Fórum Pirátské strany

Obávám se, že současná krizová situace dělá vrásky i zahraničním důchodovým fondům. Je vůbec otázka, zda při stávající demografické křivce je možno tolik důchodců uživit. Z toho hlediska je pro společnost jakýkoliv pokrok v medicíně vlastně tragedií. Jenomže i to bude o penězích, ono konec konců je i dnes. V prvním článku na toto tema se hovoří o stávajícím neudržitelném způsobu financování důchodového věku a dále se konstatuje, že tento ale i jiné řekněme třípilířní systémy jsou také nakonec neufinancovatelné. Což to ale změnit zcela - povýšit roli rodiny a tu činit zodpovědnou za všechny její členy. Legislativně změnit model rodiny a připustit i například adopce dospělých, počet členů rodiny neomezovat . Dnes existují státy ve světě, kde o důchodu neví, nebo ho má jen část obyvatel. Vzájemné propojení rodiny v širším kontextu by mohlo přivést i další pozitiva. Čili stát by neposuzoval jedince a jeho příjem, ale příjem celé rodiny a zasahoval by pouze tam, kde by jedinec stál mimo. Starostlivost o rodiče by byla obdobná jako vyživovací povinnost k dětem .Vzájemná reciprocita by také možná částečně stimulovala počet narozených dětí. V případě, že k razantní změně nedojde, bude jediným řešením dovoz pracovní síly z třetího světa, to ovšem platí za předpokladu, že za dvacet let ( to je sakra blízko) bude o práci tady ještě zájem. A bude kde pracovat, protože vývoz pracovních prostředků za pracujícími je dost mizerná politika z hlediska budoucí prosperity EU. Nakonec vám tu zbudou jen přestárlí.

Mám ideu. Důchod se rovná vybraná částka / počet penzistů. Každý bude brát stejně, důchod se tak dostane na roveň zdravotnímu pojitění (různé odvody, stejná péče). To zajistí sociální smír. O zbytek už se musí občan za svého života poprat sám. Ostatně platí, že vyšší příjem = vyšší majetek = více naspořeno v té či oné formě na důchod. Říci toto lidem je obtížné, ale ne nemožné. Průměrný důchod má totiž méně než polovina důchodců. Je to jen myšlenka, možná má rovnostářské atributy, ale naše situace už mnoho možností nepřipouští. Podotýkám, že k výše uvedenému systému se lze dobrat postupně, v rámci 1 generace.

Jirko: to má něco do sebe, pak by mělo smysl zachovat soc. poj. zvlášť. MUselo by se ale vydefinovat, co všechno se z toho platí. Dnes to jsou i invalidní důchody a podpora v nezaměstnanosti.

Mělo by to samoregulační efekt - v době krize by lidé měli snahu hledat si práci, případně sami vytvářet pracovní místa, protože by dostávali málo.
Pracujícím důchodcům bych dal třeba polovinu, všechno bych jim rozhodně nebral. Je třeba zohlednit, že člověk v důchodovém věku už si tolik nevydělá.

A třináctý důchod by byl v dubnu, a čtrnáctý v červenci, až by se vybrali doplatky za min. rok.

Drobná chybka nebo možná ne chybka ale z čeho tedy z jakého základu se to bude vybírat? Z průměrného platu a co ty, kteří průměrný plat nemají? Ostatně on ten současný systém zohledňuje výši platu jen velmi vágně.Souhlasil bych s minimálním důchodem a zbytek by zaplatili děti povinná péče o rodiče viz výše. Ostatně vymoženost penze není nikterak stará, jenomže byla vytvořena v systému, kde lidí přibývalo díky přírůstku obyvatel narozením a ne zvyšováním průměrného věku a počtu dlouhověkých - tady systém fungovat nemůže.

Tak me napadlo ohledne podpory v nezamestanosti - mozna by bylo nejjednodussi, pokud by si kazdy na pripadnou nezamestanost (nemyslim ted invaliditu) musel sporit sam. Kdyz by pak penize dosly tak by pak musel bud delat verejne prospesne prace za minimalni mzu nebo by mel smulu. Troufam si tvrdit ze krom lidi co podporu zneuzivaji by zmenu moc lidi nezaznamenalo.

Téma "Krize a deficit státního rozpočtu" bude určitě jedno z klíčových. Nejsem ekonom, jen jsem projel na stránkách MF statistiky a vyšlo mi z toho, že:
1. stát neskutečně plýtvá na různé zbytečné výdaje, i když se ministři financí vychloubají, jak šetří
2. tzv. mandatorní výdaje by se daly snížit o několik desítek miliard bez negativního důsledku pro důchodce, protože zahrnují i obrovské "sociální" podpory lidem, kteří pracovat nechtějí a raději žijí z dávek.
3. rozpočet obsahuje dosti značné přerozdělování, většina z toho je opět zbytečná, nespravedlivá a demotivující
4. vlivem složitých a některých zbytečných daní je zbytečně velký počet úředníků - zjednodušením a zrušením některých daní a následným snížením počtu úředníků by se opět snížily mandatorní výdaje
5. z rozpočtu jsou vyživovány zbytečná ministerstva a úřady, v případě jejich zrušení a častečně přesunutím části jejich kompetencí by se ušetřily další miliardy až desítky miliard
6. vláda by se dala zredukovat na 7 ministrů včetně předsedy vlády po vzoru Švýcarska (viz Wikipedie) a tím opět uspořit ne jen na platech ministrů, ale hlavně na platech jejich aparátů, budovách (napr. nemusela by se stavět za více než miliardu budova pro min. obchodu)
7. úspor se dá v rozpočtu najít obrovské množství, aniž by to negativně ovlivnilo jakékoliv cílové skupiny obyvatelstva (s výjimkou příživníků a části úředníků)

Z toho mi vychází, že je reálné pro příští i následující roky prosadit toto:

Koncipovat státní rozpočet vždy jako vyrovnaný.

