Služební zákon ve střetu zájmů

[Jan.Krupka]

Nemohu si odpustit evergreen uvedeného zákona: výběrová řízení a jmenování představených v úřadech státní správy, tzv. "dekoncentrátech", tedy tam, kde leží hlavní tíha rozhodování ve věcech chodu státu. Bohužel, viděno zevnitř, lze nejen příslušná ustanovení obcházet, ale obsahem jdou i proti myšlence dělby moci, zárukám odbornosti, nezávislosti a autonomního výkonu veřejné správy nezávislého na moci vládní. Skutečné důvody jmenování toho kterého vedoucího pracovníka lze manipulativními způsoby úspěšně maskovat či zastírat a dohledání takových skutečností je ex post facto nemožné. Pokud to vyjádřím méně kulantně: postačuje, když se konkrétní osoba "vyspí" s ředitelem odboru a náhle je objeven skrytý potenciál takové osoby kvalifikovaně vést řadové referenty na předem vytipovaném úseku zpravidla po té, co je odborně zdatný dosavadní vedoucí vyšachován ze služebního místa shora. K tomu slouží rozmanité psychologické techniky v kombinaci s účelovými obviněními a defamací nepohodlné osoby. V horších případech dochází k ovlivnění přímo z politické úrovně a nasazení ke všemu svolných osob spolu s degradací nepohodlných (viz chronická absence kontrolních akcí orgánů státní správy na území Středočeského kraje v případě obchodních korporací jisté holdingové struktury). K zajištění depolitizace a expertního étosu odborných orgánů státní správy lze spolehlivě zaručit leda zavedením prvku deliberativní demokracie: skutečnou nezávislostí a odborností členů výběrových komisí složených např. z řad bývalých soudců, st. zástupců či policistů, osob z akademické sféry, profesních komor a NGO doplněném jedním členem z přímo nadřízené složky úřadu, který výběrové řízení vyhlásil. Je možné v tomto duchu provést doplnění programového bodu ve věcech státní služby, popř. z poslanecké úrovně zahájit prosazení takové změny znění služebního zákona? Děkuji.

[Vera.Marusiakova]

Předávám odpověď kolegy Martina Archalouse, legislativního analytika:

díky za zajímavý námět. Praktické provedení bych neviděl příliš nadějně, protože poslední změna služebního zákona prošla nedávno, a podle lidí z vnitra se už do konce volebního období v tomhle směru nic nechystá.

Pokud jde o ten samotný návrh, je určitě zajímavý, ale po nějakém zvážení bych byl spíš proti.
Celá debata o státní správě se vede o tom, jestli má být větší nebo menší vliv politiků. Na jednu stranu ano, je tu požadavek na nezávislost a depolitizaci atd., na druhou stranu je samozřejmě právem každého vedoucího, vybírat si své podřízené. Už dnes (když má velký vliv na složení komise) slyšíme, že nemá reálně nástroje jak řídit úřad a zajišťovat si disciplínu podřízených. Kdybysme přistoupili na tenhle návrh, nejen, že ministr by úplně ztratil vládu nad personálním obsazením ministerstva, ale i nadřízení by si nemohli reálně vybírat podřízené. Zkrátka, na té škále "kontrola ------- nezávislost" je to až příliš na té straně nezávislosti, kde by ta nezávislost mohla být i na služebních pokynech nadřízených.

Druhá věc je čistě praktická: V tuto chvíli běží ve státní správě asi 270 výběrových řízení. I kdyby se to týkalo jen vedoucích, těch teď běží asi 30. Na každém úřadě by musela sedět jedna taková komise, ta má 3 členy, ty je třeba zaplatit, musí na to mít dostatek volného času...
Už dneska je problém sehnat lidi do těch komisí, a to tam sedí přímo zaměstnanci těch úřadů. Nedovedu si absolutně představit, jak by se ti lidi sháněli takto.

Argument deliberativní demokracií je nepřípadný - úředníci nejsou politici.

