Proč nebudu volit Piráty, adopce.

[Pavel.Moravec]

V první fázi jde o to, uhrát "legalizaci" pro dvě lesby.

Jasně, takže pokud si jedna lesba z páru pořídí dítě a něco se jí stane, je správné, že dítě hezky šupky hupky do děcáku, ač celou dobu vyrůstalo i s tou druhou ženou a ta je zcela jasně způsobilá se o něj postarat?

A jinak jak už zaznělo - v ČR si dítě může adoptovat i jednotlivec. Čili je skutečně docela zásadní otázkou, kde je ten rozdíl, že pokud si jednotlivec nejdříve adoptuje dítě a teprve potom uzavře registrované partnerství, je to v pořádku - a naopak to nejde. Tzn. v podstatě to zase jen zvýhodňuje jednotlivce žijící v nesezdaných (libovolným způsobem) párech. Vůbec osobně mám pocit, že je tu plno legislativních věcí, které říkají: "Lidi, nežeňte se, nevdávejte se."

Jestliže dvě lesby ukradly dětem tatínka, co dělá žena, která odejde od manžela, vezme dítě s sebou a dělá vše pro to, aby dítě tátu nemohlo vídat?

[Karel.Fuzik]

Právě jsem absoloval rozhovor s jedním "konzervou". V diskuzi vynášel i takové argumenty, že je homosexualita nakažlivá a dědičná. Nebo že velké množství dětí v homosexuálních rodinách způsobí všeobecnou toleranci homosexuality (podle mě dobře, že) a podobné. Trpěl jsem dočasnou agumentační nouzí, neboť mi ten týpek vyrážel dech dalšími a dalšími nesmysly. Asi si myslel, že mě nalomil a tak trochu polevil. Mi mezitím došlo, že děláme jednu chybu. Taky rozlišujeme mezi homo a hetero svazky. Jako liberál jsem dospěl k relativně radikálnimu řešení, IMHO ale k jedinému možnému. Nechal bych v platnosti všechny zákony a předpisy před zavedení reg. partnerství - to bych zrušil a přepsal bych jen paragraf o uzavíraní manželství bez taxativního vyjmenování (muž, žena) a dokonce i počtu ve stylu - "...do manželství vstupují dva nebo více lidí starších 18 let ...". Dost jsem mu tím vzal pevnou půdu pod nohama, do toho okamžiku se totiž považoval za liberála

Řekl bych takhle z patra, že je to nejčistší, liberální a moderní řešení hodné pirátů. Prosím o diskuzi, fakt netuším, jestli to už někdo neprosazuje nebo je to třeba kravina. Ale momentálně se mi to jeví jako optimální řešení . . .

[Ondra.kl]

V diskuzi vynášel i takové argumenty, že je homosexualita nakažlivá a dědičná.

Ono homosexualita je zřejmě dědičná - ale ne v tradičním smyslu genetiky. V podstatě jde o soupeření alel genů v popoulaci. Cílem vytvoření homosexuálního jedince je potlačení jeho touhy po vlastních dětech (resp. zabránění jejich vzniku), přičemž pozitivním efektem pro samotnou alelu je pomoc tohoto jedince ostatním členům rodiny - a tedy vyšší pravděpodobnost přežití jejich dětí a tím i většího rozšíření alely.

[Jiri.Janecka]

Jestliže dvě lesby ukradly dětem tatínka, co dělá žena, která odejde od manžela, vezme dítě s sebou a dělá vše pro to, aby dítě tátu nemohlo vídat?

Pochopitelně také dělá darebáctví, asi tak v rozsahu 10.000 případů ročně. To má cenu řešit. Bohužel do nikdo neřeší a ti kteří tvrdí, že je to tak vlastně správně, tak to jsou ti samí, kteří podporují adopce HS, protože každý prostředek je jim dobrý ke zníčení rodiny.

No a pro Karla Fuzika, že když někdo nedokáže pochopit, že rodina není totéž co svazek několika osob, tak je to fakt těžký.

