Mikulas.Peksa píše: ↑27 zář 2024, 16:03
Jakože nic proti, ale někteří z nás téhle straně věnovali 10 nebo více let života, někoho to stálo vztah, jiní kvůli tomu třeba vzdali studium a teď jsme tady. Asi čekám, že uslyším víc než "ať si to každý vyhodnotí".
Nechci rozjíždět flejm, ale jakkoliv souhlasím, že Jan Lipavský není tak docela liberál a není tak docela Pirát (já v jeho vystupování hodně rozeznávám rukopis Tomáše Pojara, což je jestřáb a konzervativec par-excellence, který ale dává přednost roli šedé eminence, která v médiích tolik není vidět), tak v jednom bodě se ho musím zastat: Ty, jakožto europoslanec (a já jsem vždy podporoval, abys byl na úplné špici kandidátky do EP) jsi dostal naprosto jedinečnou (a jak se ukázalo, neopakovatelnou) přlležitost, která je s působením na MZV ČR více než srovnatelná. Nemáte si co vyčítat. Oba jste z těch, kteří šanci dostali. Vyzkoušeli jste si politickou kariéru. Co tomu kdo obětoval, to je otázka schopnosti zorganizovat si život (já ji taky nemám a srovnatelného úspěchu jsem přitom nedosáhl).
Jinak všichni nominovaní na předsednickou pozici podle mě dávají v nějakém ohledu smysl. Abych se vrátil ontopic: viděl jsem Janu Holomčík Leitnerovou při osobním setkání snad jen jednou, ale udělala na mě dobrý osobní dojem. Lukáš Wagenknecht je jistě velice kvalitní kandidát a soudě dle podporu, nakonec bude zvolen: nicméně, čerstvě neobstál v senátních volbách (i když 3.místo není vůbec špatné) a je tak jaksi držitelem čerstvého volebního neúspěchu, což si myslím, že není dobrá výchozí pozice pro vedení něčeho. Také jeho analýza muniční iniciativy vzbudila nevole v kruzích, které se osobně opravdu angažují ve prospěch Ukrajiny. Možná měl pravdu, ale vytáhl ji na světlo v nevhodný moment.... vlastně to nechci zmiňovat v jeho nominačním vlákně, držím se tam stranou.
Jestliže jsem u Jany zaregistroval nějakou zvláštní schopnost, při tom setkání, tak to byl určitý pocit, že dokáže "zmanageovat nerdy". Někoho takového Piráti potřebují jako sůl, protože nerdovskou menšinu tady máme silnější, než menšinu levicovou, zelenou, nebo konzervativní (ano, konzervativci jsou u nás v menšině a měli by si to neustále připomínat a opakovat... jsou u nás proto, že dobře vědí, že ve vyhraněněji konzervativních formacích by si ani neškrtli, tam je tlačenice velká, zatímco u nás jsou svého druhu hájení, abychom jako celek mohli působit "středově"...).
Piráti mají nadprůměrný podíl členů když ne přímo autistických nebo geniálních, tak rozhodně "jiných, než neurotypických": jsme strana talentovaných excentriků, kteří se nebojí zastávat a prosazovat názor, který je ve společnosti menšinový, pokud mu opravdu věří. Takoví lidé ale potřebují specifický způsob vedení a reprezentace, a výhoda, kterou v tomhle má žena-předsedkyně či žena-manažerka je ten, že stojí mimo obvyklé souboje o mužské hierarchie, které jsou v partách mužů bohužel nevyhnutelné (přeci jen jsme biologicky pořád nějaká opičí tlupa, to je marné...).
Argumentem pro ženu-předsedkyni je, že jsme ve fázi, kdy čelíme velkému mediálnímu protiútoku, obviňování, dá se říct v jistém smyslu i zastrašování a potřebujeme jakékoliv minimální sympatie veřejnosti, které můžeme získat, jsme v defenzivně a hrajeme o to, abychom nepřestali existovat na politické scéně a uhájili pozice, která nám zcela přirozeně patří a o které nám hrozí, že přijdeme v důsledku ambic některých členů na pozice, kam prostě nepatříme (nechci nikoho urazit, ale podle mě všichni cítí, že snaha reprezentovat určité společenské skupiny a vrstvy by z nás udělala něco, co prostě někteří z nás ani být nechceme...)
