Pustil jsem si ten záznam z DVTV a mám z toho smíšené pocity. Na jedné straně mě těší, že jsme prosadili a prosazujeme ve (velké) politice pozitivní věci, na straně druhé mě mrzí to (podle mého názoru nepravdivé) prizma, zřejmě pod vlivem posledních událostí, že kdo hlasuje proti nějaké konkrétní formě reforem (nebo způsobu jejích prosazování), je automaticky proti reformě jako takové, že dlouhá diskuze nad nějakými návrhy je vlastně škodlivá, nikam nevede, že se ta problematika příliš personalizuje, ani mě netěší osobní napadání a podsouvání nějakých postranních motivací.
Chybí mi tam bohužel respekt k naší vnitřní demokracii, nebo její míře. Chápu, že Jakub z nějakého úhlu považuje tu míru za přílišnou a neefektivní, a můžu a ním souhlasit v tom, že řada věcí nám trvá déle, než by bylo optimální, na straně druhé se mi ale naše vnitřní demokracie líbí. Myslím, že její vyšší regulace není řešením problémů, které máme.
Naše oslabené postavení ve (velké) politice nezpůsobila míra naší vnitřní demokracie, ale chybné rozhodnutí (navržené vedením), včetně zřejmě neúplných či nesprávných podkladů, které členská základna přijala, plus pochopitelně některé faktory návazné. Silná dehonestační kampaň naší politické konkurence, včetně využívání očividných lží a konspirací, kterou jsme nedokázali porazit, protože porazit tak obrovský proud lží je téměř nadlidský výkon.
Ano, udělali jsme chyby, ale nemyslím, že zrovna naše vnitřní uspořádání na tom má nějaký zásadní podíl, ani na tom podle mého názoru nemají podíl naše široce demokratické procesy.
Já je jako nějaké šíleně naivní nevnímám a nemyslím, že by v diskuzi zazněly nějaké zásadní argumenty, které by takové vidění podporovaly.
Naopak si myslím, že míra naší vnitřní demokracie a otevřenosti je obrovskou devizou, tím, co nás odlišuje od tzv. tradičních (v tom horším slova smyslu) stran, je to IMHO jeden z důvodů, proč nás řada lidí podporuje. Připravit se o tuto konkurenční výhodu by podle mého názoru bylo chybou. Samozřejmě to neznamená, že budeme zcela uzavření jakýmkoliv změnám. To se podle mého názoru neděje, ačkoliv pro někoho to tak možná vypadá.
Jakoukoliv reformu by měla předcházet nějaká zevrubná analýza včetně odhalení těch slabin, které naše struktura má, odargumentovaná, s reálnými příklady co a proč negunguje, a na takovou analýzu by pak měla přijít reakce v podobě návrhů konkrétních změn. Nic takového jsem dosud neviděl. Zatím jsem slyšel logické - pokud máme prosazovat program, se kterým jsme byli zvolení, a máme za to nést odpovědnost, potřebujeme k tomu nástroje - to podepisuji - co už ale nevidím je to, zda ty současné nástroje, které jsou, jsou opravdu využívány, pokud využívány jsou, zda a proč (ne)fungují.
Jinými slovy, zdá se nehoníme za fatamorgánou centralizace co by kouzelného proutku, který "to" vyřeší, poněkud slepě a vlastně i zbytečně. Já chci jen argumenty (nejen tvrzení a postoje), přece to není tak příliš