Zdravim, piráti.
Rozhodl jsem se přidat. Kandidovat nyní nechci, co se týká veřejné správy. Požádal jsem o členství. Protože míním, že v týhle straně nejde prvoplánově o posty a peníze z politiky. Mrknul se do fóra, jak se to tu má, a co a hlavně jak se projednává, jaké slovo mají lidé. Piráti jsou živí, jde to tu více méně v duchu programových zásad ze stanov. Než jsem se rozhodl, tak jsem si zkusil jako registrovaný nečlen zadiskutovat. Líbí se mi i diskuse v historii sestavování kandidátek, strukturované zápisy, a celá plejáda podpůrných aktivit, u kterých vlastně nevím, jaké jsou. Třeba to Vyosení.
Vyplnil jsem co šlo z formulářů v Nalodění, vybral si tam to, co mě zajímá, leč může to být u něco jiného, protože ty názvy pokryjí hodně možností. Naučím se v tom vyznat.
Uvedl jsem taky socky, kde jdu dohledat.
Moje mínusy jsou, že jsem optimista, trošku marod, starej, hubatej, a zhusta jsem dohledatelně v minulosti provozoval protipirátskou činnost. Pokud dospějete k názoru, že mám akorát tak čas vyrazit na prkno, tak to ňák dám taky. Možná, že dostanu tipy, když si to přečtete, kam nahlídnout, abych se víc v tom vyznal. Struktura je složitá, ale funkční, si myslim. Ale nevim to.
Tolik k zahájení. Jo, a ještě, velkosorry za překlepy a nedostatky v textu, ještě mi to nejde.Ale je to zlatý proti tomu, co to bylo.
Narodil jsem se v Čáslavi, do nekomunistické legionářské rodiny. To s sebou neslo obtíže, ale jako klukovi mi to nevadilo. Po povinné části školní docházky přišlo gymnázium, stále v Čáslavi. Nebyl jsem uplně ten nejvzornější student, spolk mě tramping, osady, a muzika, ale dokončil jsem. Potom práce v továrně, na podruhé VŠ, ale jen 3 semestry, zase továrna, a vojna. 89´ listopad - demonstrace a pak devadesátky. Řada přátel z Několik vět, setkávání s chartisty. Demonstrace proti okupačním vojskům v Mimoni, první den Země. Byl jsem tehdy v Litoměřicích. Dostal jsem se tam přes Žilinu, roční důstojnická škola. Nastoupil jsem po dokončení na Krajskou vojenskou ubytovací s stavební správu Litoměřice.
A 17. listopad jsem tam zažil na plný pecky. Když z dálnopisu lezla zpráva, že je Žatecká tanková divize připravena zakročit, to dobrý nebylo. Po 89´ práce v underground novinách, muzika, politika, okresní kooptace do ONV za vojáky, a v před létem 90´ - hurá - doplatit nesplněný kontrakt armádě a domů, do Čáslavi. Příprava na komunální volby, zvolený člen rady. Trošku zpátky, byl to souběh událostí. V roce 1989 jsem vstoupil do ČSSD. Měl jsem hodně nízký číslo. Byl členem republikového výkonného výboru, tajemníkem okresního a členem místní organizace. Stal jsem se místopředsedou Mladých sociálních demokratů, zúčastnil Obnovovacího sjezdu ČSSD v Břevnově a následujícího sjezdu v Bohumíně. Byl jsem přímo u formulace toho Bohumínského usnesení. Setkával jsem se blíže s budoucími poslanci, ministry, předsedy vlád, předsedy strany. Piráti tehdy ještě nebyli. Tehdy jsem pracoval jako novinář, vedoucí krajské redakce deníku Metropolitan. Zažil jsem jako nadřízenou Halinu Pawlowskou i Jana Vávru (TV Nova později). Tehdy se tam pekl takový mediální dům noviny, rádio, televize. Byl jsem jako reportér v Jugoslávii, přešel frontu do z Chorvatska do Srbské krajiny a zpět u Karlovace. Viděl jsem internované uprchlíky, kteří měli tak 40 kilo, pil nejlepší kafe v životě v jednom chorvatskym bunkru, na kontrolním bodě na frontě jsme havarovali, a přišli o auto. A ještě nás zavřeli. Ale pustili, na kauci. Pokračoval jsem ještě do Sarajeva s UNPROFORem, ale naše mise měla od novin slabou podporu, takže neúspěšný návrat. Válka z první ruky, to už nemusim zažít nikdy. Strašný. Byly z toho dvě výstavy válečných fotek, jedna v Čáslavi, a druhá v Karviné nebo Havířově, to už nevím.
