Pár bodíků k zamyšlení

[n.martina]

Nevím zda Vás mých pár bodíků zaujme,nejsem člen Vaší strany a myšlením jsem levičák což je v dnešní době presentováno jako opovrženíhodné - já říkám dělit vidění na levicové a pravicové patří do 19.století nikoli do 21.
A nyní pár bodíků k zamyšlení
stále se hledá kde šetřit a kde najít finance proto navrhuji:
zrušit senát a veškeré výdaje které spotřebovával přesunout do zdravotnictví,školství nebo do důchodů
zrušit veškeré příspěvky politickým stranám /za hlasy,mandáty a kdoví co ještě/ - kdo chce ať se stane členem a platí členské příspěvky
průhlednost státních zakázek řešíte myslím si dobře /někde jsem četla,že premiérka Radičová na Slovensku podmiňuje platnost smluv o státních jejich zveřejněním na internetu,máte to také tak v programu?/
jako další bod bych viděla veškerý zákaz lobbyingu - máme tu dost občanských a profesních sdružení a komor na něž by se poslanci a vláda povinně obraceli.
zákaz jakékoli reklamy politických stran ať mají jen svoje weby,zákaz předvolebních kampaní všude jinde než na veřejnoprávní tv/zde by ovšem byly povoleny jen diskuse a ne líbívé předvolební šoty a každá strana by dostala přesně vyměřený čas / a internetu - stejně na tohle všechno dostávají příspěvky ze státní kasy nebo od svých sponzorů jejichž zájmy pak hájí
50% zdanit příjmy všech vládních stran a členů vlády,bývalého a současného prezidenta kteří od r. 1990 byli v parlamentu či vládě, protože dělali ekonomické reformy bez odpovídajících zákonů , a zákony které tvořily měly takové díry,že je nemyslitelné,aby to dělali z pouhé neznalosti.A jestli tak tím hůř, protože tam mají stáda poradců,kteří se přiživují. Tak tedy zdaňme i ty poradce.
dále navrhuji aby všechny politické strany,které od roku 1990 dostaly jakýkoli příspěvek ze státního rozpočtu,i třeba navrácenu nějakou nemovitost toto vše vrátily. Je čas aby také platily. Protože dopustily,abychom došli tam kde jsme.A nezaslouží si dále existovat a když chtějí přežít,ať je živí jejich členové.
Po 40 letech vlády komunismu nechaly díky způsobu své vlády a praní se o koryta a výhody rozkrást a zplundrovat tuto zemi. Českou,,moravskou,sleszkou?Úmyslně to píši s otazníkem. Bůh Ví komu vlastně patří, Kdo přijde pro splátky těch dluhů.
Jsem z Brna. Ještě tu bývá strojírenský veletrh. Ptám se ale je Brno ještě strojírenské město? Kde tedy je 1. brněnská, Zbrojovka, Královopolská, Zetor?.......... V tunelu. Totiž zničeny, vytunelovány a kdo byl potrestán? Možná někdo sedí. Rozkradený majetek ale nikdo nesplatil.To se tehdy přece zhaslo světlo, aby se mohly dělat reformy.Abychom měli novou,lepší a hlavně nezadluženou budoucnost.
Tak snad bude něco z mého psaní přínosem nebo si můžete třeba ulevit,že jsem hnusný levičák
A proč to píšu? Poprvé a naposledy jsem volila v roce 1990. Pak už mi neměl kdo co nabídnout, protože všichni hlavně hrabali. Třeba Vy budete jiní.

[stys]

Tak snad bude něco z mého psaní přínosem nebo si můžete třeba ulevit,že jsem hnusný levičák
A proč to píšu? Poprvé a naposledy jsem volila v roce 1990. Pak už mi neměl kdo co nabídnout, protože všichni hlavně hrabali. Třeba Vy budete jiní.

Málokteré město v západní Evropě zůstalo průmyslové. Příkladem je třeba "Phillips city" Eindhoven. Rozdíl je v tom, že v menších zemích na(severo-) západ od nás se konkrétní vlastníci snažili udržet a zhodnotit svůj majetek. Prostřednictvím inovací, příkladem je např. zrona ten výzkum Philipse, který je teď po celém světě. To Česko (ale např. i Dánsko, Švédsko, Finsko ..) pořá ještě dost samo vyrábí, takže má ten hmotný základ. Rozdíl je ve tom, jestli z vlastního výzkumu nebo ve mzdě pro cizí.

