Kandidátská
řeč: Pojďte do toho a nečekejte až budete perfektní.
Svět patří těm co se neposerou.
Piráti potřebují černý svědomí.
K tobě to prostě patří, že do věcí kopeš
Milé krajské fórum,
Dlouho jsem váhala, zda nominaci nestáhnout. Vzhledem k počtu hlasů proti jsem viděla, že nejsem členskou základnou vnímaná jako vhodný kandidát. Přesto jsem podporu nakonec získala. Ale řekněme si to otevřeně, počty hlasů, které u nás v tuto chvíli člověk musí získat, jsou vlastně dost tristní. Takže je otázka jak to vlastně celé vnímat, já to klopím do procent. Ve chvíli kdy píšu tento text, hlasovalo 56 procent lidí proti mé nominaci. Zvláštní pocit, ale nebudu lhát, že jsem překvapená.
Dnes jsem na téma přijetí/nepřijetí kandidatury mluvila s několika lidmi kterých si z různých důvodů vážím a sledovala jsem diskuzi v jedné pirátské skupině. Protože vidět a slyšet názory mého okolí je pro mě důležité A protože obecně o věcech dost mluvím. Třeba o tom co mě trápí, o tom co bych ráda změnila (na sobě, nebo na svém okolí), jak toho dosáhnout a o tom, proč dělám to co dělám. A nebo se ptám jak se na to kdo jsem a co dělám dívají lidé kolem mě.
Budu k vám upřímná, někdy si z toho něco vezmu a někdy si myslím něco o ..

.
Zpětnou vazbu ale považuji za velmi důležitou a ač to ne vždy vypadá, že si ji beru k srdci, přemýšlím o ní. Proto i tyto primárky beru jako příležitost, někam se posunout. Protože počítám, že zpětné vazby díky nim přijde hodně. A jsem za tu možnost vděčná. Ať už mě to posune kamkoliv.
Nemám ráda lež. A za pravdu se peru mnohdy až moc tvrdě. Ale dnes mi v rukách přistálo motivační video. V něm bylo mimo jiné to, že lidé mají říkat pravdu. Ať to stojí, co to stojí. Ok. Rozhodně Vám tedy nebudu tvrdit, že je se mnou jednoduché vyjít. Není… a asi nikdy nebude.
Mnohdy mi lidé nerozumí, nebo mají dojem, že je neslyším. Ale já spíše jen potřebuju víc času. Říct to jinak, slyšet jiná slova (byť stejného významu) nebo prostě jen déle diskutovat o tématu. Při diskuzi si totiž třídím a analyzuju myšlenky. Posouvám se dál a přemýšlím o argumentech. Jednoduše - neumím myslet potichu

