O ruské válce proti Ukrajině anglicky postuju pravidelně zde: https://mastodon.pirati.cz/@josefulehla/with_replies
Do češtiny lze přeložit např pomocí: https://www.deepl.com
Timothy Snyder, o kterém je možno se poučit česky zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Timothy_Snyder
je podle mě jedním z nejlepších, kdo o válce píší. 7.9. napsal shrnutí, jak to s válkou je, jak ji Ukrajinci žijí a jak ji máme vidět. Anglicky zde: https://snyder.substack.com/p/the-state-of-the-war
Deepl překlad do češtiny klikni na 
Stav války
Myšlenky z Kyjeva
Timothy Snyder
Pozdravy z Kyjeva. Posledních několik dní jsem strávil na Ukrajině, zde v hlavním městě a v jižních oblastech Oděsy, Mykolajova a Chersonu, kde jsem se snažil získat představu o stavu války. O svých zkušenostech ještě napíšu, ale řekl jsem si, že je možná vhodná chvíle podělit se o svůj nejobecnější pocit.
Je to zásadní okamžik, částečně kvůli tomu, co se děje, a částečně kvůli našemu vlastnímu vnímání času. Rok a půl je pro nás nepříjemné období. Možná bychom si rádi mysleli, že se dá rychle ukončit tou či onou ofenzivou nebo zbraní. Když válka rychle neskončí, přecházíme k myšlence, že jde o "patovou situaci", což je situace, která trvá věčně. To je falešné a slouží to jako určitá výmluva, abychom nepřišli na to, co se děje. Je to válka, kterou lze vyhrát, ale jen pokud budeme dostatečně trpěliví, abychom viděli její obrysy a možnosti.
Zisků v této invazi Rusko dosáhlo téměř výhradně během několika prvních týdnů, v únoru a březnu 2022. Tyto zisky byly z velké části možné díky tomu, že se Rusko zmocnilo Krymského poloostrova při své předchozí invazi na Ukrajinu v roce 2014. V průběhu roku 2022 Ukrajina vyhrála bitvy o Kyjev, Charkov a Cherson a získala zpět přibližně polovinu území, které Rusko získalo.
Ukrajina loni ze stejného důvodu neměla k dispozici zbraně, které potřebovala: Američané dovolili, aby ruská propaganda vytlačila strategickou kalkulaci. Nyní však již americká strana obecně pochopila, že ruská jaderná hrozba byla psychologickou operací, která měla zpomalit dodávky zbraní. Spojené státy a evropští partneři dodávali zbraně Ukrajině, což bylo naprosto nezbytné. Z historického hlediska je však tempo pomalé. Stíhací letouny přicházejí, ale s ročním zpožděním pro současnou ofenzívu. Ukrajinci tak nyní zkoušejí ofenzivu v podmínkách, které by američtí štábní důstojníci považovali za náročné. Američané považují za samozřejmost ekonomickou převahu, předchozí zničení logistiky a vzdušnou převahu, přičemž nic z toho nepopisuje ukrajinskou pozici. Ukrajinci nemají ani početní převahu, natož pak převahu 3-1 nebo 5-1, která by byla standardní radou pro ofenzivu.
Boje letos v létě byly pro Ukrajinu velmi tvrdé a velmi nákladné, myslím, že tvrdší a nákladnější, než musely být. Dnes jsem navštívil zraněné vojáky v rehabilitačním centru; mezi mnoha pocity, které to ve mně vyvolalo, byl i pocit viny, že naši lidé mohli udělat víc, aby tyto lidi ochránili. (Pokud je chcete ochránit, zvažte dar pro organizace Come Back Alive nebo United24 nebo Unite with Ukraine).
Přesto ukrajinské územní pokroky z letošního léta stačily k tomu, aby se ozvaly hlasy přátelské Kremlu a vyzvaly k příměří. Vzhledem k tomu, jak fungují média, se zdá, že tyto výzvy (spíše než události na místě) jsou někdy hlavní zprávou. Prokremelské op-edy pašují domněnku, že Ukrajina nepostupuje, i když ve skutečnosti postupuje. Spojenci Kremlu se ohánějí ukrajinským utrpením, ale nikdy neuvádějí Ukrajince, ani údaje z průzkumů veřejného mínění, které ukazují drtivou podporu války.
Neexistuje žádný důvod domnívat se, že by se Kreml skutečně cítil takovou dohodou někde omezován; po poslední invazi se ani nezačal držet podmínek dohody a při opětovné invazi Moskva porušila všechny dohody s Ukrajinou (přičemž dala jasně najevo, že Ukrajinu nepovažuje za stát). Ruští propagandisté hovořící k ruskému publiku neskrývají, že cílem je zničení ukrajinského národa a že příměří by mělo pouze získat čas. Nyní, když se jaderný bluf do značné míry vyčerpal, Moskva změnila svůj přístup a místo toho se snaží lidem namluvit, že se na bojišti nic neděje. Moskva doufá, že motivuje ukrajinské spojence, aby Ukrajinu omezovali dostatečně dlouho na to, aby Rusko mohlo změnit poměr sil ve svůj prospěch.
