OT z Návrh na vedoucí PO - diagnóza na dálku

[Tomas.Marik]

A podle všech verzí to působí tak, že je Jana obětí, že si prošla těžkým ublížením na zdraví a že to je z nějakého objektivního hlediska naprosto pochopitelné a nikdy nevíš, jak se kdo v takovéto situaci zachová. Může u ní vzniknout například Post traumatická stresová porucha. A tahle sekundární viktimizace - hledání viny u oběti násilí celou situaci ještě výrazně zhoršuje.

Diagnóza na dálku na základě toho, jak něco působí, je profesní chybou, právě proto, že disponuješ nějakou odborností a dodáváš bohapusté spekulaci punc názoru odborníka.
PTS může vzniknout u všech účastníků incidentů, včetně asistentky, Lukáše, osobně bych si jako horkého kandidáta na PTS tipnul někoho, kdo to musí řešit, např. Ivana Bartoše.

[Tomas.Valek]

Nepředstavuj si člověka, který si prošel trautem jako někoho, kdo je konsensuálně v nějaké tenzi, někde schovaný, užírá se v úzkosti, nekomunikuje a nic nedělá. Takto duševní zdraví opravdu nefunguje. Duševní onemocnění často vůbec nejde vidět. Není to zlomenina, kdy vidíš nohu, nebo ruku v sádře. Ty lidi mohou částečně normálně fungovat, napnout síly a na lajka to působí tak, jakože je ten člověk stabilizovaný a v pořádku a přitom se na pozadí odehrává celá záležitost spojená s traumatem, můžou se objevovat záblesky z minulosti, nespavost, Tvoje paměť si celou událost neustále opakuje, ale průběh je epizodických. Navrací se ve chvíli, kdy bys to například nečekal... Těsně po zážitku navíc je období tzv. latence, kdy člověk nepůsobí, že by se mu něco stalo, přesto to vše na pozadí běží. Je to opravdu velice ošklivé úzkostné onemocnění. Přikládám diagnostický manuál MKN-10, ať nemusím vypisovat vše.
https://mkn10.uzis.cz/prohlizec/F43.1

Už jsme tu OT, takže pokud se o vlákno Vojta chce aktivně starat, prosím o odmoderaci.

A spíš jen zmíním jednu věc, četl jsem pár rozhovorů s psychology, kteří do jednoho říkali, že vzdáleně hodnotit psychický stav na dálku je neetické a z podstaty nepřesné. Pokud tedy ani nevíme naprosto přesně k čemu došlo, jak můžeme hodnotit, jak se na základě toho má cítit a v jakém je stavu? A někdo už to tu zmínil, byl by takhle traumatizovaný jedinec schopný vykonávat odpovědně danou funkci? Nechci to srovnávat, ale v US zveřejňují kandidáti na prezidenta přehledy svých zdravotních stavů. Netvrdím, že máme dělat něco takového, nicméně potvrdit ve volbě psychickou schopnost vykonávat funkci za mě relevantní je.

[Petr.Konecny]

A podle všech verzí to působí tak, že je Jana obětí, že si prošla těžkým ublížením na zdraví a že to je z nějakého objektivního hlediska naprosto pochopitelné a nikdy nevíš, jak se kdo v takovéto situaci zachová. Může u ní vzniknout například Post traumatická stresová porucha. A tahle sekundární viktimizace - hledání viny u oběti násilí celou situaci ještě výrazně zhoršuje.

Diagnóza na dálku na základě toho, jak něco působí, je profesní chybou, právě proto, že disponuješ nějakou odborností a dodáváš své domněnce punc názoru odborníka.
PTS může vzniknout u všech účastníků incidentů, včetně asistentky, Lukáše, osobně bych si jako horkého kandidáta na PTS tipnul někoho, kdo to musí řešit, např. Ivana Bartoše.

... Proto uvádím Post traumatickou stresovou poruchu jako příklad.

