internet=tramvaj

[.]

Co se týče tramvaje, netuším, proč musim živit ženske v budkách, ktere prodavaji jízdne, nebo nosit kus papíru v peněžence.

Polovinu nakladu na tramvaj platím z daní a druhou polovinu cash?
Proboha proč?
Rád bych, abych platil celou částku na hromadnou dopravu skrz daně.

Bohužel jsem členem bíle menšiny (pracujíci můž) takže nemám žádna speciálni práva, zastánce či lobisty.


Platím? ano.
Mohu mít připomínky? ne
Mohu si vybrat službu? ne
Co vlastně mužu? Nasednout a držet hubu a nos.


Co se týče obrázku daného na internet, ve chvíli kdy to uděláte ztrácite jakékoli právo na něj. Stejně jako kterykoli uživatel ztráci možnost si jej nemít v paměti (viva la humus a dětská pornografie). Tvrzení opaku je jen prachsprostá lež.

Je to asi tak stejne jako učtovat si poplatek za použití zkratky LOL. Někdo jej vymyslel, je jeho autorem a používají ho všichni a to i přesto že autora to stálo chvíli uvažováni.

[Návštěvník]

Co se týče tramvaje, netuším, proč musim živit ženske v budkách, ktere prodavaji jízdne, nebo nosit kus papíru v peněžence.

Polovinu nakladu na tramvaj platím z daní a druhou polovinu cash?
Proboha proč?
Rád bych, abych platil celou částku na hromadnou dopravu skrz daně.

Bohužel jsem členem bíle menšiny (pracujíci můž) takže nemám žádna speciálni práva, zastánce či lobisty.


Platím? ano.
Mohu mít připomínky? ne
Mohu si vybrat službu? ne
Co vlastně mužu? Nasednout a držet hubu a nos.


Co se týče obrázku daného na internet, ve chvíli kdy to uděláte ztrácite jakékoli právo na něj. Stejně jako kterykoli uživatel ztráci možnost si jej nemít v paměti (viva la humus a dětská pornografie). Tvrzení opaku je jen prachsprostá lež.

Je to asi tak stejne jako učtovat si poplatek za použití zkratky LOL. Někdo jej vymyslel, je jeho autorem a používají ho všichni a to i přesto že autora to stálo chvíli uvažováni.

Ad tramvaj - ne všichni tramvaj využívají a ne všichni stejnou měrou, nevím tedy proč by měli všichni platit stejně z daní...

Ad obrázek na internet - kdyby tomu tak bylo, tak žádný profesionál nebude dávat zadarmo obrázky na internet. Podle tvé logiky, by právo k obrázku ztrácel i ten, kdo jej otiskne v časopise, knižce ... Mimochodem, a co obrázky umístěné na internet proti vůli autora? (což se mi nejednou stalo)

Ad LOL - to je něco zcela jiného. Zde nejde o jedinečný projev tvůrčí autorovy osobnosti - pouze takové projevy jsou uznány za autorské dílo a pouze takové jsou chráněny. Autorské právo není tak hloupé jak to vypadá z některých dezinformací, které se o něm poslední dobou šíří.

[Michal.Rusek]

Existují i města, kde se jezdí tramvají zadarmo. Prostě si tam moudří radní spočítali, že:

1) občanům zůstanou peníze za lístky - utratí je někdě jinde, zvýši se zisky a tedy výběr daní (třeba i městu)
2) občané nechají auta doma a pojedou zadarmo - což je mnohem ekologičtější, auta (obvykle obsazená jen jedním řidičem) déle vydrží, nebudou se muset tak často opravovat, ušetří se (zbytečná) práce
3) stát bude moci mírně zpevnit měnu, protože se nebude muset dovážet tolik ropy (zlepší se bilance zahraničního obchodu, což určuje pevnost měny), tím pádem se bude moci např. koupit více zahraničního zboží

atd. atd. Takže to není tak jednoduché a je to hlavně o odvaze realizovat dosud netradiční řešení.

