Přátelé!
Jsou dva základní pohledy na město jako životní prostor. V jedné perspektivě se město jeví jako soubor budov, komunikací a dalších objektů. Takový pohled je zaměřený na stav vozovek, investice do infrastruktury, kvalitu fasád. V perspektivě druhé město vytváří komunita lidí sdílející společný časoprostor. Jako podstatnější se pak jeví životní podmínky jednotlivých obyvatel či skupin. Město je tak vlastně vytvářeno sítí mezilidských vztahů a vztahem obyvatel k (městské) krajině. Přes dvacet let v Trutnově převládal pohled první, upřednostňující správu nemovitostí a komunikací. V péči o situaci obyvatel, a to hlavně těch nějak znevýhodněných, či dokonce ohrožených ale přístup vedení města výrazně a dlouhodobě zaostával. Nezájem o sociální tematiku se projevuje i v porovnání s aktuálními investičními kroky kraje (kraj ve městě zřídil Centrum duševního zdraví, rekonstruuje budovu budoucího rozšířeného SPC a PPP). Pokud se pohyb současného vedení města směrem k sociálním oblastem politiky odehrává, je to pod vlivem působení Pirátů. Klíč k politickým rozhodnutím je v Trutnově ale často personální, a to i v oblasti sociální. Vůči lidem bez domova netečný starosta podpořil noclehárnu až jako projev vstřícnosti Monice Hillebrandové.
Značným nedostatkem trutnovské ODS není pouze fakt, že nevidí trutnovské bezdomovce, ale také to, že je „slepá“ i vůči dalším ohroženým a znevýhodněným skupinám obyvatel. Sociální služby města jsou proto přetížené, pracovníci jsou vystaveni značnému stresu, organizace služeb je narušena osobními spory úředníků (Geisler x Béla). Opět je klíčem k řešení situace mimo jiné potlačení personálního hlediska.
Podobná „slepota“ zasahuje také oblast exstarostova nejvlastnějšího zájmu: centrum města a centrum trutnovské společnosti (podnikatele). Významné rekonstrukční investice v centru nepohnuly s jeho mrtvými zónami. Trutnovští si postupně zvykli na množství vyklizených obchodů v urbanisticky nejunikátnější části města, v dlouhém podloubí procházejícím horní částí náměstí (v nevýhodné situaci jistě jsou také provozovatelé obchodů nezavřených) nebo na rozsáhlou mrtvou zónu mezi poštou a Kotvou, na místě někdejší městské tržnice. Adamec chtěl mít z centra atrakci pro turisty, nevytvořil ale ani místo pro úspěšné podnikání místních živnostníků. Trutnované si na „osmdesátkový“ vizuál některých partií města zvykli příliš rychle, nejen zde bude třeba jim otevřít oči.
Podobně zaostale se často jeví i samotná trutnovská radnice. Tomáš mi líčil, jak mnohdy polekaní úředníci pracují na zastaralých počítačích zastaralými metodami práce; přestože jsou ustrašení, snaží se nadřízeného přechytračit. Je možná načase se s těmito rysy postkomunismu v Trutnově rozloučit.
Piráti si velmi zakládají na pojmu „smart“. Své „vlajkové slovo“ prosazují (vzhledem k posledním událostem logicky stále méně), protože vědí, že je výraznou součástí jejich přitažlivosti. Druhou vlastnost, která se na jejich appealu podílí možná výrazněji (Pusťte nás na ně!), si ale takto nepojmenovali. Myslím, že druhou součástí pirátské identity, díky které nás voliči přijali, je být „sharp“. Nejedná se ale o samoúčelné vyhledávání konfrontace, či dokonce o afektovanou agresivitu. „Sharp“ znamená mít jasně vyprofilovaný, autentický pohled na věc. Ten pak hájit a prosazovat s vůlí a jistotou. (Současná krize identity u Pirátů možná pramení právě z potlačení onoho „sharp“). V následujícím období bychom měli mít jasnou představu, kam chceme své město posunout. Tuto představu bychom následně měli věcně a atraktivně formulovat před voliči.
Trutnovští Piráti voličům nabízejí jasně profilované a výrazné „sharp“ osobnosti. Ty ale až na výjimky nemají profláknutá všeobecně známá jména. V následujících měsících bychom se proto měli ve veřejném prostoru prosazovat nejen personálním aspektem politiky, ale hlavně vynášením nosných témat a návrhů na řešení konkrétních nepříznivých situací. Měli bychom dbát také na to, abychom v očích voličů nesplývali s ostatními subjekty usilujícími o volební vítězství.
