Výběr úložiště pro jaderný odpad

[Martin.Stanek]

Prosím zdroj

[Stanislav.Zima]

Pěkný den,
Tak to se mi snad jenom zdá - Už i hejtman Běhounek a s ním jeho krajská
rada změnili názor a zastupitelstvu kraje doporučují přijmout usnesení,
kterým kraj nesouhlasí s umístěním hlubinného úložiště vysoce radioaktivních
odpadů na území Kraje Vysočina.

více zde : https://samosprava.kr-vysocina.cz/mater ... 5-2020-137

zdroj : Edvard Sequens ze sdružení Calla

[Stanislav.Zima]

Prosím zdroj

ahoj, v dalším příspěvku.

[Martin.Stanek]

Ahoj všem,
prosím přečtěte si, dozvíte se v kostece o problematice co s vyhiořelým vysoceradioaktivním jaderným palivem..
SZ

Poručíme zemi, jádru. Jak Česko klopýtá na cestě za největší podzemní
stavbou všech dob.
David Scharf,
https://www.voxpot.cz/…ob/

Český stát už 30 let hledá kus země, do níž by mohl zakopat vyhořelé
palivo z jaderných elektráren. V většině vytipovaných oblastí ale naráží
na neutuchající odpor místních. Proč lidé ve velkém brojí proti
megalomanské stavbě, které se značná část z nich ani nedožije?

Náves v Maňovicích je ponořená do nedělního klidu. Kaplička z doby
třicetileté války se odráží v nehybné hladině rybníka a poslední autobus
projel kolem plechové zastávky už před hodinou. Vesnice vzdálená půl
hodiny jízdy od Klatov působí na první pohled ospale. Vše se ale mění,
když se tu začne mluvit o jaderném odpadu. Místní totiž už sedmnáct let
vedou neúnavný boj proti tomu, aby se pod jejich domy začala budovat
rozsáhlá síť betonových tunelů, ve které by měly na stovky tisíc let
zmizet kontejnery s vyhořelým palivem z jaderných elektráren.

„My bychom byli postižení nejvíc,“ říká ve svém vlastnoručně vyrobeném
altánu Miroslav Panuška, místní truhlář a bývalý starosta obce, která má
jen sedmačtyřicet stálých obyvatel. „V jedné ze studií se doslova píše,
že by Maňovice ztratily obytnou funkci,“ mračí se. Tohle riziko navíc od
června výrazně stouplo. Státní Správa úložišť radioaktivních odpadů
(SÚRAO) totiž zúžila seznam původních devíti potenciálních oblastí pro
stavbu úložiště na čtyři. Lokalita Březový potok, kam patří i Maňovice,
zůstala přes odpor místních mezi kandidáty.

Od plných kulturáků k blokádě silnice

Státem vytipovaná oblast se na první pohled neliší od zbytku pošumavské
krajiny. Pod loukami, poli a lesy se ale skrývá velký horninový celek,
který je podle geologů SÚRAO schopný ochránit před vnějšími vlivy i tak
nebezpečný materiál, jako je vyhořelé palivo z jaderných elektráren.

Zkoumaný prostor se rozkládá na jednadvaceti kilometrech čtverečních a
zasahuje tak na území celkově šesti obcí, mezi kterými má vyrůst
nadzemní areál o velikosti dvaceti fotbalových hřišť. Jde přitom o pouhý
zlomek toho, co je v plánu postavit pod povrchem. V hloubce pěti set
metrů má vzniknout síť podzemních tunelů pro ukládání radioaktivního
odpadu o celkové délce sta kilometrů. Pro srovnání, součet všech tras
pražského metra měří pětašedesát kilometrů a nejníže položená stanice
leží jen padesát tři metrů pod zemí.

Monstrózní stavba má pojmout devět tisíc tun vyhořelého paliva, což
odpovídá veškeré domácí produkci až do odstavení obou českých jaderných
elektráren. „Nikdo si to nedokážeme ani představit, nehledě na ten objem
práce,“ říká k obřím rozměrům Panuška. Jeho obavy přitom nelze svádět na
nedostatek představivosti – hlubinné úložiště zatím nefunguje nikde na
světě. Historicky první ve Finsku má být uvedeno do provozu v roce 2025
a česká verze se má začít stavět teprve v roce 2050.