Podobně to může fungovat i u autorských práv. Kdesi jsem tu viděl text profesora Zdeňka Kratochvíla o tom, kdo je vlastně autorem.
Upozorňuji zejména na fakt, že profesor Kratochvíl je také autorem. Dovoluju si jej znovu citovat i ZDE:

Proč se mi líbí projekt http://www.ceskapiratskastrana.cz .

Nejsem člověk politický. Po řadě opakovaných zklamání po volbách různých stran (OH, ODA, Zelení, EDS) jsem navíc nabyl mínění, že současná politika je záležitost stejného typu reklamy, jako kterákoliv jiná reklama; tedy umění ovlivňovat, a to nezávisle na obsahu nabídek. Je to sice stokrát lepší než režim jedné strany, opřený o její údajně historicky nutnou vyvolenost, ale ruší to podstatnou část pozitivních očekávání, které pád minulého režimu otevíral. Nevidím, že by šlo o něco jiného než o peníze (v lepším případě) nebo o pocit moci (v horším případě). Do České pirátské strany proto z opatrnosti nevkládám jiné naděje než ty, že v situaci reklamou zahazované demokracie se aspoň někdo pokouší postavit proti základnímu nešvaru naší civilizace, totiž proti převádění všech hodnot na hodnoty ekonomické. Svobodný prostor internetového moře se mi (i přes všechny jeho nečistoty a úskalí) zdá být příhodnou metaforou přežívání svobodomyslných tvůrčích enkláv uprostřed všeobecné touhy po zisku.

Velice si vážím velké části toho, čemu se v naší civilizaci říká "umění" a "vědění". Jenže kolem obojího se udělal taky velký obchod, který neprospívá tomu, co by mělo být za umění nebo vědění považováno především. Naše zákony podporují výdělkáře v oblasti nápodob umění a současně nás nutí k předělávání našich škol na fabriky k dosahování kvalifikace a zisku.

V prostředí, kterým se profesně zabývám (archaické Řecko), bývali prostředníky pravdy především básníci. Nebyli považování za "autory", ba ani za "umělce", nýbrž za hlásné trouby božské pravdy. Zjevovali lidský úděl i povahu světa. Koncem archaické doby (kolem roku -500) je napadlo, že by mohli být umělci a řemeslníky, že by mohli pracovat na společenskou objednávku a nárokovat si tudíž mzdu i práva na prodej svých výrobků. Zákazník přece raději zaplatí, než aby čekal, zda k básníkovi náhodou nepřijde inspirace. V průběhu +2. tisíciletí se autorská práva stala nástrojem nejprve cenzury a pak zisku překupníků. Od básníka se už nečekala hluboká pravda, nýbrž se mu naopak tolerovala "básnická licence", tedy líbivé ukolébavky, za které dostane jeho prodejce dobře zaplaceno, pokud se mu podaří učinit jejich autora slavným, celebritou.

Nedělám si iluze o revitalizaci starých dobrých zvyků. Myslím si však, že naše doba přináší výzvu ke skoncování s řadou zbytečných zátěží. Jednou z nich je stávající podoba autorských práv a podivný pojem duševního vlastnictví". Nejsem proti tomu, aby autor dostal zaplaceno, pokud jeho dílo někomu přinese zisk. Jsem dokonce pro to, aby autorovo dílo bylo chráněno proti komolení, např. vkládáním reklam v případě filmů nebo překrucováním v případě učebnic. Na uvedené případy je ovšem stávající podoba zákonů většinou krátká, někdy je naopak podporuje, snad nechtěně (doufejme).

Normální člověk nevydává cizí dílo za vlastní. Pokud někdo krade, mohl by mu v tom občas bránit vymahatelný zákon. Jenomže "autorská práva" jsou formulována tak, že chrání spíše ty, kteří ždímají autora i čtenáře (diváky, posluchače), zcela podobně tomu, jako nás naše zákony nechrání před zloději, když podporují překupníky kradených věcí a tuneláře ve velkém.

Koupí každého úložiště dat, na kterém pracuji se svými vlastními texty a fotkami, nechtěně podporuji "umělce" - a myslím si, že se tato podpora dostane spíše k těm, kteří by sami mohli podporovat ostatní, zatímco ti, kteří by si ji v mých očích zasloužili, na ni patrně nedosáhnou. Mohu je však podporovat po svém, jak nákupy od nich, tak např. peticemi za uchování ostrůvků kultury i v hlavním městě. Jenom škoda, že stát mě nutí nějakou tu tisícovku ročně dát těm "ubožákům", kterým bych ji asi nedal, už proto, že jich mají dost.

