stejně tak pokusy o nesmyslné regulace a omezování svobod na Internetu lze vyblokovat jinými způsoby zakotvenými jinde. To co ty obhajuješ je vybudování zdi kolem Internetu, a jeho prohlášení za nezávislý prostor bez jakékoliv vazby na zbytek světa, který se řídí vlastními zákony atd. což je IMHO nesmysl. Skutečný problém před kterým stojíme je definovat ty správné paralely mezi Internetem a "reálným světem", aby bylo jasné které úpravy a způsoby řešení které už máme lze aplikovat na Internet, a které nelze. Když vlastníš kus veřejně přístupného lesa, tak po tobě stát nemůže chtít, aby si zajistil že se v něm nikomu nic nestane, nebudou se tam lidi navzájem vraždit, okrádat nebo nedej bože milovat. Ale může po tobě žádat, aby jsi o les pečoval, aby riziko že někomu spadne strom na hlavu bylo minimální, nahlásil trestnou činnost pokud se o ní dozvíš, spolupracoval s policií pokud tě o to požádá (v rozsahu mandátu daným zákonem nebo soudem), případně splnil určité podmínky pro připojení tvého lesa k širšímu veřejnému prostoru. U ISP nebo provozovatele služby je to obdobné. Jde jen o to, aby soudy i zákonodárci chápali paralelu a respektovali ji. K tomu by jim měl dopomoct právě ústavní zákon o Svobodném Internetu.

Úpravy výše uvedených práv pouze v mezích daných zákonem pro veřejný prostor. Tím je jasné že žádný občan nemůže být z veřejného prostoru vyloučen (odpojování), nemůže být sledován atd.

Nechci to rozebírat dále podrobně, nicméně postačí několik absurdních případů, proč analogie nefunguje nebo má důsledky přímo proti našemu programu. Například při vstupu do chráněného objektu je člověk vyzván k prokázání identity. Je jasné, že analogie v kyberprostoru v podobě ztráty anonymity na státních webech by byla nevhodná a v rozporu s programem. Rovněž stát a veřejné samosprávy mají paušální sledovací služby v reálném prostoru, jejichž přenesení do kyberprostoru je ve sporu s politickým programem. Z právního hlediska pak dodávám, že samotnou existencí vlastnictví nelze vyloučit odpovědnost za škodu způsobenou při využití vlastnictví, jak Pavel uvádí, protože vlastnictví podle Listiny zavazuje. Stát tedy u některých vlastníků stanoví objektivní odpovědnost za škodu, i když je způsobena jejich zákazníky.

Tak buď nechápu Pirátský program, nebo je špatně napsaný, nebo ho naopak nechápeš ty Jak může být případný požadavek ztráty anonymity na nějakém webu v rozporu s Pirátským programem? Na spoustě webů (i nevládních) je anonymita redukována nebo zcela odstraněna. Fakt si nedokážu představit jak se zachová moje banka až po ni budu žádat naprostou anonymitu přístupu k eBankovnictví až Pirátský program vyhraje a svět bude nebem na zemi. A podle tvé logiky je tedy možné aby stát uzákonil odpovědnost majitelů nemovitostí za škody způsobené nájemci, tedy minimálně na Internetu, protože Internet je něco speciálního co nemá v reálném světě obdoby. Fakt mi tu ukazuješ pár absurdních případů

5. Poslední teze používá zvláštní termín "svoboda komunikace", což je termín 1000krát méně používaný než "svobodný Internet". Patrně má na mysli listovní a telekomunikační tajemství v kombinaci se svobodou informací. Nicméně zde je dost velký problém s konceptem teritoriality, protože pokud se má týkat pouze našeho území, tak Pavlův návrh má vlastně ještě menší garance než Listina základních práv a svobod a příslušné mezinárodní úmluvy, které svobodu informací zaručují "bez ohledu na hranice státu".

