Budoucnost státních financí aneb predikce vývoje faktorů ovlivňujících finanční zdroje státu

[MirekS]

Typické znaky vývoje zdrojů státních financí
Základním typickým znakem vývoje zdrojů státních financí je tlak na jejich růst vyvolaný zvyšující se potřebou výdajů při plnění stávajících funkcí státu umocněný inflačním růstem. K tomu můžeme přidat vymýšlení nových funkcí státu některými politickými reprezentacemi, z toho vyplývajícího zvyšování úřednického aparátu, což by mělo za následek růst provozních výdajů státu.
I když se efektivita výběru daní (finančních zdrojů státu) zvyšuje, je nedostatečná i vzhledem k tomu, že se v zásadě nedaří snižovat státní dluh v absolutním vyjádření. V oblasti RUD je prioritní postavení státu díky nastavenému výběrovému mechanismu daní, když podfinancování některých funkcí krajů a obcí je do jisté míry řešeno dotacemi nebo mimořádnými finančními transfery ze SR.

Faktory ovlivňující zdroje státních financí
Základními faktory vlivu na zdroje státních financí jsou:

• stav vnějšího prostředí (stav globální ekonomiky vzhledem k hospodářskému cyklu ovlivňující stav české ekonomiky díky její otevřenosti),

• vývoj HDP (stav české ekonomiky vzhledem k hospodářskému cyklu),

• demografický vývoj (vývoj počtu obyvatel a jejich měnící se struktura v předproduktivním, produktivním a poproduktivním věku),

• měnová politika (stav úrokových měr, měnových kurzů, platební a obchodní bilance),

• fiskální politika (struktura zdrojů státních financí, přímé daně, nepřímé daně, důchodové pojištění, zdravotní pojištění, jiné poplatky aneb celkové (daňové) zatížení,

• ceny komodit a z toho plynoucí ceny energií (ropa, plyn, elektrická energie).

Stav vnějšího prostředí
Z vnějšího prostředí nás nejvíce zajímá stav ekonomiky členských států EU, kam dodáváme cca 80% vyvážené produkce. Z globálního hlediska nás především zajímá stav rozhodujících ekonomických hráčů světa (G20), z hlediska našeho obchodního vztahu s nimi, kde nejmarkantnější je negativní stav obchodní bilance s Čínou (víc jak 1:10 dosahovaný poměr vývozu ku dovozu v CZK). I z hlediska potencionálních rizik krizového stavu globální ekonomiky nás v současnosti zajímá vývoj situace okolo koronavirusu, americko-čínské obchodní války, vývoj situace na Blízkém Východě, ale i brexit).

Vývoj HDP
Dle stavu vnějšího prostředí, zejména ekonomik členských států EU, lze očekávat mírné zpomalování tempa růstu HDP, které bude doprovázeno pravděpodobným mírným posilováním CZK vůči EUR. Taktéž lze očekávat přibližně neměnný poměr exportu vůči domácí spotřebě.

Demografický vývoj
Jestliže chování předchozích dvou faktorů má cyklický charakter, u demografického vývoje je to jinak. Ač v poslední době je stav demografického vývoje uspokojivý (celkový počet obyvatel mírně roste přirozeným způsobem, zvýšenou měrou díky imigraci) jeho výhledy jsou neradostné po roce 2030 zejména díky strukturálním změnám způsobeným začínajícím odchodem Husákových dětí do důchodu, ale hlavně po roce 2050 způsobených předpokládaným celkovým přirozeným úbytkem obyvatelstva. Předpokládané negativní jevy v demografickém vývoji po roce 2050 však lze ještě do jisté míry zvrátit vhodnou populační (chcete-li rodinnou) politikou v mixu s imigrační politikou. Nestane-li se tak, mohou se veřejné finance, počínaje získáváním finančních zdrojů, dostat do velkých potíží, tedy dalšího velkého zadlužení.

Měnová politika
Nenaplňuje se očekávání posilování CZK vůči EUR. Taktéž v poslední době ČNB má problém v zajištění inflačního cíle (2%, skutečnost nad 3%). Je otázkou, zda skutečnost kulminuje nad inflačním cílem nebo ne (tj. zda opatření ČNB jsou dostatečná/přiměřená nebo ne).