Otázku kam s jaderným odpadem řeší Česká republika v podstatě od
sametové revoluce. S tou totiž skončila kromě všeho ostatního i dohoda o
vývozu vyhořelého paliva do Sovětského svazu. Zlom pro obce přišel v
roce 2003, kdy SÚRAO oznámilo první výběr lokalit. „Tehdy jsme měli
neuvěřitelný zápal,” rozpovídá se bývalý starosta o tom, jak proti
úložišti místní stavěli billboardy, rozdávali letáky a on sám neustále
pendloval mezi dílnou, obecním úřadem a Prahou. „Angažoval se v tom i
herec Miroslav Šimek, takže na všech akcích byly kulturáky narvané k
prasknutí,“ vzpomíná na začátky protestů.

Zatímco představitelé některých obcí z lokalit na Vysočině nebo na jihu
Čech zastávali k úložišti vlažnější postoj, v Pošumaví jej odmítají
dlouhodobě. Od osudného roku 2003 se v šesti obcích prostřídalo pět
zastupitelstev, ale žádné z nich se nevyslovilo pro zbudování obří
stavby. Najít jakéhokoli místního přívržence zbudování úložiště je
náročné. Nikdo z lidí, se kterými jsme se bavili, nikoho takového neznal.

„Na různých jednáních se SÚRAO nám ukazovali tabulky s průzkumy, kde je
největší odpor. A my byli vždycky suverénně na prvním místě,“ směje se
Panuška, který po porážce v obecních volbách dění sleduje spíše zpovzdálí.

Těšit ho ale může fakt, že se do protestů zapojuje čím dál tím víc lidí.
A zvyšuje se také intenzita. Od pochodů a shromáždění, které se
organizují dlouhodobě, se místní v červnu posunuli k ráznější akci.
Téměř 500 lidí brzdilo provoz na silničním tahu mezi Plzní a
Strakonicemi a do aut rozdávali letáky upozorňující na hrozbu jaderného
úložiště. Proti čemu přesně se tedy obyvatelé bouří?

Diktatura bílých límečků

„Když to zjednoduším, vadí nám hlavně dvě věci. Zaprvé megalomanský
způsob technického řešení a zadruhé arogance státních úředníků z Prahy,“
vysvětluje Petr Klásek, mluvčí Platformy proti hlubinnému úložišti,
která sdružuje všechny obce a spolky ze všech ohrožených lokalit po
celém Česku.

Ten se problematice věnuje už od 90. let a zároveň je od roku 2000
starostou Chanovic, druhé největší obce z lokality Březového potoka. I
díky Kláskovi se vesnice se 400 obyvateli může pyšnit nedávno postavenou
rozhlednou, skanzenem nebo třeba zrekonstruovaným zámečkem.

„My nemáme žádné právo, jak se řízení účastnit,“ poukazuje starosta
Klásek na zásadní nerovnost ve vztahu mezi státem a obcemi. V zákoně
totiž není role samospráv nijak ošetřena. Ty se od roku 2003 snaží
změnit tzv. atomový zákon tak, aby byl názor místních obyvatel alespoň
nějakým způsobem brán v potaz.

Žádný z ministrů průmyslu a obchodu, který má problematiku na starosti,
ale zákon navzdory slibům neprosadil. Resort přitom už řídily všechny
tři dominantní strany polistopadové politiky – ODS, ČSSD i hnutí ANO.
Chybějící zákon přitom není zdaleka jediným aspektem, který starostům
vadí. „Poprvé nám slíbili vyškrtnutí ze seznamu při jednáních v roce
1995. V roce 2003 jsme se na něm ale stejně objevili,“ vzpomíná Klásek.

Další příklad pochází z roku 2014, kdy SÚRAO stanovilo lhůtu na
vyjádření k průzkumům na období obecních voleb, kdy už nezasedala
minulá, ale ještě nevznikla nová zastupitelstva. Obce ale napadly
počínání úřadů u soudů, které jim daly za pravdu. SÚRAO si i přesto
prosadilo svou – změnilo statut z průzkumu na výzkum (na ten není třeba
povolení místních) a pokračovalo v práci.

Zatímco český stát vybírá lokality spíše obcím navzdory, jiný přístup
zvolili třeba ve Švédsku. Tam celá řada vesnic proti průzkumům také
protestovala, ale po transparentní komunikaci se nakonec našly dvě obce,
které v referendu záměr schválily, a nakonec se o úložiště ještě
přetahovaly. „Český postup je od začátku silně technokratický,“
vysvětluje Edvard Sequens, který se problematice dlouhodobě věnuje v
neziskové organizaci Calla. Při vyjednávání s obcemi jde ale hlavně o
hledání konsenzu, což by neměl být úkol geologů, ale politiků.

