Fórum Pirátské strany

next_ghost píše:

Návštěvník píše:

Projev osobnosti je chráněn občanským zákoníkem (§11-16 ObčZ), autorský zákon pouze podrobně rozvíjí tuto základní koncepci.
Stejně jako můžeš jako občan zakázat zveřejňování fotografií se svoji podobiznou (kromě zákonem stanovených vyjímek), tak ještě tím spíš můžeš na základě těch samých ustanovení zakázat zveřejňování "podobizen své duše" (když to řeknu poeticky), tedy svých autorských děl.

To už je opravdu hodně kreativní výklad zákona. Dost pochybuji o tom, že by to soud přijal v případě, že autor sám dílo prodává.

To je standartní výklad zákona, který vnímá právní řád jako celek a ne jen k jednotlivým vytrženým předpisům.
Sám jsem si to nevymyslel, taková hlava opravdu nejsem Odkazuji na přednášky na PrF v Brně, konkrétně prof. Telec
Když si přečteš §12 odst.1 občanského zákoníka, tak zjistíš, že ochrana se týká projevů osobní povahy. pokud je takovým projevem např. dopis nebo fotka, tak tím spíš je to autorovo dílo. Je sice pravda, že je primárně určeno veřejnosti, ale pokud nenastanou jiné okolnosti (stanovené právě autorským zákonem ve prospěch přístupu veřejnosti k dílu), tak má autor výsostné právo určovat jak bude s jeho dílem nakládáno. Vychází se z toho, že jde fakticky jakoby o ještě citlivější údaj, než je rodné číslo, zdravotní stav, pin ke kartě, podobizna apod. Skuteční tvůrci ví o čem mluvím. Mnohokrát se mi stalo, že někdo použil moje obrázky bez mého vědomí a vždy jsem to prožíval především jako drancování mé osobnosti a až teprve na druhém místě jako majetkovou újmu.

next_ghost píše:

Návštěvník píše: V tom případě tě odkážu na knihu Svobodná kultura od Lawrence Lessiga. I když má americký autorský zákon svá specifika, spousta kritizovaných věcí má svojí obdobu i u nás. Navíc je to právník, takže jeho argumentům snad budeš rozumět líp než mým.

O knize vím, pravda nečetl jsem ji, ale jako přibližně vím, oč se jedná.
Ano je to silný argument, ale platí opravdu spíš pro oblast USA.

A nepodceňuj mne. Moc dobře tvým argumentům rozumím, a proto až moc dobře vidím, jak jsou v mnohém nedotažené a někdy jednoduše mylné. Všechno, co je tu řečeno, tak už jiní dávno prodiskutovali a nějak vyřešili - a došli k tomu, co tady teď říkám.

Autorské právo a právo duševního vlastnictví jako takové funguje od konce 19. stol. Myslíš, že takový kulturní boom by byl bez něj možný? Že by ta nepřeberná spousta autorských děl, která nás teď obklopuje vznikla bez toho, že by autoři měli možnost se tím živit - což předpokládá ochranu před krádeží?
Myslím, že pro většinu tuzemských umělců, kde je trh neveliký, představují autorské poplatky hranici toho, jestli se tvorbou budou zabývat profesionálně nebo jestli prostě půjdou do práce. Z otevřených nepřátel přepalování možno jmenovat Dan Bárta, Karel Plíhal, Vlasta Redl, J.S.Lenk, víc mne jich takto z hlavy nenapadá. Všechny tyto lidi živí hlavně autorské poplatky.

Právník není nemoc Aktivním tvůrcem, jehož díla jsou zveřejňována, jsem od roku 1993, práva jsem začal studovat v roce 2005.

minio píše:Myslim ze hlavni problem je v dobe ochrany autorskych del ktera je zbytecne dlouha a ve vysledku ma naprosto opacny efekt nez byl puvodni cil.

S tím se dá souhlasit.
Jako protiargument možno jmenovat třeba Beatles, kterým už se dobá znárodnění nebezpečně blíží a majitelům se to moc nelíbí.

Návštěvník píše:

minio píše:Myslim ze hlavni problem je v dobe ochrany autorskych del ktera je zbytecne dlouha a ve vysledku ma naprosto opacny efekt nez byl puvodni cil.