Ano, listovní tajemství a svoboda informací, odkazoval jsem na příslušné pasáže listiny. Nechápu proč se najednou zaklínáš teritorialitou která jako by zničeho nic zázračně anulovala mezinárodní dohody. A to by měla jako proč? Naopak bod 3. na našem konceptu komunikačního tajemství a svobody informací rozšířeného na ostatní exteritoriální subjekty přes existující mezinárodní smlouvy naopak staví. Není třeba vymýšlet kolo, už na něm jedeme, stačí když si to přiznáme.

Suma sumárum je to další pohled na východiska nebo principy, se kterým by bylo možné při reformulaci souhlasit. Nesouhlasím však s principem teritoriality, deklarací veřejnosti místo svobody a argumentací "nutností" použití analogie z hmotného světa. Z hlediska ústavněprávního je v kontextu našeho programu považuji za problematická.

Suma sumárum jsi mě přesvědčil jen o tom že nesouhlasíš, ale nikoliv o závažnosti a správnosti svých argumentů. V podstatě se snažíš zavést speciální zákon o manipulaci s plazmou na celém světě, když už tady máme zákony o práci s ohněm včetně mezinárodních smluv, a jediné co je třeba udělat je prohlásit plazmu za druh ohně, aby to bylo jasné i tupounům v Bruselu.

[Radim.Nenal]

...svoboda Internetu je dána tím, že se na něm pohybují svobodní lidé...

ale my bychom asi chteli aby internet byl svobodny i pro Cinany a Irance... chapu ze to cesky zakon nemuze vynutit, ale meli bychom toto prani deklarovat

Jak může být případný požadavek ztráty anonymity na nějakém webu v rozporu s Pirátským programem?

Pravda, pravda. V rozporu je pouze smirovani uzivatelu. Pokud se me web dotaze na mou identitu a ja se svobodne rozhodnu mu ji prozradit je to IMHO v naprostem poradku.

listovní tajemství a svoboda informací - to neni to same! svoboda informaci je, ze si vyvojar linuxu v Iranu muze stahnout zdrojove kody z US (coz je nyni nelegalni), listovni tajemstvi snad neni treba vysvetlovat, to chapeme intuitivne a nyni na internetu naprosto a zcela neplati

[Pavel.Cisar]

...svoboda Internetu je dána tím, že se na něm pohybují svobodní lidé...

ale my bychom asi chteli aby internet byl svobodny i pro Cinany a Irance... chapu ze to cesky zakon nemuze vynutit, ale meli bychom toto prani deklarovat

1. Nic nám nebrání toto přání vykřičet do světa ze vše věží.
2. Jaký je důvod mít toto hezké ale prázdné gesto (na čemž se shodneme i mezi sebou, o nePirátech nemluvě) v ústavním zákoně? Ničemu to neprospěje a nijak nás to neomezí (viz 1).
3. Ne všichni mimo Pirátskou stranu se na věc dívají stejně, přičemž jejich podporu potřebujeme pro prosazení tohoto zákona. Trvat na prázdném gestu a ohrozit tak schválení zákona je dětinské (byť by bylo sebevíc šlechetné, což není).
4. Svoboda Internetu tak jak je explicitně definována není žádný přílepek který by šel snadno z návrhu vypreparovat, takže neprojde ani argumentace "chtějme maximum, prosadíme co půjde prosadit".

Jak může být případný požadavek ztráty anonymity na nějakém webu v rozporu s Pirátským programem?

Pravda, pravda. V rozporu je pouze smirovani uzivatelu. Pokud se me web dotaze na mou identitu a ja se svobodne rozhodnu mu ji prozradit je to IMHO v naprostem poradku.

