Ukrajina

[qnx]

eladar: Jo, souhlasím s tebou i když si stále myslím, že nemalá část společnosti má vztah k Ukrajině spíš rozporuplný, než jednoznačný.

[Josef.Ulehla]

Tak nám to zase někdo přestěhoval. Založil jsem "téma" Ruská válka proti Ukrajině a někdo nám ho schoval do přeplněného mnohotematického vlákna Ukrajina. Lidi celkem říkají, že se jim ve Fóru obtížně orientuje, a zbytečná stěhování orientaci stěžují. Jistě by bylo možné nechat nás si tady povídat bez zbytečného házení klacků pod nohy Takže tu podle mě důležité příspěvky odcituju a navážu pod nimi:

O ruské válce proti Ukrajině anglicky postuju pravidelně zde: https://mastodon.pirati.cz/@josefulehla/with_replies
Do češtiny lze přeložit např pomocí: https://www.deepl.com
Timothy Snyder, o kterém je možno se poučit česky zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Timothy_Snyder
je podle mě jedním z nejlepších, kdo o válce píší. 7.9. napsal shrnutí, jak to s válkou je, jak ji Ukrajinci žijí a jak ji máme vidět. Anglicky zde: https://snyder.substack.com/p/the-state-of-the-war
Deepl překlad do češtiny klikni na
Stav války

Myšlenky z Kyjeva

Timothy Snyder

Pozdravy z Kyjeva. Posledních několik dní jsem strávil na Ukrajině, zde v hlavním městě a v jižních oblastech Oděsy, Mykolajova a Chersonu, kde jsem se snažil získat představu o stavu války. O svých zkušenostech ještě napíšu, ale řekl jsem si, že je možná vhodná chvíle podělit se o svůj nejobecnější pocit.

Je to zásadní okamžik, částečně kvůli tomu, co se děje, a částečně kvůli našemu vlastnímu vnímání času. Rok a půl je pro nás nepříjemné období. Možná bychom si rádi mysleli, že se dá rychle ukončit tou či onou ofenzivou nebo zbraní. Když válka rychle neskončí, přecházíme k myšlence, že jde o "patovou situaci", což je situace, která trvá věčně. To je falešné a slouží to jako určitá výmluva, abychom nepřišli na to, co se děje. Je to válka, kterou lze vyhrát, ale jen pokud budeme dostatečně trpěliví, abychom viděli její obrysy a možnosti.

Zisků v této invazi Rusko dosáhlo téměř výhradně během několika prvních týdnů, v únoru a březnu 2022. Tyto zisky byly z velké části možné díky tomu, že se Rusko zmocnilo Krymského poloostrova při své předchozí invazi na Ukrajinu v roce 2014. V průběhu roku 2022 Ukrajina vyhrála bitvy o Kyjev, Charkov a Cherson a získala zpět přibližně polovinu území, které Rusko získalo.

Ukrajina loni ze stejného důvodu neměla k dispozici zbraně, které potřebovala: Američané dovolili, aby ruská propaganda vytlačila strategickou kalkulaci. Nyní však již americká strana obecně pochopila, že ruská jaderná hrozba byla psychologickou operací, která měla zpomalit dodávky zbraní. Spojené státy a evropští partneři dodávali zbraně Ukrajině, což bylo naprosto nezbytné. Z historického hlediska je však tempo pomalé. Stíhací letouny přicházejí, ale s ročním zpožděním pro současnou ofenzívu. Ukrajinci tak nyní zkoušejí ofenzivu v podmínkách, které by američtí štábní důstojníci považovali za náročné. Američané považují za samozřejmost ekonomickou převahu, předchozí zničení logistiky a vzdušnou převahu, přičemž nic z toho nepopisuje ukrajinskou pozici. Ukrajinci nemají ani početní převahu, natož pak převahu 3-1 nebo 5-1, která by byla standardní radou pro ofenzivu.

Boje letos v létě byly pro Ukrajinu velmi tvrdé a velmi nákladné, myslím, že tvrdší a nákladnější, než musely být. Dnes jsem navštívil zraněné vojáky v rehabilitačním centru; mezi mnoha pocity, které to ve mně vyvolalo, byl i pocit viny, že naši lidé mohli udělat víc, aby tyto lidi ochránili. (Pokud je chcete ochránit, zvažte dar pro organizace Come Back Alive nebo United24 nebo Unite with Ukraine).

