Tak a abych to pro Nelu víc rozvedla (musela jsem nejdřív dopracovat, dovést děti ze školy, připravit večeři a jídlo na zítřek...), tak podle mého naše diskuse mnohokrát nejsou diskuse (ty psané, osobní jednání bývají úplně jiná), ale přetlačovaná. Já když přijdu s něčím, co se nebude líbit X lidem, tak každý z nich bude mít potřebu vtáhnout mě to do diskuse a ta bude trvat tak dlouho, dokud se nevzdám, nebo z ní neodejdu. Bohužel velmi málo vnímáme, co se ten druhý snaží říct, ale podsouváme tomu, co čteme, svůj výklad. Online komunikace má své nesporné výhody, ale přináší i nevýhody, které nejsou třeba na první pohled vidět.
Velkou bolestí, kterou vnímám, je, že nám chybí překladač, který by nám pomohl přeložit, co ten druhý člověk za klávesnicí třeba na druhé straně republiky napsal. Vnímáme to svými zkušenostmi, emocemi, náladou a tím, v jaké situaci to zrovna čteme. A někdy dochází k tomu, že si třeba nerozumíme. Také máme občas potřebu utlouct druhého svými argumenty, dokud z diskuse nezmizí, nebo se nevzdá, protože jen ten náš názor je správný. Obklopujeme se svými bezpečnými bublinami spřátelených lidí, co mají stejný názor jako my a je jedno, jestli na signalu, nebo v podpalubí. Takové diskuse jsou vlastně úplně k ničemu.
Občas jsme utopení v byroférovkách a přetahovaných, co který náš předpis vlastně říká. Jak jsem tady nedávno někde četla, sejde se matematik, právník a IT specialista a každý z nich odstavec daného předpisu vykládá úplně jinak. To není začátek divného vtipu, ale realita. Přiznejme si, že naše předpisy jsou zastaralé, vznikly v době, kdy jsme byli malou stranou s pár lidmi. Ale my jsme se změnili. Vyrostli jsme. Dnes máme svoje skvělé politické zástupce v komunále, na radnicích obcí a měst, krajů, máme lidi ve sněmovně, ve vládě, senátu i evropském parlamentu. Měníme se. A my bychom se té změny měli přestat bát, ale přijmout ji, protože je přirozená, a tomu přizpůsobit i naše předpisy. A ne řešit, jak se neposunout. Nejsme přece konzervatiní, ne? A zároveň tím neříkám, že ta změna má být překotná a nepřipravená.
@David.Wagner mi jednou napsal, že si nemáme bát říct, že můžeme být mnohem lepší. A že bychom se sebou neměli být spokojení jenom proto, že se nám to zdá těžký a složitý a nějak se snažíme. Má pravdu. Stále na sobě musíme pracovat. Spousta věcí se nám třeba za pochodu nedaří. Ale přijde mi, že to dobré, co se daří, už tolik nevnímáme. Protože proč se chválit? To nikoho nebaví. Takže se ozveme, až když nás něco naštve. Myslím si, že při tom všem bychom neměli zapomínat, že jsme součástí jedné strany. Doufám a vnímám, že máme pořád stejné zásady, morální principy a stejný cíl. Já nechci, aby tahle země skončila jako Maďarsko. A věřím, že my jsme tou stranou, která s tím může něco dělat.
Tu energii, kterou vkládáme dovnitř (a že jí je sakra hodně), pojďme směřovat ven. Buďme vidět. I třeba jen u vás doma ve vaší obci. Protože takhle vynaložená energie se vám i celé straně vrátí mnohem víc, než když strávíte měsíce diskusema na zulipu (a tím nehaním všechny diskuse, aby se toho zase někdo nechytnul).
A edit: Co mi hodně vadí, jsou osobní, personifikované útoky. Třeba smajlíky na zulipu s tvářemi konkrétních lidí. To tu diskusi totiž posouvá úplně na jinou úroveň. Na takovou, na které já nechci být.
A v čem vidím největší problém? V účelovém šíření lží ať už záměrném nebo nezáměrném a to především ze strany některých členů RV. Kterých nevím, tak se mě prosím neptejte.
Zrovna od nových, neokoukaných, mořskými vlnami neošlehaných členů RP bych nějaký názor čekal. 