[svita]

Tak tábor se rozděluje asi takto
1) Je problém s homosexualitou jako takovou. Tím se nebudu zaobírat jelikož argumenty proti jsou nám již vštěpovány od nástupu církve a naštěstí v ateistických zemích mezi něž se naštěstí řadí i ČR pomalu upadají.
2) A nyní problém rodinný. Jen podotýkám že nejsem bojovníkem za adopce homosexuálů ale pro celkovou úpravu zákona o rodině a zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Ale pokud by se našla jistá možnost jak dovolit adopce i této skupině samozřejmě za určitých podmínek nejsem proti jelikož nevidím rozdíl v čem by byla jejich výchova lepší nebo horší než je tomu u jiných párů nehledě na to že nyní se spíše dost často jedná jen o jedince tedy samotnou matku.

Musel jsem si trochu pomoct googlením takže pardon za určité fráze.

Rodina je podle  sociologie skupina osob navzájem spjatých pokrevními svazky, manželstvím (nebo srovnatelným právním vztahem) nebo adopcí, jejíž dospělí členové jsou odpovědní za výchovu dětí. Rodinu lze však zároveň i chápat jako malou skupinu osob, které jsou navzájem spojeny nejen manželskými a příbuzenskými, ale i jinými obdobnými vztahy a zvláště společným způsobem života.

Český právní řád rodinu nebo její členy obecně neurčuje. Občanský zákoník se o rodině zmiňuje pouze letmo a neurčitě pouze při vypořádání společného jmění manželů a při vrácení daru.Trestní zákoník obsahuje ve své části trestné činy proti rodině a dětem, ale ani ten definici rodiny neobsahuje.
A nyní ten zvláštní zákon o rodině ten také žádnou definici neobsahuje, ale o jejím vzniku pojednává pouze v souvislosti s uzavřením manželství, jehož účelem je právě založení rodiny.Z toho může vyplývat, že jinak, než v manželství rodina vzniknout nemůže (pěkná blbost co,asi pozůstatek z církevních obřadů) a že ji tvoří rodiče a jejich děti. Bohužel tento zákon je právě to co by se mělo řešit a od čeho dávají všichni ruce pryč. Tento zákon jež byl již několikrát označen soudem pro lidská práva ve Štrasburku jako diskriminační a jehož rozsudky neberou české soudy vůbec v potaz (vlastní zkušenost)

V jiných evropských zemích je však situace jasnější, a to nejen v těch, kde existuje stejnopohlavní manželství. Například anglický Zákon o registrovaném partnerství z roku 2004 mluví výslovně o „dětech rodiny“ (children of the family) a upřesňuje, že se jedná buď o dítě obou rodičů nebo jakékoli jiné dítě , které oba vychovávají jako dítě rodiny.

Pro tradiční rodinu je také typické, že mnohem více než moderní rodina sloužila jako ekonomická jednotka. Bohužel toto nám bylo vštěpováno a bohužel úspěšně před listopadem heslem rodina je základ státu. Nyní vlády tuto myšlenku tak trochu vytlačily bohužel až moc. Zlatá střední cesta u nás není moc k vidění. Česká rodina se znatelně vzdálila ustálenému tradičnímu modelu. Žena během dvacátého století získala značnou samostatnost osobní, ekonomickou a společenskou i proto se mění role muže a ženy.

[Jiri.Janecka]

Jenom pro upřesnění bych rád uvedl, že nikomu nebráním v tom, aby prosazoval jakýkoliv rodinný model. Jenom upozorňuji na to, že adopce HP není samoúčelná a nejde o děti z domovů. Je to další kamínek ve skládačce, na jejímž konci je konec takového modelu rodiny, který známe. To je celé. Pokud se někomu líbí "rodina" s blíže neurčeným počtem členů, jejichž vztahy nejsou dány biologicky, ale pouze na základě rozhodnutí a mohou se libovolně měnit... Je to jeho věc, ale měl by to vědět a měl by to říct.

Současné zákony nemusí rodinu nijak definovat, protože vycházejí z principu, že "každý ví", o čem je řeč. Tak je tomu u spousty dalších pojmů. Např. u vlastnictví také není v zákoně úplně vše, zato existují tuny právní literatury, kde se hledá, když narazíte na nějakou specialitku.

Zákon o rodině, jakkoliv je podrobný, také zachycuje jen některé prvky, ty které jsou pro vztah státu a rodiny důležité. Jinými slovy, stát říká, která porušení rodinněprávních vztahů tzv. sankcionuje. Tedy lze se u státu dovolat jejich ochrany. Ani v nejmenším neříká, že zákon upravuje všechny rodinné vztahy.

