Tak když už, vyšel bych z definice na anglické wiki:
https://en.wikipedia.org/wiki/Transhumanism
V zásadě je tu jako u všech podobných témat otázka přiměřenosti. Tak např. použití psychoaktivních látek, které na rozdíl od konzervativců neodsuzujeme, je samozřejmě jednou z forem transhumanismu. Transhumanistická je internetová komunikace jako taková, která zcela ovládla naší civilizaci více, než jsem čekal (já interaktivní Internet bral především jako nástroj obrany proti jednosměrnému vymývání mozků pasivní televizí, ale tohle je už téma z dávné minulosti a dnešní témata jsou úplně jiná). V zásadě jde o téma definované v 90tých letech, které se už jaksi stalo, naplnilo, ovládlo společnost. Aktuální boj s pandemií pomocí mRNA vakcíny je novým levelem ve veřejném zdravotnictví, je to v podstatě masová transhumanistická odpověď (z čehož mají samozřejmě podvědomý strach různí ti skeptici a paranoici).
Transcendence lidských možností a omezení tu byla odjakživa - v zásadě už od éry prvních námořních pirátů s transhumanistickými implantáty ve formě dřevěných nohou či háků místo rukou, abych to téma trochu odlehčil
Tou výše zmíněnou otázkou přiměřenosti mám na mysli to, že nějaké překonávání lidských omezení veřejnost odjakživa dobře snáší, pokud jde pouze o kompenzaci nějakých postižení v důsledku nemoci či úrazu - ale současně budí nevoli, pokud by stejné prostředky byly použity např. pro zvýšení autonomie zdravého jednotlivce - ať už zvýšení jeho mobility, nebo třeba kognitivních či rozhodovacích schopností. V zásadě ten samý exoskeleton, který rádi dopřejeme nemocnému člověku s poruchami mobility, v nás bude budit znepokojení, pokud bude nakoupen např. do výzbroje jednotek zvláštního nasazení v armádě... stejně tak, více z každodenního života: není principiální rozdíl třeba mezi elektrickým vozíčkem vozíčkáře a elektrokolem, akorát první varianta je vnímána jako důstojná prostetická pomůcka, zatímco jezdec na elektrokole je nepřítel lidu pěšího i automobilového, protože si dovoluje používat extenzi lidských možností mimo ustálené společenské konvence.
Protože internet se dávno stal mainstreamem a přinesl s sebou problémy a dilemata, které jsem jako jeho raný propagátor plně nedomýšlel snad ani v nejdivočejších fantaziích, tak se po letech mým oblíbeným tématem stala mobilita. Extenze lidské mobility, ať už individuální nebo kolektivní, je asi nejtradičnější a nejkonzervativnější formou extenze lidských možností. Jedním z raných transhumanistických experimentů pro mě byl i jezdec na koni, hybrid kǔň - člověk. Z hlediska budoucího směřování civilizace, společnosti, ale tedy i veřejného sektoru, obcí a státu, je nakonec právě vývoj ve vztahu k mobilitě. Mobilita se stala jedním z hlavních statusových symbolů éry, která vyvrcholila současnou pandemií - a v podstatě nikdo nevíme, jak bude vypadat mobilita v éře po pandemii a právě tahle nejstarší forma extenze lidských schopností přitom toho ve společnosti definuje spoustu. Občan, který nepotřebuje cestovat za prací a cestuje pouze pro zábavu, úplně od základu mění požadavky na stát, kterého je součástí.
K těm dalším extenzím lidské osobnosti, které všichni předpokládají, tedy nějaká kognitivní a nakonec i rozhodovací asistence - jak se asi 5 let hluboko v éře masivního rozšíření smartphonů vůbec takto můžeme ptát? Dnešní člověk je hybrid člověk - smartphone. Ve smartphonu nemáme zcela pod kontrolou většinu softwaru, který je do něj instalován a většina aplikací je plně závislá na dostupnosti internetového připojení. Dnešní, myšleno éru posledních cca 5 let, uspořádání člověk+smartphone je v přímém protikladu k revoluci osobních počítačů, jak byla zamýšlena v 70. a 80. letech 20.století: žijeme v konkrétním transhumanistickém uspořádání, kdy všeobecně preferovaná extenze vědomí a smyslů je sice designově čistá, ale z hlediska širší analýzy vztahů značně v rozporu s původními ideály a cíli, které k vývoji a rozšíření dané technologie v první řadě vedly (toto se ale přihodilo spoustě technologiím...). Je to asi stejná změna, jako žít najednou v baroku místo v italské renesanci: technologie které používá společnost, jsou sice rozvinutím těch, které přinesla předchozí éra, ale hodnotově, myšlenkově a obsahově se nacházíme někde na opačném konci spektra, i když současně dochází k lepší realizaci hodnot, které vyplynuly z idejí předchozí éry (tak např. zdravotnictví bych určitě preferoval barokní před renesenačním, a stejně tak na dnešních smartphonech můžu ocenit aspoň hladké scrollování textu, z LCD displlejů s velkou refresh rate nebolí oči, apod.