Přesto ukrajinské územní pokroky z letošního léta stačily k tomu, aby se ozvaly hlasy přátelské Kremlu a vyzvaly k příměří. Vzhledem k tomu, jak fungují média, se zdá, že tyto výzvy (spíše než události na místě) jsou někdy hlavní zprávou. Prokremelské op-edy pašují domněnku, že Ukrajina nepostupuje, i když ve skutečnosti postupuje. Spojenci Kremlu se ohánějí ukrajinským utrpením, ale nikdy neuvádějí Ukrajince, ani údaje z průzkumů veřejného mínění, které ukazují drtivou podporu války.

Neexistuje žádný důvod domnívat se, že by se Kreml skutečně cítil takovou dohodou někde omezován; po poslední invazi se ani nezačal držet podmínek dohody a při opětovné invazi Moskva porušila všechny dohody s Ukrajinou (přičemž dala jasně najevo, že Ukrajinu nepovažuje za stát). Ruští propagandisté hovořící k ruskému publiku neskrývají, že cílem je zničení ukrajinského národa a že příměří by mělo pouze získat čas. Nyní, když se jaderný bluf do značné míry vyčerpal, Moskva změnila svůj přístup a místo toho se snaží lidem namluvit, že se na bojišti nic neděje. Moskva doufá, že motivuje ukrajinské spojence, aby Ukrajinu omezovali dostatečně dlouho na to, aby Rusko mohlo změnit poměr sil ve svůj prospěch.

Ukrajina nasazuje vlastní úderné kapacity dlouhého dosahu k ničení letadel a logistiky na ruském území, což je nezbytnou podmínkou pro vítězství ve válce. To je nepříjemný vývoj, protože západní partneři ne vždy promýšlejí, jak takovou válku ukončit. Ta končí, když jedna strana zvítězí. Otázkou je, kdo vyhraje a za jakých podmínek.

Američtí spojenci zastávají správný názor, že Ukrajina, aby vyhrála, musí prolomit ruské linie. Jenže Ukrajinců, které by bylo možné vrhnout do přesilovek, prostě není tolik a z ukrajinského pohledu by tyto životy měly být ohroženy, až se bude formovat bojiště. Pojem průlom je také příliš úzce definován. I když pomineme hodnotu životů, o kterou v této válce jde především, vojenská historie přece jen ukazuje, že vítězství na bojišti jsou závěrečnou fází rozsáhlejšího procesu, který začíná logistikou.

Tato válka přinesla zcela novou teorii toho, co znamená obranná válka: bojovat pouze na vlastním území. To neodpovídá mezinárodnímu právu a nikdy to nedávalo smysl. Je to trochu jako fandit basketbalovému týmu, ale věřit, že by měl hrát, aniž by se kdy dostal s míčem za polovinu hřiště, nebo fandit boxerovi, ale tvrdit, že nesmí dát ránu poté, co ji dá jeho soupeř. Kdyby taková představa platila v minulých válkách, žádný z ukrajinských partnerů by nikdy nevyhrál žádnou z válek, na jejichž vítězství jsou hrdí.

Vyjadřuje obavu, že by Rusko mohlo "eskalovat". Tento argument je triumfem ruské propagandy. Žádný z ukrajinských úderů přes hranice nepřinesl nic jiného než snížení ruských kapacit. Žádný z nich nepřiměl Rusko k tomu, aby dělalo věci, které již nedělalo. Pojem "eskalace" je v tomto prostředí nedorozuměním. Tím, že se Ukrajina snaží zrušit ruskou logistiku, se snaží ukončit válku. Ukrajina nebude v Rusku dělat většinu věcí, které Rusko dělalo na Ukrajině. Nebude okupovat ani zabírat území, nebude popravovat civilisty, nebude budovat koncentrační tábory a mučírny. To, co jí musí být umožněno, aby měla nějakou šanci tyto ruské praktiky na Ukrajině zastavit, je mít schopnost vyhrát válku. S každou vesnicí, kterou Ukrajina získá zpět, vidíme nejdůležitější deeskalaci: odklon od válečných zločinů a genocidy k něčemu, co se více podobá normálnímu životu.

Vítězství bude obtížné, ale je to relevantní koncept. V tuto chvíli neznám Ukrajince, který by v této válce neztratil přítele nebo člena rodiny. Moji přátelé mají nyní tendenci mít kolem očí určitý tmavý kruh a sklon dívat se do střední vzdálenosti. A přesto je míra odhodlání velmi, velmi vysoká. Za těch pár dní, co jsem tady, došlo k raketovým útokům v obou městech, kde jsem strávil noc, nebo v jejich blízkosti, k vražednému ruskému úderu na tržnici a k ruskému pokusu odříznout ukrajinský vývoz obilí pomocí raket a dronů. To je každodenní život - ale je to ukrajinský každodenní život, ne náš. Ukrajinci vedou všechny boje, my se podílíme na financování. To, co ukrajinský odpor chrání, však sahá daleko za hranice Ukrajiny.

