Ivan Sirko píše:Ten strašák komunizmu efektivně používají pravicově strany v ČR už řadu let, nejsi originální, a bylo by přínosné, aby byl tak laskav a definoval tady v čem by chtěl žit? To by mně zajímalo.
Ale po větě, co jsi napsal:
přiznávání dalších nesmyslných práv to nikdy nezmění.
to vyplývá, že i ten stávající program strany jé nesmyslný. Bravo!
Ivane, já jsem se narodil a 33 let žil v režimu, který vedla Komunistická strana Československa, stát se nazýval socialistický a údajně se chtěl jednou stát státem komunistickým. Docela dobře si pamatuji, že nikdo nesměl samostatně podnikat, ani jako pekař, zedník, kadeřnice. Trochu se to uvolnilo až asi v roce 1987, ale to už režimu teklo do bot, centrálně plánované hospodářství upadalo a oni to udělali jako poslední zoufalý pokus.
Také si pamatuji, že do zahraničí se smělo jezdit jen do zemí RVHP, a když jsi "nezlobil", tak jsi možná mohl až do Jugoslávie. Do "západní" ciziny pouštěli zásadně jen prověřené a věrné členy KSČM, nebo špiony. Existoval trestný čin "nezákonné opuštění republiky" a na hranicích byly ostnaté dráty a po prchajících se střílelo.
Na byty byly pořadníky, na státní i tzv. družstevní, kde jsi musel odpracovat stanovený počet hodin fyzické práce a zbytek dost draze doplatit penězi. Když jsi chtěl svým dětem zajistit vlastní bydlení, musel jsi je zapsat do pořadníku hned po narození, tak dlouho se na byt čekalo. Moje matka čekala na přidělení bytu 10 let a to ho dostala jako samoživitelka přednostně.
Banány nebo mandarinky na Vánoce jsi sehnal buď po vystání několikahodinové fronty, nebo když jsi dal zelináři úplatek. Stejně se "shánělo" všechno další. Televizory, motocykly, auta (ta lepší, třeba sovětské Žiguli, byla také na pořadník). Pamatuji si, jak holky v našem výpočetním středisku žádali hlavního technika, aby jim koupil dámské vložky. V Plzni (150 tisíc obyvatel) prostě nebyly k sehnání a on služebně jezdil po celé republice. Pamatuji si, že místo toaletního papíru, který také často nebyl, se běžně používaly noviny, hlavně Rudé Právo, to bylo největší a českým Švejkům dělalo dobře pomyšlení, že si těmi komunistickými bláboly mohou vytřít ....
Na zavedení telefonu se čekalo několik let. Moje nemocná babička si o něj zažádala, abychom ji mohl občas zavolat, ale do 5 let zemřela, aniž by jí telefon zavedli.
Každý měl sice právo na práci a nebyli u nás nezaměstnaní, ale zároveň v trestním zákoníku byl trestný čin příživnictví. Když jsi nabízenou práci nepřijal a sám si do určité doby nesehnal jinou, šel jsi do vězení.
Byla Ústavou zaručená svoboda projevu, ale už nebyla svoboda po projevu. Na vlastní oči jsem viděl, jak v tramvaji dva opilí mladíci nadávali na "komunistické svině", pak jeden pán vystoupil, zašel do telefonní budky a o dvě stanice dál tramvaj zablokovalo policejní auto a mladíky si odvedli. Neznal jsem je osobně, tak netuším jak dopadli. Také si pamatuji, že kopírky byly pouze v podnicích v uzamčené místnosti a každý kopírovaný dokument se musel zapsat do evidence. Kdo, kdy a proč to kopíruje a kolik kusů. Klíč měl samozřejmě jen člověk "oddaný komunismu".
