Regulace půjček - protilichvářský zákon?

[Tomas.Martinek]

Přidávám poznámky, které mi přišli o F. M.:
....
3. Jedním z argumentů proti omezování úroků a ještě více proti omezenému ručení fyzických osob je strach o budoucí snížení likvidity na tom trhu (že lidé nebudou ochotni půjčovat peníze) - také není tolik třeba se bát, protože sro má také omezené ručení, a často si půjčuje, když něčím ručí. Já bych oddlužení umožňoval daleko více. Věřitelé by prostě byli opatrnější - nyní rozhodně nejde o klasický trh se ziskem ze splácení, ale o spekulace na budoucí poplatky - viděl jsem, že se pohledávky často prodávají za vyšší než nominální hodnotu dluhu! (to je velmi užitečný argument). Příjde mi zbytečné aby stát pomáhal vymáhat z fyzických osob tím, že neumožňuje bankrot, když u sro to také úplně v pohodě funguje.

Lehké odbočení .... ohledně ručení FO je ovšem třeba vzít v úvahu, že dluh u nich nemusí vzniknout tak, že si něco půjčí a pak nesplatí, ale i tak že:
1. si něco koupí a nezaplatí
2. nezaplatí nájem
3. způsobí škodu (nabourá auto)

... a v těchto situacích rozhodně nelze mluvit o tom že by věřitel mohl být opatrnější nebo o něčem spekuloval.

Také je proto rozdíl, zda se řeší regulace v zákoně o spotřebitelských úvěrech nebo v občanském zásobníku...

[Ondra.kl]

Také je proto rozdíl, zda se řeší regulace v zákoně o spotřebitelských úvěrech nebo v občanském zásobníku...

jj, souhlas, v pořádku ... také proto jsem svůj příspěvek uvedl jako "lehké odbočení" ... mnou citované části mi připadaly až příliš obecné, překračující téma regulace půjček ...

[Vit.Fux]

Některé předchozí návrhy, které mají regulativní povahu (včetně limitu úroku), byly odmítnuty, protože by vyhnaly dlužníka mimo regulovaný trh k "lichvářům". Existuje nějaká kvantifikace toho rizika? Rozhodně nevěřím, že to udělá každý dlužník a nerad bych se nechal ovlivňovat strachem z neznámého nebo zamítal řešení fungující pro většinu kvůli hypotetické menšině. Až podle odhadu velikosti takové skupiny se lze seriózně bavit dál.

Pozn.: IMHO, pokud někdo vytluče klín klínem v podobě lichváře, tak se mu jen protáhne ten zadlužovací volný pád a skončí sice hůř, ale principiálně podobně (blbě), takže to má stejně asi jen omezený systémový dopad.

[Jakub.Backa]

Dále si dovoluji odkázat na starší vlákno, kde se problematika vysokých úroků a poplatků u spotřebitelských úvěrů již řešila: viewtopic.php?f=545&t=20377&start=50#p247799.
Možným řešením může být inspirace v rakouském všeobecném občanském zákoníku (ABGB) konkrétně

§ 1335
"Dal-li věřitel, aniž soudem upomínal, úrokům vzrůsti až na částku hlavního dluhu, pomine právo žádati z jistiny další úroky. Ode dne však podání žaloby mohou býti úroky žádány znovu."

To už v občanském zákoníku pět let máme.

Mohu požádat o přesnější odkaz do stávajícího zákona? Díky.

§ 1805 odst. 2 NOZ

"Věřitel, který bez rozumného důvodu otálí s uplatněním práva na zaplacení dluhu tak, že úroky činí tolik co jistina, pozbývá právo požadovat další úroky. Ode dne, kdy uplatnil právo u soudu, mu však další úroky náleží."

A nad rozsah výše uvedeného ještě retroaktivně od 1. 6. 2019 bude v oddluženích platit, že příslušenství nad jistinu se nebude uspokojovat - § 172 odst. 2 InsZ:
"Je-li způsobem řešení úpadku oddlužení, za podřízené pohledávky se s výjimkou pohledávek uvedených v § 170 považují také úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů a smluvní pokuta sjednaná pro případ prodlení s plněním přihlášené pohledávky, není-li taková smluvní pokuta dluhem z podnikání, ve výši, ve které v souhrnu převyšují výši jistiny přihlášené pohledávky k okamžiku jejího vzniku."