BTW, šmírovat lidi bez omezení nelze ani mimo Internet. Na zákonné odposlechy máme jasná pravidla, na privátní šmírování máme pravidla rovněž.

listovní tajemství a svoboda informací - to neni to same! svoboda informaci je, ze si vyvojar linuxu v Iranu muze stahnout zdrojove kody z US (coz je nyni nelegalni), listovni tajemstvi snad neni treba vysvetlovat, to chapeme intuitivne a nyni na internetu naprosto a zcela neplati

Ježíšku, a od kdy listovní tajemství (privátnost komunikace) na Internetu neplatí? Takže zaměstnanci Google, Seznamu a dalších nám můžou zcela bez postihu číst poštu? To, že to technicky mohou, neznamená že jim to zákon dovoluje (nejen ten náš). I strojové zpracování obsahu je na hraně, a tyto firmy jsou velmi pečlivé v tom, aby nepřekročili hranici kdy je soud klepne přes prsty. A to je jen jeden příklad z mnoha. Nepleťte si přátelé reálnou technickou možnost narušení privátnosti komunikace s legálností takového jednání.

[Evzen.Boura]

Ježíšku, a od kdy listovní tajemství (privátnost komunikace) na Internetu neplatí?

Staci si polozit otazku, ve kterych zemich existuje internet a velice rychle ti dojde, zda plati postovni tajemstv nebo ne.

[Bauglir]

Dobrý den,
(nejsem členem, ale jako občan ČR, který si myslí, že takový zákon je potřeba)
Nejprve obecně
0/ "Co to je ten Internet"? Je jakákoliv TCP/IP, resp. UDP komunikace internetem? Je uzavřené diskusní fórum bez možnosti registrace internetem? Je firemní intranet, který je zaměstnancům dostupný i mimo firmu přes přihlášení internetem? mají tam být garantované stejné svobody uživatelům? Co intranet pouze ve firmě? Bez přístupu odjinud? Přesto, že bude používat stejné technologie, jako internet (UDP, TCP/IP, HTTP, IMAP, webový server, prohlížeč...)? Je například internetový magazín novin (iDnes, iHned, apod?) VEŘEJNÁ datová síť? Nebo soukromé stránky?
1/ Vítám záměr zákona coby jasné deklarace toho, že určíté základní svobody a práva musí být garantována i na internetu. Teto návrh je ovšem naprosto odtržený od reality a staví internet na vše ostatní (dokonce i nad další ústavou garantované svobody a práva), to není nedodělkem, to je v zákonu naprosto jasně napsané.
2/ Autor je právem nepolíbený
3/ Tento návrh nejen, že je špatný, ale dokonce by napáchal dost velké škody (jak finanční [a teď nemám na mysli cokoliv spojeného s autorským zákonem], tak i obecnějšího charakteru [snížení právní jistoty, snížený svobody uživatelů na internetu <to je dost ironické>, nevymahatelnost některých práv atd.). Opět, něco může plynout z toho, že se jedná o návrh, něco je ale podstatou tohoto zákona

Chápu, že jsem o diskuzi na rozpracovaným návrhem, ale je tak špatný, až to bolí

Svobodný Internet se zaručuje.

Je pravda, že pojem svobody (jako podstatného a přídavného jména) je každému zřejmý, problém je v tom, že každému jinak. Ústava se v případě takovýchto deklarací často odvolává na zákony, které upřesňují takovéto pojmy. Vyjádření autora v diskuzi "Svoboda má význam nezasahování externí vůle, například vůle státu v podobě zákona v případě omezení možností člověka šířit informace (faktických, nikoliv právních). Vzhledem k tomu, že svoboda je definována negativně jako absence omezení..." je samozřejmě nepravdivé, nebo minimálně zavádějící. Situace, kdy by externí vůle (stát) nezasahovala do svobody člověka (absence omezení) není svobodou, nýbrž bezprávím (snad si každý dokáže přestavit nějaké jednání, které by bylo mým svobodným jednáním na internetu poškozovalo někoho jiného = "svoboda jednotlivce končí tam, kde začínají práva někoho jiného"). Spousta práv, pokud by nezákonného jednání dopustil člověk prostřednictvím internetu, by zůstala nevymahatelných. Tady je nutné si uvědomit, že se jedná o zákon, nikoliv filosofickou stať, nebo polit. program.. Pokud to autor myslel obecně, patří to do preambule. Pokud to nemyslel obecně, buď se to týká jednání lidí (a v tom případě musí existovat nějaká omezení daná zákonem), nebo se jedná o holý nesmysl (jak svobodný internet? upřímně svobodná soutěž politických stran je jasně představitelný pojem (mimochodem ani ta není absolutní), ale svobodný internet bez toho, aby se tím myslelo na chování/omezovaní/povolování/cojávím lidí je holý nesmysl).

