Děkuji třebíčským Pirátům (jmenovitě Barboře Pokorné, Romanovi Paškovi a Honzovi Břížďalovi) za projevenou důvěru, impulz k nominaci do čela kandidátky přijímám s velkou pokorou a prosím širší plénum místního fóra o podporu nominace.
Kdo jsem:
Jsem třebíčská rodačka, maminka dvou synů, milující manželka, učitelka na střední škole, koordinátorka festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět, volejbalistka, teď už bohužel jen amatérská, poněvadž je krutou pravdou, že je mi 37 let. Ve městě Třebíč
v současné chvíli působím jako členka Grantové komise pro kulturu (Kulturní komise), dříve jsem byla součástí Komise Zdravého města a Místní agendy 21 (komise Rodina a zdraví).
Politické postoje:
Považuji se za liberálku, moje smýšlení se dlouhodobě otáčí někde kolem středu demokratického spektra. Jakékoliv extrémní směřování, ať levicové či pravicové, mi není blízké a z podstaty je odmítám. Jako učitelka mimo jiné dějepisu spolupracující s Ústavem pro studium totalitních režimů, portálem Moderních dějin nebo s Pamětí národa bych nemohla jakékoli směřování k politickým extrémům už z podstaty podpořit. Demokracie a její hodnoty jsou pro mě jediné východisko pro fungování malých komunit, větších celků, celé společnosti.
Tento postoj pak důsledně platí i pro aktuální ostře levicový proud uvnitř Pirátské strany.
Proč zrovna Piráti a proč právě teď:
K třebíčským Pirátům vstupuji po mnohaleté spolupráci s Břehy. A vstupuji k nim ve chvíli, kdy se strana ocitá po neúspěchu ve volbách na svém rozcestí, ne-li přímo v krizi. Nikdo mě proto nemůže podezřívat, že to dělám jen proto, abych se pouze svezla na vlně úspěchu.
Naopak jsem se rozhodla tento krok učinit v momentě, kdy je zcela zřetelné, že nás čeká spousta mimořádně tvrdé práce a úspěch rozhodně není předem jistý.
Dlouhodobě jsem práci Pirátů sledovala, s naprostou většinou postojů jsme se vždy protnuli, s lidmi z Třebíče jsem dostala možnost seznámit se osobně a také to (ale hlavně to) mě přesvědčilo, že má smysl se zapojit a napřímit svoji energii právě tímto směrem. Na celé české scéně jsou pouze Piráti stranou budoucnosti a já věřím skálopevně, že tak si situace stojí i pro naše město.
Město je v útlumu – žije z podstaty. Provinčnost z něj na dálku čiší, malost je považována za hlavní ctnost. Není to tak, že by se nevytvářel prostor pro nic, bohužel ale vše, do čeho se Město pustí, všechny projekty a akce, končí polovičatě. A já se nemůžu zbavit dojmu, že je to záměr, s kterým se do dané akce už předem vchází. Nikdo ve vedení nemá odvahu vyjít ze své komfortní zóny, komunikovat občanům i věci nepříjemné, bohužel ale nutné pro to, aby Třebíč byla městem budoucnosti. Díky tomu tohle krásné místo pomalu pokrývá patina a jeví se dlouhodobě bez perspektivy. Občanům je takový přístup vydáván za vizi, přitom pro lidi znalé situace jde prostě jen o soubor „náhodných výstřelů“, které se nakonec vždycky nějak uhrají. Úspěchy to normální člověk nemůže nazývat, ať už je to vedením města směrem ven komunikováno jakkoli.
Vedení se věnuje jen několika vybraným segmentům, zbytek se bez podpory a bez povšimnutí pomalu rozkládá či bez náhrady mizí. Na zkušenostech a dřívějších výsledcích nikdo nestaví.
Město je živý organismus - jestliže je nyní zestárlé a bez energie, je to odraz jeho lídrů. Piráti jsou jediné uskupení, které přináší obrovskou vlnu potřebné energie, která dokáže zaběhlé pořádky proměnit. Dokázali to na celostátní úrovni (všichni ostatní na byli nuceni reagovat), dokážou to i ve svém regionu.
Vzhledem k potenciálu třebíčských Pirátů je pro mě naprosto prioritní pracovat na tom, aby se už napříště neocitli v opozici. Mít možnost přímo, zásadně a strategicky ovlivňovat směřování města je jedinou možností, jak věci změnit.
A právě to je mojí ambicí.
V Pocoucově dne 7. 1. 2022
Mgr. Petra Kopečková