Ukrajinci brání právní řád zavedený po druhé světové válce. Splnili celou misi NATO spočívající v pohlcení a odvrácení útoku Ruska s nepatrným procentem vojenských rozpočtů NATO a nulovými ztrátami ze strany členů NATO. Ukrajinci činí válku v Tichomoří mnohem méně pravděpodobnou tím, že Číně ukazují, že útočné operace jsou těžší, než se zdá. Jadernou válku činí méně pravděpodobnou tím, že demonstrují, že jaderné vydírání nemusí fungovat. Ukrajina také bojuje za obnovení vývozu obilí do Afriky a Asie, kde byly ruským útokem na ukrajinskou ekonomiku ohroženy miliony lidí. V neposlední řadě Ukrajinci dokazují, že demokracie se dokáže bránit.

Ukrajinci nám poskytují druhy bezpečnosti, kterých bychom sami nedosáhli. Obávám se, že tyto bezpečnostní výdobytky považujeme za samozřejmost. (Ve svých cyničtějších chvílích se obávám, že někteří z nás, možná i někteří prezidentští kandidáti, mají Ukrajincům za zlé právě to, že nám tolik pomáhají).

Tato válka neskončí kvůli jedné náhlé události, ale ani nebude trvat donekonečna. Kdy a jak skončí, záleží do značné míry na nás, na tom, co uděláme, jak moc pomůžeme. I kdyby nám na Ukrajincích vůbec nezáleželo (a to by mělo), dosáhnout toho, aby tato válka skončila ukrajinským vítězstvím, by bylo zdaleka to nejlepší, co by pro sebe Američané mohli udělat. Opravdu si nemyslím, že by v historii zahraničních vztahů USA byla někdy příležitost zajistit Američanům tak mnoho s tak malým úsilím Američanů. Doufám, že tuto šanci využijeme.

TS Kyjev 7. září

U příspěvku je poděkování @Vladimir.Votapek.

Co já můžu dělat, aby se "soustava" měnila k lepšímu?

U příspěvku je poděkován @Vladimir.Votapek, @Josef.Ulehla.

- - -

@filipkovamilena, tys mně super vrátila moji otázku položenou zde: https://forum.pirati.cz/viewtopic.php?p=852584#p852584.

Mně ta obecná otázka hodně zajímá a doufám, že si o ní pěkně popovídáme v jejím vláknu. Pokud nám ho někdo zase někem neschová

V tomhle vláknu bych se rád věnoval tomu, co já v téhle věci dělám, aby se soustava měnila k lepšímu.

Většinou se snažím, nemít názor, ale tady jsem si udělal názor, že

Ruská válka proti Ukrajině je nejdůležitější politická záležitost dneška.

 
Většinou se snažím, nesledovat zprávy, ale tady jsem se rozhodl, že budu sledovat jeden výsek:

Sleduju zpravodajství o válečné situaci na frontě.

 
Je to spíše úzce vojenské hledisko a je mi jasné, že jsou mnohé oblasti, které jsou pro vývoj války asi i více důležité. Stav ukrajinské a ruské společnosti a jejich hospodářství. Totéž pro spojence. Sankce. Technologie. Volby ve Spojených státech. A další. To všechno přenechávám jiným. Výsledky svého zkoumání postuju anglicky na Mastodonu:

https://mastodon.pirati.cz/@josefulehla/with_replies
 
Snažím se být stručný, a když tak na to koukám, vychází mi to na tři posty denně. Celková zpráva je

Jde to pro Ukrajinu dobře. Ukrajina vyhraje. Nevíme, jak to vítězství bude vypadat. Nevíme, jak dlouho to bude trvat.

