Bývalý kolega, chetitolog Vladislav Ardzinba, dlouholetý předseda Orientálního ústavu Akademie Věd SSSR a potom "prezident" Abcházie, byl opakovaně osočován z rozsáhlého plagiátorství. Jeho odpověď vždy zněla stejně: "я не читатель, я писатель", tedy zhruba "já nic nečtu, tak nemůžu opisovat", v SSSR mu to krásně procházelo, já si na to rád vzpomínám, protože to je tak krásně hloupý výrok.
Ten výrok ale také sedí na některé z diskutujících, kteří vidí nebezpečí ve studiu textů Lenina nebo vůbec týkajících se levice 20. století, ale zároveň prezentují na oko stejné texty, které byly už x-krát předneseny za bolševické revoluce na stovkách ruských vesnicí.
Pokud člověk chce bojovat proti totalitě, tak ji musí studovat a číst si rozbory, občas i staré texty. Restart ruské revoluce, jak si tady někteří myslí, tím nehrozí, nikdo z vás se po 14hodinové směně nevrací v noci bahnem v onucích do své zemljanky k rybou páchnoucí rodině. V politice platí ještě víc než všude jinde, že, jak už poznamenal i někdo přede mnou, do stejné řeky nevstupuješ. Frajerů, co se naučili zpaměti Hitlerovy řeči také byly stovky, nikdo z nich neuspěl. Extrémní pravice v německy mluvících zemích tak nutně sjíždí jiné cesty, v poslední době pseudo-aktivismus, od Covidu jedou konspirační teorie, protože žido-bolševického nepřítele už invokovat prostě nemůžeš.
Nebezpečí vidím naopak v členech strany, kteří jsou historicky a politicky nevzdělaní, nálepkují a prosazují totalitní principy glajchšaltované strany, která by se měla točit jak korouhev podle momentálních potřeb koalice. Volič ale chce stabilitu, a ta má, doprčic už, vypadat tak, že stabilně podporujeme pluralitu názorů. Jestli nechceme být tou zabahněnou onucí, ale silnou, rozumnou, ani nelevou ani nepravou stranou, tak se musíme 1) vzdělávat, 2) být tolerantní.
.