[Petr.Konecny]

Nepředstavuj si člověka, který si prošel trautem jako někoho, kdo je konsensuálně v nějaké tenzi, někde schovaný, užírá se v úzkosti, nekomunikuje a nic nedělá. Takto duševní zdraví opravdu nefunguje. Duševní onemocnění často vůbec nejde vidět. Není to zlomenina, kdy vidíš nohu, nebo ruku v sádře. Ty lidi mohou částečně normálně fungovat, napnout síly a na lajka to působí tak, jakože je ten člověk stabilizovaný a v pořádku a přitom se na pozadí odehrává celá záležitost spojená s traumatem, můžou se objevovat záblesky z minulosti, nespavost, Tvoje paměť si celou událost neustále opakuje, ale průběh je epizodických. Navrací se ve chvíli, kdy bys to například nečekal... Těsně po zážitku navíc je období tzv. latence, kdy člověk nepůsobí, že by se mu něco stalo, přesto to vše na pozadí běží. Je to opravdu velice ošklivé úzkostné onemocnění. Přikládám diagnostický manuál MKN-10, ať nemusím vypisovat vše.
https://mkn10.uzis.cz/prohlizec/F43.1

Už jsme tu OT, takže pokud se o vlákno Vojta chce aktivně starat, prosím o odmoderaci.

A spíš jen zmíním jednu věc, četl jsem pár rozhovorů s psychology, kteří do jednoho říkali, že vzdáleně hodnotit psychický stav na dálku je neetické a z podstaty nepřesné. Pokud tedy ani nevíme naprosto přesně k čemu došlo, jak můžeme hodnotit, jak se na základě toho má cítit a v jakém je stavu? A někdo už to tu zmínil, byl by takhle traumatizovaný jedinec schopný vykonávat odpovědně danou funkci? Nechci to srovnávat, ale v US zveřejňují kandidáti na prezidenta přehledy svých zdravotních stavů. Netvrdím, že máme dělat něco takového, nicméně potvrdit ve volbě psychickou schopnost vykonávat funkci za mě relevantní je.

Taky si myslím, že už jsme hodně OT, ale když už chceš hovořit o tom, kdo má jaké motivace k danému chování, tak se nabízí vždy více vysvětlení a jedno z nich je to, že by daná osoba mohla být motivována momentálním duševním stavem. Jinak ano souhlasím, že diagnostikovat někoho na dálku a ve veřejném vlákně je neetické, ale nemusí být nepřesné. Proto jsem několikrát i veřejně vystupoval proti tomu, abychom své argumentační opomenty neoznačovali jako "psychopaty" a "sociopaty", nebo že jsou například toxičtí, apod. Velmi často to je navíc v rozporu se současnými trendy v psychiatrii. Já tady nicméně odbornou diagnotiku neprovádím... Tak doufám, že ji v tom ani nevidíš. Pouze popisuji to, že duševní stav má zásadní vliv na to, jak se lidé chovají.

[Tomas.Marik]

A jen takové zamyšlení v souvislosti s příspěvkem od Blanky. Je běžné, že tak citlivý člověk, jak se Jana prezentuje jedná nepřiměřeně vůči těhotné?

Např. v případě histrionské poruchy osobnosti je zcela běžné, že dotyčný se prezentuje jako citlivý člověk, jako přecitlivělý, když jde o jeho samotného, ale ve skutečnosti trpí sníženou citlivostí a v zacházení s druhými dokáže projevit i naprostou bezcitnost. Jak napovídá název té poruchy (histrión znamená "herec"), ty city hraje. Dožaduje se od ostatních bezpodmínečného uznání, že je nejlepší a zároveň největší chudák na světě, kterému je neustále ubližováno. Nikdo to nesmí zpochybňovat, ani se na to ptát. Lidi s poruchou osobnosti bývají velmi oblíbení u lidí, kteří je tak dobře neznají. V rozporu s tím, že hraje oběť, je sám ochoten kdykoliv na všechny strany útočit. Zajímavé je, že s takovou poruchou nelze utrpět posttraumatickou stresovou poruchu, která navenek může působit podobně, ale v signifikantních rysech, jako jsou ty, o kterých píši, se liší. I zkušený psycholog či psychiatr často musí provést komplexní vyšetření, aby si byl jist, zda někdo je traumatizován, nebo má, což je horší, protože neléčitelné, poruchu osobnosti.
Doplňuji dodatečně, že to je off topic a nediagnostikuji tady Janu Koláříkovou.