 
(Samozřejmě) koukám taky okolo a brnkají mi různé zprávy, ale už nějakou dobu jsou mými třemi základními zdroji:

Phillips P. O'Brien. Anglická Wikipedie zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Phillips_O%27Brien. Gúglem do češtiny přeloženo zde: https://en-m-wikipedia-org.translate.goog/wiki/Phillips_O'Brien?_x_tr_sl=en&x_tr_tl=cs&x_tr_hl=cs. Sleduju především jeho anglický Substack zde: https://phillipspobrien.substack.com/. Gúglem do češtiny přeloženo zde: https://phillipspobrien-substack-com.translate.goog/?_x_tr_sl=en&x_tr_tl=cs&x_tr_hl=cs. O'Brien je postarší vysokoškolský profesor "války". Napsal řadu knih. Například historii druhé světové války. Ruskou válku proti Ukrajině komentuje už dlouho. Jeho pohled podle mě sedí. Já postuju každou neděli krátké shrnutí a odkaz na O'Brienovo týdenní přehled války.

War Mapper. Anglický Mastodon zde: https://mstdn.social/@warmapper. War Mapper postuje denně změny na mapě války s krátkým komentářem. Já jeho posty bústuju.

H. C. Strien. Německý Mastodon zde: https://bonn.social/@Strien. Strien je postarší(?) německý archeolog a historik pravěku. Publikoval řadu knih a přednášel na německých univerzitách. Strien postuje každý den německé vlákno o stavu války. Později během dne také jeho anglickou verzi zde: https://post.news/strien. Já postuju každý den anglické shrnutí jeho vlákna.

Úzké zaměření na válečné operace přesahuje:

Timothy Snyder. Je o něm článek na české Wikipedie: https://cs.wikipedia.org/wiki/Timothy_Snyder. Anglický Substack je zde: https://snyder.substack.com/. Gúglem do češtiny přeloženo zde: https://snyder-substack-com.translate.goog/?_x_tr_sl=en&x_tr_tl=cs&x_tr_hl=cs. Na Youtube je série přednášek z minulého školního roku, které přednesl na universitě Yale, kde učí. Je to dějepisný kurz Vznik moderní Ukrajiny, který ve 23 přednáškách projde od Vikingů do dneška. Jeho angličtina je srozumitelná, dají se k tomu postit anglické titulky a já to každému, kdo se chce trochu povzdělat, doporučuju. Odkaz: https://www.youtube.com/playlist?list=PLh9mgdi4rNewfxO7LhBoz_1Mx1MaO6sw_.

Snyder se hodně zabývá i současnou Ukrajinou a válkou. Teď zrovna tam je a napsal podle mě hezké shrnutí, jak to s válkou je, jak ji Ukrajinci žijí a jak ji máme vidět. Už jsem na ně upozorňoval v minulém (přestěhovaném) příspěvku, ale protože je to fakt dobré a taky kvůli tomu přestěhování a taky že ještě doplním jeden odkaz, tak ještě jednou:

Anglicky zde: https://snyder.substack.com/p/the-state-of-the-war

Google překlad do češtiny: https://snyder-substack-com.translate.goog/p/the-state-of-the-war?_x_tr_sl=en&x_tr_tl=cs&x_tr_hl=cs

Deepl překlad do češtiny:

Stav války

Myšlenky z Kyjeva

Timothy Snyder

Pozdravy z Kyjeva. Posledních několik dní jsem strávil na Ukrajině, zde v hlavním městě a v jižních oblastech Oděsy, Mykolajova a Chersonu, kde jsem se snažil získat představu o stavu války. O svých zkušenostech ještě napíšu, ale řekl jsem si, že je možná vhodná chvíle podělit se o svůj nejobecnější pocit.

Je to zásadní okamžik, částečně kvůli tomu, co se děje, a částečně kvůli našemu vlastnímu vnímání času. Rok a půl je pro nás nepříjemné období. Možná bychom si rádi mysleli, že se dá rychle ukončit tou či onou ofenzivou nebo zbraní. Když válka rychle neskončí, přecházíme k myšlence, že jde o "patovou situaci", což je situace, která trvá věčně. To je falešné a slouží to jako určitá výmluva, abychom nepřišli na to, co se děje. Je to válka, kterou lze vyhrát, ale jen pokud budeme dostatečně trpěliví, abychom viděli její obrysy a možnosti.

Zisků v této invazi Rusko dosáhlo téměř výhradně během několika prvních týdnů, v únoru a březnu 2022. Tyto zisky byly z velké části možné díky tomu, že se Rusko zmocnilo Krymského poloostrova při své předchozí invazi na Ukrajinu v roce 2014. V průběhu roku 2022 Ukrajina vyhrála bitvy o Kyjev, Charkov a Cherson a získala zpět přibližně polovinu území, které Rusko získalo.