Kód: Vybrat vše

(2) Zakazuje se

a) sledování uživatelů Internetu (Sledováním uživatelů se pro účely tohoto zákona rozumí všechny činnosti bez souhlasu některého z účastníků komunikace, kterými lze získat informace o přenášení dat nebo účastnících komunikace.)
b) cenzura Internetu (Cenzurou se pro účely tohoto zákona rozumí činnost a úpravy prostředků využívaných veřejnou datovou sítí, jejichž cílem je všem nebo alespoň některým uživatelů veřejné datové sítě bez jejich souhlasu znemožnit nebo výrazně znesnadnit odeslání, přijetí nebo vyhledání informace tam, kde by to jinak prostředky veřejné datové sítě umožňovaly.)
c) odpojování uživatelů od Internetu (Odpojováním uživatelů se pro účely tohoto zákona rozumí činnost a úpravy prostředků využívaných veřejnou datovou sítí, jejichž cílem je znemožnit konkrétnímu uživateli tuto síť nadále využívat.)
d) porušování síťové neutrality,
e) přenášení právní odpovědnosti za jednání uživatele na poskytovatele internetových služeb,

ad a) čímž okamžitě jsou nepoužitelná cookies, obecné služby pro statistiky, cílení reklam na základě vyhledávání, nebo třeba i nabízení přátel na sociální síti na základě existujícího společného přítele, automatické nastavení služby do režimu, který je nevhodnější pro uživatele na základě interní heuristiky sytému, atd.
http://www.zdrojak.cz/zpravicky/webova- ... nelegalni/
to bude dost velká otrava pro uživatele, která skončí podobně jako všechny automatické dialogy a nesmysly jiných programů (nečíst, kliknout a OK)
Argument "já mám vypnuté cookies, pač ho na většině serverů stejně není potřeba" není argument (Vaše chování a Vaše preference nejsou chováním většiny a i kdyby bylo, je otázka, zda je nutné z toho dělat povinnost/někoho do toho nutit - je otázka, zda povolená cookies všude v takovém nastavení nelze chápat již jako vyjádření vůle).
ad b) KAŽDÝ stát obsahuje cenzuru. Například nemohu beztrestně o své konkurenci vědomě rozhlašovat lži, za to mě nejspíše odsoudí a takový článek by musel by odstraněn. Nebo co třeba snuff video (takový sexuální sadismus na 10leté slečně zakončení její pitvou zaživa by asi na netu dlouho nevydržel) A to už je cenzura.
Co cenzura na soukromém webu ("promazávání příspěvků diskuze"). A vůbec dokonalé je fakt, že vaše specifikace cenzury naprosto vylučuje systémy do kterých je nutné se přihlašovat/registrovat (a toto není třeba veřejné) a přikazuje, že každý má právo se podívat a manipulovat na mém internetovém bankovnictví (prostředky veřejné datové sítě toto technologicky umožňují). Jéé, budeme mít veřejný celý facebook
Tzn. buď se dostaneme do stavu, kdy existuje naprosto nevyrovnaný stav mezi Internetem a zbytkem, nebo jste to myslel jinak a opět: toto je zákon, který je jasný - nepřipouští cenzuru, takže hodně špatné vyjádření.
ad c) Částečně nevymahatelný (co třeba oprava na lince? nebo co když někdo omylem přesekne kabel? a najednou porušil ústavu???) Co lidé ve věznici? Nemocnici? Je umístění do zařízení, ve kterém internet není "odpojením uživatele"? Co to je "nadále"? 10 min, 2 dny, 3 roky, navždy? Článek 5 vůbec nepočítá s možností, že se občan nějakým rozhodnutím státních orgánů dostane do situace/místa, kde není možné internet využívat. navíc, pokud jste si o některých mích připomínkách k cenzuře myslel, že to je nesmysl a nejsou cenzurou, potom ale Vaše formulace umožňuje rozhodnutí, kterým se občan zbaví práva používat některé služby internetu.
ad d) Sice píšete, že nemáte ještě upřesněné, jakou formu neutrality chápete, ale vzhledem k 9a, které odporuje principu firts come first serve... no nevím nevím... navíc tato formulace znemožňuje smluvní dohodu mezi ISP a klientem (Budete mít internet levněji, ale s menší prioritou, případném např. omezení P2P sítí). To je dost vážný problém.
ad e) Nejsem si jist formulací "přenášení právní odpovědnosti", o jakou míru se jedná? Zakazuje toto jen 100% přenesení (uživatel je tedy beztrestný), nebo i sdílenou odpovědnost? Oba případy mají problém. Pokud jen 100%, máte problém, protože tím umožňujete sdílenou a nic jste nevyřešili, protože budou státy trestat obě strany. Pokud tímto zakážete i sdílenou, stane se ISP beztrestným v případě, ze neoznámí/nezabrání páchání trestného činu, o kterém se nějak dozvěděl... (vizte §366 - §368 trestního zákona)

