V první řadě bych rád řekl toliko, že nepovažuji rozsouzení neshod za pomoci předem dohodnutého arbitra (v tomto případě rozhodčí komise) za selhání. Kdyby lidé neměli občas spory, tak ji strana nezřídila. Nerozumím tomu, proč tento druh řízení někteří stigmatizují, když nám všem může pomoci prohlédnout skrze své emoce a dobrat se pravdy. Nelíbí se mi ani precedens, který odložením této věci založíme; v podstatě tak řekneme, že veřejné pomlouvání je v našem místním sdružení legitimní postup.
Rozumím, že Česká společnost zažívá krizi autorit a faktů, že dnes urve nejvíc ten nejhlasitější drzoun a že vedle toho, jaké lži šíří špičkoví politici, vlastně pár výroků Míši nestojí za pozornost. Jenže já stále doufám v to, že Piráti jsou stranou pozitivní změny, že jsou učící se organizací a že mají ambici pozvednout laťku nejen okolí, ale hlavně sami sobě.
Vidím, kolik úsilí stojí Martina Staňka se této kauze věnovat a je mi moc líto, že někteří z vás nejsou ochotni mu naslouchat a porozumět, tím méně pomoci. Namísto toho je tady kritizován, veřejně ostřelován za to, že si dovolil strávit desítky hodin bojem s vlastními emocemi aby vycedil z jedovatých poznámek Míši holá fakta a požadoval naším jménem jejich ověření.
Děkuji Martine, pojďme to v klidu dotáhnout ke zdárnému konci.