Ukrajina loni ze stejného důvodu neměla k dispozici zbraně, které potřebovala: Američané dovolili, aby ruská propaganda vytlačila strategickou kalkulaci. Nyní však již americká strana obecně pochopila, že ruská jaderná hrozba byla psychologickou operací, která měla zpomalit dodávky zbraní. Spojené státy a evropští partneři dodávali zbraně Ukrajině, což bylo naprosto nezbytné. Z historického hlediska je však tempo pomalé. Stíhací letouny přicházejí, ale s ročním zpožděním pro současnou ofenzívu. Ukrajinci tak nyní zkoušejí ofenzivu v podmínkách, které by američtí štábní důstojníci považovali za náročné. Američané považují za samozřejmost ekonomickou převahu, předchozí zničení logistiky a vzdušnou převahu, přičemž nic z toho nepopisuje ukrajinskou pozici. Ukrajinci nemají ani početní převahu, natož pak převahu 3-1 nebo 5-1, která by byla standardní radou pro ofenzivu.

Boje letos v létě byly pro Ukrajinu velmi tvrdé a velmi nákladné, myslím, že tvrdší a nákladnější, než musely být. Dnes jsem navštívil zraněné vojáky v rehabilitačním centru; mezi mnoha pocity, které to ve mně vyvolalo, byl i pocit viny, že naši lidé mohli udělat víc, aby tyto lidi ochránili. (Pokud je chcete ochránit, zvažte dar pro organizace Come Back Alive nebo United24 nebo Unite with Ukraine).

Přesto ukrajinské územní pokroky z letošního léta stačily k tomu, aby se ozvaly hlasy přátelské Kremlu a vyzvaly k příměří. Vzhledem k tomu, jak fungují média, se zdá, že tyto výzvy (spíše než události na místě) jsou někdy hlavní zprávou. Prokremelské op-edy pašují domněnku, že Ukrajina nepostupuje, i když ve skutečnosti postupuje. Spojenci Kremlu se ohánějí ukrajinským utrpením, ale nikdy neuvádějí Ukrajince, ani údaje z průzkumů veřejného mínění, které ukazují drtivou podporu války.

Neexistuje žádný důvod domnívat se, že by se Kreml skutečně cítil takovou dohodou někde omezován; po poslední invazi se ani nezačal držet podmínek dohody a při opětovné invazi Moskva porušila všechny dohody s Ukrajinou (přičemž dala jasně najevo, že Ukrajinu nepovažuje za stát). Ruští propagandisté hovořící k ruskému publiku neskrývají, že cílem je zničení ukrajinského národa a že příměří by mělo pouze získat čas. Nyní, když se jaderný bluf do značné míry vyčerpal, Moskva změnila svůj přístup a místo toho se snaží lidem namluvit, že se na bojišti nic neděje. Moskva doufá, že motivuje ukrajinské spojence, aby Ukrajinu omezovali dostatečně dlouho na to, aby Rusko mohlo změnit poměr sil ve svůj prospěch.

Ukrajina nasazuje vlastní úderné kapacity dlouhého dosahu k ničení letadel a logistiky na ruském území, což je nezbytnou podmínkou pro vítězství ve válce. To je nepříjemný vývoj, protože západní partneři ne vždy promýšlejí, jak takovou válku ukončit. Ta končí, když jedna strana zvítězí. Otázkou je, kdo vyhraje a za jakých podmínek.

Američtí spojenci zastávají správný názor, že Ukrajina, aby vyhrála, musí prolomit ruské linie. Jenže Ukrajinců, které by bylo možné vrhnout do přesilovek, prostě není tolik a z ukrajinského pohledu by tyto životy měly být ohroženy, až se bude formovat bojiště. Pojem průlom je také příliš úzce definován. I když pomineme hodnotu životů, o kterou v této válce jde především, vojenská historie přece jen ukazuje, že vítězství na bojišti jsou závěrečnou fází rozsáhlejšího procesu, který začíná logistikou.

Tato válka přinesla zcela novou teorii toho, co znamená obranná válka: bojovat pouze na vlastním území. To neodpovídá mezinárodnímu právu a nikdy to nedávalo smysl. Je to trochu jako fandit basketbalovému týmu, ale věřit, že by měl hrát, aniž by se kdy dostal s míčem za polovinu hřiště, nebo fandit boxerovi, ale tvrdit, že nesmí dát ránu poté, co ji dá jeho soupeř. Kdyby taková představa platila v minulých válkách, žádný z ukrajinských partnerů by nikdy nevyhrál žádnou z válek, na jejichž vítězství jsou hrdí.