. Jsem extrovert a potřebuju diskutovat. Někdy o mě ve spojení s tím lidé říkají, že jsem až moc umíněná, svéhlavá a radikální. Také mne mnozí označují za aktivistku.
Ano ani jedno z toho nepopírám a ano, věci, kterým věřím hájím do posledního dechu. Proč jsem taková?
Za roky praxe v neziskovém sektoru, práce s lidmi a ne zrovna klidného a systematického života, snažíce se o ochranu práv dětí a lidí v krizi obecně, se dostávám do dost neuvěřitelných situací. Občas mi lidé nevěří, to co jim vyprávím a myslí si, že jsem magor a pohádkář. Ano, asi má každý občas tendenci zveličovat. Ale kdo z nás by čekal, že se dostane třeba do takové situace, kdy bude podmínečně odsouzen za únos dítěte do zařízení pro děti vyžadující ochranu a to navíc za situace, kdy samo dítě požádalo o pomoc (o tom více v komentáři výše ve vlákně, jen doplním, že mi podmínka končí v dubnu 2021).
Dlouho jsem se snažila něco změnit zdola a právě tyhle marné pokusy mě formují. A udolávají, unavují a deptají. Ano, vyneslo mi to nemálo. Třeba ocenění mé práce a úsilí tím, že mohu být členkou tak prestižního uskupení, jako je Výbor pro práva dítěte při Úřadu vlády. Jenže taková ocenění jsou stále jen čestné funkce, bez možnosti reálně něco měnit a spíše umožňují zase “jen” vyvíjet tlak na změnu, která ale reálně závisí na někom jiném. A mě už to vlastně nebaví. CHCI TO JINAK. Ano jsem do jisté míry chaotik a zmatkař, vizionář a nesnáším tabulky. Potřebuji k životu akceleraci a adrenalin. Ale pokud mi něco dává smysl, umím se koncentrovat a flexibilně se přizpůsobit. Rychle se učím. A myslím, že na sobě umím velmi tvrdě makat. Tohle jsem si uvědomila, když jsem se v roce 2010 z minuty na minutu stala koordinátorem humanitární pomoci při povodních v LBC kraji. Byla to nesmírně náročná životní zkušenost, která mi ale ukázala, že dokážu cokoliv, co si umanu. Ocitnout se najednou u několika permanentně zvonících telefonů, mezi požadavky lidí, organizací, krajského úřadu, policie, starostů a… (to bych psala dlouho) mi ukázalo, že se naučím cokoliv co si usmyslím a pod tlakem ještě rychleji a lépe, než v klidu a v pohodě z učebnice.
Moje cesta, která vedla přes mnoho organizací, moře neúspěchů a také přes nemálo bolestných zkušeností, že systém je něco co je tady momentálně úplně špatně, mě dostala až sem. Tam kde stojím teď. Na bod zlomu. Stojím před touhle mega výzvou a přemýšlím co je moje cesta, kde je moje místo a kam dál povedou mé kroky. Po rozhovorech s různými lidmi v poslední dnech si nejsem o nic více jistá, že cesta do Poslanecké sněmovny je tou správnou, na kterou se mám vydat (možná jsem trochu doufala, že si po těch rozhovorech budu jistá, že tohle ta cesta není, protože z tohohle mám fakt respekt a trochu strach), ale jsem si stoprocentně jistá, že jsem připravená na sobě začít tvrdě makat a měnit prostor okolo nás. Ne jednotlivé příběhy, ale systém. Neočekávám, že se dostanu na volitelnou pozici (ale fakt je, že jsem nečekala ani těch skoro 200 preferenčních hlasů na krajské kandidátce). Ale co už, je to první krok k tomu tam jednou být. A já tam chci být. Za rok, za pět, za devět? To je jedno.. jednou určitě. Věřím tomu. A věřím, že vy jako členská základna správně zhodnotíte, zda jsem na to být černým svědomím systému a do věcí kopat z takové pozice už teď připravená a nebo to ještě má svůj čas..
A jak prohlásil Miloš po přečtení předcházející části kandidátské řeči… k emocím, ještě trochu faktů.
Je mi 31, jsem matka dvou dětí a partnerka odvážného piráta. Prozatím mám vystudovanou SŠ sociálně právní (maturovala jsem ze speciální pedagogiky, sociální práce, psychologie), VŠ jsem se pokoušela studovat několikrát, ale systém českého školství a já prostě nedokážeme být kompatibilní.
Pracuju celý život v neziskovém sektoru, prošla jsem si mnoha pozicemi od přímé péče pro různé cílové skupiny až po projektového manažera a holku pro všechno.
Celý život se vzdělávám a snažím se posouvat dál. A to jak v sociální práci, tak v komunikaci s lidmi a práci sama na sobě.
1) Budeš v případě zisku mandátu jakkoli zvlášť reflektovat potřeby jihočeského kraje? Pokud ano, tak máš představu jak?
Upřímně.. nemyslím si, že si jakýkoliv kraj zaslouží speciální pozornost. Respektive každý si ji zaslouží v té oblasti, kde má nějaký specifický problém. Jihočeský kraj je krásný a přitažlivý kraj.
Pokud bych dostala prostor chtěla bych, aby byl vlajkovou lodí Pirátů.
V tom jak může fungovat systém sociálních služeb. Odpovědný, moderní a dosažitelný pro všechny lidi. Protože to zde není.
Ráda bych se zasadila o to, aby služby v nemocnicích byly poskytovány na principu tři P - protection, participation, partnership (ochrana, účast, partnerství). Protože poskytovaná péče není obecně špatná, naopak, ale přístup k pacientům není partnerský, ale direktivní.
Stejně tak se moje pozornost bude vztahovat ke školství ve vztahu k jeho rozvoji a partnerskému přístupu k dětem a rodičům, ale i v opačném směru k učitelům.
Ano, samozřejmě je mi jasné, že tohle je spíše plán krajského zastupitele. Jenže pro mnoho věcí, o kterých píšu, je třeba změnit celý systém. Z úrovně poslankyně bych měla prostor více působit na naše představitele na vysoké krajské úrovni a v součinnosti s tím, prosadit změny systémové. Začínám více vnímat to, že jedno bez druhého nejde.
Vím, že témat je více, ale nechci a nebudu nikdy tvrdit, že rozumím všemu a všechno znám. Věřím, ale že Piráti mají dost odborníků, o jejichž názor se dá opřít.
Témata, o kterých píšu výše chci ale řešit hlavně na republikové úrovni a po vzoru Olgy, k jejíž práci vzhlížím chci měnit systém a posouvat náš svět kupředu.
2) Co z Tebe samotného/samotné se domníváš, že pomůže přesvědčit voliče, aby dali hlas právě Pirátům? (Vykašlete se na litanie o týmu a tak… fakt zkuste definovat, co dokáže přinést Vy sami a co myslíte, že na Vás ostatní mohou oceňovat )…
Pohybuji se v poměrně velké komunitě (více jak desítka tisíc lidí) pro které jsem známá tím, že hájím jejich postoje. Jedná se o lidi, kteří se v oblasti přemýšlení o svém životě a převzetí odpovědnosti za něj, posunuli dále než náš stát. Pro ně mohu přinést právě tu naději posunu státu k tomu, aby tohle reflektoval. Věřím v to, že Češi nejsou programově hloupí. Jen nedostávají šanci. Lidé se na mě obrací, protože vědí, že udělám vše proto, abych jim pomohla, doteď pouze na úrovni odborné přímé práce a nemalé míry aktivismu.
Věří, že se nebojím jít se svou kůži na trh a říkat věci tak jak si je myslím. A hlavně, že si za tím stojím. Proto věřím, že pro určitou nemalou skupinu lidí, budu volitelná a přinesu jejich hlas na oltář Pirátů

.
Více o mé práci, nebo o mnou publikovaných věcech, či rozhovorech semnou Vám mohu hodit do dalšího příspěvku, protože tohle je samo o sobě dlouhý jak tejden před vejplatou. Případně zkuste google, youtube a nebo můj profil na pirátech

No a nebo se zeptejte…