Povídání Josefa Úlehly

[filipkovamilena]

Dobrý prokt,zapojím se.

[Josef.Ulehla]

Chodí mi různé mejly od Lindy Kašpárkové na moji Pirátskou adresu, které vypadají, že je dostávají všichni. V tomto postu NEjde o to nějak je hodnotit z hlediska obsahu nebo spamovitosti. Jde mi o poučení, jak se a podle jakých pravidel se určuje, kdo může a nemůže rozesílat hromadné mejly a jaké jo a jaké ne. Budu vděčný za objasnění.

[Petr.Vileta]

Chodí mi různé mejly od Lindy Kašpárkové na moji Pirátskou adresu, které vypadají, že je dostávají všichni. V tomto postu NEjde o to nějak je hodnotit z hlediska obsahu nebo spamovitosti. Jde mi o poučení, jak se a podle jakých pravidel se určuje, kdo může a nemůže rozesílat hromadné mejly a jaké jo a jaké ne. Budu vděčný za objasnění.

Pepo, když tak koukám na tvůj medailonek, ty jsi asi převzdělán a pro běžný život ne moc použitelný.

To je vtip, ne urážka.

Máš telefon? Jestli ano, zkus Lindě zavolat a zeptat se jí.
https://lide.pirati.cz/hledani/?q=ka%C5 ... rkov%C3%A1

[Frantisek.Dosedel]

https://wiki.pirati.cz/ao/pravidla/forum
Sekce hromadné zprávy - tyto pravidla jsem ti k přečtení doporučoval například v příspěvcích:
viewtopic.php?p=846623#p846623
viewtopic.php?p=843878#p843878

[Josef.Ulehla]

https://mastodon.social/@persagen/110923185666634090

Finsko ukončuje bezdomovectví a poskytuje přístřeší všem potřebným
https://scoop.me/housing-first-finland-homelessness
Diskuse: https://news.ycombinator.com/item?id=37197785

• počet lidí bez domova ve Finsku prudce klesl
• bezdomovci dostanou malý byt, poradenství bez předběžných podmínek
• 4/5 lidí se vrací do stabilního života
• úspora nákladů

[filipkovamilena]

S bezdomovci mám hodně špatných zkušeností,návrat do normálního života většinou nevyjde,asi je potřeba začít dřív.

[Josef.Ulehla]

Ano, Pirátské náměstí Praha 3 (č.j. 633038987) je dobrý projekt. @filipkovamilena, děkuju za zapojení.

Pro lepší použití jsem zmenšil plánek, který ukazuje umístění náměstí:

 
Jedna cesta na Pirátské náměstí Praha 3 vede přes zapamatelnou adresu trojkatretiho.cz. Odkaz je až dole:

[Josef.Ulehla]

Simon Wren-Levis píše.
Zde je anglicky odkázáno z Mastodonu: https://econtwitter.net/@sjwrenlewis/111022790645621625
A zde to anglicky je v blogu: https://mainlymacro.blogspot.com/2023/09/its-economy-but-is-it-good.html
A tady je to strojově přeloženo do češtiny: Je to ekonomika, ale je to dobře?

Jak nedávno připomněl Robert Saunders, "ekonomika" je relativně nový pojem. Vznikl, tuším, krátce poté, co Keynes fakticky vytvořil odvětví ekonomie zvané makroekonomie a vláda začala shromažďovat statistiky o mnoha aspektech souhrnné ekonomiky. Jako makroekonom si samozřejmě myslím, že to všechno byla vynikající věc. Saunders není proti, ale jeho obava spočívá spíše v tom, že se tím ekonomika stala něčím, co se řeší převážně technokraticky, odtrženě od hodnot i jiných zájmů. Cituji:

"Za prvé, podřídilo to morální a politický úsudek (co je "dobrá ekonomika?") tupější otázce: jak zvětšit "tu" ekonomiku? ... Zadruhé, z "ekonomiky" udělala "věc", kterou je třeba porovnat s jinými, odlišnými "věcmi": například s "životním prostředím" nebo "záchranou životů".".

