Když se pracuje s takovými celky jako je NATO, obvykle se bere v úvahu, jakou optikou se dívají nebo mohou dívat na rozšíření, či zmenšení NATO jeho obyvatelé. Existuje velmi bohatá škála argumentů jak pro tak proti vstupu, ale některé dominují, na některých se prostě shodnou všichni. Začneme o tom, na čem se shodnou všichni:
1) Agrese nebyla zahájena Ukrajinskou stranou. Je nade vší pochybnost, že útočnou válku zahájilo Rusko, kde synonymem k "Rusko" je "Putin".
2) Válku ani jedna strana v době psaní tohoto článku nevyhrála.
3) Všechny členské státy NATO jsou nějakým způsobem, více či méně na straně Ukrajiny.
Tato stručná sada argumentů znamená, že je rozhodující bilaterální vztah jednotlivých států. Tak si projdeme některé z nich:
1) Polsko poskytlo zázemí obrovskému množství uprchlíků z UA. Další státy jsou na tom podobně, alespoň co se týče těch geograficky blízkých z nich.
2) USA, Polsko, Německo, ČR, ... poskytly UA zbraně. Jsem přesvědčený, že mnoho zbraňových systémů potřebuje školitele nebo rovnou obsluhu ze zemí původu v utajení.
3) Mnoho států poskytlo humanitární pomoc, ať už ve formě kamionů, nebo vlaků.
4) Mnoho států poskytlo finanční pomoc, ať už účelově na zbrojení na UA, nebo na chod státu.
5) Velmi mnoho států agresi Ruska odsoudilo.
Na závěr se je tedy potřeba jednoduše zeptat "Je válka UA x RU válkou NATO?", "Má být válka UA x RU válkou NATO?". Za mě rozhodně MÁ BÝT a do značné míry je! Chci věřit, že po masakrech RU na UA obyvatelstvu to musí takto chápat minimálně většina obyvatel NATO, ne-li "skoro všichni". Jaderná doktrína žádného státu nemůže vyvolat strach svobodomyslných, demokratických a příčetných lidí.
Díky
Č