S tím se dá souhlasit.
Jako protiargument možno jmenovat třeba Beatles, kterým už se dobá znárodnění nebezpečně blíží a majitelům se to moc nelíbí.

Se zájmem jsem si přečetl článek zbytecne dlouha, mnoho věcí vidím jinak, ale autorovi jeho názor neberu. Pokud mám použít slovník článku, autorův pohled na právo duševního vlastnictví je utilitární a můj přirozenoprávní.
Snad bych jen poopravil, nikdo snad vážně netvrdí, že prodlužování ochrany práv je pobídkou k tvorbě. Myslím, že je mimo diskuzi, že se jedná o prodlužování ochrany stávajících vlastníků práv - a já to považuji za legitimní. Je to užitečné pro společnost?
Celý spor by se dal přenést na otázku, jestli je lepší utilitarismus nebo přirozenoprávní idea.
Odpověď není jednoduchá. Západní moderní demokracie stojí na myšlence, že co je užitečné pro jedince, je skrze něj užitečné i pro společnost. Opačně to vidí komunisti (když to hodně přeženu). Prostě ne všechno, co je užitečné pro společnost (pro většinu) je také správné - to je právě ten přirozenoprávní pohled. Např. bylo by užitečné duševně nemocné a lidi po 70 letech střílet, ušetřila by se spousta peněz a starostí ... ovšem uznáváme jejich přirozená práva a tak nejen, že to neděláme, ale ani to nemůžeme udělat (i kdyby většina byla pro). Podobně to vidím s autorskými právy - ano bylo by pro společnost užitečné, aby jejich ochrana trvala jen 20 let - ovšem ospravdlňuje nás to, abychom proto autorům práva odebrali? Já říkám, že ne - a v tomto bodě se nejspíš rozchází naše uvažování a celá tato diskuze na tomto vláknu.
Utilitární vs. přirozenoprávní chápání společnosti.
Jen úplně na okraj poznamenávám, že v ústavě je řeč o přirozených právech a nikoli o blahu společnosti (o tom byla řeč v ústavě před r.1989).

Návštěvník píše:Autorské právo a právo duševního vlastnictví jako takové funguje od konce 19. stol. Myslíš, že takový kulturní boom by byl bez něj možný? Že by ta nepřeberná spousta autorských děl, která nás teď obklopuje vznikla bez toho, že by autoři měli možnost se tím živit - což předpokládá ochranu před krádeží?

Doporučuji podívat se i za hranice našeho státu a trochu do historie. Úplně první autorský zákon na světě vznikl v Anglii v 18. století na omezení monopolu vydavatelů a přiznával ochranu díla na 14 let. (Svobodná kultura, kapitola Zakladatelé, Wikipedia: Statute of Anne).

V USA tento systém roku 1790 převzali a trochu upravili. Opět bylo cílem především omezit monopol vydavatelů, takže převzali dobu ochrany na 14 let a přidali možnost ochranu prodloužit o dalších 14 let, pokud o to má autor zájem. Ochrana díla vznikala jeho registrací a uložením kopie díla do státního archivu. Pro zajímavost, během prvních 10 let od vzniku tohoto zákona využilo možnost registrace jen 5% ze všech autorů a jen malý zlomek autorů využil i možnost prodloužení. V roce 1831 se doba ochrany prodloužila na 28+14 let a roku 1909 na 28+28 let. Větší změny přišly až od roku 1962 a úplné přepsání autorského zákona až v roce 1978. (Svobodná kultura, kapitola Majetek).

Myslíš, že krátká doba ochrany před rokem 1962 nějak bránila rozvoji kultury? Právě naopak! Walt Disney, Fox, MGM a další filmaři na nich těžili nejvíc, protože díky nim mohli brzy navazovat na předchozí tvorbu. Postavička Mickey Mouse se poprvé objevila v animované předělávce jen o pár let staršího filmu. Kdyby tenkrát platila stejná doba ochrany jako dnes, nejspíš by Mickey Mouse nikdy nevznikl.

Ano, autorský zákon je pro rozvoj kultury důležitý. Ale ochrana nesmí být tak paušálně přemrštěná jako dnes.