Mezi biologickou podstato a právním ukotvením rodiny existuje nezávislost. Tedy rodina vzniká a existuje i bez ohledu na právo. Právě to umožňuje značnou nezávislost rodiny na právu, potažmo státu. Tady nemluvím jen o tom, co je teď. Mluvíme o tisíciletém vývoji a vztazích! Pokud z rodiny učiníte pouze právní vztah o nezávislost přijde a bude jenom hříčkou v rukou "zákonodárců."

[anonym2064]

Pokud se někomu líbí "rodina" s blíže neurčeným počtem členů, jejichž vztahy nejsou dány biologicky, ale pouze na základě rozhodnutí a mohou se libovolně měnit... Je to jeho věc, ale měl by to vědět a měl by to říct.

Já tak žiju už osmnáct let a je to zlatý oproti předchozímu standardnímu dvouletýmu manželství s jedním synem. Děti mam jak svý tak cizí a do toho vnoučata a rodina to JE. Že na to nemáme žádnej papír nás nesere.

Jsem sice trošku OT, ale jen na ukázku toho, že rodina nemusí být klasika ala podání KDU.

[Ondra.kl]

Pokud se někomu líbí "rodina" s blíže neurčeným počtem členů, jejichž vztahy nejsou dány biologicky, ale pouze na základě rozhodnutí a mohou se libovolně měnit... Je to jeho věc, ale měl by to vědět a měl by to říct.

Já tak žiju už osmnáct let a je to zlatý oproti předchozímu standardnímu dvouletýmu manželství s jedním synem. Děti mam jak svý tak cizí a do toho vnoučata a rodina to JE. Že na to nemáme žádnej papír nás nesere.

Ono to časem lidem dojde, že člověku víc vyhovuje to jak to chce a ne to jak musí.

[svita]

Jenom pro upřesnění bych rád uvedl, že nikomu nebráním v tom, aby prosazoval jakýkoliv rodinný model. Jenom upozorňuji na to, že adopce HP není samoúčelná a nejde o děti z domovů. Je to další kamínek ve skládačce, na jejímž konci je konec takového modelu rodiny, který známe. To je celé. Pokud se někomu líbí "rodina" s blíže neurčeným počtem členů, jejichž vztahy nejsou dány biologicky, ale pouze na základě rozhodnutí a mohou se libovolně měnit... Je to jeho věc, ale měl by to vědět a měl by to říct.

Současné zákony nemusí rodinu nijak definovat, protože vycházejí z principu, že "každý ví", o čem je řeč. Tak je tomu u spousty dalších pojmů. Např. u vlastnictví také není v zákoně úplně vše, zato existují tuny právní literatury, kde se hledá, když narazíte na nějakou specialitku.

Zákon o rodině, jakkoliv je podrobný, také zachycuje jen některé prvky, ty které jsou pro vztah státu a rodiny důležité. Jinými slovy, stát říká, která porušení rodinněprávních vztahů tzv. sankcionuje. Tedy lze se u státu dovolat jejich ochrany. Ani v nejmenším neříká, že zákon upravuje všechny rodinné vztahy.

Mezi biologickou podstato a právním ukotvením rodiny existuje nezávislost. Tedy rodina vzniká a existuje i bez ohledu na právo. Právě to umožňuje značnou nezávislost rodiny na právu, potažmo státu. Tady nemluvím jen o tom, co je teď. Mluvíme o tisíciletém vývoji a vztazích! Pokud z rodiny učiníte pouze právní vztah o nezávislost přijde a bude jenom hříčkou v rukou "zákonodárců."

Já furt vidím rozpor mezi tím, že říkáš, že rodina je věc na zákonech a státu nezávislá; na druhou stranu opakovaně tvrdíš, že změna zákona by vedla k jejímu zániku. Mě to nejde moc dohromady.

Nevím, jak by se někomu povedlo z rodiny udělat "pouze právní vztah" - to je absurdní. A nezaznamenal jsem, že by to tu někdo prosazoval. Rodina (a ano - s libovolným počtem členů, složená v rámci dobrovolnosti) nemůže být jen právním konceptem - je to především společenská jednotka silně materiálně i sociálně provázaných jedinců (to jestli toto vzniklo s biologickým "popostrčením" nebo ne, je mi lhostejno).

