Vidím, že nemáte rádi banky. A já se Vám nedivím. Nechci tu vystupovat jako obhájce bank. Bankovní systém v ČR má mnoho problémů: velcí hráči tvoří defacto oligopol (zejména kvůli konzervativnímu chování většiny obyvatel a firem), realizují monopolní zisky a banky jsou málo zdaněny (ne proto, že jsou banky, ale proto, že jsou velké).
Na druhou stranu byste bankám kritikou jejich ziskovosti neměli upírat zcela zásadní podíl na rozvoji blahobytu naší země. V ČR je asi 250.000 aktivních relativně prosperujících firem. Je zásluhou bank, že je to právě těchto 250.000 firem a ne třeba jiných 250.000, které také žádaly o úvěr na svůj podnikatelský záměr. Je výsledkem několika desetiletí práce systému bank, že analyzoval hospodářské zdraví firem, jejich záměrů a úvěrováním dával energii těm správným a brzdil ty nezdravé. Víte, jak by to tady asi vypadalo, kdyby posledních 20 let fungoval bankovní systém zcela špatně?
S Vašimi komentáři ke struktuře programu COVID-II ale nesouhlasím. Tak to prostě není.
V kompenzování části úroků a v garanci. To není samozřejmě náhrada ztrát, ale je to pomoc, kterou za normálních okolností firmy nemají k dispozici, kterou firmám zaplatí všichni občané země a která mnohým z nich pomůže přežít.Vaclav.Subrt píše: ↑16 dub 2020, 01:40 Ovšem, kde vidíte paralelu se situací, kdy je potřeba nahradit ztráty podnikatelům vzniklé v důsledku zákazu činnosti?
Mají důvod nepůjčit, protože garance státu není 100% a to je dobře. Banky musí participovat na bankrotu, i když třeba jen z 20%, aby rozhodovaly zodpovědně.Vaclav.Subrt píše: ↑16 dub 2020, 01:40 Já tam nevidím ani žádnou kontrolní funkci těch bank, protože ony nemají důvod někomu nepůjčit. Na každý pád dostanou svoje zpátky...
Ne, není. Úvěrování, které má vládní program stimulovat, je rizikovější a méně ziskové než za normální situace. Banky to budou primárně dělat proto, aby zachránily své klienty, ne kvůli zisku. Uvidíte to na katastrofálních hospodářských výsledcích bank v tomto roce. V dlouhodobém horizontu, pokud byste pak argumentoval, že záchrana firem znamená pro banky další zisky v budoucnosti, tak to máte samozřejmě pravdu. Ale to je o té neoddělitelnosti úspěchu hospodářství a úspěchu bank. Tvoří jeden celek.
Nebudou. Odklad splátek znamená pro banky ztrátu. Úvěr byl poskytnut v čase t0, měl být splacen v čase t1 a nyní bude splacen v čase t2. Pak v intervalu <t0,t1> se situace banky zhorší, protože oproti očekávání v t0 nebude v t1 splacena celá jistina. A na intervalu <t1,t2> se situace banky taky zhorší, protože bude muset povinně poskytnout v čase t1 nový úvěr, se kterým nepočítala, a za podmínek, které platily pro jiný úvěr v jiném čase (t0) a za kterých by úvěr v čase t1 normálně poskytnout nechtěla. Banky se při poskytnutí úvěru zajišťují na mezibankovním trhu proti kolísání úrokových měr na dobu odpovídající trvání úvěru. Nyní se jim trvání prodlouží, ale zajištění ne. Banky tím ztrácí.
To je filosofické téma a to asi není na toto vlákno. Nemyslím si, že banky profitují z krizí. Banky profitují z rostoucího hospodářství a bohatnoucí společnosti. Že banky stojí u počátku mnoha krizí, je asi pravda. To ale souvisí s tou neoddělitelností bank a svobodného hospodářství. Tvoří jeden celek. Není to tak, že lidé v bankách "kují pikle" a líčí na nebohé hospodářství zase nějakou past (možná s výjimkou sekuritizace a kapitálového životního pojištění). Ale většinou je to tak, že hospodářství se spontánně rozvíjí, vznikají různé poruchy / bubliny na trzích. Banky konají podle potřeb hospodářství, vytváří produkty, které hospodářství poptává, formalizují ty poruchy a bubliny a pak když prasknou, má se za to, že všechno vymyslely banky, protože to jsou jejich produkty. To je jen půlka pravdy. Banky a hospodářství jsou jeden celek.