Takže jaký že je ten rozdíl mezi námi a malými státy severozápadní Evropy (ve skutečnosti těžiště plochy diskutovaného území leží od nás na severovýchod .):

(btw. Co já vím, ony slavné brněnské továrny se nejdříve ukradly vlastníků a vyhnali se i jiní kvalifikovaní lidé. A to až do té míry, že se v letech 1946-1950 téměř nedalo vyrábět a rozhodně nic inovativního)

1) V několika vlnách jsme si vybili a znechutili vlastní elity, intelektuální i ekonomické, dohnali (později mírnou formou přivedli) je v lepším případě k emigraci, v horším zabili. Konkrétní roky 1918, 1938, 1939-1945 (netřeba se vymlouvat, Němci byli tehdy naši, zejména např. v Brně), 1945-1946, 1948-1954 (-1967), 1968-1974 (-1989), 1990-2010.
2) Původně dobré sociální myšlenky jsou u nás již dávno převedeny na úplatky lůze, neexistuje étos neobtěžování a skromnosti v případě potřeby, alespoň na úrovni ideologické. Díky tomu se lůzou (ve smyslu chování) může stát kdokoliv, byť není chudý. Na což cílí jak komunisté, tak sociální demokracie, ale všechny porevoluční vlády jakbysmet, jejich představitelé si ani nic jiného neuměli představit. Mimo jiné to znamená obrovskou zátěž pro státní rozpočet, který se každý snaží nějak vykrást.
3) Všeobecná zlodějna jednoho vůči druhém (a zejména vůči "těm druhým" kteří nahromadili větší majetek), byť i jen zdánlivě. Na všech úrovních. Obrovsky to zvyšuje náklady každé investice, je třeba neustále hlídat majetek a to i osobní. I každou myšlenku, ty se kradou i kolektivně. Především ale, bez akumulace kapitálu to nejde, bez toho nic nevyvinete. Státní granty nepomůžou, ty vedou úředníci a ti maximálně umí zkontrolovat účetnictví a počet bodíků.
4) Vlny rusofilství (a do roku 1945 také germanofilství), které vedou k opakovaným ideologickým indoktrinacím autoritářstvím. Stále platná literatura k tomuto témat je Palackého dopis Frankfurtskému sněmu v roce 1848 http://www.just.wz.cz/view.php?cisloclanku=2005010203.
5) Úpadek akademické obce. Na začátku především morální - ve vedení na mnoha místech zůstali předlistopadoví ředitelé, děkani, rektoři apod. Nejen to, jsou ústavy a univerzity, i ty nejprestižnější, kde lidé s podivnou minulostí jsou pořád voleni do vedení. Co lze v průmyslu obhájit odborností je naprosto nedpustitelné v akademické obci, jejíž étos určuje étos nově vychovávané elity. Obávám se, že toto je jeden z klíčů k celému problému. Kvalitních emigrantů do akademických funkcí byly desetitisíce, jen je oslovit, čekali na to. V celém světě jsou univerzity mezinárodní, v které z českých byť jen vedou zápisy z vědeckých rad v angličtině? Také sebehodnocení akademických elit je u nás vyloženě směšné (viz např. dopis prof Haňky http://hn.ihned.cz/c1-46339290-dopisy-a-e-maily), mimo jiné právě z důvodů neexistující konfrontace se světem. Což je zase ve skutečnosti obecnější záležitost.

Pirátská strana je mi sympatická, ale pořád když dojde na věc, kandidují za ní lidé, kteří neprošli úplně tou zkušeností, kterou bych si představoval. Zejména dlouhodobá pracovní cesta do ciziny každému prospěje, i Komenský říkal, že cestování je završením vzdělání.

[Petr.Vileta]

... i Komenský říkal, že cestování je završením vzdělání.

No on Komenský říkal i jiné věci, také navýsost pravdivé.
Veď vola do světa, co přivedeš?
Znamená to, že někomu nepomůže ani absolvování 5 vysokých škol a 20 letý pobyt v cizině.

[stys]

... i Komenský říkal, že cestování je završením vzdělání.

No on Komenský říkal i jiné věci, také navýsost pravdivé.
Veď vola do světa, co přivedeš?
Znamená to, že někomu nepomůže ani absolvování 5 vysokých škol a 20 letý pobyt v cizině.

JJ. jenže když se mám řídit podle publikovaného CV, pár let práce v cizině, nejlíp nejméně 2 roky na stejném místě, kde evidentně dělal konkrétní práci, je hodně dobrá kvalifikace. Minimálně dostat místo na univerzitě bez takové kvalifikace vyžaduje hodně dobré zdůvodnění. Ve Švédsku bylo pravidlo, že postdoka není možno dělat na stejném místě jako PhD a že asistenstské místo není možno získat na stejném místě jako postdoka. Pamatuji se na jednu výjimku a to byla mladá paní s pěti dětmi z nichž jedno bylo autistické. Na PhD měla 10 článku z toho jeden Nature.