Fiskální politika
Lze očekávat změny ve struktuře vybírání daní s důrazem na výběr daní na straně spotřeby, popř. majetkových daní, na úkor mírného snižování či spíše stagnace daní z příjmů. Lze taktéž očekávat snahu o další zvýšení efektivity vybírání daní, včetně zavádění nových daní (viz. digitální daň, návrhy na zavedení sektorové či bankovní daně, apod.).

Ceny komodit a energií
Co se týče vývoje ceny ropy, zdá se, že bude v krátkodobém horizontu stagnovat okolo cca 60 USD/barel. U energií pozorujeme nárůst údajně z důvodů „zdražení“ emisních povolenek.

Typické znaky dosavadního přemýšlení nad tvorbou a využíváním zdrojů státních financí
Snad pro všechny politické reprezentace řídící tento stát po roce 1989 platí, že státní rozpočet připravovaly bilančním způsobem (porovnáváním potřeb s možnostmi především daňového výběru), přičemž vyrovnanost rozpočtu nedokázaly zrealizovat, a tak stát zadlužovaly. V dlouhodobém horizontu nedokázaly udržet státní rozpočet ve vyrovnaném, ne-li přebytkovém stavu. I když v posledních letech (2014 – 2018) politické reprezentace zadlužení zastavily, zdá se, že vývoj v brzké budoucnosti opět bude mít tendenci nabírat obrátky ve směru zadlužení. Takovéto jednání není férové vůči příštím generacím obyvatel a jejich politickým reprezentacím, kterým bude dluh předán – ne vždy byly zvýšené státní výdaje směrovány do investic a byly-li, ne vždy byla věnována dostatečná pozornost návratnosti investic. Navíc státní dluh nebyl a více méně není umořován v době hospodářské konjunktury. Výsledkem je zadlužení státu pohybující se kolem 30% HDP se zhoršujícím se výhledem. Stát tedy prohrává svůj finanční souboj ve smyslu udržení dlouhodobě vyrovnaných rozpočtů a zadělává tak na problém ve veřejných financích i příštím generacím. Připočteme-li k tomu predikovaný demografický vývoj, je na starosti se stavem veřejných financí zaděláno.

Závěr
Piráti by měli představit rozpracování svých návrhů (ve směru jejich reálného dosažení), viz. (dlouhodobá) vyrovnanost veřejných rozpočtů, nepodmíněný základní příjem, čímž sice řekli CO chtějí, ale už neřekli (dostatečně) JAK toho dosáhnout.
Kvituji snahu Pirátů vycházet z analýz současného stavu.
Piráti by měli na všech úrovních veřejných rozpočtů navrhovat minimálně taková zisková řešení, aby pokryla provozní náklady dotčených subjektů (obce, kraje, stát) s určitým finančním polštářem i pro investice. Zároveň by měli klást důraz na zvyšování efektivity státních provozních výdajů a návratnosti státních investic.
Za slabé místo Pirátů považuji nedostatečnou provázanost cílů resortních týmů s finančními cíli a jejich zajištěním (tj. spolupráci s týmem financí), což se, předpokládám, změní spoluprací finančního týmu s ostatními resortními týmy při přípravě volebního programu do PS 2021, resp. návazné úpravě dlouhodobého programu, resp. připravovaném (dlouhodobém) finančním plánu týmem finance ve spolupráci s ostatními resortními týmy. Přeji jim v tomto úsilí zdar v podobě kvalitních výstupů, které budou mít vliv na rozšíření voličské základny.

Zdroje textu:
Wikipedia - státní rozpočet ČR
MF ČR - dluhová statistika
MPO ČR – statistiky zahraničního obchodu
ČSÚ - vývoj HDP
ČSÚ - obyvatelstvo
ČSÚ - projekce obyvatelstva do roku 2100
MF ČR fiskální výhled
NRR - zpráva o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí

[Nikezeus]

Opozice nejak mlci, tak jen doufam, ze maji analyzy soucasnych opatreni na ekonomiku, verejne finance a tim padem na socialni peci a hlavne zdravotnictvi, aby nakonec ekonomicke dopady na kvalitu zdravotni pece a tim i umrtnost apod. nebyly ve vysledku vyssi nez koronavirus.
Ekonomika jedouci na vypary a kvalitni uroven zdravotni peci neni dlouhodobe kompatibilni, ale treba se mylim...