Je pravděpodobné, že ODS bude v osobě starosty-architekta zastávat „betonovou“ perspektivu města budov a silnic. STAN naopak bude zřejmě hrát notu sociální. To je přístup nosný. Současná doba totiž směřuje k důrazu na společnost, podporu ohrožených a na důležitost vztahů k lidem i bezprostřednímu okolí. Piráti by ale měli oba pohledy překlenout. Vlastní sociální témata (jimi prosazovaná už jedno volební období), by měl doplnit projev ambicí k větším investicím (rozšiřování bytového fondu, výstavba nových startovacích bytů).
V kampani jistě prokážeme schopnost orientovat se v celospolečenských problémech, mnohem podstatnější ale je vidět, jak se tyto širší pohyby projevují v Trutnově a jak je možné jim případně čelit. Stárnutí populace musí radnice reflektovat rozšířením příslušných služeb. Stav českého školství v pandemické době se projevuje výrazně na druhém stupni základních škol, kdy je obecně vztah žáků ke školnímu prostředí a vzdělávací náplni nejslabší. Situaci nikdo nesleduje, stejně jako nikoho na radnici nenapadne reflektovat období distanční a hybridní výuky. Nová doba přinese také nové podoby kriminality (na ulicích nočního Trutnova lze potkat podivné teenagerské „protogangy“, v Trutnově stoupá spotřeba, a tedy i výroba omamných látek). Městští strážníci jsou „nočním viděním“ radnice. Spolupracuje s nimi vedení města do dostatečné míry?
Pozice v čele kandidátky není pohodlným místem v Tomášově stínu či místem, které samovolně táhne nahoru. Kandiduji s představou, že dokážu naší společné kampani dodat myšlenkový i textový obsah, že ostatní Piráty dokážu v diskusi inspirovat a že v kontaktu s voliči budu „mít co říct“.
Na pozici v čele kandidátky kandiduji také s představou, že Trutnov dlouhodobě a nevratně ztrácí komunitní a časoprostorové vztahy (Ivan Adamec ani jeho nástupce totiž netuší, že něco takového existuje). Například plocha před RIAPSem se nemusela stát takřka nevyužívaným placeným parkovištěm, mohl vzniknout kreativně pojatý klidový prostor vhodný pro návštěvníky SVČ i RIAPSu, dnes anonymní plocha mohla být třeba náměstím A. Justa (kronikář učil na blízké „Zdrávce“). Podobně kino mohlo zůstat červené, držet barvu červené skály i hradeb, a vytvářet tak pohledový celek krajiny, historie a kultury. Radnice se druhdy rozhodovala, kde umístí dětskou prolézačku v podobě Ettrichova mimořádného prototypu letadla (Holubice), rozhodla špatně. Místo navrhovaného umístění vedle školy „u letadla“, kde by ji děti využívaly denně, rozhodla pro odlehlejší místo u pevnosti Stachelberg.
Pokud by tyto či podobné podněty byly realizovány a takto (edukativně) veřejnosti prezentovány, napomáhaly by k upevnění vztahů našich spoluobčanů s časoprostorem města, vztahů, které jsou právě dnes podstatné i ohrožené zároveň.
Uvedený výčet návrhů je hlavně příkladem koncepčního přemýšlení o městě, které vede při úpravách městské krajiny ke zohlednění časoprostorového kontextu, ke zdůraznění kulturních a sociálních vazeb. Právě takové myšlení v rozhodnutích současné radnice často chybí. Stávající provinční a obtížně měnitelné politické klima na radnici rozhodně nepřinese ani moderní „smart“ koncepci rozvoje města.
Kandidátskou řeč jsem nepojal jako prezentaci své osoby a svého dosavadního angažmá. Vlastním tématem bylo naše město a představa Trutnova jako vrstevnaté časoprostorové sítě vztahů (do níž je život každého Trutnovana zaklesnutý), kterou je potřeba udržovat a kultivovat. V současné době jsou to právě Piráti, kteří v Trutnově dovedou onu síť uchovat a rozvíjet nejlépe. Pojďme o tom přesvědčit i naše spoluobčany!
Cením si podpory a důvěry, kterou jste mi doposud věnovali, a děkuju vám za pozornost.