1) Zrušit pokud možno všechny "skoky" a "hranice". Tedy nestanovit daň do 170 000 ročně = 15%, do 240 000 ročně = 20% ... nebo jak to dnes je, ale počítat to prostou aritmetikou. Nejsem na matiku dobrý, ale určitě by šel vytvořit nějaký velmi jednoduchý vzorec. Ať už pro linearní zdanění, nebo pro progresívní. Stejně by se zrušily dosavadní hranice pro vracení části daní obcím. Dnes je třeba hranice 20 000 obyvatel nějaké procento, pak až 35 000 obyvatel jiné procento atd. Prostě by se vracelo procento na jednoho občana pro obec o 100 lidech, stejně jako pro Prahu. Tím by se částečně mohlo i řešit vylidňování venkova. Menší obce by byly relativně bohatší (mají menší náklady na občana, např. v Kotěhůlkách nejezdí metro).
2) Zrušil bych ze socializmu převzatý nesmysl, že přidělené peníze, které se v daném roce neutratí, se musí vracet. Každý příjemce těchto peněz by měl právo si je uložit u běžné banky a použít je řekněme nejdéle do 5 let. Např. vesnice dostává ročně 2 miliony, ale na zřízení kanalizace a čističky potřebuje 3 miliony. Takže prakticky nemá téměř šanci to postavit. Může to rozdělit na dva, tři projekty, ale co když letos dostanou, postaví čističku a napřesrok nedostanou dost na kanalizaci? Navíc každý asi ví, jak nesmyslně se mnohdy utrácí peníze přidělené v listopadu. Honem, honem utratit, třeba za kraviny, jen aby nám to nesebrali.
3) Naopak některé vybrané daně bych neodváděl do státního rozpočtu jako takového, ale na účelové podúčty rozpočtu. Například silniční daň, zisk z dálničních známek a mýtného by šel na "silniční" účet, ze kterého by se smělo brát pouze na výstavbu a opravy silnic, dálnic a mostů, na dopravní značení a zimní údržbu. Ne, že se vybere 10 miliard, na silnice se dá 5 a dalších 5 se daruje Českým drahám, nebo Ruzyňskému letišti. Je to také doprava, ale s dálničními známkami a mýtem to nemá nic společného. A opět princip, že co nespotřebuji letos, převedu na příští roky a tím si nastřádám. Je lepší 3 roky střádat a pak udělat 50 km generální opravy silnice, než to každoročně lepit flastrama.
O převedení peněz na jiný účel by mohla rozhodnout pouze nadpoloviční většina z 200 poslanců (ne pouze z přítomných) a to jen v případě mimořádné události (rozsáhlé záplavy, smrtelná epidemie, válka atd.).
Tak máte ekonomové zase o čem přemýšlet.