[MirekS]

V důsledku globálního rozšíření koronaviru je nutné predikce aktualizovat.

Stav vnějšího prostředí
Výmluvná statistika dokládá, že nejpostiženějšími teritorii jsou v této době Čína a EU, zde zejména Itálie, Španělsko, ale i Německo a Francie. Dá se tedy předpokládat, že v těchto zemích dojde k ekonomickému útlumu, jehož dopad na ČR bude zřejmý.

Vývoj HDP
Totiž o růstu nad 2% HDP si již v této chvíli můžeme nechat zdát a tyto predikce MF a ČNB pro rok 2020 dnes už neplatí. Nebude se co divit, spadneme-li tímto až do recese. Trend mírného posilování CZK k EUR tak vzal za své, když CZK/EUR se už nyní pohybuje "na úrovni intervencí ČNB", což nahrává exportně orientovaným firmám, za předpokladu fungujících odbytišť.

Demografický vývoj
Čím hůře bude zdravotnický a hygienický systém ČR zvládat koronavirové ohrožení, tím větší negativní dopad to může mít na demografický vývoj ještě před nástupem Husákových dětí do důchodu.

Měnová politika
Trend mírného posilování CZK k EUR vzal za své, když dnes se kurz pohybuje "na úrovni intervencí ČNB", což je živnou půdou pro výhodný odprodej intervencemi nafouklých devizových rezerv ČNB s cílem zmírnit růst devizového kurzu CZK/EUR, ale hlavně CZK/USD. Na druhou stranu inflace zřejmě v únoru t.r. kulminovala a nyní se pravděpodobně dočkáme přiblížení se k inflačnímu cíli ČNB.

Fiskální politika
Jak příjmová tak i výdajová stránka státních financí vezme za své, bohužel, v negativním smyslu slova. Zatímco u příjmů lze již dnes dovodit ztrátu, výdaje státu naopak vzrostou. Řešit se to bude, jak jinak, zvýšeným zadlužením.

Ceny komodit a energií
Cena ropy skutečně velice krátkodobě stagnovala okolo 60 USD, aby se propadla o víc jak 50%, což nelze plně připisovat vlivu pandemie. Poměrně dramatický pád cen lze vidět i u elektrické energie.

[MirekS]

V souvislosti s budoucností státních financí se nám tu rozmohl takový nešvar, a tím je financování státních rozpočtů dluhem (jde o trend). Ne že by se dluhové hospodaření mělo totálně zatracovat, ale politická reprezentace let samostatné novodobé ČR zatížila státní finance, dnes již můžeme s jistotou říci, i budoucí generace. Tedy budoucí generace budou zatíženy každoroční tzv. obsluhou dluhu, která nyní představuje částku minimálně kolem 30 mld. Kč. Pro další představu, kdyby teoreticky měl být dnešní státní dluh zlikvidován, trvalo by to při každoročním snižování dluhu namátkou o 30 mld. Kč zhruba 50 let (tj. bezmála 2 generace pracovně činných občanů). Spočtěte si, kolik je to celkem Kč na obsluhu dluhu za ona léta. Stát tak musí vyčleňovat do budoucna určité finance na obsluhu dluhu místo na, řekněme, investice.

V současnosti se AB zaštiťuje tvrzením, že za jeho vlády (či spoluúčasti na vládě) došlo k relativnímu snížení státního dluhu. Tedy, že relativní zadlužení státu i po 500 mld. Kč deficitním rozpočtu bude nižší, než tomu bylo v okamžiku, kdy vstupoval do vlády. A tudíž že jde o úspěch, neboť stále patříme v EU mezi nejméně zadlužené země. Pravda, za "éry AB" došlo, alespoň zatím, k relativnímu snížení zadluženosti, v absolutní rovině však můžeme trendově hovořit o stagnaci, která ovšem procházející krizí vezme za své.

Jednak je to relativní, neboť AB si ke srovnání vybírá země s až problematickým řízením státního rozpočtu ("jižní" země EU), jejichž "manévrovací prostor" je značně omezený, poukazuje na "chvost" žebříčku, místo aby se díval na jeho čelo, které země jsou na tom lépe než my (a že jsou).