Právník není nemoc Aktivním tvůrcem, jehož díla jsou zveřejňována, jsem od roku 1993, práva jsem začal studovat v roce 2005.

Ne, ale znamená to úplně jiný pohled na věc než u právního laika. Pro právníka je obhajoba práv u soudu něco naprosto normálního. Pro právního laika je to něco, čemu se bude snažit za každou cenu vyhnout, pokud bude mít možnost. Například protože cena za soudní řízení nebo i předběžné opatření by pro nej bylo likvidační. Dobře je ten rozdíl pohledu popsaný třeba v kapitolách Příběh jednoho vyhledávače a Zaznamenavatelé ze Svobodné kultury, byť na příkladu, který v našem právním systému snad zatím nehrozí.

Jako protiargument možno jmenovat třeba Beatles, kterým už se dobá znárodnění nebezpečně blíží a majitelům se to moc nelíbí.

Čirou náhodou mám po ruce jedno originální CD od Beatles. A co se na něm dočtu? Čekal bys na něm něco jako Copyright John Lennon, Paul McCartney, George Harrison, Ringo Star? Omyl. Stojí na něm "Copyright 1966 EMI Records Ltd."

Nahrávky Beatles nepatří Beatles, ale jejich vydavateli. A ten dobře věděl, na jak dlouho bude mít monopol, když jim platil honoráře za jednotlivé písně.

next_ghost píše:

Návštěvník píše:Autorské právo a právo duševního vlastnictví jako takové funguje od konce 19. stol. Myslíš, že takový kulturní boom by byl bez něj možný? Že by ta nepřeberná spousta autorských děl, která nás teď obklopuje vznikla bez toho, že by autoři měli možnost se tím živit - což předpokládá ochranu před krádeží?

Doporučuji podívat se i za hranice našeho státu a trochu do historie. Úplně první autorský zákon na světě vznikl v Anglii v 18. století na omezení monopolu vydavatelů a přiznával ochranu díla na 14 let. (Svobodná kultura, kapitola Zakladatelé, Wikipedia: Statute of Anne).

V USA tento systém roku 1790 převzali a trochu upravili. Opět bylo cílem především omezit monopol vydavatelů, takže převzali dobu ochrany na 14 let a přidali možnost ochranu prodloužit o dalších 14 let, pokud o to má autor zájem. Ochrana díla vznikala jeho registrací a uložením kopie díla do státního archivu. Pro zajímavost, během prvních 10 let od vzniku tohoto zákona využilo možnost registrace jen 5% ze všech autorů a jen malý zlomek autorů využil i možnost prodloužení. V roce 1831 se doba ochrany prodloužila na 28+14 let a roku 1909 na 28+28 let. Větší změny přišly až od roku 1962 a úplné přepsání autorského zákona až v roce 1978. (Svobodná kultura, kapitola Majetek).

Historie je to bezesporu zajímavá, ale týká se jiného právního systému.
Pro nás je důležitá historie Bernské úmluvy z r.1886
http://cs.wikipedia.org/wiki/Bernsk%C3% ... h_d%C4%9Bl
(český článek je žel hodně stručný)
http://en.wikipedia.org/wiki/Berne_Conv ... stic_Works
USA se od Evropy (Bernské úmluvy) liší právě tím registračním principem. V Evropě vždy platil bezformální vznik ochrany.

Dalo by se spekulovat, jestli dlouhá ochrana kulturu brzdí nebo ne. V evropském prostředí nevidím důvod, proč by autor nemohl pokračovat v rozvíjení svého díla.

Návštěvník píše:Historie je to bezesporu zajímavá, ale týká se jiného právního systému.
Pro nás je důležitá historie Bernské úmluvy z r.1886
http://cs.wikipedia.org/wiki/Bernsk%C3% ... h_d%C4%9Bl
(český článek je žel hodně stručný)
http://en.wikipedia.org/wiki/Berne_Conv ... stic_Works
USA se od Evropy (Bernské úmluvy) liší právě tím registračním principem. V Evropě vždy platil bezformální vznik ochrany.

Dalo by se spekulovat, jestli dlouhá ochrana kulturu brzdí nebo ne. V evropském prostředí nevidím důvod, proč by autor nemohl pokračovat v rozvíjení svého díla.