Vyjadřuje obavu, že by Rusko mohlo "eskalovat". Tento argument je triumfem ruské propagandy. Žádný z ukrajinských úderů přes hranice nepřinesl nic jiného než snížení ruských kapacit. Žádný z nich nepřiměl Rusko k tomu, aby dělalo věci, které již nedělalo. Pojem "eskalace" je v tomto prostředí nedorozuměním. Tím, že se Ukrajina snaží zrušit ruskou logistiku, se snaží ukončit válku. Ukrajina nebude v Rusku dělat většinu věcí, které Rusko dělalo na Ukrajině. Nebude okupovat ani zabírat území, nebude popravovat civilisty, nebude budovat koncentrační tábory a mučírny. To, co jí musí být umožněno, aby měla nějakou šanci tyto ruské praktiky na Ukrajině zastavit, je mít schopnost vyhrát válku. S každou vesnicí, kterou Ukrajina získá zpět, vidíme nejdůležitější deeskalaci: odklon od válečných zločinů a genocidy k něčemu, co se více podobá normálnímu životu.

Vítězství bude obtížné, ale je to relevantní koncept. V tuto chvíli neznám Ukrajince, který by v této válce neztratil přítele nebo člena rodiny. Moji přátelé mají nyní tendenci mít kolem očí určitý tmavý kruh a sklon dívat se do střední vzdálenosti. A přesto je míra odhodlání velmi, velmi vysoká. Za těch pár dní, co jsem tady, došlo k raketovým útokům v obou městech, kde jsem strávil noc, nebo v jejich blízkosti, k vražednému ruskému úderu na tržnici a k ruskému pokusu odříznout ukrajinský vývoz obilí pomocí raket a dronů. To je každodenní život - ale je to ukrajinský každodenní život, ne náš. Ukrajinci vedou všechny boje, my se podílíme na financování. To, co ukrajinský odpor chrání, však sahá daleko za hranice Ukrajiny.

Ukrajinci brání právní řád zavedený po druhé světové válce. Splnili celou misi NATO spočívající v pohlcení a odvrácení útoku Ruska s nepatrným procentem vojenských rozpočtů NATO a nulovými ztrátami ze strany členů NATO. Ukrajinci činí válku v Tichomoří mnohem méně pravděpodobnou tím, že Číně ukazují, že útočné operace jsou těžší, než se zdá. Jadernou válku činí méně pravděpodobnou tím, že demonstrují, že jaderné vydírání nemusí fungovat. Ukrajina také bojuje za obnovení vývozu obilí do Afriky a Asie, kde byly ruským útokem na ukrajinskou ekonomiku ohroženy miliony lidí. V neposlední řadě Ukrajinci dokazují, že demokracie se dokáže bránit.

Ukrajinci nám poskytují druhy bezpečnosti, kterých bychom sami nedosáhli. Obávám se, že tyto bezpečnostní výdobytky považujeme za samozřejmost. (Ve svých cyničtějších chvílích se obávám, že někteří z nás, možná i někteří prezidentští kandidáti, mají Ukrajincům za zlé právě to, že nám tolik pomáhají).

Tato válka neskončí kvůli jedné náhlé události, ale ani nebude trvat donekonečna. Kdy a jak skončí, záleží do značné míry na nás, na tom, co uděláme, jak moc pomůžeme. I kdyby nám na Ukrajincích vůbec nezáleželo (a to by mělo), dosáhnout toho, aby tato válka skončila ukrajinským vítězstvím, by bylo zdaleka to nejlepší, co by pro sebe Američané mohli udělat. Opravdu si nemyslím, že by v historii zahraničních vztahů USA byla někdy příležitost zajistit Američanům tak mnoho s tak malým úsilím Američanů. Doufám, že tuto šanci využijeme.

TS Kyjev 7. září

[qnx]

Josef.Ulehla: Opravdu tomu věříš? Většina těch tvrzení mi připadá značně mimo realitu.

[Petr.Vileta]

Rozlišoval bych podporu válečným uprchlíkům z Ukrajiny, podporu ekonomických migrantů z Ukrajiny, podporu dezertérů z Ukrajiny a také podporu Ukrajiny a podporu války na Ukrajině. Nejsem proti podpoře válečných uprchlíků, ale nevidím důvod k podpoře ekonomických migrantů.

Souhlasím.

Jsem pro podporu Ukrajiny, ale zcela zásadně jsem proti podpoře války na Ukrajině.

Jenže ono je to s Rusem těžké. Jediný způsob, jak ukončit válku, je podporovat ji až do skutečné porážky Ruska a vyhnání posledního okupanta z Ukrajiny v hranicích z roku 1991.