Kód: Vybrat vše

Čl. 6 Svoboda projevu
Svoboda projevu a právo pokojně se shromažďovat se zaručují též na Internetu. Tím nejsou dotčena přípustná technologická opatření k zajištění dostupnosti internetových služeb.

Opět mi tam chybí v rámci zákonech stanovených mantinelů (u svobody projevu)

Kód: Vybrat vše

Čl. 7 Šifrování
Každý má právo k zabezpečení přenášených dat používat šifrování.

Tady mi chybí "libovolné šifrování", tomuto by neodporoval zákon, který přikazoval prolomitelnou šifru

Kód: Vybrat vše

Čl. 8 Vztah k ostatním předpisům
(a) Mezinárodní smlouvy, zákony a další právní předpisy, jejich výklad a používání musí být v souladu s ústavním zákonem o svobodném Internetu.
(b) Zákony, mezinárodní smlouvy a jiné právní předpisy musí být uvedeny do souladu s ústavním zákonem o svobodném Internetu nejpozději do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona. Tímto dnem pozbývají účinnosti ustanovení, která s ústavním zákonem o svobodném Internetu nejsou v souladu.

ad a) Zhusta redundantní, u ústavního zákona se 8a ve vztahu k nižším právním předpisům předpokládá automaticky. Tady by byl ale problém s dalšími ústavními zákony, tento je s nimi v rozporu (dokonce je v rozporu i Listinou základních práv a svobod) a Vaše formulace "a další právní předpisy" vynucují úpravu ústavy a vypovězení Listiny kvůli nesmyslně napsanému zákonu o Internetu
ad b) toto už je tak absurdní (i ve spojení s čl. 9)
1/ změna ústavy sama o sobě není protiústavní, konstrukce "jiné právní předpisy musí být uvedeny do souladu s ústavním zákonem o svobodném Internetu" ovšem činí tento zákon zhusta nezměnitelný a dokonale nerušitelný... to je vrcholně nedemokratické
2/ holý nesmysl, buď tento zákon platí a nižší právní normy, které jsou s ním v rozporu přestávají platit hned, nebo tento zákon neplatí. Na základě čeho by se rozhodoval případný soudní spor? No na základě předpokládám tohoto zákona, pokud by byl nižší právní předpis v rozporu, jinak bychom se dostali do situace, že ústavní zákon má nižší váhu... k čemu potřebujeme ústavní zákon, který neplatí? (navíc nic neznemožňuje přijmout zákon o trestní odpovědnosti ISP v mezidobí... sice by platil pár měsíců.... ale proč by ne). Nebylo by jednodušší odsunout platnost tohoto zákona o rok (přijmout ho, ale s platností o rok posunutou), nebo nevyhovující právní normy rovnou zrušit? Existence zákona v rozporu s ústavním zákonem je absurdní.


Broňa