Jsem autorem řady knížek, leč finanční bilance této činnosti je pasivní. Budiž, nejsem autorem "úspěšným", ostatně jím ani být nechci (ponechávám businessmanům možnost, aby si to vykládali jako pláč deprivanta). Na internet mnohem více dávám, než přijímám, software mám legální a hudbu nepěstuji bohužel žádnou (špatně slyším), natož pak stahovanou; hackerství, spamu, reklam a virů se štítím, - a přesto jsem přesvědčený, že "ochrana" autorských práv a "duševního vlastnictví" se v drtivé většině případů míjí účinkem a postihuje spíše namátkově chycené nešťastníky místo opravdových zlodějů a výdělkářů (to je výraz, který při překladu Platóna zavedl František Novotný).

Myslím si, že naše civilizace stojí na pomyslném rozcestí: Buď může virtuální prostor zneužít ve stylu orwellovském - nebo si v něm může velice levně pěstovat svobodnou kulturu a vědění.

Zdeněk Kratochvíl (Praha, 22. 6. 2009)

[Návštěvník]

Ano, přirovnání internetu a tramvaje má své mouchy, jako ostatně každé přirovnání.
Fajn, pokud jízdné neplatí koncoví spotřebitelé, tak se peníze musí brát odjinud, tramvaj zadarmo jezdit nebude.
Zeptám se jednoduše: kdo autorům zaplatí díla umístěná na internet?

Článeček je hezky napsaný, ovšem opět člověkem, který má o celé věci jen povrchní povědomí.
Naříkat na peníze a touhu po zisku je ale falešné. Nikdo netouží po zisku jako takovém, ale po tom, co si za ten zisk potřebuje koupit - zpravidla bežné věci jako je bydlení, jídlo a oblečení. Srovnání s antickým Řeckem a tehdejším pojetí autorství je jako intelektuální hříčka sice zajímavé, ale v dnešní době dost mimo. Ochranu duševního vlastnictví považuji za jeden z pilířů současného pojetí demokracie postavené na tržním principu. Až budeme mít otroky jako Řekové (nebo ČSSR), nebudeme potřebovat trh a zisk. Pokud by autor byl úspěšným autorem, možná by celou věc viděl jinak. Možná by byl členem organizace, která rozďeluje mezi publikující autory peníze vybrané z komerčních kopírek. A že všechny kopie nezasahují do autorských práv a že jedni doplácí na druhé? Ano, je to stejná logika jako u navrhované tramvaje zadarmo - tramvaj ale zadarmo nejezdí, z něčeho se zaplatit musí a když ne z jízdného, tak z daní a tedy i z kapes těch, kteří tramvají nejezdí.

Pokud se nebude za tvorbu platit, stanou se z profesionálů amatéři. Nevím, co je na tom k nepochopení.

[Návštěvník]

Ještě mne napadlo srovnání se sportem.
To je také pěkný nešvar, když někdo na tom vydělává majlant, to by se také mělo zakázat ne?
Proč se tedy Olympiáda profesionalizovala?
A proč jsou sportovci profesionálové v průměru výkonnější než amatéři?

[krakonos]

Přirovnávat internet k tramvaji je základní blbost . Když chceš nějaké výstižné a trochu rozumné přirovnání , tak INTERNET= SILNICE , a tam jezdíme všichni i ty tvoje tramvaje .

[Návštěvník]

Přirovnávat internet k tramvaji je základní blbost . Když chceš nějaké výstižné a trochu rozumné přirovnání , tak INTERNET= SILNICE , a tam jezdíme všichni i ty tvoje tramvaje .

O.K. takže silnice ... dostávají snad řidiči auto zdarma? Vozí snad autobusy pasažéry zdarma?
Každé přirovnání je svým způsobem blbost.

Opakuji základní otázku: Kdo zaplatí autorům za díla umístěná na internet?

[dharmapala]

> kdo autorům zaplatí díla umístěná na internet?

