Vit.Jurasek píše: ↑03 črc 2020, 13:49
Nebavíme se o konkrétních lidech. Bavíme se o principu a o 500 bianco šecích.
500 malých sirotků bych z Morie klidně vzal. Klidně všechny, protože i naše dětské domovy jsou pořád skok k lepšímu. Děti nejsou zvyklé, že věci jsou nějak správně, a asimilují se mnohem jednodušeji, když je teda naučíme jazyk.
Michal.Ketner píše: ↑03 črc 2020, 13:59
Prijde jeste machani ceskou vlajjkou a nejaka ta hajlovacka?
Předpokládám, že reagujes na Vítka.
Nepřijde žádná hajlovačka, ale skupina lidí s jinými společenskými zvyky, jinou výchovou, dokonce jiným náboženstvím je problém. Já osobně tedy už víru samotnou, pokud to není ryze soukromá a intimní věc, považuji za problém. A je celkem jedno, jestli to je katolicismus, protestantství, judaismus, islám, hinduismus nebo komunismus, víra žádá od lidí, aby přestali myslet vlastní hlavou a věřili dogmatům, méně či více jim určuje, jak mají žít.
Když píšu o lidech, myslím jakékoliv lidi. Japonci v USA, Poláci v Británii, Češi v Německu jsou problém, pokud vytvoří vlastní komunitu s "domácími" zvyky, velký problém, když ani neznají oficiální státní jazyk a obrovský problém, když dokonce aktivně odmítají se jazyk naučit a domácí společenská pravidla a zákony respektovat. Ti starší si možná vzpomenou na nápisy v německých a rakouských obchodech těsně po roce 1989. "Češi nekrást tady". Ano, byli jsme z komunistického režimu zvyklí, že vzít si v práci domů žárovky, tužky a trhačky pro děti do školy, je úplně normální, nepovažovali jsme to za krádež a po výjezdu "na západ" jsme působili jako banda lidojedů. Hloupě jsme si říkali, že když tam toho mají tolik, tak snad nebude vadit, když za jednu pitomou čokoládičku nedáme tu jednu marku nebo šilink, to přece ani nepoznají v tom obrovském bohatství. Prostě barbaři.
Takže, aniž bych se považoval za rasistu a xenofoba, aniž bych měl problém se bavit s Romem, Afričankou, Japoncem, mohu mít problém s tím, když mi romské rodiny budou v noci hulákat pod okny do ložnice, protože já musím na šestou do práce. Mohu mít problém, když mi dvě čínské rodiny budou na vedlejším dvorku pořádat grilování pochoutek ze psů. Mohu mít problém i s českou katolickou rodinou, která si usmyslí, že v zapadlé tiché obci obnoví kostelní zvon a bude denně vyzvánět k modlitbám. Pokud jsou menšinou, jejich zvyky většině vadí, musí se přizpůsobit oni, nikoliv většina jim.
@Marketa.Gregorova Já bych na to šel asi z trochu jiné strany. Zajeď si do toho tábora, jako europoslankyňu tě tam jistě pustí. Vezmi sebou kameramana a snad i tlumočníka, udělej krátké rozhovory alespoň s polovinou z těch 500 dětí (genderově vyváženě) a ptej se jich, co bych chtěli v Evropě dělat, jestli se chtějí naučit jazyk, který nikdy neslyšeli, jestli znají nějaké evropské nebo americké filmy (kromě hororů a detektivek) a jestli se jim takový způsob života líbí a chtěly by tak žít. A také čím by v životě chtěli být, případně co už umí.
Možná se dozvíš, že jen utíkají před válkou, nic se učit nechtějí a touží se co nejdřív vrátit domů. Možná se dozvíš, že se jim náboženství a zvyky jejich vlastních rodičů nelíbí a chtějí žít "po našem". Možná se dozvíš ještě cokoliv jiného. Ale rozhodně bych napřed udělal průzkum, poznal je, a až pak bych dělal nějaké petice za jejich přijetí. Já si také do domu nevezmu ani "Čecha jako poleno", aniž bych o něm něco věděl. Myje se? Krade? Chlastá? Je vznětlivý? Je pracovitý? Je líný? Je inteligentní? Je hloupý, že i 7. třída ZŠ na něj byla moc? To všechno o něm musím vědět, abych si ho vzal do bytu. Možná je v nouzi, možná urgentně potřebuje pomoc, ale já nemám povinnost, pořád je to moje dobrá vůle.
No snad se mi to podařilo vysvětlit nějak srozumitelně.
-- Lucie Spáčilová