U nás samozřejmě platí výjimka pro všechny kterým bylo v roce 1989 30+.

Přesto si myslím, že delší zkušenost ze zahraničí prostě nenahradí nic. Protože nic nenahradí život v jiném jazykovém prostředí, protože tím vznikne zkušenost, že je zcela přirozené i částečně nebo i úplně jiné chápání světa.

[Petr.Vileta]

V podstate souhlasim, ze pobyt cloveka v cizi zemi zmeni jeho pohled na svet. Jen u tech universit je to obcas (vetsinou?) trochu jinak. Ze zahranicni university se vrati jeste vetsi komous, nez bychom dokazali vypestovat doma

[stys]

V podstate souhlasim, ze pobyt cloveka v cizi zemi zmeni jeho pohled na svet. Jen u tech universit je to obcas (vetsinou?) trochu jinak. Ze zahranicni university se vrati jeste vetsi komous, nez bychom dokazali vypestovat doma

Protože nekomouši si většinou najsou místo na západě. Vrací se v podstatě lidé, kteří nějak neuspěli - např. byli konfliktní nebo neschopní (= komouši) - nebo k tomu mají osobní důvody (např. manželka se neintegrovala, což jsou fakticky všichni lidé na mém ústavu).

Moje zkušenost je takováto: Kvalitní lidi zmizí nejpozději po magistru na PhD. Tento stav trvá už dvacet let, v letech 1990 zmizelo i spousta lidí mezi 35-45 na fakticky postdokovské pozice. Skoro nikdo se nevrátil, protože lidé byli zvyklí na horší podmínky a rozdíl vrátit/nevrátit byl ekonomicky vždy velký propad. Když děti vyrostou, návrat je problém. Dnes je návrat prakticky vždy z pohledu manželky výhodnější, platy jsou slušné, spousta možností přivýdělaku, odpisy na domku po rodičích prakticky nulové, kamrádky z mládí na pokec všude kolem.

V každém případě doma na PhD zůstanou ti, kdo se z nějakých důvodů báli - nechtěli vyjet. Z nich je kvalitních minimum, jsou to zas převážně ti, kdo mají osobní důvody nejet do zahraničí. Naopak, na PhD zůstávají lidé, kteří se jinde nechytli. Čest výjimkám, ale ty nastávají jen v pár laboratořích (v JČ do 10), které jsou vyloženě orientovány na spolupráci se zahraničím. Typicky se vedoucí těchto laboratoří neangažují v řídících funkcích a ty přenechávají "komoušům" a "gerontům", což jsou právě ti, kteří na začátku 90. let prošli tou nejhorší negativní selekcí.

Odtud, mimochodem, ten problém nekomunikace české vědy a průmyslu. Člověk má omezený čas a komunikační kapacity. Pokud by většinu komunikace daného člověka mělo představovat zdůvodňování, že on s těmi komouši nemá nic společného a jak to on myslí, vzdá to. To se fakt děje a díky tomu se se systémem nedá hnout. Pokud se totiž vydá tím směrem, nezbytně se diskredituje a odborně zaostane, takže po čase (z ekonomických důvodů) si začně hájit svou pozici a je z něj stejnej komouš jako ti od nichž se distancoval.

[Petr.Bajgar]

Děkuji předchozím diskutujícím v tomto vlákně za jejich podněty a doufám, že jsem podstatu jejich příspěvků správně pochopil.

Snažím se na jejich předešlé podněty snad integrálně navázat tímto svým přísěvkem.

V dnešním propojeném světě si umím představit mnoho možnosti. Proto mě docela vyděsilo jakési možná jen pro mě, paušalizování(komunisti/nekomunisti, schopní/neschopní atp.). Rozumím sice tomu, že osobní zkušenoti z akademické oblasti si žádají jistá shrnutí trendů. Jenže toto jakési zprůměrování může v konečném vyznění být i velmi zavádějící. Zvlášť když jistě i ve vědecké obci platí staré známé "Mnoho povolaných a málo vyvolených". Vědecké kolektivy jsou ve své jisté uzavřenosti před okolím, takové malé akvaria ve kterých společně žijí své životy jedinci velice vyjímeční svými schopnostmi, kteří ale třeba využívají jakéhosi podhoubí pomocníků ve kterém a ze kterého mohou růst lépe než třeba v prostředí, kde má právo přežít a vyrůst jen ten nejsilnější, nejdravější, nejefektivnější, nejziskovější atp.
Otázka soužití lidí jaksi individualistických a lidí jaksi kolektivistických byla v mimulém století a možná už i dříve chápána velice kategoricky, jako-by mohlo existovat jen jedno nebo druhé pojetí. Jenže tak to doufám není, jsme lidé a navzájem si dáváme práva, kterým říkáme lidská, která zajišťují jednotlivím individuím možnost rozhodovat se jaký způsob svého života chtějí považovat za pro ně ta lepší. Výzvou pro jednotlivé společnosti je skloubit dát přiměřený prostor pro osobnosti individualistické i kolektivistické. V tomto by mohli být vědecké kolektivy jistými ukázkovými laboratořemi jak mohou vzájemné vztahy fungovat. Nebo naopak proč často nefungují.

