Barbora.Hruzova píše: ↑02 úno 2022, 20:48Ondrej.Kalis píše: ↑02 úno 2022, 20:43Barbora.Hruzova píše: ↑02 úno 2022, 20:33Jasně, proto jsem psala, že každé dítě a každý člověk je jiný. Respektujme individuální přístup a nechtějme na všechny nasadit ten jediný správný model.
Tak definuj dítě, pro které je fyzický trest nějak přínosný. Mě prostě žádný takový případ nenapadá. Ano, jsou lidi, kteří mají radši jednodušší a autoritativní řešení, a možná jsou i lidi, kteří k tomu mají predispozice (nevím, jen připouštím tu možnost). Je poměrně jasné, že pokud moje dítě nebude chtít myslet a diskutovat, tak to se mnou bude mít extrémně těžké a že takový přístup k výchově není pro každé dítě vítaný.
Ale zase - i tohle je výchova. Snažit se dítě, které chce uvažovat jednodušeji, učit, že nic jednoduchého vlastně neexistuje, že kromě něj tu jsou další důležitý věci a bytosti, který mají svoje práva, že jsou věci, co nás přesahujou, jako třeba příroda nebo nějaký veřejný prostor a tak (nemyslím tím nutně vymyšlená božstva). Když dítě praštíš, nepředáš mu žádnou smysluplnou myšlenku. Maximálně ho donutíš řídit se tvým osobním názorem, a možná si na něj to dítě zvykne a vezme ho za svůj. Ale těžko mu předáš nějakou hodnotu.
Nebo mi, Báro, ukaž nějakého člověka, který měl výchovu bez trestů, ale zároveň rodiče, kteří se mu skutečně věnovali, a dnes podpoří tvůj názor, že fyzické tresty by byly lepší. Dovoluji si vyslovit předpoklad, že takového nenajdeš. Ale mohu se mýlit.
Tak to mi musíš dát trochu času, abych svoje přátele oslovila a zeptala se.
Ale jsem si jistá, že jich pár bude. Jo, a myslím, že jsem svůj názor popsala už výše. Respektujme, že každá bytost je originál a není možné na ni aplikovat jednotná pravidla. Co platí na jednoho, neplatí na druhého.
No to si rád počkám, ale dřív bych možná chtěl slyšet reakci na první souvětí: Tak definuj dítě, pro které je fyzický trest nějak přínosný.
O pár příspěvků výše jsi psala: Krásně to popsala třeba Vera kistlerová, Češka, žijící v USA https://www.databazeknih.cz/autori/vera ... rova-20204 se svými zkušenostmi z USA, kde se snažili děti vychovávat jen domluvou. Skončilo to tak, že děti terorizovaly rodiče a nakonec ani ty děti nebyly šťastné, protože jim rodiče nedokázali nastavit hranice a hodnotový žebříček. Ale tohle mi přijde argumentačně úplně chybné. Dobře, prokázala jsi, že existují případy, kdy taková výchova bez trestů nebyla úspěšná. Jenže to nijak nedokazuje, že titíž rodiče užívali tresty, byly by výsledky lepší.
Navíc vůbec ta úvaha, jestli děti skákaly rodičům po hlavě - to mluví jen o ochraně rodičů před nezvládnutými dětmi, ale neříká nic o tom, jestli třeba dítě ,,umravněné" fyzickými tresty nemlátí ostatní ve škole nebo před školou... Hodnotový žebříček je co přesně? Jako že by dítě mělo převzít hodnoty rodičů na základě toho, že mu je rodiče vtloukli? To asi nejsou moc cenné, tyhle hodnoty... Přijde mi, jestli tou výchovou nesledujeme každý maličko odlišný cíl...
Nebo je násilím i upoutání v dětské autosedačce?