Na konci roku by zůstal buď přebytek (v případě hospodářského růstu), nebo deficit (v případě hospodářského poklesu, např. vlivem světové krize). Přebytek bych vždy použil na úhradu dluhu a tím by příští rozpočet (samozřejmě opět koncipovaný jako vyrovnaný) byl méně zatížen splátkami dluhů z minulosti a podíl mandatorních výdajů by tak klesl. Mohly by se tak provést prorůstové investice a opatření (doprava, věda, vzdělání, snížení daní...).

V programu ČPS ovšem musí být reálná možnost vyrovnaného státního rozpočtu co nejpodrobněji uvedena, aby ČPS nebyla označena jako populistická strana. Proto navrhuji otevřít speciální stránky, věnované úsporám, kde by se k tématu vyjadřovali i ekonomičtí experti a kde by byly uvedeny jednotlivé uspořené položky s průběžným součtem uspořených peněz.

Konkrétní čísla by mohly být obrovskou zbraní v následující volební kampani. Samozřejmě se nesmí zvyšovat daně, snižovat důchody atp. Naopak, pokud by díky vyrovnanému rozpočtu následně vznikla možnost některé daně zrušit nebo snížit, byl by to jen plus. Ale začal bych maximálními úsporami a současně zjednodušením a zlevněním státní správy.

Důchodové a zdravotní daně určitě potřebují změnit na pojištění, pro rozpočet 2010 se to sice nestihne, v programu by to ale být mělo. Osobně bych byl také pro zrušení nespravedlivé daně z příjmu (zaměstnanci, podnikatelů, studenti), v rozpočtu by tak ale vznikla díra cca 120 miliard. Je ale možné, že by se podařilo najít ještě nějaké rezervy (např. dalším snížením počtu úředníků, prodejem budov atp.) a navíc by nezdaněné peníze mohly rozhýbat ekonomiku - část z nich by se pak státu vrátila formou DPH a daně z obratu. Tohle by vyžadovalo experty, co více vidí do rozpočtu MF. Nedá se to brát jen čistě matematicky z hlediska státu, jsou tam též značné úspory pro samotné podnikatele. Není tak důležitá míra zdanění, ale zjednodušení systému - protože čas jsou peníze. To je ale téma na samostatnou diskusi.

Vyrovnanost rozpočtu budu prosazovat jako bod na jednání republikového výboru. Zde bych strategicky využil jména svého neoblíbence Václava Klause, který k něčemu takovému směřoval již koncem 90-tých let a přihlásil se k jeho odkazu. Tento bod byl jeden z mála, kdy jsem s prezidentem souhlasil. Deficit rozpočtu nafukuje stát, což je antiliberální.

Přebytek státního rozpočtu zmenšuje stát. Pokud budeme platit každý rok méně a méně na dluhovou službu, tak úspora půjde opět na bytnění ostatních státních výdajů. Proto bych viděl správnou pozici tu, která o úsporu na dluhové službě zmenšuje státní rozpočet. Ideálním stavem je nulový státní dluh. Možná se za rok postaví méně dálnic, ale budeme v pohodě a nebude z roku na rok docházet k propadům státního rozpočtu, který ty rozestavěné dálnice stejně pohřbí.

Udělat pořádek ve veřejných financích je jednoznačně potřeba, ale snažit se o trvale vyrovnaný rozpočet je stejná chyba jako trvalé zadlužování. Státní rozpočet má na vnitrostátní ekonomiku vliv zpětné vazby. Když bude státní rozpočet trvale kopírovat křivku hospodářského cyklu (růst -> víc utrácet, propad -> víc šetřit), bude ta zpětná vazba pozitivní a ekonomika půjde z extrému do extrému. Proto se na státní rozpočet nedá dívat jen pohledem běžného účetního, ale je třeba i pohled analytika.

První krok k nastolení pořádku ve veřejných financích by měla být změna systému sestavování rozpočtu státních institucí. Současná praxe "nevyčerpali jste rozpočet - v dalším roce vám ho snížíme" motivuje k vyhazování peněz za zbytečnosti. My ale potřebujeme státní instituce motivovat k šetření. Napadá mě například to, že každá instituce by měla svoje "konto", kam by se ukládaly peníze ušetřené v každém roce a bylo by možné později peníze vybrat na nějaké větší investiční akce (třeba jako zdroj kofinancování pro dotace). Jen by to chtělo vymyslet systém těch kont tak, aby ty peníze nebyly vázané jen pro danou instituci, ale bylo možné je použít i jinde.

Já rozumím tvému argumentu. Je krize a krize. Určitě lze jednou za 10-20 let přijmout ústavní zákon, který umožní státu s nulovým státním dluhem vydat dluhopisy na 10% HDP, zájemci mu utrhnou ruce (pro info, u nás by se jednalo o 300-400mld. Kč.) a to v době, kdy se celá politická scéna rozhodne, že ano, toto je už krize. Co by to znamenalo? Udržet motor v obrátkách a v okamžiku změny cyklu mít stroj pěkně namazaný a připravený k raketovému startu. Deficit ano, ale stejně jako v rodině. Když je fajn, vytvářím si rezervu na dobu kdy bude hůř. Teprve potom přijímám mimořádná opatření. Ne, že každý rok prodělávám.