Já považuji aplikaci dezinfekce jako blbost, ale pro mne to není dogma, ale paradigma, resp. nejlepší aproximace pravdy; takový postoj k neznámému nejlépe odpovídá mému poznání světa a nemusím se tím tak hlouběji zabývat v reálné situaci, kdy mám omezenou kapacitu poznávání, ale musím se nějak rozhodovat. (Prakticky to znamená, že neznámé látky nekonzumuji). Mohu se mýlit, ale já s možností svého omylu inherentně počítám. V důsledku to vede k pokoře k mojí omylnosti.
Ten dogmatický (není to použito pejorativně, ale odborně) přístup je nešťastný. Copak se nesčetněkrát v historii neukázalo, že něco zatvrzele (dogmaticky) odmítaného bylo nakonec v základech vyvráceno? Současná věda stojí na verifikaci (prokázání něčeho) ruku v ruce se statistickou podporou ("udělalo se dost pokusů na to, abychom mohli tvrdit, že toto planí obecně"). Ale je zřejmé, že to má své limity a rizika. Bohužel, současná věda, pokud to takto personifikuji, nemá příliš pokory (byť mnozí vědci ano) a vše, čemu nerozumí, zatvrzele a často arogantně odmítá. Doporučuji se zamyslet nad Popperovou valzifikací, která považuje za platné vše, co nebylo falzifikováno (vyvráceno). To, že tisíckrát či milionkrát vyrazím na moře a nepřipluji z druhé strany, nedokazuje nic o nekulatosti Země. Až se mi to jednou podaří, je to nevyvratitelné (nutno dodat, že i Popper má své kritiky, ale určitou moudrost a pokoru v omylnost je možné si z toho odnést i tak). Výše uvedené také neznamená, že máme pít neznámé látky. Je to o kritickém myšlení; mimochodem o tom stejném kritickém myšlení, které je skeptické k nezpochybnitelným pravdám.

Udržujme si své názory na svět, ke kterým jsme často poctivým hledáním přišli, ale vždycky prosím pokorně s tím, že se můžeme mýlit.