Fyzické trestání dětí

[Barbora.Hruzova]

Na FB se už nějakou dobu objevují příspěvky od členek Pirátů, které kritizují pana Jurečku za jeho názor, že není třeba zákonem zakázat fyzické trestání dětí. Já s panem Jurečkou souhlasím. Piráti vznikli jako strana, která nechce silný stát, který bude lidem nařizovat, jak mají žít.
Ano, jsem samozřejmě proti týrání dětí, a také chápu, že mnoho z nich z toho má doživotní trauma. Ale to je podle mě něco zcela jiného.
Když jsem jednou byla ve čtrnácti letech drzá na svého otce, dal mi facku. Urazilo mě to a strašně naštvalo. Dneska vím, že jsem si to zasloužila a žádné trauma z toho nemám.
Když byli moji synové malí, dala jsem jim párkrát na zadek, protože si to taky zasloužili. Ani je to nebolelo, bylo to jen symbolické. Dneska mi říkají, že jsem na ně byla naopak až moc měkká
Rozhodně si nepřeju, aby nastala situace, kdy matka na veřejnosti popadne svoje vřeštící dítě, dá mu na zadek, někdo ji udá za týrání, dítě jí odeberou a bude trestně stíhaná. Nechci Norsko.
Týrání dětí je už dnes v ČR trestné, a přála bych si, aby to tak zůstalo v této podobě. Chtít další zákazy a příkazy státu jsou podle mě v přímém rozporu se tím, proč Piráti vznikli.
Začínám mít pocit, že západní civilizace je už tak přešlechtěná, že směřuje k zániku. Budeme tak korektní a hodní, až nás barbaři převálcují stejně jako ve starověku?

[ypsilonx]

Hyperkorektnost a cancel culture atd... Už tak máme na 2mil. Nařízení, zákonů, vyhlášek a kdo se v tom má vyznat???
Souhlasím se zeštíhlením státu.

[Magdalena.Opletalova]

To mi příjde trochu falešné dilema, ale ok. Mám tedy k tomu otázky.

1) Uhodila by si někdy dospělého? A co ti brání uhodit dospělého?

2) Uhodila by si někdy rodiče, partnera, kamaráda/dku, zaměstnance?

3) Pokud je podle tebe možné dítě fyzicky trestat, kdy nastane podle tebe hranice, kdy už to není vhodné?

Já osobně ani nevím, kdy bych potřeboval někoho, a to včetně dítěte uhodit, aniž by to nebylo v nutné obraně.

[Barbora.Hruzova]

Jsem zásadně proti fyzickým trestům. Ale naprosto souhlasím s tím, že stát nemá do výchovy dětí zasahovat víc než je nutné.
Zároveň jsou tu pak problematické situace, kdy jeden z partnerů druhého prokazatelně bil nebo jinak na něm páchal domácí násilí, ale při odluce se argumentuje tím, že děti mají právo na rodiče a tak jsou posílány i k dříve násilnému partnerovi, přes jejich odpor. Tam si myslím, že nějaká úprava zákona je nutná, ale to je něco jiného než "zákaz fyzických trestů".

[Barbora.Hruzova]

Na FB se už nějakou dobu objevují příspěvky od členek Pirátů, které kritizují pana Jurečku za jeho názor, že není třeba zákonem zakázat fyzické trestání dětí. Já s panem Jurečkou souhlasím. Piráti vznikli jako strana, která nechce silný stát, který bude lidem nařizovat, jak mají žít.
Ano, jsem samozřejmě proti týrání dětí, a také chápu, že mnoho z nich z toho má doživotní trauma. Ale to je podle mě něco zcela jiného.
Když jsem jednou byla ve čtrnácti letech drzá na svého otce, dal mi facku. Urazilo mě to a strašně naštvalo. Dneska vím, že jsem si to zasloužila a žádné trauma z toho nemám.
Když byli moji synové malí, dala jsem jim párkrát na zadek, protože si to taky zasloužili. Ani je to nebolelo, bylo to jen symbolické. Dneska mi říkají, že jsem na ně byla naopak až moc měkká
Rozhodně si nepřeju, aby nastala situace, kdy matka na veřejnosti popadne svoje vřeštící dítě, dá mu na zadek, někdo ji udá za týrání, dítě jí odeberou a bude trestně stíhaná. Nechci Norsko.
Týrání dětí je už dnes v ČR trestné, a přála bych si, aby to tak zůstalo v této podobě. Chtít další zákazy a příkazy státu jsou podle mě v přímém rozporu se tím, proč Piráti vznikli.
Začínám mít pocit, že západní civilizace je už tak přešlechtěná, že směřuje k zániku. Budeme tak korektní a hodní, až nás barbaři převálcují stejně jako ve starověku?

Pozor - jedna věc je nesouhlas s kriminalizací fyzických trestů, druhá věc je nesouhlas s výrokem MJ. Já třeba nesouhlasím ani s jedním.