Jednak je to relativní, neboť krizové období ještě neskončilo (ba možná naopak se v něm budeme ráchat - druhá vlna pandemie), což, jak jinak, nahraje deficitním rozpočtům i v budoucích letech.

Při podrobnějším pohledu na státní finance se zde objevuje velké riziko v podobě nenávratných zkrácených příjmů (např. odpuštění odvodů na sociálním a zdravotním pojištění), ale i zvýšených výdajů (např. program Antivirus). Z jakého že zdroje jsou tyto státní výdaje financovány při zkrácení státních příjmů? Z navýšeného dluhu, který bude muset být splacen i s úroky z budoucích příjmů státních rozpočtů. Celá věc je o to zapeklitější, když stát neumí za dobu své novodobé existence dluh trendově snižovat v absolutní rovině. Riziko je skryto i investicích (AB tvrdí, že se krizí proinvestujeme). Tím zaklínadlem omezení rizika je efektivita vynaložených státních investic, jinými slovy že finanční přínos vynaložených investic překoná jednoho krásného dne finanční náklady s tím spojené (tedy počítaje v to i úroky na obsluhu dluhu). A jak nás dnes o tom AB hodlá přesvědčit?

Kladete-li si otázku, proč do toho dluhu tak šiji? No odpověď je nasnadě: kvůli svobodě. Neb svobodný je ten, kdo není (či je minimálně) zatížen dluhy (lidé v exekuci by mohli vyprávět). A to se týká i státu, neb stále více se zadlužující stát dělá ze svých daňových poplatníků, resp. z jejich budoucích generací, otroky.

[MirekS]

Dlužno říci, že současný vývoj dotýkající se státních financí se v blízké budoucnosti nebude vyvíjet dobře. Na jednu stranu tu máme neustálé se potýkání s COVIDem a z toho vyplývající další zatížení státního rozpočtu dluhem, na druhou stranu tu máme zrušení superhrubé mzdy, která v celku zásadním způsobem promlouvá směrem k dalšímu zadlužení. Přičemž vůbec není ani v obrysu nastíněná strategie splácení tohoto dluhu (z čeho že se bude splácet). Vypadá to, že současná řídící politická reprezentace tiše předpokládá, že dluh bude splácen budoucím dluhem, jinými slovy ubírá se manévrovacím možnostem budoucím politikům podílejícím se na finančním řízení státu a dá se tak očekávat, že řešení (které bude z hlediska změn zákonů poměrně rozsáhlé) bude vyžadováno udělat takřka ze dne na den. Štěstí přeje připraveným, což není jedinou zárukou kvality takovéto změny. Jsou jimi Piráti, jako političtí reprezentanti nejen nastupující, ale z části i již produktivní voličské generace? Rád bych viděl důkazy, že ano.

[MirekS]

Myšlení ziskové versus ztrátové (dluhové) na úrovni hospodaření státu a (finanční) svoboda
Velice zjednodušeně řečeno svoboda je možnost volby. V dnešním společenském systému založeném na rozvinutém peněžním systému pak finanční svoboda znamená dostatek úspor (rezerv), investic (úspěšných) a hotovosti po ruce. Finanční svoboda je z výše uvedeného podstatnou součástí svobody vůbec.
Všimněte si, že o dluhu zde nepadlo ani slovo. Jak by ne, když dluh dlužníka omezuje v možnostech budoucích voleb do té míry, do jaké na něm visí povinnost dluh splácet.

Můžeme si o tom myslet cokoliv, ale dá se říci, že mnohá ne-li veškerá činnost člověka je spjata s myšlením o ní. Ne jinak tomu je i u finančního zabezpečení činností (fungování) státu. V podstatě existují tři možnosti financování, resp. hospodaření, a to:

• hospodaření s přebytkem, kdy shromáždění finančních zdrojů převyšuje jejich čerpání a umožňuje tak tvorbu rezerv na horší časy,

• vyrovnané hospodaření - kdy shromážděné finanční zdroje jsou v plné míře vyčerpány a

• zvláštním druhem vyrovnaného hospodaření je hospodaření s deficitem, kdy čerpání finančních zdrojů převyšuje schopnost shromažďování (vlastních) finančních zdrojů, a je tak nutné doplnit finance z cizích zdrojů, neboli půjčit si, aby bylo dosaženo vyrovnaného hospodaření. Tím, že si půjčíte, vytváříte dluh, který vás omezuje v možnostech budoucích voleb.