[Jan.Krupka]

Děkuji za repliku. Námitkám rozumím, nicméně na manažerské a odborné kvalitě představených pracovníků je třeba do důsledků trvat, byť uznávám, že jde o běh na dlouhou trať. Co se týče zavedením prvků deliberativní demokracie, neměl jsme na mysli, aby ji prováděli byrokraté, nýbrž jejím projevem je zapojení odborné veřejnosti do procesu jejich jmenování. Rozvolnění hierarchické struktury má co do činění s decentralizací státní správy. Dnes je již známo z oblasti právní psychologie, že stupňovité řízení rozhodovacích procesů zrovna nevede k rozvíjení iniciativy podřízených (ale jinak odborně zdatných) a čím dál tím méně se bude hodit pro fungování mocenských struktur na úrovni státu. Řečeno krátce jinak: vedoucí svého útvaru je zpravidla po několika málo letech sám obětí profesního úpadku a slepoty. Je odtržen od reality správní praxe a každodenní aplikace předpisů hmotného práva odborného obsahu. Stává se manažerem, ale přestává být odborníkem, nota bene v době nové průmyslové revoluce. Státní služba by měla být připravena reagovat na překotný rozvoj legislativy a vědeckého rozvoje- totiž veřejného práva, které se narozdíl od práva soukromého, ubírá směrem, který nelze přesně odhadovat (právní informatika je takovým předvojem). Co bylo dobré v době Weberově (bavíme se o platnosti fordismu jako doktriny teorie řízení), už neplatí ve své složitosti nyní. Přínos ekonomických a manažerských teorií zavání zneužitím pojmů z oblasti podnikové mikroekonomie jejich zaváděním do fungování veřejné správy (vrcholem je známé prohlášení, že stát má fungovat jako podnik). Nejmodernější ústavní teorie dělby moci a demokracie se konečně začínají zabývat exekutivou s důrazem na moc a legitimitu byrokracie (kupodivu, české právnické fakulty a politologové to téměř nezaznamenávají, uvádím např. Möllers: The Three Branches, Vermeule: Law´s Abnegation, Carlan: The New Separartion of Powers, Vile: Constitutionalism and Separation of Powers, Waldron: Political Political Theory, Habermas: Between Norms and Facts). Alespoň de lege ferenda bychom se měli rámcově zabývat, co přinese státní správě éra Industry 4.0. V takovém světě budou mít pevné místo místo jen znalosti uplatňované ve značné míře dehierarchizovaných vztazích mezi úředníky navzájem, resp. správou a spravovanými, aniž se tím dotkneme primátu politiky, který ale nestojí nad právem. Tím se konečně vyhneme účelovému posluhování úředníků politice, jehož výplodem jsou nesmyslné zrůdnosti v podání úředníků, které mají účelovými konstrukcemi obhajovat vládní činy. Toto nebezpečí pojmenoval Leo Strauss ve svém díle Natural Right and History až do absurdních důsledků jako jednání správy státu ad hitlerum.

[Karel666]

A mžete mě vysvetlit, proč třeba účetní "protože služební zákon" je zkoušena z něčeho jiného než co má společného s náplní práce? Nesetkává se s lidma, neřeší žádosti lidí, jeom zpracovává podle zákona mzdy, ALE MUSÍ MÍT zkoušku z věcí, které ihned po zkoušce zaapomene, protože využitelnsot NULA...

Takže otázka není služební zákon, ale tu parodiu zhovadilosti co z něj někdo udělal, když pomalu každá uklizečka dělá zkoušku z věcí co má na starosti vedoucí odborů apod.
Je super pak číst, že nikdo přeci nechce, aby tam seděli hlupáci co nic nemí apod., ale reálně zkouší se lidí s toho co mají v nápllni práce anebo se vytvořila nová zkouška "marxismu leninismu, která je každýmu k prdu"?

Je to podobné jako u policajtů, kdy musí mít maturu, ale nikdo dosud nikdy nedal ani jeden argumnet, proč policajt co chodí po ulici musí znát matiku a češtinu na urovni maturity, chápu u toho co zapisuje protokol, ale ten co šlape?
A tuto zhovadilost se zavedla i na úředníky, kdy se zavedla zkouška, že prý je potřeba mít znalé úředníky, ale učíme je cypoviny. Kdy ten co v náplni práce má něco musí dělat zkoušky z něčeho jiného, jinak padáka...


Takže může onen analytik vysvětlit např. proč účetní zpracovávající mzdu má dělat zkoušky z něčeho jiného než mzdy? Opakuju, nic jiného nedělá, ALE MÁ POVINOST ju složit a po zkoušce vše zapomene, protože to NIKDY NEBUDE POUŽÍVAT...
Takže analytyk může vysvětlit, zda nedostatek lidí do komise není způsoben spíše tím, že zkoušku musí dělat lidi co to vůbec nepotřebují a vytvářejí práci pro práci