Také kultura byla velmi "svobodná". Sice sis mohl na magnetofonu přehrávat Beatles a Led Zeppelin a žádná OSA tě neotravovala s poplatky, dokonce jsme to mohli s naší kapelou hrát i na tanečních zábavách, ale kvůli dlouhým vlasům mě kontroloval každý blbý policajt-pochůzkář. Aby naše kapela vůbec směla hrát, musela udělat tzv. přehrávky, tedy odbornou zkoušku, kde se kvalita hodnotila cca 10 body, ale když byl člen kapely v KSČM, dostala kapela dalších 100 bodů. Jiné než české texty se u té zkoušky nesměly předkládat, protože by jim cenzoři nerozuměli a nemohli posoudit, jestli nejsou protistátní. Součástí zkoušky byl i politický pohovor, který měl také mnohem vyšší váhu, než kvalita hudby, textu a přednesu.
Sociální spravedlnost nebyla ani tehdy moc velká. Pivo sice stálo 1,80 Kčs a já jako dělník-elektrikář jsem měl plat asi 1900 Kčs, ale ředitel podniku se 100 lidmi měl 5000 Kčs. Já si mohl z firmy ukrást tak maximálně pár žárovek, nebo kus kabelu, ale ředitel si klidně poslal celou údržbářskou četu, aby mu stavěli dům v pracovní době. A kradlo se tehdy opravdu hodně, protože údajně všechno patřilo "všemu lidu", tak si to lidé prostě brali po malých kouscích domů. Bohužel ta mentalita, že si z firmy můžu vzít žárovku, pár šroubků, balík papíru, to v nás zůstalo dodnes a přeneslo se to v menší míře i na novou generaci, narozenou už po převratu.
Pro ty mladší, kterým bylo v roce 1989 pod patnáct, nebo se narodili dokonce až potom, mohu klidně udělat přednášku.
Ivane, jsi skoro stejně starý jako já, tak to přece musíš také pamatovat. Netuším, jestli ses narodil tady, nebo v Sovětském svazu, ale tam to přece bylo ještě horší. Povídal jsem si s obyčejnými sovětskými vojáky, co u nás byli "dočasně" umístění po okupaci v roce 1968, když jsem byl na vojně ve vojenském prostoru Libavá. Pokud se někdy dostali do Olomouce, považovali Československo téměř za Ameriku. Opravdu nevím, jak někdo může chtít režim byť jen vzdáleně připomínající komunismus nebo socialismus. Takový režim může fungovat jen na základě dobrovolnosti a na malém území, třeba židovské kibucy. Ale ani tam poslední dobou nechce nikdo žít a mladá generace z nich prchá.
A jak bych tedy chtěl žít? Svobodně. Když si budu věřit, abych mohl podnikat, když si věřit nebudu, abych si mohl svobodně najít práci, třeba i za hranicemi ČR. Abych mohl říkat své názory a nikdo mě za to neuvěznil (za osobní urážku samozřejmě soud a pokutu, když mě napadená osoba zažaluje). Abych si mohl volně koupit počítač, telefon, auto, nebo mohl svobodně tohle všechno zavrhnout, vykašlat se na práci a žít jako bezdomovec. Abych za každý svůj úspěch i neúspěch byl zodpovědný především já a až potom stát. Aby na mé neúspěchy nedopláceli ti úspěšní a já, když budu úspěšný, nemusel platit těm neúspěšným. Aby solidarita byla dobrovolná a ne nařízená zákonem. Aby na každé uprdnutí nebyl zákon, ale dodržovala se jen obecná pravidla slušnosti. Aby ke každému právu a nároku byla stanovena povinnost a sankce za její porušení. Aby ... jsem mohl být členem Pirátské strany ... a miliony dalších věcí. Abych mohl, ale nemusel, aby mi do toho stát co nejméně kecal.
Uff. Omlouvám se za sáhlodlouhlý text, ale Ivan mě fakt dost vytočil. Jdu si změřit tlak
ale kdyz bude matka v domacnosti a otec ztrati praci, tak holt parchanti budou treba pul roku bez mobilu a oblekat se budou ve Vietnamske trznici, stejne jako jejich rodice. A kachna bude jednou rocne, na Velikonoce, a kure nebude jednou tydne, ale treba jednou za mesic.