Za prvé chci poděkovat za velmi kultivovanou debatu. Díky všem.
Za sebe chci, i když to tu v některých příspěvcích v nějaké formě vysvětleno je, více odpovědět na tu hlavní otázku, kterou položil @Dan.Lestina - 1) proč to chci, co je cíl. Rozeberu své PROČ především z pohledu podnětů, které míří svým základem či dopadem řešeného tématu nejen do strany ale i ven do světa, na které nejvíc reagují média, což působí nejvíc emocí, práce a má potenciálně největší negativní dopady. Neřeším tedy, i když i u těch je dobré se bavit o možných úpravách, podněty procedurální či různé byrokratické férovky atd.
1. Velký dopad podnětů:
V situaci kdy jsme a chceme být i v budoucnu vládní stranou, mají podněty daleko silnější dopad, něž když nás bylo 200 a měli jsme 2 procenta. Tehdy jsme de facto skoro nikoho nezajímali a vánoční odvolávání předsedy se dalo brát pořád ještě tak trochu s úsměvem. Nyní mají naše podněty sílu v dobrém či špatném ovlivnit politickou, ekonomickou, společenskou situaci ve státě a společnosti, protože mají sílu dostat se do hlavních titulků médií a ke stovkám tisícům lidí. Mají tak také velkou sílu pozitivně či negativně ovlivnit naše přímé i potenciální voliče, členy, příznivce, spolupracovníky v našich týmech, dárce atd. To, že podněty mají tuto velkou moc, si věřím všichni dobře uvědomujeme díky zkušenostem z posledního půl roku, kdy jsme několik takovýchto podnět s velmi silným dopadem ven i do strany prožili. A vlastně i proto, jaký měly tyto podněty dopad, diskutují desítky možná stovky lidí zde i jinde, jak správně problémy, které nyní ve straně máme a které z části těmto podnětům předcházely a nebo je tyto podněty následně vyvolaly či znásobily, pojmenovat a řešit.
Tedy to, že v pozici vládní strany a jedné z nejsilnějších stran v Česku mají naše podněty násobně větší dopady než při jejich vymýšlení, bychom měli akceptovat jako jasný fakt a měli bychom se o jejich úpravách bavit velmi vážně.
2. Neúměrná moc v rukou jednotlivce:
Vzhledem k předchozímu odstavci o síle dnešních podnětů je jasné, že možnost každého jednotlivce ve straně podat podnět, který má šanci se dostat do hlavních titulků médií, výrazně zvýšilo moc, kterou nad děním ve straně a mediálním vnímáním aktivit Pirátů každý jednotlivec má. Pokaždé, když se podnět se silným dopadem ven objeví, musí se de facto okamžitě aktivovat minimálně 10 lidí (RP a mediální odbor), kteří přerušují svou práci, volno nebo i dovolenou, a věnují v následujících hodinách a dnech v součtu stovky člověkohodin na vše s daným podnětem spojené (reakce do strany, čtení názorů ve straně, reakce médiím, sledování médií a sociálních sítí, mediální přípravy pro hlavní politiky atd). Vedle toho samy o sobě daným podnětem vznikají dopady, které jsou nekontrolovatelné/neřiditelné, tedy názory politologů, názory politické konkurence, názory komentátorů, které následně způsobují a zesilují další dopad daného podnětu.
Moc v rukou jednotlivce navíc zvyšuje i to, že přestože daný podnět (názor či cíl v něm) je ve straně menšinový (viz např. kvóty na kandidátky), autor podnětu se může velmi snadno dostat do hlavních médií a tento menšinový názor prezentovat široké veřejnosti (viz Petr Konečný v DVTV). Může tak nastat i situace, že ve vypjaté předvolební době někdo ve straně (v dobré i špatné vůli, u Petra předpokládám dobrou vůli) navrhne například zastavení legalizace konopí (protože má třeba negativní rodinnou zkušenost s uživatelem) či jak zde bylo zmíněno omezení antikoncepce. Při znalosti mediálního světa, který nám většinově nepřeje a z části je za to přímo placený, lze brát situaci, že se autor daného podnětu, i když ho podpoří jen jednotky či nízké desítky lidí, dostane do médií, za docela dobře možnou prostě proto, že nám dané médium bude chtít nějak uškodit (znejistit voliče, ukázat, jak jsme zmatení atd.) nebo jen záskat kliky a sledovanost. A i kdyby daná osoba nakonec do médií nešla, titulky ve znění "Piráti začali uvažovat o omezení antikoncepce" nebudeme moci ani označit za lži, protože podnět znamená, že o tom minimálně vedeme diskuzi. Následné odmítnutí podnětu v hlasování však už do médií pronikne jen stěží.