Ukrajina nasazuje vlastní úderné kapacity dlouhého dosahu k ničení letadel a logistiky na ruském území, což je nezbytnou podmínkou pro vítězství ve válce. To je nepříjemný vývoj, protože západní partneři ne vždy promýšlejí, jak takovou válku ukončit. Ta končí, když jedna strana zvítězí. Otázkou je, kdo vyhraje a za jakých podmínek.
Američtí spojenci zastávají správný názor, že Ukrajina, aby vyhrála, musí prolomit ruské linie. Jenže Ukrajinců, které by bylo možné vrhnout do přesilovek, prostě není tolik a z ukrajinského pohledu by tyto životy měly být ohroženy, až se bude formovat bojiště. Pojem průlom je také příliš úzce definován. I když pomineme hodnotu životů, o kterou v této válce jde především, vojenská historie přece jen ukazuje, že vítězství na bojišti jsou závěrečnou fází rozsáhlejšího procesu, který začíná logistikou.
Tato válka přinesla zcela novou teorii toho, co znamená obranná válka: bojovat pouze na vlastním území. To neodpovídá mezinárodnímu právu a nikdy to nedávalo smysl. Je to trochu jako fandit basketbalovému týmu, ale věřit, že by měl hrát, aniž by se kdy dostal s míčem za polovinu hřiště, nebo fandit boxerovi, ale tvrdit, že nesmí dát ránu poté, co ji dá jeho soupeř. Kdyby taková představa platila v minulých válkách, žádný z ukrajinských partnerů by nikdy nevyhrál žádnou z válek, na jejichž vítězství jsou hrdí.
Vyjadřuje obavu, že by Rusko mohlo "eskalovat". Tento argument je triumfem ruské propagandy. Žádný z ukrajinských úderů přes hranice nepřinesl nic jiného než snížení ruských kapacit. Žádný z nich nepřiměl Rusko k tomu, aby dělalo věci, které již nedělalo. Pojem "eskalace" je v tomto prostředí nedorozuměním. Tím, že se Ukrajina snaží zrušit ruskou logistiku, se snaží ukončit válku. Ukrajina nebude v Rusku dělat většinu věcí, které Rusko dělalo na Ukrajině. Nebude okupovat ani zabírat území, nebude popravovat civilisty, nebude budovat koncentrační tábory a mučírny. To, co jí musí být umožněno, aby měla nějakou šanci tyto ruské praktiky na Ukrajině zastavit, je mít schopnost vyhrát válku. S každou vesnicí, kterou Ukrajina získá zpět, vidíme nejdůležitější deeskalaci: odklon od válečných zločinů a genocidy k něčemu, co se více podobá normálnímu životu.
Vítězství bude obtížné, ale je to relevantní koncept. V tuto chvíli neznám Ukrajince, který by v této válce neztratil přítele nebo člena rodiny. Moji přátelé mají nyní tendenci mít kolem očí určitý tmavý kruh a sklon dívat se do střední vzdálenosti. A přesto je míra odhodlání velmi, velmi vysoká. Za těch pár dní, co jsem tady, došlo k raketovým útokům v obou městech, kde jsem strávil noc, nebo v jejich blízkosti, k vražednému ruskému úderu na tržnici a k ruskému pokusu odříznout ukrajinský vývoz obilí pomocí raket a dronů. To je každodenní život - ale je to ukrajinský každodenní život, ne náš. Ukrajinci vedou všechny boje, my se podílíme na financování. To, co ukrajinský odpor chrání, však sahá daleko za hranice Ukrajiny.
Ukrajinci brání právní řád zavedený po druhé světové válce. Splnili celou misi NATO spočívající v pohlcení a odvrácení útoku Ruska s nepatrným procentem vojenských rozpočtů NATO a nulovými ztrátami ze strany členů NATO. Ukrajinci činí válku v Tichomoří mnohem méně pravděpodobnou tím, že Číně ukazují, že útočné operace jsou těžší, než se zdá. Jadernou válku činí méně pravděpodobnou tím, že demonstrují, že jaderné vydírání nemusí fungovat. Ukrajina také bojuje za obnovení vývozu obilí do Afriky a Asie, kde byly ruským útokem na ukrajinskou ekonomiku ohroženy miliony lidí. V neposlední řadě Ukrajinci dokazují, že demokracie se dokáže bránit.
Ukrajinci nám poskytují druhy bezpečnosti, kterých bychom sami nedosáhli. Obávám se, že tyto bezpečnostní výdobytky považujeme za samozřejmost. (Ve svých cyničtějších chvílích se obávám, že někteří z nás, možná i někteří prezidentští kandidáti, mají Ukrajincům za zlé právě to, že nám tolik pomáhají).
Tato válka neskončí kvůli jedné náhlé události, ale ani nebude trvat donekonečna. Kdy a jak skončí, záleží do značné míry na nás, na tom, co uděláme, jak moc pomůžeme. I kdyby nám na Ukrajincích vůbec nezáleželo (a to by mělo), dosáhnout toho, aby tato válka skončila ukrajinským vítězstvím, by bylo zdaleka to nejlepší, co by pro sebe Američané mohli udělat. Opravdu si nemyslím, že by v historii zahraničních vztahů USA byla někdy příležitost zajistit Američanům tak mnoho s tak malým úsilím Američanů. Doufám, že tuto šanci využijeme.
TS Kyjev 7. září