Krátce jsem podnikal, neúspěšně, a v roce 1993 vyhrál výběrové řízení na vedoucího stavebního úřadu a odstoupil z městské rady a politických funkcí. Z významných věcí jsem měl na starosti územní rozhodnutí pro obchvat města, pro skládku, a územní plán města. V 96´ jsem odešel z úřadu a vrátil se do novin, Deníky Bohemia VLP. To jsem si užíval. Byla to od gymplu celkem divoká doba. Třeba příprava na vstup do NATO. Po Naganu už společnost jen hrubla. Pořádal jsem vlastní festivaly, hrál v kapelách, a hodně pomoh přestěhování bluegrass festivalu Banjo Jamboree do Čáslavi. Tam je doposud. V té době jsem poprvé oženil.
V roce 2001 končím v Denících Bohemia. Byly to poměrně bezstarostný časy, bez politických aktivit, doba rozvoje internetu, mobilů, a hladu po novinkách. Nastupuju do ČKD Kutná Hora, manažer BOZP, slévarny a strojírny (ČKD Kutná Hora, ex. Škoda České Budějovice, ex. Transporta Chrudim) a poznal ODS kapitalismus v 90´ střihu, dodávky personálu pracovními agenturami, a neplacení výplat a šikanu zaměstnanců vedením a jejich právníky, a nicnedělání odborů. Postupem času jsem získal certifikaci odborně způsobilé osoby v prevenci rizik, a také v předcházení haváriím.
V roce 2006 jsem nastoupil do United Technologies, divize OTIS, jako bezpečnostní ředitel. Úkol nastavit systém řízení, zpracovat nově veškerou bezpečnostní dokumentaci a stabilizovat tým z nových lidí jsem splnil. To trvalo dva roky. V roce 2006 jsem se rozvedl, zaplatil vyrovnání.
Zpět do firmy. Poté jsem vedl interní audit, zapracoval novou metodiku, a podstatně vylepšil práci vnitrofiremní inspekce, zaměřenou na procesy ve společnosti. Jasně, že ne na všechny. Stal jsem se mezinárodním auditorem v hodnotících týmech a inspekčních a vyšetřovacích skupinách v rámci EHS v Evropě. V roce 2006 jsem se rozvedl. V roce 2008 získal pro firmu ocenění v rámci Evropské skupiny nejlepší v EHS, továrna v rámci naši CZ&SK operační jednotky prošla auditem jako celosvětově 3. nejlepší. Pěknej kus roku tabulku vedla. Začal jsem při práci studovat VŠEM, obor Ekonomie a management. V roce 2009 jsem měl v práci první infarkt. Byla to těžká doba první ekonomické krize. Do práce jsem se vrátil na jaře 2010. Zavedl jsem modulový systém vzdělávání v rámci mé odbornosti, jak pro personál, tak pro všechny stupně řízení, včetně ověření způsobilosti. Od roku 2011 jsem měl na starosti nově též akvizice, kde jsem působil jako jednatel převzaté společností. Moje starost byla chránit přebíranou firmu proti rozkrádání, a zajistit integraci do vnitropodnikové kultury, včetně plnění zákonných povinností. V týmu akvizic jsem měl na starosti posuzování firemních rizik v oblasti EHS. V roce 2012 jsem mohl čerpat půlroční neplacené volno, a dokončil jsem studia titulem Bc. To mi bylo 45 let. Ve firmě jsem měl stále více na starosti koučing a rozvoj talentů. Ti, které jsem si vybral a osobně vedl firmou, absolventi/studenti škol nebo nepatrná praxe, mladík a dvě mladé dámy, jsou dnes kvalifikovaní manažeři v plné palbě, s mezinárodními zkušenostmi. V nejlepším věku. Moc si toho cením, překonali období získávání zkušeností, a uspěli. Pravda, měli to se mnou těžký.