PS: velice a zatím stále ještě i v mých letech doufám, že nemáme jen práva výběru různých barev stále stejných autíček na hraní si pro zisky a pobavení mocných (ge).

[stys]

Otázka soužití lidí jaksi individualistických a lidí jaksi kolektivistických byla v mimulém století a možná už i dříve chápána velice kategoricky, jako-by mohlo existovat jen jedno nebo druhé pojetí.

Řekněme zjednodušeně kategoricky až k vyvražďování. A to především individualistů (a dokoce i úspšných socialistů) důslednými kolektivisty. Bohužel, nemohu tolerancí ke kolektivistům nemohu sloužit. Viz moje motto.

A množina agresivních kolektivistů se s množinou neschopných nápadně překrývá.

[Petr.Bajgar]

Řekněme zjednodušeně kategoricky až k vyvražďování. A to především individualistů (a dokoce i úspšných socialistů) důslednými kolektivisty. Bohužel, nemohu tolerancí ke kolektivistům nemohu sloužit. Viz moje motto.
A množina agresivních kolektivistů se s množinou neschopných nápadně překrývá.

Jistě vyvražďování přímo průmyslovému. Jenže tyto zrůdnosti navrhli individua proti celým skupinám obyvatel a národům, které pro ně nebyly dostatečně schopné, žádoucí, přijatelné atp. Což mi přípomíná staré rčení "Co je horší než lump, chytrý lump". Nemělo by být zapomínáno, že Hitler se zaštiťoval ve své diktátorské pozici mírem a sociálnem, přitom ve skutečnosti likvidoval stejně jako mnozí jiní tyrani, jak nepohodlné jedince a celé skupiny obyvatel a hlavně celou demokratickou strukturu ve společnosti, aby jí zbavil všech ochranných prvků.

Mám za to, že je proto dnes mnohem víc potřeba dávat si pozor na porovnávání obsahu s povrchem a podobně nesrovnavatelných pojmů.

Což je v dnešní době reklamními sděleními zcela pokřivených pojmů, asi velice těžké.

Snad obrazněji-sdělněji-barvitěji budou umět problematiku přiblížit jiní vzdělní a zkušení jako např. připomíná i tento článek:
http://www.literarky.cz/kultura/literat ... i-graficke

[stys]

Nemělo by být zapomínáno, že Hitler se zaštiťoval ve své diktátorské pozici mírem a sociálnem, přitom ve skutečnosti likvidoval stejně jako mnozí jiní tyrani, jak nepohodlné jedince a celé skupiny obyvatel a hlavně celou demokratickou strukturu ve společnosti, aby jí zbavil všech ochranných prvků.

Právě Hitlera, Stalina a Gottwalda jsem měl na mysli. Podobná vraždění se v historii odehrávala také pod hesly národními a jinak kolektivními. Indivdiualisti jsou tak maximálně osamělí střelci.

Takže mám radši individualisty.

Ostatně, opakuji co říkal Galileo (pro neangličtináře): Ve vědě autorita tisíců neobstojí proti pokorné dedukci jednotlivce. Pokud jde o pravdu, platí to nejen pro vědu, ale pro celou společnost. Dnes všude platí autorita tisíců.

Pravda je, že navrátilci mají tendenci poučovat. Částečně proto, aby zakryli že ve skutečnosti selhali, nebo proto, že skutečně vidí tu zaprděnost českého vědeckého rybníka a chtějí to změnit, když už se z různých osobních důvodů vrátili. A poučování bývá podkládáno názorem většiny a ten se dnes řídí systémem bulváru. Až si říkám, jak je, že se přece někdo uživí tím, že se zabývá skutečně elementárními problémy ( jako jsou pokroky teorie strun, např.holografický princip, nebo model world crystal apod. )