Petr Stehlik píše:Mám za to, že k církvím by se mělo přistupovat podobně, a všechny "dobrovolné" dary za poslední 2 tisíce let bych podrobil zkoumání způsobu nabytí. Kde nebude naprosto zřejmé, že byl dar dán dobrovolně a bez jakékoliv sebemenší manipulace, bych ho neuznal => nikdy by to církvi nepatřilo => stát jí to nemohl zabavit => stát jí to nebude vracet.
Mno, do tohoto bych se osobně asi nepouštěla. Celý novodobý obchod je v podstatě o manipulaci. Obchodník, který lépe zmanipuluje kupujícího, aby koupil nějakou kravinu, vyhrává. Kdybychom se řídili racionalitou, tak plno věcí, které máme doma, nikdy nekoupíme. Co je racionálního na všech těch značkových oděvech a předražených autech? (To jsem zase nikdy nepochopila já - jak může normální racionální inteligentní člověk tak zblbnout, že si musí koupit například Mercedes.)
Věřím tomu, že i dost darů Pirátské straně kdyby se podrobilo přísné racionalitě, tak zjistíme, že to často bylo otázkou aktuálního psychického rozpoložení, že někdo zrovna poslal peníze. Případně si zřídil trvalý příkaz a je to již jen otázkou zvyku, že peníze prostě odejdou.
A co se týče těch církevních darů - fakt si myslíte, že abych veškerý majetek odkázala církvi a nenechala ho propadnout státu vyžaduje nějakou větší míru manipulace (mluvila jsem o lidech, kteří nemají dědice)?
judrrulez píše:90% majetku jsou dary...taky bych daroval kdekomu cokoliv, kdyby se mnou manipuloval tím směrem, že když budu dobrý křesťan nebo cokoliv jiného, tak že po smrti se budu mít fajn. Jediný důvod existence takových náboženství je dávání naděje v posmrtný život, protože lidé se smrti bojí nejvíc ze všeho. Radši si budou namlouvat pohádky než aby se srovnali s faktem, že po smrti nastane stejný stav jako před životem. Nicota. Tomu se dá věřit. Pomozte mi prosím pochopit křesťanství, Boha, víru v něco, co se nikdy neprokázalo.
Doufám, že mě přítomní křesťané neupálí za kacířství, ale přijde mi, že drtivá většina lidí chodí do kostela kvůli společenství. Prostě je jim tam dobře a jsou tam podobně naladění lidé. Církev je ta parta lidí, s níž je mi fajn. Vím, že mají jisté zásady a tudíž se tam v drtivé většině případů můžu cítit podobně jako v rodině - lidé ochotní nezištně pomoci, poradit. Lidi, kteří mne neokradou, když zapomenu na stole ležet peněženku. Potkala jsem více různých církví - křesťanské, buddhisty i některé sekty - a všude to fungovalo podobně. Prostě církev dává jisté morální zásady, v podstatě neříká nic jiného než: "Chovejte se k sobě slušně." Podobně zatím fungují i Piráti - otázkou je, zda se to změní či nezmění tím, že nás bude víc a víc. Podobně fungují i jiné komunity. Lidé se tam cítí blíž, přátelsky - a tím jsou k sobě jiní.
Výhodou křesťana je to, že když přijdu do úplně neznámého prostředí, mohu tam přijít do kostela a automaticky jsem brána jako "jeden z nás". (Mimochodem - opět podobně to zatím vnímám u Pirátů a to i z mezinárodního hlediska.)
Do vysvětlování a chápání Boha bych se nepouštěla. V rámci takových složitostí tě raději odkáži případně na osobní setkání s Vilémem (Maršíkem), který si s tebou o tomto rád popovídá. Jen pozor, občas má pocit, že je protivník super "objekt k sežrání" - ale on tak jen hledá rozumné lidi do diskuse a je nadšený, když někoho podobného potká.
A co se týče víry v něco, co se nikdy neprokázalo - k pochopení tohoto doporučuji zabrouzdat do amerických teorií úspěchu. Pokud člověk něčemu opravdu usilovně věří, zpravidla ho to mění. Pokud věřím, že mám na to vystudovat školu, půjde mi to zřejmě lépe než tomu, kdo si myslí, že na to nemá. Pokud věřím, že mi Bůh pomůže u zkoušky, pravděpodobně ji složím lépe než když tomu věřit nebudu. Nevím přesně, jak to funguje (tu šestidílnou knihu z pera ruského spisovatele pojednávající vědecky o tomtéž jsem nezvládla přečíst), ale funguje to. Možná to souvisí s motivací a menší nervozitou. Zřejmě i s tím, že člověk je schopen se vybičovat k vyššímu výkonu - ale často i mnoho věcí vzdát. Snad rozumíš, pokud ne, napiš, přihodím pár příkladů.
Nevím, odkud jsi, ale pokud pro tebe není Praha nedostupná, můžeme někdy zajít někam na kafe a popovídat. Případně můžu vzít s sebou našeho faráře (který opravdu víru nikomu necpe)

.