[eladar]

Jenže ono je to s Rusem těžké. Jediný způsob, jak ukončit válku, je podporovat ji až do skutečné porážky Ruska a vyhnání posledního okupanta z Ukrajiny v hranicích z roku 1991.

Buďte realisté. Jedinou šancí, jak tento konflikt dlouhodobě ukončit, bez nutnosti jaderného konfliktu mezi NATO a Ruskem, je nová celoevropská bezpečnostní dohoda, která nahradí dnes už mrtvý závěrečný akt z Helsinek. Taková dohoda ale musí být uzavřena bez účasti USA (stejně jako to bylo v Helsinkách) a Ukrajiny.

Bez USA proto, že stabilní Evropa nemůže být kolonií USA nebo jejím válečným polem. Bez Ukrajiny proto, že ten stát už přežívá jen na kapačkách financí a materiálu poskytovaného západem. Jakmile to skončí, skončí i Ukrajina. D. Trump má pravdu - stačil by jeden telefon z Washingtonu do Kyjeva a do 24 hodin je po válce. Poslední šancí Ukrajiny, jak přežít tento konflikt relativně bezbolestně byla Istanbulská smlouva. Od jejího podpisu ale Ukrajinská strana, na nátlak západu a ke své škodě, odstoupila.

Já chápu, že byste chtěli, aby svět fungoval jinak, ale je potřeba být realisty. Rusko nepadlo, západ utržil díky tomuto konfliktu těžké šrámy a ani budoucnost nevypadá moc dobře, protože postoj západu spustil/urychlil procesy významných geopolitických změn. Západ v tom zůstal sám, protože světové společenství se odmítlo do konfliktu zapojit a straní spíš Rusku. A nejspíš je to ještě horší, než píší v novinách, protože jinak se jen těžko vysvětluje náhlá cesta A. Blinkena do Kyjeva a následné výzvy k jednání.

Několikrát jsem položil otázku, jak chtějí Piráti tento konflikt ukončit. Je jasné, že nemají tušení. Prostě budou čekat a mávat ukrajinskou vlajkou do doby, než se to někdo vyřeší jinak. Bez ohledu na ztráty, které Ukrajina a i ČR utrpí. Dost smutná vize.

[qnx]

Petr.Vileta: To není realistické, takže na tuhle možnost bych se neupínal. Pokud bych měl hádat, tak bych si vsadil spíš na korejský scénář. Tedy za předpokladu, že Západ bude ochotný válku ještě dále financovat a že nedojdou Ukrajinci. Pokud ochota Západu zmizí, nebo dojdou Ukrajinci, tak bych očekával vznik hranice ještě trochu dál, než tvoří v současnosti anektované části Ukrajiny. Vůbec bych se nedivil, že by v takovém případě došlo k odříznutí Ukrajiny od moře, nebo dokonce odříznutí od moře a rozdělení podél Dněpru.

[Petr.Vileta]

Buďte realisté. Jedinou šancí, jak tento konflikt dlouhodobě ukončit, bez nutnosti jaderného konfliktu mezi NATO a Ruskem, je nová celoevropská bezpečnostní dohoda, která nahradí dnes už mrtvý závěrečný akt z Helsinek. Taková dohoda ale musí být uzavřena bez účasti USA (stejně jako to bylo v Helsinkách) a Ukrajiny.

Bez USA proto, že stabilní Evropa nemůže být kolonií USA nebo jejím válečným polem. Bez Ukrajiny proto, že ten stát už přežívá jen na kapačkách financí a materiálu poskytovaného západem.
...
Několikrát jsem položil otázku, jak chtějí Piráti tento konflikt ukončit. Je jasné, že nemají tušení. Prostě budou čekat a mávat ukrajinskou vlajkou do doby, než se to někdo vyřeší jinak. Bez ohledu na ztráty, které Ukrajina a i ČR utrpí. Dost smutná vize.

Promiňte, ale teď nevím, jestli jste rusomil, placený provokatér nebo co vlastně. Jaderné zbraně by snad dokázal použít jen nějaký náboženský šílenec, kterému je jedno, že zničí i vlastní stát. ISIS, Irán, případně Kim-čong-Il. Věřím, že i v ruské armádě je pár lidí, kteří by příkaz k odpálení jaderné zbraně prostě odmítli splnit.