Ten, kdo bude chtít.

Protiotázka: Proč je tam dávali, když znají situaci?

Dát dílo na internet znamená počítat s tím, že nad ním ztrácím kontrolu a stává se veřejným majetkem. Komu se to nelíbí, ať ho na net nedává. Pokud ho tam přesto dá, je to jenom jeho riziko podnikání. Je to jako vyjet si jachtou na výlet podél Somálska a předpokládat, že se neobjeví piráti, i když je téměř jisté, že se objeví. Je to strkání hlavy do písku.

Když mi někdo ukradne nápad nebo věc, je to moje chyba. Měl jsem si je zabezpečit, tj. dávat si pozor, komu ho sděluji, resp. jak dobře ji zamykám.

> Naříkat na peníze a touhu po zisku je ale falešné. Nikdo netouží po zisku jako takovém, ale po tom, co si za ten zisk potřebuje koupit - zpravidla bežné věci jako je bydlení, jídlo a oblečení.

With money you can buy a house but not a home.
With money you can buy a clock but not time.
With money you can buy a bed but not sleep.
With money you can buy a health care but not health.
With money you can buy a book but not knowledge.
With money you can buy a position but not respect.
With money you can buy blood but not life.
With money you can buy sex but not love.
The best things in life are free.

Rozlišujme touhu po poctivém zisku (za rozumnou cenu a kvalitu, v nedeformované konkurenci) a pochybném zisku (přehnaná cena, mizerná kvalita, lobby, korupce, monopol, ap.)
Peníze jako prostředek přežití a konání dobra vs. jako smysl života, modla, nástroj moci a zotročování (charita a mecenáši vs. megakorporace, tuneláři ap.)
lidi, kteří si zachovali lidskost vs. lidi schopní všeho pro peníze a moc
Baťa za 1. republiky vs. MS, Monsanto, fastfoody, lékárenské koncerny atd.

Bohužel se stalo módou zamlžovat rozdíly mezi dobrem a zlem či politicko-korektně přímo kritizovat až zakazovat nazývání dobra dobrem a zla zlem. To je cesta do pekel. Až totiž kohokoliv postihne zlo, nedostane se mu ochrany. To ho přiměje k nutnosti vzít zákon do svých rukou a povede to k anarchii.

> Srovnání s antickým Řeckem a tehdejším pojetí autorství je jako intelektuální hříčka sice zajímavé, ale v dnešní době dost mimo.

Já zase považuji dnešní dobu za dost mimo. Úpadek je vidět na každém kroku, stále víc lidí si říká, kdy se tahle civilizace zničí úplně a nenávratně.

Povídá jedna planeta druhé:
-Co se tak tváříš?
-Ale, chytla sem lidi.
-To přejde.

Demokracie je v podstatě již dávnou minulosti. Nahradila ji mediokracie, byrokracie, penězokracie, mafiokracie atd. Částečně přežila jako místní přímá demokracie ve Švýcarsku. Další příklady mě nenapadají.

> tramvaj ale zadarmo nejezdí, z něčeho se zaplatit musí a když ne z jízdného, tak z daní a tedy i z kapes těch, kteří tramvají nejezdí.

Z daní se platí mnoho věcí, které ne každý využívá. Já třeba nechci ze svých daní dotovat monopolního molocha zvaného České dráhy, když nejezdím vlakem. Ale nikdo se mě neptá. (Mimochodem, proč stále nejsou daňové asignace? Námět pro ČPS?)
Jsem pro konkurenci i v městské dopravě. Příklady ze světa ukazují, že nejde o přirozený monopol. Nyní se tyto monopoly musí stejně z větší části dotovat (pražská MHD z nějakých 2/3), kterýmžto faktem se samozřejmě nechlubí.

> Pokud se nebude za tvorbu platit, stanou se z profesionálů amatéři. Nevím, co je na tom k nepochopení.

A to je podle mě přirozený vývoj. V takovém případě budoucnost patří jen těm nejlepším profesionálům. Ne však 'ochranným' organizacím. Uvědomují si to a tak se zoufale snaží zachovat status quo.

