Pohled z druhé strany - Liberální institu o akademicích

[Ivan.Mikolas]

Zajímavé úvahy i k tomuto tématu (a obecně současnému systému vzdělávání) obsahuje kniha Konrada Liessmanna - Teorie nevzdělanosti: omyly společnosti vědění. Výtah z knihy je na http://www.iliteratura.cz/clanek.asp?polozkaID=24281.

[Michael.Polak]

Zajímavé úvahy i k tomuto tématu (a obecně současnému systému vzdělávání) obsahuje kniha Konrada Liessmanna - Teorie nevzdělanosti: omyly společnosti vědění. Výtah z knihy je na http://www.iliteratura.cz/clanek.asp?polozkaID=24281.

Troufnu si polemizovat.

Existuje ještě třetí přístup, třetí cesta - kromě "klasické nekomerční akademické vzdělanosti" (která je spíše testem sociálních dovedností v hierarchicky organizovaných sociálních sítích akademiků a vůbec testem schopnosti podat nějaký výkon i když cíl a smysl není bezprostředně vidět) a "vzdělanosti jakožto tržního produktu" je zde právě ještě svět Internetu. Svět open source (nejen software), svět Creative commons licencí, svět Wikipedie.

Jsem toho názoru, že pro ČPS nejsou vhodné sofistikované intelektuální polemiky se "společností nevzdělanosti" , které jsou zacílené zejména na získávání grantů a proti "komerční vzdělanosti" a "titulům, které si lze koupit" - ale že by ČPS měla důrazně obhajovat právě novou informační gramotnost, kterou přináší právě Internet - tedy právě přístupy typu Wikipedie, přístupy typu GPL a Creative Commons, apod.

Vědci dnes pro publikaci využívají často informační kanály, které jsou přístupné pouze pro předplatitele - které si akademické instituce platí pro své zaměstnance/členy/studenty - ale současně tyto kanály nejsou dostupné pro řadového občana (předpokládá se automaticky jeho nezájem). Nicméně pokud je něco hrazené z veřejných zdrojů - proč by neměl existovat úplný výstup směrem k veřejnosti ? Jsem kategoricky proti nějakému zahánění veřejnosti do škatulky "popularizovaná věda". Je nutné, aby výsledky výzkumu hrazeného z veřejných zdrojů byly k dispozici veřejnosti - a to co nejjednodušším způsobem - tedy např. dohledatelné na Internetu v nějaké předvídatelně stabilní podobě, a odkazovatelné ve vlastních publikacích KOHOKOLIV (nejen vědců).

V éře Internetu by kdokoliv, nejen vědci, měl mít možnost podložit jakoukoliv svojí publikaci odkazy na použité zdroje - stejným způsobem, jakým to dělají vědci. Tedy v podstatě jde o jakousi "demokratizaci vědecké metody" - jde o to umožnit každému zapojit se do publikačního frameworku, který věda a publikující vědci vytváří. Tím bude zahájeno oboustranné ovlivňování "světa vědy" a "světa mimo vědu" - publikování mimo sféru vědy se přiblíží kritériím která platí ve světě vědy (příklad: dnes velká média působící na Internetu přímo neodkazují přímo na zdroje, ze kterých čerpají - ale tento autoritativní přístup se během několik let stane minulostí) - a naopak ve světě vědy tento přístup umožní lépe demaskovat slepé uličky bádání a publikování (tedy různé odkazování se v kruhu, odvětví, která léta neposkytují žádné výsledky, apod.)

[Michael.Polak]

elity sice budou posledními ostrůvky toho, co původně patřilo každé univerzitě, tedy koncentrací svobodné vědy a vzdělání v jednom, ale že ze samé podstaty elit budou tyto ostrůvky izolované od veřejnosti nejen svým sociálním statusem, ale i jazykem, kterým, budou hovořit.

přiznám se, že jsem vcelku odpůrcem vytváření "jazyka, srozumitelného jen elitám". spoustu programátorů pravda vytáčím k nepříčetnosti, když jim tvrdím, že "programování je humanitní věda" - programátoři jsou totiž často mistry vytváření nesrozumitelného jazyka (tedy nejen jazyka nesrozumitelného neprogramujícím uživatelům - ale i nesrozumitelného programátorům ovládajícím jiný jazyk). Abstrakce, která se nachází za programováním, přitom tuto touho po nesrozumitelnosti dokáže vysvětlit jenom zčásti.

Problémem humanitních věd je a bude to, že jejich výsledky jsou zcela jiného druhu, než výsledky technologického výzkumu. Technologii spojuje s přírodními vědami základní použitá metoda, kterou je zjišťování "co se stane, když....". Naproti tomu experiment např. ve filosofii je jev velice řídký - filosofie je v podstatě hra s jazykem, hra se slovy. Napojení na skutečně prožívanou realitu je někdy složité. A tím i zdůvodnění financování humanitních věd z veřejných zdrojů.

Osobně se domnívám, že není úplně fér požadavek veřejného financování humanitní vědy a univerzit stavět na obviněních typu "vznik společnosti nevzdělanosti", apod. Nikde nefunguje "kritické myšlení" tak dobře, jako ve světě technických informací, kolem kterého vznikl dnešní Internet: informaci technologického charakteru (know-how, FAQ) lze totiž snadno vzít, a v praxi si ověřit její užitečnost. každý si tedy takto má možnost velice jednoduše ověřit relevanci či irrelevanci daného zdroje. nejde tedy o "společnost nevzdělanosti" - ale naopak o společnost, která umí ZATRACENĚ dobře s těmi informacemi pracovaat, a vytvořila si velice složité mechanismy posuzování relevance a důvěryhodnosti jednotlivých informačních kanálů.