Chtěl bych přidat třetí obavu. Většina lidí nejsou makroekonomové a nečtou makroekonomy ani Financial Times, takže mají jen malou představu o tom, jak ekonomika funguje, nebo dokonce jak hodnotit, zda se ekonomice daří dobře, nebo špatně. Vědí však, že na ekonomice záleží. Ovlivňuje jejich životy, někdy velmi výrazně. Obava spočívá v tom, že kombinace důležitosti a neznalosti umožňuje politikům a médiím lidi klamat.

Nejzřetelnějším příkladem jsou pro mě parlamentní volby ve Velké Británii v roce 2015. Voliči se obecně shodli, že v roce 2015 bylo skoro všechno horší než v roce 2010, s jednou výjimkou: "ekonomika". Mediální odborníci se shodli, že ekonomika je silnou kartou Konzervativní strany. Přitom reálné mzdy od roku 2010 do roku 2014 každoročně klesaly a teprve v roce 2015 začaly růst. V důsledku toho se labouristé pokusili vyzdvihnout "životní náklady" jako téma. Čím si lze vysvětlit tuto kombinaci poklesu reálných mezd s pocitem většiny voličů, že vláda dobře řídí ekonomiku?

Částečnou odpovědí je, že klíčová skupina voličů, důchodci, byla od poklesu reálných mezd uchráněna. Hlavní odpovědí však musí být to, že mnoho voličů, povzbuzených médii, se rozhodlo, že "řízení ekonomiky" spočívá ve snižování rozpočtového deficitu. Hlavním cílem vlády bylo snížit deficit. Většina médií uvěřila myšlence, že rozpočtový deficit je hlavním ekonomickým problémem, kterému Spojené království čelí, a v důsledku toho labouristé rezignovali na své pokusy vyvažovat tento problém konvenčnějšími makroekonomickými cíli.

Byl to samozřejmě nesmysl, z důvodů, které jsem já i jiní podrobně popsal, ale z politického hlediska to fungovalo, což vedlo k vítězství konzervativců ve volbách v roce 2015, k brexitu a dalšímu ekonomickému neúspěchu. Jak je možné, že tváří v tvář podstatně nižším reálným mzdám než o pět let dříve se voliči a nestranná média přesto nechali přesvědčit, že rozpočtový deficit je důležitější než životní úroveň?

Domnívám se, že odpověď musíme hledat ve finanční krizi a následně v krizi eurozóny. Po finanční krizi většina lidí obviňovala banky, ale významná menšina (včetně většiny příznivců Konzervativní strany) obviňovala vládu. Od roku 2009 britští voliči, a možná především novináři, pravidelně ve zprávách sledovali krizi eurozóny, která se ve způsobu, jakým o ní bylo informováno, týkala pouze deficitů veřejných rozpočtů některých zemí eurozóny. Pro konzervativce a jejich tisk bylo velmi snadné přesvědčit velkou část médií a většinu voličů, že finanční krize a rozpočtové deficity patří k sobě. (Vzpomeňte si na Cameronova a Cleggova tvrzení, že Spojené království "bylo na pokraji" katastrofy, než vyhráli volby.)

To byl také nesmysl. Krize eurozóny byla do značné míry záležitostí eurozóny a problém nebyl ani tak na straně vlád periferních zemí, ale na straně Evropské centrální banky a velkých zemí eurozóny, které chtěly chránit své vlastní banky. K pochopení tohoto faktu však bylo zapotřebí, aby média překročila své obvyklé zdroje (vlády a obchodníci na trhu) a dostala se k lidem, kteří se nesnaží zalíbit voličům nebo klientům, a zejména aby hovořila s akademickými ekonomy. To média opakovaně nedokázala a stále nedokážou.

Pokud je toto nejzřetelnější příklad klamání voličů o ekonomice, není zdaleka jediný. V nedávné době jsme byli svědky toho, jak se Johnsonova vláda (silně podporovaná Sunakem) v roce 2020/1 odvolávala na "ekonomiku" jako na důvod, proč bychom se neměli snažit zachraňovat životy pomocí výluk před tím, než se vakcíny stanou snadno dostupnými. Média opět nepoložila těm, kdo toto tvrzení předkládali, zjevné otázky, jako například zda by ekonomice prospělo, kdyby onemocnělo mnohem více lidí, pokud by výluky nebyly zavedeny. Skutečnost je taková, že kompromis mezi ekonomikou a zdravím existoval pouze ve velmi krátkém období a v delším období to, co bylo dobré pro zdraví, bylo dobré i pro ekonomiku.

