Musím před Michalem Polákem smeknout, pro svou tezi o 10% podpoře Pirátu shromáždili spoustu argumentů. Já bych tedy z nich nikdy neodvážil odvodit ausgerechnet 10%, ale to je věc kolegy Poláka.
Já se snažím poukázat na skutečnost, že všechny faktory, vytvářející v důsledku naši podporu, jsou fluidní. Mění se v čase a v prostoru. A to, jak se kombinují a jak vytváří celkový výsledek, to už vůbec netušíme. Takže jsem přesvědčen, že nejlepší je sáhnout ke starým dobrým průzkumům veřejného mínění a fokus grupám. A z nich plyne, že se do značné míry snažíme voličům prodat zboží, o které nemají zájem. A naopak to, co po nás chtějí, jim často nenabízíme. Svou message navíc formulujeme nešikovně, takže je někdy pro voliče obtížné pochopit, co jim vlastně chceme sdělit.
Dovolím si udělat závěr:
1) Vůbec si nemyslím, že 10% je strop. Naopak jsem přesvědčen, že pokud chceme překazit koncert oligarchů, musíme získat mnohem vyšší voličskou podporu. Možná to nestihneme do nejbližší voleb, ale určitě na takový cíl nesmíme předem rezignovat.
2) Pokud chceme rozšířit svou voličskou podporu, nesmíme voliče děsit.
3) Kontaktní kampaň pár týdnů před volbami naprosto nestačí. V situaci, kdy taháme v médiích za kratší konec (viz kampaň kolem DSŘ), musíme hledat další a další cesty, jak své sdělení donést k voličům. Musíme s lidmi mluvit kdykoli a kdekoli to je možné. Sejít se nimi třeba v místní hospodě, nebo sokolovně. Přitáhnout je na populární tvář, nebo na nějaké aktuální téma a přitom ukazovat, že umíme co možná jednoduše, slušně a bez hysterie vysvětlovat i složitá témata. V tom se musíme lišit od Stačilo!, SPD a dalších populistů. A pokud máme osobnosti, které mají mediální impakt ne proto, že jsou představitelů Pirátů, ale proto, že jsou to respektovaní odborníci, měli bychom je co nejvíc podporovat.
