Neříkám, že mít vize (promítnuté do dlouhodobého programu (jakékoliv) strany) není správná věc. Říkám, že vize, zejména v čase (spolu)vládnutí mají mít jasné kontury a být realizovány ve stylu co, jak, kdy. Je nabíledni, že v mnohém směru je na pomyslném začátku tohoto procesu úprava právního rámce. Představil-li tedy předseda současné vlády střednědobé vize směřování ČR (s horizontem 10 let; viz. zde) na konferenci "Česko na křižovatce - Vize a strategie pro dalších 30 let", nezbývá tedy než se ptát, jak je na to právní rámec připravený.
1. Sebevědomá země
Na první pohled leckoho napadne, jak tento aspekt s právním rámcem souvisí? Při globálním pohledu, jak procesy úpravy právního rámce probíhají, vás dozajista napadne, že kvalita současné praxe (koaličně-opozičních půtek, využívajících současný stav právního rámce jednání v Poslanecké sněmovně) je dost vzdálená představě o ideálním fungování demokratické instituce, jakou PS je. Řekl bych, že v tom je základ, proč nejsme (dostatečně) sebevědomou zemí. Stojí za zamyšlení, proč takový stav je.
2. Efektivní stát
Mám za to, že efektivní stát nespočívá jen ve snižování byrokracie a zkostnatělosti, ale i ve (relativním) snižování provozních nákladů ve vztahu k výkonnosti státního aparátu a časové odezvě vyřizovaných úkonů. Opět se můžeme ptát, jak se právní rámec změnil/mění, aby toho bylo postupně dosahováno.
3. Smysluplné vzdělávání
Ze vzdáleného pohledu to vypadá, že hlavním prvkem smysluplného vzdělávání je platové ohodnocení pedagogických pracovníků. Neříkám, že to není podmínka nutná, je však smysluplné vzdělávání založené jen na této podmínce? Dovolím si tvrdit, že není. Mám za to, že hlavní podmínkou je schopnost učit se, naučit se získávat relevantní informace. Je nabíledni, že to v dnešní době informačního boomu není procházka "růžovým sadem". Další podmínkou je vytvoření systému společenské motivace/demotivace vzdělávání v jednotlivých oborech dle společenských potřeb. V tomto ohledu lze říci, že současný právní rámec totálně selhává, přestože již existuje dokument státní koncepce či lépe Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+.
4. Strategické investice
Dobudování základní dopravní a přepravní infrastruktury je vize historicky poměrně často posouvaná směrem do budoucnosti, zejména díky vlivu stavební praxe, ovlivněné kvalitou zákonů, dotýkajících se této oblasti, ale i jejího financování, resp. vlivu hospodářského cyklu. V této souvislosti jsem zaznamenal, že se teprve vytváří koncepce jak veřejné dopravy, tak nová verze té energetické, což řešení těchto problematik komplikuje. Taktéž lze v případě výroby energie hodnotit postup vlády doposud jako váhavý či nejasný (viz. úprava právního rámce ve formě Lex ČEZ). Parametr času je rozhodný i pro vše ostatní uvažované vize (lithium, čipy, UI) a dá se říci, že ve všech směrech nám ujíždí vlak.
Závěrem je dobré porovnat výše zmiňovaný materiál s programovým prohlášením vlády. A nezanedbatelným aspektem je způsob financování těchto záměrů a jejich ekonomická efektivnost. Bohužel, o tomto ve výše zmiňovaném materiálu není ani pověstná čárka.