Toto je jeden z příkladů, kdy je "ekonomika" považována za samostatnou entitu (ve vztahu ke zdraví), přičemž životní prostředí je entitou druhou. Ve skutečnosti jsou si dosti podobné. Pokud existuje kompromis mezi ekonomikou a životním prostředím (alespoň pokud jde o spotřebu fosilních paliv), pak pouze ve velmi krátkém časovém horizontu, a to kvůli vládním investicím potřebným k zavedení výroby zelené energie. Jakmile se tak stane, zelená energie zlepší ekonomiku, protože je podstatně levnější (mimo jiné). Z dlouhodobého hlediska bude ekonomika směřovat pouze dolů, pokud se nezbavíme fosilních paliv.

To mi naznačuje, že problém není ani tak v tom, že ekonomika je vnímána jako samostatná věc, ale že některým politickým aktérům vyhovuje předstírat, že je nezávislá na jiných věcech, jako je zdraví a životní prostředí. Uzavírky poškozují ekonomiku pouze v případě, že si představujete, že pandemie nebude mít na ekonomiku žádný dopad, což je samozřejmě nesmysl. Přechod na čistou nulu je nákladný pouze tehdy, pokud ignorujete přínosy levnější a čistší energie pro ekonomiku. Politickým aktérům to prochází, protože většina lidí příliš nerozumí tomu, jak ekonomika funguje, a média dělají jen velmi málo pro to, aby je informovala, když by to některé z těchto aktérů naštvalo.

Co říkáte na Saundersův kontrast mezi "dobrou ekonomikou", která nutně zahrnuje morální soudy, a technokratičtější otázkou, jak vytvořit větší ekonomiku? Opět není těžké pochopit, proč se někteří političtí aktéři brání mluvit o "dobré ekonomice"? Jedním ze zřejmých aspektů dobré ekonomiky je způsob rozdělování zdrojů, a ti, kteří mohou na takové diskusi všechno ztratit, by byli raději, kdyby se o ní nemluvilo. Dobrá ekonomika by také zahrnovala dobrá pracovní místa s dobrými pracovními podmínkami, ekonomiku, v níž by ti, kdo ztratili práci, byli finančně zabezpečeni a stát by se jim skutečně snažil pomoci najít novou práci, místo aby se jim snažil nedat peníze, ekonomiku, v níž by firmy nemohly znečišťovat životní prostředí kvůli dividendám akcionářů, ekonomiku, která by byla přátelská k rodině (lidé by si mohli vzít volno, aby mohli mít děti a starat se o ně, aniž by tím utrpěly jejich kariérní vyhlídky), ekonomiku, v níž by se nerozpadaly veřejné služby, a tak dále. Dobrá ekonomika bude pravděpodobně vyžadovat mnohem více státních prostředků a "zásahů", než by se politické pravici líbilo.

Nemyslím si však, že je to jediný důvod, proč se média často zdají být posedlá technokratičtějšími makroekonomickými otázkami týkajícími se růstu a hospodářského cyklu. Dalším důvodem je, že měsíční či čtvrtletní údaje nebo velké denní pohyby na finančních trzích poskytují novinářům zprávy a počet novinářů, kteří hovoří o novinkách, daleko převyšuje počet těch, kteří jsou schopni vyprávět obecně zajímavější příběhy o věcech, které jsou již nějakou dobu pravdivé.

Nechápejte mě špatně. Myslím, že zabývat se makroekonomickými otázkami technokratickým způsobem může být někdy mimořádně užitečné. Například jak úsporná opatření, tak brexit byly špatné pro téměř všechny v ekonomice bez ohledu na jakékoli jiné než nejtriviálnější morální soudy. Je zásadní umět takové soudy vynášet nezávisle na jakýchkoli stranických politických či ideologických hlediscích, protože právě tak můžete přesvědčit ty, kteří nejsou politicky zaujatí (a dokonce i některé, kteří jsou), co jsou dobré a co špatné nápady.