Že se ta historie týká jiného právního systému ještě neznamená, že ten náš je lepší. Dlouhá ochrana rozhodně nebrzdí kulturu, pokud s dílem po celou dobu ochrany jeho majitel dál nakládá. Když se ale dílo na rok objeví na pultech a pak ho nikdo nesmí skoro 70 let šířit ani upravovat, protože majitel o něj nemá zájem, tak pro změnu dlouhá ochrana kulturu jednoznačně brzdí. Teď platí, že autor musí explicitně dát svolení k neomezenému šíření. Proč by naopak nemělo platit, že autor musí dát explicitně najevo, že si volné šíření po určitou dobu nepřeje? To nijak nebrání tomu, že všechna ostatní práva bude mít automaticky.

Veškerá historie kultury je založená na rozvíjení celé minulosti, ne jen pár vlastních děl. Dnes je prakticky nemožné být ve spoustě uměleckých oborů zcela originální. Jen pro představu, jestli jsi někdy četl Pratchetta, je podle tebe jeho tvorba originální?

next_ghost píše:

Návštěvník píše:

Čirou náhodou mám po ruce jedno originální CD od Beatles. A co se na něm dočtu? Čekal bys na něm něco jako Copyright John Lennon, Paul McCartney, George Harrison, Ringo Star? Omyl. Stojí na něm "Copyright 1966 EMI Records Ltd."
Nahrávky Beatles nepatří Beatles, ale jejich vydavateli. A ten dobře věděl, na jak dlouho bude mít monopol, když jim platil honoráře za jednotlivé písně.

Ano, práva k nahrávce jsou něco jiného než práva k písničce na ní nahrané.

Ale obchoduje se i s právy k písničce, to je pravda. Pokud členové Beatles majetkovou část svých autorských práv smluvně (a za nemalou úplatu) převedli na jiný subjekt (což udělali), tak jim zůstává pouze část tzv. osobnostní. Neznám přesnou anglickou úpravu, ale v principech bude dost podobná našemu autorskému zákonu.

next_ghost píše:

Návštěvník píše:Že se ta historie týká jiného právního systému ještě neznamená, že ten náš je lepší.

Neříkám, že je lepší. Pouze říkám, že argumentovat v našem právním prostředí americkou historií a literaturou může být zavádějící.

next_ghost píše:

Návštěvník píše:Dlouhá ochrana rozhodně nebrzdí kulturu, pokud s dílem po celou dobu ochrany jeho majitel dál nakládá. Když se ale dílo na rok objeví na pultech a pak ho nikdo nesmí skoro 70 let šířit ani upravovat, protože majitel o něj nemá zájem, tak pro změnu dlouhá ochrana kulturu jednoznačně brzdí. Teď platí, že autor musí explicitně dát svolení k neomezenému šíření. Proč by naopak nemělo platit, že autor musí dát explicitně najevo, že si volné šíření po určitou dobu nepřeje? To nijak nebrání tomu, že všechna ostatní práva bude mít automaticky.

To je zajímavá myšlenka a líbí se mi. Z logického hlediska by to tak vpodstatě mohlo být.
Ovšem v praxi tomu, podle mne, brání jedna velká překážka - tou je právě princip neformálnosti vzniku atorskoprávní ochrany.
Znamená to, že dílo je chráněno okamžikem svého vzniku a to i přes to, že autor nemá ani potuchy o nějakém autorském právu (v podstatě i proti vůli ale v zájmu autora).
Nenapadá mne způsob jak a kde by mohl autor explicintně vyjádřit vůli, že si nepřeje neomezené šíření.
Východiskem by bylo zavedení registračního principu ... z toho ale mám já docela hrůzu. Máme co dělat, abychom transparentně evidovali pozemky, nevím jak bychom evidovali díla... víc úřadů = víc chaosu = míň peněz ve státní kase

Na díla, o něž autoři ztratili zájem, by možná šlo vytvořit nějaké speciální ustanovení v autorském zákoně (něco jako je §7 autor.z.).
V občanském zákoně je úprava "věci opuštěné" (§135 ObčZ), tak proč by nemohla být "opuštěná i práva"?. Teď mne to napadlo, tak to nemám nijak promyšlené...