[Barbora.Hruzova]

To mi příjde trochu falešné dilema, ale ok. Mám tedy k tomu otázky.

1) Uhodila by si někdy dospělého? A co ti brání uhodit dospělého?

2) Uhodila by si někdy rodiče, partnera, kamaráda/dku, zaměstnance?

3) Pokud je podle tebe možné dítě fyzicky trestat, kdy nastane podle tebe hranice, kdy už to není vhodné?

Já osobně ani nevím, kdy bych potřeboval někoho, a to včetně dítěte uhodit, aniž by to nebylo v nutné obraně.

Jakube, máš děti?
Jo, dospělého bych uhodila, kdyby se ke mně choval tak, že by mně to uráželo. Rodiče, partnera, kamaráda, kamarádku ne. Zaměstnance, pokud by se choval nevhodně, tak ano.
Fyzické tresty jsou nevhodné tehdy, když dítěti způsobí skutečnou újmu na zdraví.
Dodatek: Někdy je daleko horší újma psychická.
A jestli tvrdíš, že jsi nikdy neměl chuť někomu dát přes držku, tak lžeš.

[Barbora.Hruzova]

Absence fyzického kontaktu dělá z dětí snowflejky. A paxe divíme, že se zakazuje i humor, protože snowflejci se hroutí i při pouhém náznaku, že by si z nich mohl někdo dělat legraci. Degenerace civilizace v přímém přenosu. Ještě že mi občas máma naplácala, a nevyrostlo ze mě TOHLE ))

[Jakub.Dedek]

Jakube, máš děti?
Jo, dospělého bych uhodila, kdyby se ke mně choval tak, že by mně to uráželo. Rodiče, partnera, kamaráda, kamarádku ne. Zaměstnance, pokud by se choval nevhodně, tak ano.
Fyzické tresty jsou nevhodné tehdy, když dítěti způsobí skutečnou újmu na zdraví.
Dodatek: Někdy je daleko horší újma psychická.
A jestli tvrdíš, že jsi nikdy neměl chuť někomu dát přes držku, tak lžeš.

1) To jestli mám nebo nemám děti je bezpředmětné.
2) Máš nějaké konkrétní příklady, kdy by si uhodila dítě a kdy dospělého (co znamená, že by tě něco mělo urážet nebo že se k tobě má chovat někdo nevhodně)? Dále jsem se ptal na konkrétní věkovou hranici, kdy je fyzický trest na dítěti a v jakém případě už nevhodný...
3) Chuť někomu dát přes držku jsem měl jistě nesčetně krát, ale jsem člověk a umím se ovládnout. Poslední léta, kdy jsem nezvládal své emoce byla v pubertě. Myslím si, že člověk věkem nabírá zkušenosti a umí použít lepší, efektivnější a rozumnější metody. To ovšem neznamená, že od té doby jsem fyzické násilí nepoužil. Vždy šlo ale o nutnou obranu mě nebo někoho jiného.

[Barbora.Hruzova]

Jakube, máš děti?
Jo, dospělého bych uhodila, kdyby se ke mně choval tak, že by mně to uráželo. Rodiče, partnera, kamaráda, kamarádku ne. Zaměstnance, pokud by se choval nevhodně, tak ano.
Fyzické tresty jsou nevhodné tehdy, když dítěti způsobí skutečnou újmu na zdraví.
Dodatek: Někdy je daleko horší újma psychická.
A jestli tvrdíš, že jsi nikdy neměl chuť někomu dát přes držku, tak lžeš.

1) To jestli mám nebo nemám děti je bezpředmětné.
2) Máš nějaké konkrétní příklady, kdy by si uhodila dítě a kdy dospělého (co znamená, že by tě něco mělo urážet nebo že se k tobě má chovat někdo nevhodně)? Dále jsem se ptal na konkrétní věkovou hranici, kdy je fyzický trest na dítěti a v jakém případě už nevhodný...
3) Chuť někomu dát přes držku jsem měl jistě nesčetně krát, ale jsem člověk a umím se ovládnout. Poslední léta, kdy jsem nezvládal své emoce byla v pubertě. Myslím si, že člověk věkem nabírá zkušenosti a umí použít lepší, efektivnější a rozumnější metody.

To, jestli máš děti, je naopak velmi důležité. Je to zkušenost, která člověku naprosto změní život a pohled na svět. Z tvých otázek vyplývá, že děti nemáš. Já mám teď dva dospělé a slušně vychované syny, kterým jsem v dětství občas dala přes zadek. Dneska už to není třeba. Mají mě rádi.
Nezlob se, ale tvoje dotazy jsou směšné.

[Barbora.Hruzova]

Nemít děti a myslet si, že vím, co je to mít děti, či že to je dokonce bezpředmětné, je úplně stejná hloupost, jako myslet si, že nikdy si nezašukat je bezpředmětné k tomu, abych se zkušeně vyjadřoval o sexu. Nebo dokonce radil, jak mají šukat ostatní.
Až takhle jste směšní.