I laik podvědomě tuší, že nejméně rizikový a nejzdravější z hlediska existence entity hospodaření (v tomto případě státu, ale tím spíše to platí pro rodinu, domácnost či jedince) je způsob hospodaření s přebytkem. Ten totiž umožňuje vytvářet rezervy na horší časy (viz. ekonomický cyklus) nebo (v horším případě) umazávat celkový dluh spjatý s deficitním způsobem hospodaření v předchozích finančních obdobích (zpravidla 1 rok). Tuší i to, že nejrizikovější a nejméně zdravý je deficitní způsob hospodaření, zvláště jsou-li vyčerpány všechny finanční rezervy a zvláště jsou-li podmínky ekonomického cyklu lepší než horší.

I laik podvědomě tuší, že způsob hospodaření s přebytkem souvisí s převážně ziskovým myšlením, kde nedopadne-li něco dobře (představy (myšlení) versus realita), v celkovém hospodaření se to tzv. ztratí, resp. zmenší to hodnotu vytvořených rezerv. Tuší, že způsob deficitního hospodaření souvisí se ztrátovým myšlením, kde nedopadne-li něco dobře, v celkovém hospodaření se to neztratí, protože to zvýší potřebu si vypůjčit. Jinými slovy dopad rizika neúspěchu je zde evidentně vyšší. Co je podstatné říci je fakt, že rozvoj systému hospodaření je založen na ziskovém myšlení. Způsob hospodaření na dluh bez dodržení níže uvedených podmínek vede ke ztrátám a v celkovém efektu k úpadku (nechte si vyprávět o (finanční) svobodě lidí v exekuci).

I laik podvědomě tuší, že existují podmínky, kdy je výhodné si (opětovně) půjčit cizí finanční zdroje k zajištění svých potřeb. V podstatě jde o tyto podmínky:

• cena potřeby v aktuálním čase v součtu s budoucími zaplacenými úroky vypůjčených peněz je nižší než cena potřeby v době, kdy lze danou potřebu financovat pouze z vlastních zdrojů,

• aktuální podmínky vypůjčení peněz jsou lepší než podmínky, za kterých je splácen dosavadní dluh.

Nejsou-li tyto podmínky splněny a přesto dojde k financování z cizích zdrojů, i laik tuší, že to znamená odpovídajícím způsobem se uskrovnit ve svých ostatních potřebách. Důležitý je zde i faktor času, kdy dojde k uspokojení potřeby.

Jak výše naznačeno i při dluhovém hospodaření je možno (a třeba) myslet ziskově, v každém případě však podstupujeme riziko budoucí schopnosti splácet dluh a zároveň se omezujeme na budoucí finanční svobodě. Sami si v tomto kontextu zhodnoťte převažující způsob myšlení současné i předchozích vládnoucích garnitur v novodobé historii ČR. Sami si v tomto kontextu zhodnoťte způsob myšlení současné opozice.

A teď k Pirátům:

Na nich si cením, že hospodaří s vlastními prostředky s přebytkem bez potřeby cizích zdrojů (pokud je mi známo), taktéž si na nich cením, že jsou "na úrovni doby" akceschopní (způsob uspořádání CF i v pandemické době). Taktéž za správný spatřuji tento bod (co se financí týče) v jejich dlouhodobém programu, a to: omezení dluhového financování - Naším cílem jsou vyrovnané veřejné rozpočty a odstranění státního dluhu.

Byl bych v tomto ohledu rád, kdyby se ve svém každodenním politickém jednání této teze drželi. Bohužel soudím, že tomu tak v poslední době úplně není, viz. návrhy na zvýšení platů učitelů bez udání způsobu zajištění zdrojů pro jejich financování (ne že by jinak nebyl návrh chvályhodný za předpokladu zkvalitnění výkonu pedagogické činnosti, která je důležitým předpokladem úrovně kvality vzdělání, o čemž však mnoho slov nepadá), návrh na navýšení financí pro lidi v covidové karanténě a dost možná by se takto dalo dále pokračovat...

