Něco o důchodovém systému

[Kamil_Horky]

V mimoevropských méně vyspělých zemích (např. v Číně a v Indii)
nejsou rolníci kryti penzijním systémem dodnes. To sice snižuje náklady
státu, avšak důsledkem je snaha venkovských obyvatel o maximální počet
potomstva. Naproti tomu zavedení průběžného státem financovaného systému
vedlo všude na světě ke snížení porodnosti – což je nepříliš zdůrazňovaný,
avšak důležitý vedlejší efekt státních výdajů v oblasti penzí. Různé
studie dosti přesvědčivě ukazují, že čím více sociálních jistot, tím více si
lidé užívají a nejsou motivováni k plození dětí – protože vědí, že ve stáří se
o ně postará stát, nebo si to aspoň myslí.
Řečeno úhrnem, průběžný penzijní systém je autodestruktivní mechanismus,
který vede ke stále vyšším veřejným výdajům při současné erozi
ekonomické základny, která tyto výdaje platí (což je zřejmé ze skutečnosti,
že poměr počtu pracujících k počtu důchodců trvale klesá). Toto lze pozorovat
ve všech ekonomikách, které ho zavedly.

[Jiri.Kaderavek]

Perfektně zformulováno. Možná by tohle mohla být naše TZ (ale musela by být citlivě zformulována). Tedy, říci lidem jak to je, zdůraznit, že nám nejde o demontáž sociálních jistot, ale že prostě nemůžeme mít vše, tedy vysoké důchody a málo dětí. Možná by lidé odcenili střízlivý postoj, To o té autodestrukcí se mi moc líbí. Na konci by mohla být výzva, aby si tento fakt strany a občané přiznali.

[Kamil_Horky]

Mj. to psal Pavel Kohout pro TI, ale taky to od někoho převzal. Konkrétně zde http://www.nber.org/papers/w11121 a http://www.nber.org/papers/w11146

[Kamil_Horky]

Jak tento problém řešit? Posílení imigrace – což je praxe uplatňovaná
nyní zejména ve Švédsku a částečně ve Francii – nevede k řešení stávajících
problémů a naopak vytváří nové. Státní dotace na porodnost zpravidla mají
rovněž velmi omezenou platnost. Obvykle je krátkodobá populační vlna
vystřídána populačním propadem odpovídající velikosti, aniž by došlo
ke dlouhodobému zvýšení míry porodnosti.
Nikdo nemá „kouzelný klíč“ k řešení problému stárnutí populace a růstu
nákladů penzijních systémů. Dokonce ani penzijní reformy spočívající
v zavedení povinného fondového spoření zdaleka neřeší celý rozsah problému.
Fondové spoření ani špatnou demografii řešit nemůže, přinejmenším
nikoli v krátkém období.

[Jiri.Kaderavek]

Navázat důchod na počet dětí?

[Kamil_Horky]

To mi přijde k ničemu. Pokud budeš mít dost dětí, tak se o tebe snad postarají. Mj. to taky bude něco vypovídat o tom, jak jsi je dokázal vychovat.

Pokud bychom snížili důchody na úplné minimum, tak to bude lidi motivovat k tomu, aby vychovávali děti a snažili se je co nejlépe připravit do života. Pak pro ně (ty děti) nebude problém živit rodiče.

Tj. v současném monetárním systému za život musíš spaltit bydlení a vychovat děti, které tě pak budou živit. Pokud by se ti to nepovadlo, tak máš možnost prodat bydlení a zaplatit si pobyt v nějakém domově důchodců.

Samozřejmě by se změna musela udělat stejně, jako začala, tj. postupně, podle roku odchodu do důchodu postupně snižovat jeho výši, a by se lidé, kterým je dnes pod x (max 35) let dostali na konečný stav, kde se o sebe musí postarat sami.

I pak bude mít každý možnost, jestli jeho pojistka pro stáží budou děti, invesitce, peníze na účtě, nebo něco jiného.

[Jiri.Kaderavek]

Otázka je, ale zda chceme řešit porodnost nebo jen důchodový systém. Je potřeba si vybrat.
Já vidím 2 varianty, otázka je také ale, co je politicky průchozí:

1) Rovný důchod, případně zásadní nivelizace rozdílů (to pro případ, že natalita bude sekundární efekt). Podle mne těžko průchozí.
2) Chceme-li řešit natalitu bleskem a podle mne je to politicky více průchozí, tak prostě říci, že budeš dostávat důchod podle toho, kolik Tvých dětí na něj přispívá.