Že jsme kolonií USA jsem si ještě nestačil všimnout. Jak se to pozná? Že jsme bývali kolonií SSSR to vím a to se poznat dalo, protože všude byli sovětští poradci, občasně někde někdo z KGB a po roce 1968 po celém Československu statisíce Sovětský vojáků s technikou.

Ukrajina teď je na kapačkách, to je pravda, ale jen proto, že ji napadlo Rusko.

Nevím jak Piráti jako celek, ale já bych jedno řešení měl. Dodávat Ukrajině tolik zbraní a takových, o kolik si řekne. A nebýt podělaní z toho, že světu přiznáme, že vlastně máme sami málo munice, nebo že polovina našich tanků je v zuboženém stavu. Nebít se dodat i zbraně, které dostřelí i do Ruska. Když rusáci pálí raketami s doletem 800 km ze svého území, tak co mají dělat Ukrajinci? Číhat u hranic a až raketa mine hraniční kámen, tak teprve vystřelit? Ne, ne. Je třeba zničit místo v Rusku, ze kterého útok přichází. Agresoři většinou neuvažují logicky a nelitují vlastních ztrát. Tuhle chybu udělali, bohužel, Amíci už vícekrát, že do boje poslali sil jen na pouhé odstrašení, ale ono to nefunguje. Jestli má nepřítel (ve Vietnamu, v Iráku) například 1000 tanků, je třeba mu jich 999 zničit během prvních dnů a pak navrhnout nepříteli, ať v tom posledním přijedou složit kapitulaci. Takové to, pošleme tam 10 tisíc vojáku a 50 tanků, a sakra, ono to nestačilo, tak tam pošleme další vojáky a tanky, a sakra, nepřítel pořád klade odpor. To prostě nezabírá. Je třeba udeřit ohromující silou a zničit a zabít každého v nepřátelské uniformě, kdo nedrží bílou vlajku.

[qnx]

Petr.Vileta: Nagasaki a Hirošima jsou důkazem, že minimálně v armádě jednoho státu bylo na odpálení atomovek dostatečné množství šílenců. Nebyl bych si tedy moc jistý, že se to nemůže opakovat.

Dobře, chceš dodávat zbraně, ale už pomalu docházejí Ukrajinci. Půjdeš bojovat? Tvůj přístup je celkem jasná cesta k použití atomovek. Nějaká přiblblá čára na mapě za to fakt nestojí.

[filipkovamilena]

Vypada to,ze letos se vsechny ukrajinske deti dostaly do skol,i do prvnich trid a snsd s tim nemaji problemy.

[Petr.Vileta]

Petr.Vileta: Nagasaki a Hirošima jsou důkazem, že minimálně v armádě jednoho státu bylo na odpálení atomovek dostatečné množství šílenců. Nebyl bych si tedy moc jistý, že se to nemůže opakovat.

Dobře, chceš dodávat zbraně, ale už pomalu docházejí Ukrajinci. Půjdeš bojovat? Tvůj přístup je celkem jasná cesta k použití atomovek. Nějaká přiblblá čára na mapě za to fakt nestojí.

Hirošimu s dneškem nemůžeš srovnávat. Koukni na nějaký historický dokument o amerických atomovkách. Tehdy se ani netušilo vůbec nic o následcích ozáření, o době kontaminace zasaženého území. Na jaderné testy ještě dlouho po Hirošimě se dívali vojáci, ale i vědci, USA. Dnes už se nejen díky Hirošimě, ale i Černobylu, ví, co by jaderná válka znamenala. Mimochodem, na Hirošimu hodili uranovou a na Nagasaki plutoniovou bombu. Žádnou další už k dispozici neměli.

Ukrajinci docházejí podstatně menším tempem než docházejí Rusáci. Já ve svých 67 letech už bojovat určitě nepůjdu, ale jak se válka pomalu s každým dalším UA dronem přenáší i do Ruska, tak ani Rusové už nesdílí takové nadšení pro likvidaci Ukrajiny jako samostatného státu. Teoreticky by mohl nějaký idiot použít taktickou jadernou munici, třeba dělostřelecký granát nebo jednu raketu krátkého doletu, ale to by se strhla taková mela, že by i Čína byla proti Rusku. A nejsem si úplně jistý, jestli by Ukrajinci nebyli schopni jednu takovou střelu také vyrobit. Kdysi jaderné zbraně měli, tak ví jak na to, dnes mají konvenční rakety s doletem 800 km. Do Moskvy to doletí a ani sestřelení by nic nevyřešilo.

Takže tlačit na Rusa brutální silou a vyhnat ho zpět na jeho území. A pak vstoupit do NATO.