[MirekS]

Ani tak bych se nezabýval regulací úroku, jako pravidly půjčování, tedy pravidly posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, viz. §86 zákona 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, které jsou v dnešní podobě zákona volné. Z nich by mělo např. vyplývat, že úvěr lze poskytnout v případě, že příjmy (domácnosti) žadatele o úvěr - dosavadní splátky existujících dluhů (domácnosti) - náklady na bydlení - životní minimum (domácnosti) jsou vyšší než splátka poskytovaného úvěru, a to aspoň o koeficient sledující inflaci a délku úvěru (polštář snižující riziko, platný zejména pro hypotéky, kde se úroková sazba mění v průběhu poskytnutí úvěru).

V praxi by to znamenalo, že např. při příjmu 12 000 Kč, nákladech na bydlení 5000 Kč, životním minimu 3410 Kč, dosavadních splátkách dluhů včetně poplatků 1000 Kč, inflaci 3% a při půjčce na rok lze maximálně splácet včetně úroku a poplatků cca 2500 Kč. Roční půjčka by tak mohla být maximálně ve výši 30000 včetně úroku a poplatků.

U hypotéky na 30 let by to znamenalo při příjmu 45000 Kč, nákladech na bydlení 10000 Kč (po odpočtu dosavadního nájemného, avšak s připočtením nákladů do budoucího fondu oprav), životním minimu 10520 Kč (2 dospělí, 2 děti), dosavadních splátkách dluhů včetně poplatků 0 Kč, inflaci 3% splátku včetně poplatků cca 12850 Kč, tj. celková výše půjčky včetně úroků a poplatků by mohla činit 4626000 Kč. U úvěrů, kde žadatel je v produktivním věku, lze zákonně stanovit, aby k jejich splacení došlo ještě v produktivním věku žadatele z důvodů předpokládané změny finanční situace žadatele odchodem do důchodu.

Stanovením takovýchto pravidel by mělo působit na spotřebitele informačně: nedosáhne-li na oficiální úvěr, těžko vyjde s úvěrem z šedé zóny bez majetkových ztrát!

Je nabíledni, že sociálně slabší spotřebitelé úvěru si nemohou dovolit to co sociálně silnější spotřebitelé úvěru. To je axióm poskytování úvěru, se kterým by každý potencionální spotřebitel úvěru měl být obeznámen!

[MirekS]

Je regulace půjček žádoucí aneb rizikové chování zadlužených obyvatel ČR, viz. Česká bankovní asociace, rizikově se tedy ke svým půjčkám chová zhruba 1,1 milionu obyvatel. Kolik z nich asi spadne do exekucí?

[Vit.Fux]

"přesun k reálným lichvářům" - je to opravdu problém? Pokud "reální lichváři/mafiáni" fungují mimo zákon, tak když dojde na problém se splácením; zákon stojí na straně dlužníka. což je hrozně důležitá změna přístupu, místo toho aby zákon/stát pomáhal light lichvářům při okrádání. Pokud fungují v rámci zákona, tak je to dost špatně a mělo by se to řešit samostatně.

Já bych byl pro drastičtější řez do "trhu":
1) omezit RPSN
2) usnadnit oddlužování
3) zvýšit nezabavitelnou částku při exekucích
4) zakázat nebankovním společnostem půjčování na úrok (vzít to ze zákona jako trestný čin a považovat takovéhle smlouvy za neplatné)
Pokud jde o "sousedské půjčování" tak jde administrativní náklady řešit směnkou na vyšší hodnotu než jakou dostanu na ruku. Což částečně řeší problém s malým finančním vzděláním - na směnce je naprosto jasně vidět o kolik to přeplatím a není způsob jakým by to mohlo neviditelně narůst. A pokud někdo stejně uzavře úrokově-lichvářskou smlouvu tak buď přijde o licenci ČNB nebo pokud ji nemá, tak stát na něj došlápne - místo, aby mu pomáhal nešťastníka oškubat.
Taky kvůli tomu, že nechceme aby každé včera založené sro mělo přístup k bankovním registrům aby si mohlo ověřovat solventnost dlužníka; ale když nebude mít přístup, nebude možné po něm vyžadovat její kontrolu.

Považuji poskytování půjček nízko-solventním klientům za formu hazardu a nevidím důvod proč by stát měl pomáhat garantovat výnosy za cenu destrukce svých občanů.

[Cypra]

Piráti nemají hlasovat pro schválení předloh zákonů: asistent poslance Fortýsek argumentuje pregnantně.

Problémem nejsou lichevní úroky,ale absence faktické soudní ochrany...Nebo snad máme judikaturu týkající se lichvy...tedy zneužití práva ??! Nemáme ! Máme však judikáty,které vykládají,že úroky z dluhu narůstají i poté,co soud vydá rozsudek...o nároku na plnění...to je zastřená lichva,nemožná na Západě i v USA !!! Soudci a soudy jsou problémem...soudci,kteří nemusí podávat (otevřené) majetkové přiznání,tedy mohou být skrytými společníky půjčovatelů...