Stejně tak je třeba hodnotit podněty mířící na nějaké zásadní kroky politické kroky. Například odchod z vlády či třeba teoretický požadavek na hlasování pro vládní rozpočet, pokud bychom byli v opozici. To jsou kroky, které z pozice jedné z hlavních politických sil v republice nelze řešit veřejným podnětem jednotlivce a veřejnou diskuzí v daném podnětu. To jsou kroky vysoce strategické, kterým musí předcházet, pokud chceme dělat politiku alespoň trochu rozumně, rozbory dopadů, analýzy názorů veřejnosti, plány dalších kroků a hluboké interní diskuze. Tyto kroky, pokud se mají udělat, se mají dělat strategicky, vhodnou formou a ve vhodném čase. Nedává smysl, aby jednotlivec lajnoval jedné z hlavních politických sil ve státě hranice, omezoval taktické, rozhodovací a komunikační pole veřejným podnětem, navíc například nevhodně formulovaným.
3. Velké dopady na mezilidské vztahy a spolupráci:
Logika podnětů je v pokusu dosažení požadované změny. Avšak speciálně v případech podnětů požadujících změny, které se týkají konkrétních osob, to znamená, že je potřeba obhájit danou změnu, tedy vysvětlit proč. To u negativních podnětů (např. odvolání) znamená, že k přesvědčení členstva je třeba napsat hodně negativních důvodů, což se zcela logicky neobejde bez poškození jména/pověsti dané osoby. Ať už jsou argumenty jak chtějí věcné, stejně zcela logicky způsobí protiútok dané osoby (protože ona to zpravidla vidí jinak) a jejích zastánců a do toho reagují zastánci podnětu a už to jede. To vše je navíc zvýrazněno tím, že je to veřejné. Tudíž nejen média, ale i naše konkurence pak vytahují citace z diskuze a posměšně, tragicky či jinak je šíří dál. Diskuzi na foru či citace v médiích si pak o dané osobě mohou přečíst i její příbuzní či kamarádi.
To vše způsobuje, že některé podněty zesílily vnitrostranické kmenové války, přelévající se i na sociální sítě. Zvyšujeme si tím vnitrostranickou naštvanost, snižujeme si tím chuť spolupráce, motivaci a vůbec možnost vést diskuzi a dosahovat konsenzu. Prostě veřejné dehonestování a ztrapnění se zapomíná velmi těžko.
Jaký by za mě tedy měl být cíl?
Na základě předchozích odstavců si myslím, že je třeba (a nenavrhuju zde přesně jak) řešit toto:
- Klíčové za sebe vidím upravit podněty politické a osobnostní. (Janka Mich., Jana Kom., Jana Kol., kvóty, odchod z vlády, ale i třeba nepodaný podnět na odvolání předchozího vedoucího TO, který jsme za RP i vzhledem k předchozím odstavcům minulý rok nepodali). Tyto a podobné podněty (i když mohou v některých případech způsobit pro Piráty i pozitivní veřejný dopad) mají tak zásadní dopad do strany i ven, že by se měl jejich proces změnit.
- Jako zásadní vidím, že není udržitelné, aby mohl jedinec jedním podnětem v jednu v noci zamávat celou stranou a politickou scénou.
Nejen na základě toho, co jsem napsal výše, ale i na základě diskuze zde, mi přijde, že je třeba se na podněty podívat komplexně a ideálně novým pohledem, který bude reflektovat současnou realitu, tedy že jsme a věřím, že i nadále budeme vládní a parlamentní strana a organizace o více než tisícovce lidí.
), a závěrečná otázka, zda by ho ostatní nedokázali buď usměrnit, přemluvit k rezignaci, nebo zda kolektivně neodstoupí všichni ostatní, čímž jeho mandát zanikne. 
)