dovolte mi stručně se představit:
vystudovaná grafička (SŠ) a učitelka angličtiny a zeměpisu (VŠ), ale doma si už pár let po večerech studuju právo (zájmově
) a posledních pár měsíců trochu víc organizovaně (LL.M.). Pracovala jsem v administrativě a na různých projektech (např. Euronanoforum) pro Technologické centrum Akademie věd ČR; moje další práce při a po mateřské: web editorka pro Magazín Legalizace, členka výkonného výboru Hnutí za aktivní mateřství a programová ředitelka informativního týdenního festivalu o těhotenství, porodu a rodičovství. Na full-time jsem naposled měla na starost office management velvyslanectví Afghánistánu (zajímavá zkušenost 
). Jinak jsem taky třeba sázela stromy (pro Lesy ČR), roznášela pivo v hospodě, podněcovala děti k rebelii vůči autoritám, někdy se tomu říká "hlídání dětí" 
Dělala jsem titulky k videím a tlumočila. Teď pracuji na zábavných a zároveň edukativních knížkách pro děti, učím aj a dělám projektový management (v rámci týmu) v neziskovém sektoru. Jsem ambasadorkou Rekonstrukce státu (ReSt). Pro toho, kdo nezná, tak ReSt aktivně sleduje práci zákonodárců (jako takový watchdog zákonodárných procesů - mechanismů i obsahu), ambasadoři jsou informováni a dál pak formou občanského lobbingu oslovují politiky s informacemi o širších souvislostech projednávaného problému. Tím motivem je zejména to, že sami poslanci často nemají možnost ve všech tématech stíhat sledovat a nastudovat úplně všechno do potřebné hloubky, obzvlášť pokud jde o něco na co se nespecializují (a často udělají to, co doporučí kdokoli z příslušného poslaneckého klubu), ovšem často když je poslanec včas seznámen s širšími souvislostmi nebo dobrou praxí ze zahraničí, je schopen diskuse a může se rozhodnout jinak. Naposled jsme řešili např. problematiku teritoriality exekutorů. - Při spolupráci s ReStem se zároveň dovídám o aktuálních legislativních procesech ještě než je zkreslí media, což je jedna z věcí, které mne na tom baví. Protože mě celkově právo jako věda přirozeně zajímá.
Můj vstup do veřejného prostoru se datuje rokem narození dcery a následně podané žaloby, jejímž smyslem bylo poukázat na (v té době běžný) společenský fenomén "poplatky za otce u porodu", které v podstatě představovaly porušování práv otce, dítěte i ženy (rodící v porodnickém zařízení) par excellence. Šlo o jednu z forem strategické litigace (kdy žaloba je sice pro jednotlivce o bagatelní částce, nicméně plošně jde o systematické okrádání ve velkém - které nemá ani logické opodstatnění, ani oporu v zákoně). Výsledkem bylo, že vybraná částka (finanční podmiňování přítomnosti podporující osoby /nejčastěji otce/ u porodu) byla soudem prohlášena za tzv. nedovolené obohacení a soud jsme vyhráli (2014). Byla to pro mne celkem velká věc, jelikož tímto precedentním rozhodnutím (když jsme ho všem porodnicím rozeslali) se podařila změnit celá ta stávající skutečnost a porodnice postupně přestaly vybírat buď úplně a nebo výrazně snížily tu původní částku na nějakou ryze provozní.
Co mne vede k zájmu o členství v Pirátech:
touha zachovat svobodnou sebevědomou společnost a to stávající sebevědomí neztratit, zachovat svobodný internet (jasně, on úplně svobodný není, ale řekněme alespoň do takové míry v jaké je teď) a nenechat si ukrajovat z práv a svobod od těch, kdo mají díky špinavým prachům v současnosti velkou míru rozhodovacích funkcí a řekněme moc a myslí si, že ji mohou bezmezně zneužívat.
Díky a ještě dodám, že jsem rezidentkou Prahy 3 a vybrala jsem si místní MS, ráda bych prozatím pomohla Nikol Marhounové s projektem spolubydlení seniorů.
Stella