Malinko odbočím. Roku 2010 jsem se zase oženil, a taky začal hledat víc a víc s detektorem kovu. Prakticky okamžitě jsme založil s dalšími hledači havlíčkobrodské občanské sdružení HHB o.s., zaměřené na spolupráci s archeology a bádání v oblasti historie. Pořádali jsme akce s muzeem Kolín, Čáslav, Havlíčkův Brod, Telč. Pracovali jsme na průzkumech s Archeologickým ústavem akademie věd v.v.i., včetně jeho kutnohorské pobočky. Ten můj zájem se asi formoval už na gymnáziu, kde jsem skončil v krajském kole SVOČ třetí s prací zaměřenou na stratigrafii starých hald Čáslavky u Podmok. V devadesátých letech jsem na radnici v Čáslavi pomáhal se záchrannými výzkumy na náměstí před jeho rekonstrukcí a pro novou čtvrť Na Skále. Stal jsem se členem muzejního a vlastivědného spolku Včela Čáslavská, kde působím doposud. Po roce 2012 ještě na hradištních průzkumech s Jihočeským muzeem, zaniklých vesnic s muzeem Jílové u Prahy, s havlíčkobrodským muzeem na průzkumu středověkých rybníků, další hradiště s kolínským muzeem, a také na průzkumu hradiště Libice n/C a také Kouřim, s Archeologickým ústavem AV. Naposledy jsem se podílel na záchranném výzkumu – stavba Kaufland Čáslav, na dlouhodobém projektu bitva u Rakovníka – místní muzeum, a určení pozic jednotek a směru střelby, nalezení stíhačky MiG 15 z dob studené války a na sběru artefaktů v rámci projektu Bitva u Čáslavi – 400 let, kde jsem měl na starosti samotné detektorové sběry - co do koordinace hledačů, a propagaci na FB a správu stránek akce. Také tvorbu GPS mapy s identifikací nálezů. Akci zaštiťoval Mikroregion Čáslavsko, a podílela se řada dobrovolníků, muzeí, badatelských pracovišť, samosprávy, také Středočeský kraj. Příspěvek byl i z grantu EU. V průběhu příprav jsem měl v roce 2018 druhý infarkt.
Ještě jedna zkratka, k hudbě. Od základky jsem hrál v kapelách. Moc jsem to neuměl, ale nebál se toho. Někdy v roce 1996 jsem se rozhod, že budu hrát pořádně, a začnu cvičit. Ráno před prací, po práci a ještě před spaním. Dal jsem dohromady novou vlastní kapelu, z podceňovaných borců, a za rok jsme hráli desítky koncertů ročně. To mě změnilo, protože jsem dokázal něco, co sem si musel celý odpracovat. A nebylo to tím, že bych stál ve správný čas na správným místě. Tohle nebyl systém Forrest Gump. V roce 2001 jsem z toho byl tak unavený, že jsem dohrál se všema kapelama letní festivalovou sezonu, a zabouch futrál od kytary. Pracoval jsem na dovednostech pro povolání v oboru EHS, které mě lákalo. Prostě jsem nástroj nevzal do ruky skoro 15 let.
Zpátky na trať. Rok 2013, to byla práce na nástroji pro audity, na použití existujících dat z jiných, separátně používaných nástrojů a jejich křížového hodnocení, včetně balance váhy. To se povedlo, včetně komplet vyškolení uživatelů i hodnotitelů. Také jsem dostal na starost metodické řízení nově budouvaného oddělení EHS v Rumunsku, které bylo potřeba znovu postavit na koleje. V posledním roce v korporátu jsem začal studovat na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy Aplikovanou Etiku. Ve firmě jsem se věnoval stabilizaci výkonnosti EHS, firma nedosáhla na stanovení cíle, a tak logicky zešťíhlovala. Tak tomu rozumím, když zmizí booking, a plánované příjmy nebudou, musí se propouštět, nejlíp okamžitě. Pomalu se mi zhoršovalo zdraví, a zmizela radost, to potěšení z každýho rána. 2014. Tak jsem dal výpověď. Nemůžu dělat něco, pro co neplanu vášní. Když z toho nemám respekt. A rozhodnutí, které ovlivňují životy lidí, moje rozhodnutí, jsou mi jedno. To je přeci špatně.