Starostové pocítili mírnou, avšak ne zrovna pozitivní, změnu s nástupem
vicepremiéra a ministra Havlíčka. „Nikdy nezapomenu na naše první
jednání. Uprostřed něj si ministr na dvacet minut odskočil na tiskovou
konferenci, kde vyprávěl, jak problém řeší, komunikuje s obcemi a
všichni dostanou peníze. Takže když jsme odcházeli z ministerstva,
novináři se nás ptali jenom na to, co uděláme s penězi od pana
Havlíčka,“ vypráví Klásek.

On i současný maňovický starosta Josef Jirsa zároveň popisují, že se v
mailech či diskuzích občas setkávají s urážkami směřujícím na
venkovanství, absenci vzdělání či nedostatečnou pokrokovost místních.
Starostům se pak nelze divit, že v prohlášeních brojí proti „diktatuře
bílých límečků z centra“. „Mnozí to vnímají tak, že v naší republice
jsou dva státy. Jeden se jmenuje Praha a druhý venkov,“ shrnuje to
starosta Klásek.

Věčnější než kostel

„Naštvanost lidí se zvyšuje i po tom, co na ně bylo opakovaně sehrané
divadlo. Nejdřív pracovní skupina pro dialog a teď panel expertů,“
vyjmenovává chanovický starosta další důvody místních protestů. V prvním
zmíněném orgánu měly svoje zástupce jak SÚRAO, tak obce. Skupině se
povedlo schválit věcný návrh zákon, který ale nikdy neopustil šuplík
tehdejšího ministra Kuby ani jeho nástupce.

Panel expertů měl zase dohlížet na odbornost hodnocení lokalit, na jehož
základě došlo ke zúžení výběru lokalit. Do panelu nominovalo osm členů
SÚRAO a samosprávy jediného. „Myslím, že jsme sehráli roli takového
fíkového listu,“ popisuje svoji zkušenost Matěj Machek, který v panelu
zastupoval právě obce. „Aby se dalo mluvit o nějaké odborné oponentuře,
museli bychom mít mnohem víc času a taky více expertů. Úplně chyběl
hydrogeolog, někdo na technické výpočty a pořádně jsme se nezabývali ani
měkkými kritérii jako ekologie,“ říká geolog z Akademie věd.

Tím zároveň otevírá druhou část procesu, kterou starostové kritizují –
technické řešení. Pro místní obyvatele totiž znamená spoustu nejistot.
První začíná již při stavbě, během které by se mělo ze země vyrubat pět
až sedm milionů kubíků horniny. Nikde však není upřesněno, co se s nimi
stane, a místní se tak obávají, že zůstanou ležet ladem v blízkém okolí.
Objem horniny je přitom větší, než jaký mají dohromady všechny tři velké
pyramidy v Gíze.

Ani samotná velikost areálu není pevně daná. V současnosti je vše ve
formě studií, které se ale můžou změnit. „Na začátku se hovořilo o
podzemním úložišti o rozloze 196 hektarů. Pak proběhla tzv. minimalizace
projektu a najednou bylo v technických zprávách uváděno 360. A dnes se
hovoří až o pěti stovkách,“ popisuje Klásek a vyjmenovává další obavy –
o krajinný ráz nebo kontaminaci podzemních vod.

Samostatnou kapitolou je důvěra ve stát jako celek. Tu kromě negativních
zkušeností s jednáním úřadů nahlodává i běžné působení odpovědných
ministerstev. „Já nad nimi definitivně zlomil hůl po tom, co při nehodě
vlaků umřeli lidé a ministr řekl, že se to může stát,“ poukazuje bývalý
starosta Panuška na fakt, že ministerstvo průmyslu je dnes personálně
spojené s ministerstvem dopravy, pod které kromě železnice spadá třeba i
stále se natahující výstavba dálnic.

