Asi pár poznámek k debatě;
1) Ano, stát ousourcoval spoustu sociální práce na neziskové organizace z nichž mnohé jsou církevní. Platy v sociálních službách jsou naprosto tristní. Jsem zcela nepodloženého názoru, že by bylo lepší kdyby tyto organizace byly necírkevní, neděli by se v nich některé věci jako vyžadování účasti na mši po klientech a hodnocení managmentu podle toho, kolik přivedli oveček. (reinterpretuji z první ruky.)
2) Jsem hluboce přesvědčeným ateistou, ale chápu roli náboženství a církve jako sociálního konstruktu a nástroje pro řízení společnosti v historii i současnosti lidstva. Podobně jako jsou jím peníze, vlastnictví, zákony, čeř nebo státy. Myslím, že nějaké civilní státní náboženství vlastně vůbec nemusí být špatná věc. U nás si třeba ritualizujeme ten 17. listopad. Astrologie, homeopatie a víra v duchy není o nic jiná či lepší/horší než křesťanství a a jiná abrahámovská či neabrahamovská náboženství. Ale odmítám na to platit ze svých daní. (Chudáci Němci třeba platí tu Homeopatii.)
[Pokud se náboženská organizace přihlásí do libovolného programu na údržbu památek, organizaci volného času mládeže, sociální práci nebo chov divokých koní a v souladu s pravidly takovou dotaci získá, nemám s tím problém. Vadí mi třeba protěžování křesťanství ve vysílání ČT.]
3) Je naprosto v pořádku, že si ČR udělá smlouvu se svatým stolcem jako subjekt mezinárodního práva, kde si vzájemně něco garantujeme. Naprosto nesouhlasím s tím, aby tato smlouva dávala větší práva/ochranu zrovna jedné/dvoum církvím ( i když to v zásadě odpovídá reálné maximě mezinárodního práva o silnějším psu.)
4) Myslím si, že existence zpovědního tajemství je v pohodě a je i ošetřena v českém zákoně a mám za to že dostatečně;
(3) Oznamovací povinnost podle odstavce 1 nemá advokát nebo jeho zaměstnanec, který se dozví o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem advokacie nebo právní praxe. Oznamovací povinnost nemá také duchovní registrované církve a náboženské společnosti s oprávněním k výkonu zvláštních práv, dozví-li se o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo v souvislosti s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství. Oznamovací povinnost trestného činu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 2 a zbavení osobní svobody (§ 170) nemá též osoba poskytující pomoc obětem trestných činů.
I když jak tu někteří správně argumentují, jedná se o mimořádná práva pro věřící oproti nám nevěřícím (my se můžeme vyzpovídat tak maximálně na baru nebo známým a ty před oznamovací povinností žádnou výjimku nemají), zrušení těchto práv aktuálně není na stole, a vzhledem k věcem které jsem uvedl v bodě (2), první a druhá věta; nijak bych o to teď neusiloval. Máme tu k řešení společensky podstatnější věci, a to i na tom poli církví - viz bod (1).
[Na okraj tato úprava směřuje jen na náboženské církve a společnosti a tedy je diskriminující vůči těm věřícím, kteří nejsou součástí registrované církve, ale to je myslím z hlediska jiných práv přiměřené omezení.]
5) Jsem přesvědčen, že vzhledem k aktuálním formulacím v navržené smlouvě by nastala nerovnost v této výjimce z oznamovací povinnosti.(Ostatně tu byl uveden odpovídající případ, kdy by se někdo mohl dovolávat tohoto rozšíření.) A to považuji za špatné a nesouhlasím s tím.
Pokud by se ukázalo, že se v bodě (5) mílím, myslím že bude možné klidně přijatí smlouvy podpořit.
(A pokud je ta která registrovaná církev přesvědčena, že nějaký její dobrovolník má mít zvláštní práva ochrany zpovědi, ať z něj udělá duchovního v souladu se světskými zákony. V Americe si můžete opatřit právo oddávat na pár kliknutí na internetu, ni?)
Stejně tak jsem neoznamoval "protistátní" činnost za kimoušů. Zato zpronevěru nebo vraždu spáchanou vlastním bratrem bych oznámil dnes, za komoušů i za Hitlera.