Dalibor.Zahora píše: ↑02 říj 2019, 08:23
Václav Bělohradský - Piráti a mýtus průhlednosti
(a teď kde máme toho pirátského filosofa, co bude oponovat )
Ten článek je tak plný argumentačních faulů, že by autor spíš místo oponentury zasloužil stokrát opsat "nebudu argumentovat ad ignorantiam". Dokonce i Bucharina vytáhl...
To mi spíš smrdí PR článkem, pod který se možná Václav Bělohradský jen podepsal: je to plné chytrého podprahového nálepkování (sekty, revolucionáři, blouznění...) - přijde mi divné že by za posledních pár let tak moc argumentačně degeneroval.
Btw i kdyby se časem našel pirátský filosof, stejně nemáme platformu, na které by se dala polemika v podobném formátu zveřejnit, pěkně ve stylu novinářských bitev první republiky. Nebo jo?
Dalibor.Zahora píše: ↑02 říj 2019, 08:23
Václav Bělohradský - Piráti a mýtus průhlednosti
(a teď kde máme toho pirátského filosofa, co bude oponovat )
Ten článek je tak plný argumentačních faulů, že by autor spíš místo oponentury zasloužil stokrát opsat "nebudu argumentovat ad ignorantiam". Dokonce i Bucharina vytáhl...
To mi spíš smrdí PR článkem, pod který se možná Václav Bělohradský jen podepsal: je to plné chytrého podprahového nálepkování (sekty, revolucionáři, blouznění...) - přijde mi divné že by za posledních pár let tak moc argumentačně degeneroval.
Btw i kdyby se časem našel pirátský filosof, stejně nemáme platformu, na které by se dala polemika v podobném formátu zveřejnit, pěkně ve stylu novinářských bitev první republiky. Nebo jo?
Josef.Spak píše: ↑02 říj 2019, 21:24
co si o tom myslíte?
"To je koloběh života," prohlásil opět filozof. Ale lidé už neměli náladu na filosofii a ušlapali ho.
/* Viz Besídka zvláštní školy; Miloslav Šimek, Jiří Grossmann; 1969; povídka Moje cesta tramvají
Tito uživatelé poděkovali autorovi Ludek.Blaha za příspěvek:
Aby člověk mohl hlásat pravdu z radnice nebo z parlamentu, musí se tam nejdřív prolhat... Demokracie je výborná věc. Umožňuje občanům, aby si zcela svobodně zvolili... diktaturu! Umělá inteligence nedosáhne nikdy až takové úrovně, aby dokázala napodobit myšlení pitomce.
Piráti začali ztrácet přízeň voličů, když začali mít strach, že ztratí přízeň voličů.
Dalibor.Zahora píše: ↑02 říj 2019, 08:23
Václav Bělohradský - Piráti a mýtus průhlednosti
(a teď kde máme toho pirátského filosofa, co bude oponovat )
Dobrý filozof by mu sice oponovat mohl, ale k nám by to taky nemohlo být úplně nekriticky, tak bych to radši promlcel:))
Jj, šul-nul
Existuje princip: je hrází pro jakékoli informace, odolává všem argumentům a úspěšně drží lidi ve věčné ignoranci: zavrhnout věc ještě před prozkoumáním
Herbert Spencer, 1820-1903 https://cs.wikipedia.org/wiki/Herbert_Spencer
Za sebe - mám vás všecky rád. Akorát před fanatickými "souložníky teoretiky" mě i u Pirátů naučilo se už mít na pozoru.
Neomylné lidi bez váhání devitalizovat!
Neberte nám naši dobu
V zamyšlení „Piráti a mýtus průhlednosti“ (Právo, 2.10.) vykresluje filozof Václav Bělohradský mýtus jako něco, co musí každý popřít. Touhu po transparentnosti, kterou symbolizují Piráti v Parlamentu vykresluje jen jako mýtus transparentnosti. A mýtus je přeci blud překonaný poznáním, který byl potřeba, když nebyly informace, nebylo hlubší pochopení celku. Možná pan Bělohradský tak trochu předpokládá, že ani voliči nejsou schopni hlubšího poznání, a proto se bojí vyznění zveřejněných informací, které budou přetlumočeny veřejnosti táborem novinářů, blogerů a influencerů.
Kritizuje tedy nikoli systém, kdy lze potřebné informace snadno dohledat, pokud o ně projeví obyčejný občan zájem, ale způsob jakým novináři v médích lidi informují a pomocí „správného“ výběru informací sdělení ohýbají. Jako by pan Bělohradský mezi řádky říkal, já už prostě další informace nechci, nedávejte je ani těm ostatním. Příliš informací vytváří jen zmatek. Nechte prosím, vládu vládnout, soudce soudit, policisty pomáhat a chránit. Podobá se to normalizačnímu požadavku na „klid na práci“ a chtělo by se říci, co oči nevidí, to srdce nebolí. Já si nemyslím, že by byli lidé spokojenější, když si informace nebudou moci ověřit a dostanou pouze ty informace, které náhodou uniknout ze systému pomocí zdroje, který si nepřál být jmenován. Takový systém, kde není vidět, kdo co a jak dělá, je systém divokých devadesátek, kdy bylo třeba „na chvíli zhasnout“. Obhajoba těchto starých pořádků není omluvitelná a pan Bělohradský se v tomto světle jeví poplatný své době a dnes již vidno, není jeho doba. Jenže, doba se mění, jak říká Gréta Thunberg, ať se vám to líbí nebo ne. Informace prostě budou všude a o všem, proto je lepší, když tyto informace budou zprostředkovávat oficiální instituce a nikoliv třeba WikiLeaks. Pak nebudou takové whistleblowerovské organizace potřeba.
