Nejdří bych se tady zamyslel (ačkoliv nejsem politolog a nemám až tak moc znalostí) nad možnými paralelami se Stranou Zelených.
1) Zelení se do Sněmovny dostali poprvé v roce 2006 a hned zamířili do vlády se 6 poslanci.
My jsme byli 4 roky v opozici, kde se odváděla kvalitní práce a došlo k významnému osobnímu růstu poslanců, ale i ostatních členů strany, máme nesrovnatelně větší odbornost než tehdejší Zelení. Pokud bychom po volbách 2017 vstoupili do vlády s ANO, tak by nás to velmi pravděpodobně položilo (jak naše tehdejší nevyzrálost, tak predátorský styl ANO).
2) V Zelených byly hádky, protože část z nich nesouhlasilo s tou vládou.
Vede tlak a spíše nevýhodné postavení k hádkám? Zřejmě jo. Dá se tomu vyhnout? Nevím. Ale snad jde mít ty hádky/debaty co nejvíc konstruktivní, a snažit se, aby nebyly zbytečně destruktivní (i když to asi vyžaduje víc energie a úsilí, protože destruktivně kritizovat je mnohem jendodušší).
---
Co se týče voleb 2025, tak v případě, že teď odejdeme do opozice, si dokážu představit, že volby dopadnou, že budeme mít třeba 10%, ale ostatní strany s námi nebudou chtít jít do koalice a ani nebudou muset (např. ANO bude preferenčně na dně a ODS + TOP09 + KDU-ČSL + STAN budou mít 101+ poslanců). Ano, taková ODSka by nás ve vládě nejdradši nechtěla ani teď, ale nezbývá jí než to zkousnout, když PirSTAN jasně deklarovalo, že půjde společně do vlády nebo společně do opozice.
Může to nastat i v případě, že budeme ve vládě. Ale když budeme ve vládě, tak mi přijde pravděpodobnější, že i za ty 4 roky si ostatní strany řeknou, že jsme tak nějak ok subjekt, dalo se s námi spolupracovat, než když budeme za ty, co zradili dohodu o předvolební koalici a šli do opozice do nich 4 roky šít. Nechci, abychom skončili téměř jako SPD, která má prakticky nulový koaliční potenciál a pouze ostatní kritizuje z opozice, aniž by sama udělala cokoliv konstruktivního.
My aktuálně nejsme v příjemné situaci, ať už uděláme jakýkoliv krok. A ostatní strany taky bojujou o moc, a tak samozřejmě preferují mít větší oblibu na úkor ostatních. Tak si to pojďme uvědomit a brát jako skutečnost a přemýšlejme, co nejlepšího v téhle situaci udělat. Jít do vlády znamená hlavně výzvu, velmi náročnou výzvu, kde budeme pod větším drobnohledem médií a opozice a mediálně budeme dostávat asi víc kritiky než nějaká nevýznamná opoziční strana. Ale pokud by volby dopadly úplně jinak a my bychom měli premiéra, tak bychom byli pod mnohem větší palbou kritiky. Bojíme se toho?
Připomeňme si, že strany formující se vlády naštěstí nejsou tak predátorské jako ANO a koaliční mechanismy jsou nastaveny nesrovnatelně líp než u minulé vlády. A že se v příštích volbách nebudeme přetahovat o voliče s ANO a SPD, které jsou teď v opozici, ale o voliče formující se vlády, takže voliči spíš nebudou řešit "vláda špatná, jdu volit někoho z opozice", ale "vláda ne úplně super, musím se rozhodnout a volit toho, kdo z té vlády dělal pro mě nejpřijatelnější věci".
Napadá mě, že pokud budeme v opozici, tak velká část voličů, pro kterou jsme přijatelní my i STAN, si u příštích voleb řekne, že bude volit ty, kteří v té vládě prosadili ty dobré věci, tu změnu.
Já bych chtěl, abychom byli ti, kteří prosadili a udělali tady spoustu dobrých věcí. Ti, kteří úspěšně zvládli tu digitalizaci státu, která se bude realizovat hlavně v následujích 4 letech. Ti, kteří navrhli a prosadili spoustu protikorupčních zákonů. Ty, kteří... (třeba prosadili nějaký dobrý zákon na ochranu vody? nějaké dobré zákony v sociální oblasti? ...), kteří v té vládě bojovali za životní prostředí a smysluplné využití peněz z Green Dealu, navzdory tomu, že ODSka byla jiného názoru.
Jsou věci, které se nám nepodaří prosadit (a ještě víc věcí, kdybychom byli v opozici). Ale tak to prostě je a je to potřeba brát tak, že my tyto věci navrhneme (třeba manželství pro všechny), Sněmovnou to neprojde kvůli nedostatku hlasů, a budeme moct před příštími volbami říkat "pokud budete volit nás, a ne ty konzervy, tak prosadíme tohle, tohle a tohle!".
Co se týče konkrétně manželství pro všechny nebo aspoň zrovnoprávnění registrovaných partnerství, tak nevidím, jak bychom v jeho prosazování mohli být jakkoliv lepší, kdybychom byli v opozici, proto moc nechápu argumenty "nejít do vlády, protože se nepodařilo vyjednat tuto prioritu".