Doufám však, že posledních 13 let bude v budoucnu vnímáno jako poměrně neobvyklé období, kdy vláda učinila tolik zjevně a závažně špatných rozhodnutí z čistě technokratického hlediska. Pokud přejdeme do příznivějšího období, kdy se vláda vyvaruje tak zjevných technokratických chyb a kdy se ministři budou méně bránit státním zásahům, pak by se otázka, co je dobrá ekonomika, mohla stát zajímavější a důležitější než otázky týkající se hospodářského růstu. Jen nečekejte, že se tato změna příliš odrazí v tom, o čem média informují a mluví.

Já v tom vidím obecnější poznávací a politickou záležitost, kterou si pojmenovávám Velká společnost a malý člověk (č.j. 508756543). Simon Wren-Levis píše o vztahu (makro)ekonomie jako nějakého zkoumání velké společnosti a našich malých životů v té velké společnosti. Mezi tím, k čemu společenství badatelů dochází za pomoci dalekohledů, mikroskopů, statitiky a pečlivě strukturované rozpravy, a tím, jak svět pojímáme v běžném životě je propast. A když ji nějak přemosťujeme, snadno dojde k úmyslným a neúmyslným zmatením.

[filipkovamilena]

Ano, ta propast je opravdu obrovská.Už se někdy nějaká společnost přiblížila k tomu,aby se v ní malý člověk cítil dobře ?

[Josef.Ulehla]

... mám dojem, že stát a ani orgány státní samosprávy nějak přehnaně o ukrajinské hosty nepečují. Nejnověji například poměrně tvrdé pokrácení dávek humanitární pomoci (osoba, která si přivydělá měsíčně 2500 a má 2000,- Kč v přepočtu ukrajinského důchodu, a není jí ještě 65 let, dávku prostě nedostane). A to jen proto, že bydlí v bytě s příbuznou, která si vydělá 8,5 tisíce. Ta samozřejmě dávku taky nedostane. Pak jsou s nimi ještě dvě děti, ty dostanou dohromady kolem sedmi tisíc. Za byt a elektřinu zaplatí dohromady skoro 13 tisíc. Uvidíme, zda se jim podaří získat příspěvek na bydlení (veškeré kompetentní webové stránky popisují, co je potřeba doložit, ale formulář nikoli). Tenhle systém mimo jiné nahrává černému pracovnímu trhu, o němž stát musí vědět, ale nic proti němu nepodniká. A tak bych mohla pokračovat, materiálu mám dost. Ano, je spousta dobrých iniciativ a spousta těch, co pomáhají. Jen u toho státu mi to pořád víc připadá jako alibi, a ne jako skutečná, systematická a cílená pomoc.

Někdy je dobré popisovat, jak "soustava" nefunguje. Je dobré si zanadávat. Zlobit se. Vztekat se. A je dobré spolu soucítit: Ano, stát koná, aby měl alibi, že pomáhá. Skutečná, systematická a cílená pomoc se neděje. Jindy je dobré popisovat, jak "soustava" funguje. Chválit. Radovat se. A je dobré spolu soucítit: Ano, stát skutečně, systematicky a cíleně pomáhá.

Už jenom popis toho, co se děje, je složitý a nemusíme se na něm shodnout. A už vůbec se nemusíme shodnout na známkování. Dokonce sám se sebou se nemusím shodnout, někdy tomu samému dávám pětku, jindy jedničku.

Pro mě je důležité tázání:

Co já můžu dělat, aby se "soustava" měnila k lepšímu?

 
Můžu pomáhat konkrétní rodině. Můžu o ní psát. Můžu popisovat "soustavu". Můžu ji hanět. Můžu ji chválit. To všechno jsou dobrá konání, která mění "soustavu" k lepšímu. Toho, co můžu dělat, jsou mraky. A každé jednotlivé věci můžu věnovat celý život nebo se desetkrát vyčerpat k vyhoření.