Když se podíváme do Norska, tam jsou například daňová přiznání všech občanů přístupná již dlouhou řádku let na internetu. To v Česku ještě dlouho nepůjde a i mnoho pravověrných Pirátů by takovou otevřenost nerozdýchalo. Jenže se může najít český Edward Snowden, který zveřejní přiznání všech lidí na nějakém uzamčeném serveru, a co pak? Co v takovém případě budeme dělat? Novináři asi začnou prověřovat mediálně známé osobnosti za účelem něco na ně vyšťourat. Těch pár, kteří mají, co skrývat, asi uteče za kopečky. A ano, chvíli si budou sousedi trochu závidět. Dnes je situace taková, že bankovní úředník o vás ví více, než si může zjistit policie. Nikdo nemáme přehled o tom, kdo si právě prohlíží naši zdravotní dokumentaci, a ani nám samotným ji lékař nedá do rukou. Systém, kdy se lidé dostanou do exekuce, protože je někdo neinformoval o tom, že mají někde nějaký nedoplatek, je šikanózní. Systém, kdy není přehledné právo a člověk nemá ani informace o tom, jakým všem právním normám má vyhovět při soukromém podnikání, není zdravý. Člověk se pak až bojí, jakou hůl na něj najdou, pokud by se snad někomu vlivnému znelíbil.
Pan Bělohradský přirovnává snahu Pirátů o snadnější přístup k informacím ke středověkému řádu adamitů, kteří se vysvlékali do naha při čtení Bible a předpokládá, že „naše staré spory povedeme dále, jen při tom budeme online vysvlečení.“ Tak to není. Piráti jen chtějí, abychom měli právo zacházet s informacemi o sobě, jak uznáme sami za vhodné. Pokud někdo na sebe na Facebooku vyžvaní i to, kdy jde na velkou, je to jeho věc. Pokud ale někdo stalkeruje na internetu jinou osobu, je to stejné jako by ji šmíroval dalekohledem v okně a dá se to postihnout již stávajícími zákony.
Rozdíl ovšem Piráti činí, pokud se jedná o člověka ve veřejné funkci. Pokud někdo chce vykonávat veřejnou službu, měl by také strpět přiměřené omezení osobní svobody. Například bychom měli mít přístup k informacím o skutečném stavu hlavy státu, který je i hlavním velitelem naší armády, aby nedošlo k ohrožení samotného státu pouze z důvodu toho, že prezident není schopen zastávat svůj úřad. Nebo by občané měli vědět, jaký plat včetně bonusů mají nejvyšší státní úředníci, aby nedocházelo k falešným nařčením a právě oné závisti, která pramení z neznalosti všech informací.
Pan Bělohradský reagoval na článek „Piráti chtějí svléknout soudce na internetu“ (Právo, 19.9.) prohlášením, že „ zdrojem důvěry v demokratické společnosti není transparentnost (ta důvěru již předpokládá), ale rovnost, sousedská solidarita, náboženství, vzdělání.“ Piráti ale chtějí i rovnost v oblasti přístupu k informacím, aby jej všichni měli stejný a byli pány nad informacemi i o sobě (princip zapomnění na internetu). Něco jiného je, když si architekt dává na svůj web pozitivní reference, aby se prezentoval, než úplné reference zveřejňované o rozhodnutích soudů. Soudci jsou podle Pirátů osoby, jenž by se stejně jako policisté měli zpovídat z prohřešků a mělo by být jasné, jak který soudce rozhoduje, a proto navrhli onen, z pohledu pana Bělohradského, diskutabilní zákon. Narozdíl od policistů, u kterých je informace, na čem právě dělají, z principu věci, nemožná a podléhá dohledu policejní inspekce, zveřejnění informací o soudních rozhodnutích, nepřináší rizika spojená například s mařením vyšetřování.
Podle Bělohradského „ve hlučném šplouchání internetových mělčin nejsme schopni kriticky rozpoznat předsudky, které nám vládnou,“ a proto brojí proti snahám o transparentní fungování státu. Naproti jeho přesvědčení, že větší transparentnost by už česká společnost nezvládla, stojí porovnání s ostatními evropskými zeměmi na západ od nás. Ruku v ruce s transparencí obchodního, finančního a veřejného života jdou žebříčky rozsahu korupce v jednotlivých zemích. Méně informací tedy neznamená lepší svět ale jen a pouze lepší spaní. Bažení po informacích není nové náboženství, jak to vnímá Bělohradský, ale pouhá lidská přirozenost. A nevědomost není sladká, pokud ji budeme vztahovat na fungování státu, které by mělo být předvídatelné.
Václav Včelica (5.10.2019)
Autor je členem České pirátské strany, ale názory v článku jsou pouze jeho osobním náhledem na pirátský požadavek na větší transparentnost státu.
Tito uživatelé poděkovali autorovi Vaclav.Vcelica za příspěvky (celkem 5):
)