Hned vedle chanovického zámečku a naproti obecnímu úřadu stojí kostel
Povýšení sv. Kříže. Právě o něm se píše v nejstarší dochované zmínce o
Chanovicích ze čtrnáctého století. I o 700 let později v něm probíhá
každou neděli od osmi ráno mše. Ačkoliv se to může zdát jako věčnost, ve
srovnání s možnou budoucností úložiště jde pořád o krátký časový úsek.
„Málokdo si uvědomuje, že úložiště je trvalé. I jaderné elektrárny jsou
jen dočasné stavby, ale úložiště má fungovat stovky tisíc let,“ říká
zaníceně starosta Klásek.

S jádrem za hranice poznání

O finální destinaci pro český jaderný odpad chce SÚRAO rozhodnout do
roku 2025. Přibližně v této době by mělo dojít také k podpisu smlouvy
mezi ČEZem a společností, která vybuduje nový blok v Dukovanech. Zatímco
ohledně dostavby samotné elektrárny probíhá poměrně intenzivní debata,
na problematiku úložiště se v ní většinou zapomíná.

Cena nového bloku v Dukovanech (podle optimistických odhadů 160 miliard
korun) z něj dělá největší veřejnou zakázku od roku 1989, úložiště by
přitom mělo spolknout skoro stejnou sumu – 111 miliard. Ty by měly být
zaplaceny z jaderného účtu, na který dle zákona odvádí peníze všichni
původci radioaktivního odpadu. „Povinné odvody jsou ale nastavené dost
nízko, takže není vůbec jisté, jestli na to bude jaderný účet stačit,“
varuje energetický konzultant Sequens.

Nejde přitom jen o budoucnost, SÚRAO ve velkém utrácí už dnes. Kromě
průzkumů v lokalitách provádí také experimenty na podzemím pracovišti
Bukov, jehož provoz si objednává u státního podniku DIAMO. V roce 2017 s
ním uzavřelo dvě smlouvy o zajištění provozu v celkové výši 700 milionů
korun. Loni na jaře se podniky dostaly dokonce až k ministru Havlíčkovi,
který odvolal ředitele DIAMA a v podniku nechal provést audit.

Jeho výsledky ale zůstávají neznáme a letos v červnu dokonce uzavřelo
SÚRAO s DIAMEM ještě větší smlouvu – za více než dvě miliardy. Geolog
Matěj Machek z Akademie věd navíc o užitku Bukova pochybuje. „Pokusy,
které tam teď dělají, budou potom stejně muset zopakovat ve vybrané
lokalitě,“ říká.

Celý projekt přitom vyvolává otázky nejen v geologickém, ale i
přeneseném slova smyslu. Tím, jak dlouho musí úložiště vydržet (stovky
tisíc let), se totiž dostává na samou hranu lidského poznání. „Snažíme
se predikovat chování komplexního systému na tisíce let dopředu, ale
přitom vycházíme z krátkodobých experimentů a teoretických výpočtů,“
vysvětluje geolog Machek. „Tvrdit, že něco víme jistě, je inženýrská
arogance. Příroda nás totiž vždycky umí překvapit.“

Dlouhodobý časový horizont (úložiště má začít fungovat v roce 2065) není
problém jen ve vědě, ale také v politice. Český premiér Andrej Babiš
šokoval svým výrokem během evropských jednání o klimatu, když se divil,
proč se dnes řeší rok 2050. Starosta Petr Klásek zase popisuje, jak se
několikrát od státních představitelů setkal s argumentem „vy se toho
stejně nedožijete“.

On sám ale o celé záležitosti přemýšlí úplně jinak. „Na venkově bereme
půdu a krajinu nejen jako obživu, ale také odkaz našich předků. A
chceme, aby na nich mohli hospodařit i naši potomci,“ říká chanovický
starosta.

poslal Edvard Sequens
--

[Stanislav.Zima]

Problém kam s vysoceradioaktivním vyhořelým jaderným palivem se stává tematem předvolebních debat. více zde..
https://www.ceskatelevize.cz/porady/135 ... UKTYlMLFQc

[Martin.Stanek]

Ahoj všem!
Tak abychom pro volby a povolební vyjednávání nezapoměli na téma "úložiště jaderného odpadu". Zatímco my ostatní hledáme smysl, varianty a principy začlenění dotčených stran do rozhodování, tak jiní se činí- příprava ničeho (nebylo vybráno ani místo, ani způsob uložení vysoceradioaktivního jader. odpadu), ale už bude "proinvestováno" 1,8 miliardy českých korun. A vo tom to je..

přečtěte si

https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/nku-n ... uNAWNaqF44