[Pf-ko]

Zdravím všechny,

pozorně jsem četl všechny příspěvky a musím konstatovat, že máte pravdu. Nicméně v celém kontextu jsem se nikde nedočetl o řešení celé problematiky. Vše je spíše mířeno na mozkové buňky vedení Pirátů a zde výše je uveden pouze jakýsi souhrn a rozbor momentálního stavu věci. Přeci jen člověk, který je schopen popsat danou problematiku v bodech je schopen nalézt i relevantní řešení. Tím chci říci, že je to stejné, jako když řeknu větu: "Je potřeba do státního rozpočtu načerpat miliardy korun z jiných zdrojů než momentálně vláda načerpává". Je to pravda pravdoucí, ale pokud neuvedu onen projekt, nebo projekty, díky kterým ony finance do státní kasy načerpám, tak jsem pouze pojmenoval řešení daného problému, avšak bez onoho klíče k vyřešení.
Tím Vás nechci kritizovat, to v žádném případě, ale rád bych se dočetl o vyřešení oné problematiky, abych si utvořil názor a Vaše myšlenky porovnal s mými. Tím bychom společně vyřešili danou problematiku.
Pf-ko

[MirekS]

...

Děkuji za reakci, je pro mě povzbudivá. Vaše výtka ve směru návrhu řešení je dobrým námětem k pokračování v tomto tématu. S tou snahou působit na mozkové buňky vedení Pirátů jste trefil hřebíček na hlavičku. Víte, vystupuji zde, co by příznivec Pirátů (nebo jako volič). Čili mým hlavním záměrem je poskytnout Pirátům zpětnou vazbu a pohled zvenčí. Účast na řešení je v rukách parlamentních politických stran.
Na druhou stranu opáčím, že je škoda, máte-li nějaké myšlenky či lépe představy o řešení, že je zde neprezentujete. Podle mě je nejcennější diskuse lidí na určité téma, která někam směřuje (a otázku příslušného tématu posunuje k ještě lepší kvalitě). Bohužel, do této chvíle jsem vedl zde jen monolog...

[Pf-ko]

Zdravím, 19.2. má probíhat schůze místního sdružení Pirátů pro Hradec Králové. Pokud budu přijmut za člena, tak mé ambice jsou být politikem. Jsem dlouhodobým příznivcem, avšak rozhodl jsem se posunout dál. Následně budu schopen uvést konkrétní řešení nejen na danou problematiku.
Děkuji za Váš čas
Pf-ko

[MirekS]

Reaguji tímto na včerejší článek eurozpráv, ČTK s titulkem: "Analytici: Problémem není výše státního dluhu, ale jeho výrazný růst". Tvrzení, že jsme na tom lépe z hlediska výše a míry zadlužení než mnohé evropské země, dle mého soudu nemůže obstát, neboť vytváří dojem, že stát ve svém hospodaření má dost velký polštář (oproti těmto zemím) na to, chovat se nehospodárně, neboli ztrátově. Vytváří dojem, jako bychom v tomto ekonomickém parametru měli/mohli ony země dohnat. Vytváří dojem, jakoby šlo o "módní", a tudíž žádoucí záležitost. Opak je pravdou. Čím dříve se této nezdravé zátěže zbavíme, tím lépe pro nás a naše budoucí generace. Na rozdíl od onoho titulku mám za to, že již dosažená výše státního dluhu je problémem, a to díky neschopnosti státu dluh splácet/snižovat v dlouhodobém až střednědobém horizontu (jako střednědobý horizont předpokládám dobu zhruba 5 let či řekněme jedno volební období, za dlouhodobý horizont považuji období cca 10, resp. řekněme 3 volební období). Za současného stavu se dá velmi optimisticky předpokládat, že by splácení dluhu, tedy jeho absolutní snižování trvalo 40 let, při ročním snížení o 50 mld. Kč. Jenže do ochoty a schopnosti splácet bude zasahovat hospodářský cyklus zejména v jeho budoucích negativních formách. Tímto tuto ochotu a schopnosti splácet prodlouží klidně na 50 a více let. Za oněch 50 a více let bude hrubým odhadem činit v součtu obsluha dluhu minimálně 1,25 bil. Kč (50 x 25 mld. Kč; to je částka, kterou dosavadní politické vládní generace dávají do vínku budoucím generacím, zdůrazňuji, v jeho minimální podobě).