Kus roku 2015 jsem se flákal s detektorem, a pak nastoupil do ženiny firmy jako webmástr, content writer, borec na SEO a podpora prodeje pro VIP zákazníky. Učil jsem se to za pochodu, ale šlo to. Firmě rostly obraty, reputace, byl jsem rozhodčí na MMČR v hledání s detektorem. Musím ještě poznamenat, že z občanského sdružení HHB jsem odstoupil, když žena v roce 2013 otevřela krám s detektory. Považoval jsem takový souběh za konflikt zájmů, který by poškodil jak občanské sdružení, tak rodinnou firmu. Začal jsem psát knížku, zase po letech hudební texty, a taky si koupil basu. Protože se žena zajímala, proč zas někde nehraju, když doma je takových krámů na muziku. Tak jsem v roce 2015 nastoupil na volné místo v basáka v Bohemia Beat. Byla to juniorská post-školní pankovka, a byla fajn. Ale já byl zvyklej na víc, tvrdší přístup, tak jsem v roce 2016 začal preludovat na kytaru ve Šťávníku PX7, ale to netrvalo dlouho. Firma na prodej detektorů a lokátorů DEUS EX MACHINA s.r.o. zvyšovala prodeje, u hledačů měla zvuk a oblibu. V roce 2016 jsem končil pomalu na Teologické fakultě, měl už státnice, a dokončoval diplomku. Na podzim jsme s ex bubeníkem ze Šanov 1 a kytaristou z Náměstka HTS obnovili Žirafičku. A tehdy jsem měl první mrtvici. Zotavil jsem se, navíc jsem nevěděl, že to byla mrtvice. Prostě jsem měl velmi volné zaměstnání, tak jsem to přeležel a rozchodil. Jsem blbec. Holt o druhý se starám, o sebe ne.
Ve firmě se mi dařilo, Bohemia Beat přestal hrát začátkem 2017, a Žirafička se rozjíždí, koncertuje po klubech a festivalech včetně těch správných garáž punk akcí. Dokončil jsem diplomku, obhájil ji, promoval, Mgr. Je mi padesát, politiku nedělám, z ČSSD mě pro neaktivitu a nezaplacení příspěvků vhodili asi před deseti lety. Z Žirafičkou natáčíme druhé řadové EP Ox.2. Vychází odpo 1. ledna 2018, když jsem se vrátil z hledačské Novoroční výpravy fanklubu prodejny. Propracováváme se do TOP 5 žebříčku Bandzone punkových kapel, několikrát jsme v denní hitparádě, hrajou nás v ne-OSA plajlistech v klubech. Nejlepší období kapely v historii. V březnu 2018 jsem měl druhý infarkt. Velmi pomalu se zotavuju. Po návratu z lázní 2019 se pomalu vracím do práce. Firma mezitím dost ztratila. Musím se začít taky naplno starat o tátu, začíná být nemohoucí. Z Žirafičky mě po infarktu vyhodili, asi se báli, že na pódiu zdechnu. Začínám pracovat na svých projektech J.V.Litrfree, Vehementně a stále, Pichua Shiski a studio TSC. Při dokončování singlu Votrok ve sprše mám druhou mrtvici. A zdravotní stav je už nedobrej. Singl má úspěch. Hraje ho Real Punk radio v NYC. Krátce pronikáme do žebříčků. V létě ze zdravotních důvodů odcházím z firmy. Stávám se nezaměstnaným. A v rukou doktorů, který zkoumaj, jak sem na tom. Až CT hlavy a jícnový echo srdce jim řeklo, co a jak. S Pichua Shiski v zimě tvoříme druhej singl, Od antiky, ale ten už je špatnej, a já taky. V únoru 2020 kytarista odjíždí zpátky do Portugalska. Kapela nehraje, a přidělili mi invalidní důchod. V době koronavirovejch vln táta přestává chodit. Snažíme se to zvládnout. V rámci rekonvalescence jsem nabídl majiteli Cecek Records, že mu pomůžu (zadax) s redakcí, korekturou, sazbou, grafikou a tiskovým podkladem jeho knihy Tak to bylo 1-100. Je to kronika první stovky punkových koncertů, které pořádal. Hráb sem si na hranice možností. Trvalo mi to - těch něco přes dvě stovky stran a obrázky plus obálka marketingové podklady - skoro 4 měsíce. A nevzdal sem se, i když redaktor vydavatelství by to měl do tejdne a ještě by dvakrát nepřišel do práce. Dostal jsem šanci něco pro punk zase udělat. Někdy to špetku štěstí chce.
V dubnu 2021 jsem se dal trochu do kupy, nastupuji do kapely Taranisovy Kolečka, natáčíme úspěšný klip Aj love jou. Začínáme koncertovat, hrozně mě to ba. V srpnu, po dalším zhoršení zdraví končím. Stále rehabilituju, tři až čtyři dny v tejdnu po doktorech. Když mě to baví, bojuju. Hledám to, co ještě zvládnu, kde můžu přispět. Motorika rukou, ztížený soustředění, potřebuju klid, skoro bez sociálního kontaktu, protože hovor s více lidma najednou nedávám. Paráda, že jo.
Děkuji za Váš čas, a dotazy, doufám, asi budou; odpovím, jak nejlíp dovedu.
Jirka /J.V.Litrfree/