Jsem pro, aby se stát do takovýchto věcí moc nemotal. Společenské struktury prochází neustálým vývojem. Třeba bych byl pro, aby se z právního hlediska zrušilo manželství i registrované partnerství a další tyto záležitosti. Ať si klidně dvojice spřízněných lidí udělá nějaký obřad (třeba náboženský), ale nevím, proč by do toho měl zasahovat stát. Nota bene by to ani nemusela být dvojice, ale jakýkoliv jiný počet lidí. Samozřejmě pak musí existovat právní instrumenty, které právní stránku manželství a obdobných svazků nahradí, ale už nebude na překážku, kolik osob tyto právní instrumenty využije, a už vůbec zákon nebude zajímat jejich pohlaví.

Opatrovnictví dítěte už určitý smysl má. Dítě nepochybně vyžaduje nějakou osobu, která bude do doby, než dokáže účinně uspokojovat své potřeby a hájit své zájmy samo, tak činit za něj resp. v kooperaci s ním. A je taky žádoucí, aby osoba, která toto bude pro dítě vykonávat, byla způsobilá a zodpovědná. Ale tam bych zcela abstrahoval od nějakých manželství nebo partnerství. Ať třeba opatrovnictví sdílí několik osob - klidně 3 a více. Výchozí stav by samozřejmě v drtivé většině případů byl, že opatrovnictví budou sdílet rodiče dítěte.

Prostě vždy upřednostňovat svobodu jedinců i skupin. Nediktovat společenské struktury shora ze zákona (např. manželství) a nějak je zvýhodňovat a upřednostňovat, ale nechat lidi najít si vlastní způsoby soužití a nechat společnost přirozeně se strukturálně vyvíjet.

[svita]

Jenom pro upřesnění bych rád uvedl, že nikomu nebráním v tom, aby prosazoval jakýkoliv rodinný model. Jenom upozorňuji na to, že adopce HP není samoúčelná a nejde o děti z domovů. Je to další kamínek ve skládačce, na jejímž konci je konec takového modelu rodiny, který známe. To je celé. Pokud se někomu líbí "rodina" s blíže neurčeným počtem členů, jejichž vztahy nejsou dány biologicky, ale pouze na základě rozhodnutí a mohou se libovolně měnit... Je to jeho věc, ale měl by to vědět a měl by to říct.

Současné zákony nemusí rodinu nijak definovat, protože vycházejí z principu, že "každý ví", o čem je řeč. Tak je tomu u spousty dalších pojmů. Např. u vlastnictví také není v zákoně úplně vše, zato existují tuny právní literatury, kde se hledá, když narazíte na nějakou specialitku.

Zákon o rodině, jakkoliv je podrobný, také zachycuje jen některé prvky, ty které jsou pro vztah státu a rodiny důležité. Jinými slovy, stát říká, která porušení rodinněprávních vztahů tzv. sankcionuje. Tedy lze se u státu dovolat jejich ochrany. Ani v nejmenším neříká, že zákon upravuje všechny rodinné vztahy.

Mezi biologickou podstato a právním ukotvením rodiny existuje nezávislost. Tedy rodina vzniká a existuje i bez ohledu na právo. Právě to umožňuje značnou nezávislost rodiny na právu, potažmo státu. Tady nemluvím jen o tom, co je teď. Mluvíme o tisíciletém vývoji a vztazích! Pokud z rodiny učiníte pouze právní vztah o nezávislost přijde a bude jenom hříčkou v rukou "zákonodárců."

Tímto dávám vědět že takhle žiju 5 let a nemůžu si vůbec stěžovat.
O tom jak je zákon "podrobný" vím své a s tím že každý ví o čem je řeč zas tak moc nesouhlasím. Třeba má bývalá žena to zcela určitě neví. Pracovnice na sociálních úřadech asi taky ne což mi jedna potvrdila větou "Pane mi necháváme děti i v horších podmínkách tam ani voda neteče". O soudcích a jejich rozhodnutích ani nemluvě.

Tímto asi končím neboť se vlákno začíná vyvíjet zcela jiným směrem než bylo původně založeno.