Dlužno říci, že stát při stávajícím trendu hospodaření víceméně vyčerpal všechny své rezervy, takže ztrátové hospodaření nemůže financovat za stávající situace jinak než zvýšením státního dluhu, což se v současnosti také děje. Na celé věci je nejtragičtější fakt, že stát dokázal v prosperujících letech umazat ze státního dluhu pouhých cca 80 mld. Kč (cca 20 mld. Kč v roce 2014 a 60 mld. Kč v roce 2016), což lze chápat jen jako téměř symbolickou snahu dluh umazat vzhledem k vytvořenému státnímu deficitu ve výši cca 775 mld. Kč jen za poslední krizová léta 2008-2012 (zdroj Wikipedia, MF ČR). Všichni tušíme, že takto postupovat nelze do nekonečna, že existuje hranice, za kterou dojde ke zhroucení finančního systému. Všichni víme, že neschopností splatit dluh zatěžujeme finančně především své budoucí generace, což je pěkný "dáreček pod stromeček" problémů, které tyto generace budou muset nejspíš řešit (viz. např. demografický vývoj, ale i jiné). Již dnes můžeme říci, že budoucí generace tak budou minimálně ochuzeny každoročně o 25 mld. Kč spotřeby či investic (rozhodne-li se budoucí vládní garnitura k okamžitému zahájení absolutního snižování státního dluhu), které budou muset místo toho vynaložit na obsluhu dluhu (tato predikce je spíše optimistická vzhledem k tomu, že se státní dluh neustále zvyšuje, což do budoucna generuje i zvýšenou úrokovou sazbu na jeho obsluhu) zděděným po předchozích vládních generacích. Z tohoto hlediska současná vládní garnitura vůbec nepřemýšlí, jak vytvořený rostoucí dluh společnost nakonec zaplatí.

Podíváme-li se na již zmíněný státní deficit ve výši cca 775 mld. Kč rozlišovací optikou spotřeby či investic, přičemž upřednostňujeme financování spotřeby z dosažených daňových (ale i nedaňových) příjmů, musíme přesto konstatovat, že vlastní finanční zdroje státu na spotřebu byly v oněch krizových letech nedostatečné a vyžádaly si tak zadlužení státu. Státní investice by se samy měly perspektivně zaplatit (včetně úroku vyplývajících z financování dluhem) v určitém časovém horizontu.

Nepříznivému vývoji nahrává i finanční ústava neboli zákon o rozpočtové odpovědnosti, který počítá se "zatažením finanční brzdy" ztrátového hospodaření až na úrovni zadlužení ve výši 55 % HDP. Dovedu si představit zákonodárné debaty a snahy posunout tuto hranici, kam jinam než směrem vzhůru, čím blíže se této hranici budeme přibližovat.

Jaká se nabízí "cesta z krize"? Všichni minimálně tušíme, že jakási optimální varianta je cesta kombinace zvýšených daňových i nedaňových příjmů a redukce státních výdajů s tím, že určitá část zvýšených zdrojů SR bude vyhrazena absolutnímu snižování dluhu. Zatímco u daňových příjmů jde o jejich strukturu a tlak na ještě vyšší efektivitu výběru daní, u státních výdajů jde o tlak na jejich ještě účelnější použití, resp. u investic jde o zvýšený tlak na jejich návratnost v co možná nejkratším čase. V tomto nejde o novum z hlediska řešení, jako o novum z hlediska myšlení a hlavně jednání celého státního aparátu.

Z výše uvedeného by bylo na místě i okamžitě přepracovat zákon o rozpočtové odpovědnosti (když už je nutné si tuto odpovědnost vynucovat zákonem). Dluhová brzda na úrovni 55% zadlužení HDP nedává pražádného smyslu, neb nutno je konat okamžitě a "cyklicky" dle aktuální fáze hospodářského cyklu s výhledem, že konjukturální fáze hospodářského cyklu minimálně zacelí ztráty způsobené krizovou fází.