Profesionalizace sportu existuje nějakých sto let a již stačila přinést dopink, korupci a politiku. Celkem nedávno jsem slyšel o úpadku sázení (nevím už v které zemi), protože výsledky bývaly často koupené. Prostě se z toho stala fraška, stejně jako z politiky, zdravotnictví a dalších životně důležitých oblastí našeho života.

[Návštěvník]

> kdo autorům zaplatí díla umístěná na internet?

Ten, kdo bude chtít.

Protiotázka: Proč je tam dávali, když znají situaci?

Dát dílo na internet znamená počítat s tím, že nad ním ztrácím kontrolu a stává se veřejným majetkem. Komu se to nelíbí, ať ho na net nedává. Pokud ho tam přesto dá, je to jenom jeho riziko podnikání. Je to jako vyjet si jachtou na výlet podél Somálska a předpokládat, že se neobjeví piráti, i když je téměř jisté, že se objeví. Je to strkání hlavy do písku.

Když mi někdo ukradne nápad nebo věc, je to moje chyba. Měl jsem si je zabezpečit, tj. dávat si pozor, komu ho sděluji, resp. jak dobře ji zamykám.

Má i v supermárketu platit ten kdo bude chtít? Mají být v tramvaji kasičky na příspěvky? Mají být kasičky u benzínek?

Autorské dílo je většinou určeno k tomu, aby bylo sděleno veřejnosti, tak je nesmysl tvrdit, že je mám schovávat a dávat si pozor, komu jej sděluji.
Ano, když nechám stát otevřené auto na ulici s klíčkama v zámku, můžu počítat s tím, že v něm někdo odjede, ale znamená to snad, že není zloděj?
A co případ děl umístěných na internet bez souhlasu nebo i proti vůli autora?

[Návštěvník]

>
> Naříkat na peníze a touhu po zisku je ale falešné. Nikdo netouží po zisku jako takovém, ale po tom, co si za ten zisk potřebuje koupit - zpravidla bežné věci jako je bydlení, jídlo a oblečení.

With money you can buy a house but not a home.
With money you can buy a clock but not time.
With money you can buy a bed but not sleep.
With money you can buy a health care but not health.
With money you can buy a book but not knowledge.
With money you can buy a position but not respect.
With money you can buy blood but not life.
With money you can buy sex but not love.
The best things in life are free.

Rozlišujme touhu po poctivém zisku (za rozumnou cenu a kvalitu, v nedeformované konkurenci) a pochybném zisku (přehnaná cena, mizerná kvalita, lobby, korupce, monopol, ap.)
Peníze jako prostředek přežití a konání dobra vs. jako smysl života, modla, nástroj moci a zotročování (charita a mecenáši vs. megakorporace, tuneláři ap.)
lidi, kteří si zachovali lidskost vs. lidi schopní všeho pro peníze a moc
Baťa za 1. republiky vs. MS, Monsanto, fastfoody, lékárenské koncerny atd.

Bohužel se stalo módou zamlžovat rozdíly mezi dobrem a zlem či politicko-korektně přímo kritizovat až zakazovat nazývání dobra dobrem a zla zlem. To je cesta do pekel. Až totiž kohokoliv postihne zlo, nedostane se mu ochrany. To ho přiměje k nutnosti vzít zákon do svých rukou a povede to k anarchii.

Ta říkačka, to jsou s prominutím demagogické levičácké kecy. Zkus se trochu zamyslet. Jasně, že nejlepší věci jsou zadarmo, stejně tak by všechna ta hesla šla napsat naopak. Zadarmo můžeš mít domov, ale ne dům... Ani squat nebo chajda na zahradě nespadne z nebe.

Ano, můžeme rozlišovat touhu po poctivém zisku a touhu po pochybném zisku, ale jen na poli etických úvah a ne v zákonodárství - to je přece komunismus jak když vyšije. Ano, svobodný a volný trh s sebou přináší nespravedlnost, ale oč je taková nespravedlnost snesitelnější, když ji diktuje trh, než když ji diktuje papaláš v nějaké komisi. Já si to moc dobře pamatuju jaké to je, když někdo nad tebou rozhoduje, jestli smíš mít úspěch nebo nesmíš.