To, že mám-li více dětí, pak že mi pomohou je OK. Otázka je, že oni mi pomohou, budou-li mít z čeho. Pokud se ovšem nezmění nastavení výše důchodů, pak to prostě generace po nás neutáhnou. A narovinu mluvit o snížení důchodů je politická zbraň hromadného sebezničení, která i kdyby nedopadla, tak to stejně neproleze přes parlament.

EDIT: Bohužel i kdyby lidé začali nyní rodit děti o stošest, tak za méně než 20 let se žádný efekt nedopstaví (spíše opačný).

[Kamil_Horky]

Naštěstí tedy máme ještě 5 let čas to řešit

Je třeba řešit oboje:
1. snížit výdaje na důchody
2. motivovat lidi, aby měli děti

[Pavel Prchal]

Ja to vidim jako system, kde se prvotne musi nastavit 3 parametry - vyse duchodu, vek odchodu do duchodu a vyse odvodu na duchodce - a to tak, aby to bylo unosne. Klidne do duchodu v 70ti, pokud to clovek bude fyzicky schopen zvladnout (hornici se prece jen znici drive a nemuzou umrit na ulici). Prece jen bychom meli byt technologicky i moralne na vysi natolik, abychom mohli system v rorumnych mezich udrzet v chodu dlouhobobe a to bez dluhu.
Kazdopadne je jasne, ze motivace k vyssi porodnosti je nezbytne nutna a ze je to v soucasne dobe jeden z nasich nekolika nejvetsich problemu, paklize nebudeme chtit svoje potomstvo nahradit dovozem imigrantu, cimz bych rozhodne nechtel vyjadrovat jakekoliv nepratelstvi k cizincum nebo nedejboze rasismus.
Ale ne kazdy muze mit deti, ne kazdy je v takovem stavu (genetika, psychika), aby bylo rozumne, aby deti mel. Zde by se nabizelo, aby bezdetni proste platili vyrazne vyssi odvody statu (zamerne nerikam dane), jen to nemuzeme uvalit na lidi prilis mlade (jeste nemaji na deti zadelano a nasetreno na byt) a na prilis stare (delaji co muzou, aby to chabnoucimi silami doklepali do te zminovane "duchodove" 70-ky).
Sporeni na duchod ma 2 zasadni vady:
1) Uroky nedosahuji ani inflace, tj. uspory nam vlastne mizi (ja loni -6,7 %, a to nemluvim o riziku padu meny z duvodu krize ekonomicke nebo ekologicke, ktera by mohla nastat, ackoliv si to zatim neumime predstavit, protoze uz nekolik desetileti jsme zvykli na relativni stabilitu)
2) Je pomerne vysoke riziko, ze za ta dlouha desetileti fond zkrachuje)
Pak zbyva snad jedine to ukladat do zlata, nemovitosti nebo sberatelskych predmetu (memu prastryci vetsi cast sbirky minci ukradli primo v jeho byte a jeste ho pritom zmlatili)

[Jana.Syrovatkova]

Pár drobností, případně ještě doplním:

- kdesi jsem četla, že stávající systém včetně doby odchodu do důchodu/délce života v důchodu je nastaven někdy za první republiky, kdy byl výrazně nižší věk dožití lidí, aby systém tak jak je skutečně fungoval i nyní, musel by být věk odchodu do důchodu někde kolem 75 let. Možná nám to přijde podivné, ale dnes odchází do důchodu lidé, kteří mají reálně před sebou 10, 20 i více let života, dříve odcházeli lidé skutečně staří.

- stát přebírá funkce rodiny a pak se diví, že se lidé rozvádějí. Dříve se tak nerozváděli, protože si to ekonomicky nemohli dovolit.

- bohužel ať bude jak bude, vždy to bude znamenat, že systém bude muset uživit stávající důchodce PLUS základy pro nás. Na druhou stranu člověk pod 30, který se domnívá, že ho stát v penzi uživí, je velmi naivní.

- a kam dávat peníze, abych měla jistotu, že v penzi z toho něco budu mít? Doporučuji termín diverzifikace - do korun, eura, dolaru i Asie, do akcií i dluhopisů, do nemovitostí i zlata. To, že peníze minulý rok ztratily 7% není problém - problém by byl, kdyby takto tratily v dlouhodobém horizontu. A vždy je nutno se dívat na celkový objem nikoli na jednotlivé složky. Tzn. pokud mi akcie jeden rok ztratí 7% a další 10% vydělají, jsem na tom líp než zajištěný fond, který mi dá nulu.