Sociální nerovnost je jeden z největších problémů současnosti

[MirekS]

A take se ukazalo ze nejsilnejsim nastrojem nebyla osveta jednotlivce, nybrz celospolecenske reseni.

Ono to jde ruku v ruce - i osvěta jednotlivce ve velké šíři může mít celospolečenský dopad (i když připouštím, že to tak dopadnout nemusí), ale Piráti (jako zatím opoziční strana) nemají dostatečné páky na celospolečenské řešení (zákonné úpravy) a je otázka, jestli ono celospolečenské řešení mají připravené v kapse. Spíš bych řekl, že nemají, i když náznaky tu jsou (viz. např. snaha o řešení exekucí).

[Michael.Polak]

Já bych rád zdůraznil, že sociální nerovnost je v řadě ohledů zástupný problém. Samořejmě existuje extrémní nerovnost, tedy že na jedné straně někdo nemá co bydlet či co jíst a na druhé straně někdo lítá na dovolenou soukromým tryskáčem a vrtulníkem. Tyto extrémy se netýkají naprosté většiny populace. V naprosté většině případů budou rozdíly mezi reálným životním stylem pracujících, nižší střední třídy a vyšší střední třídy daleko menší... budou se týkat možná kvality, ale nikoliv základních kvantitativních ukazatelů. Reálným smyslem bohatství je většinou hierarchie v rámci organizace ekonomických aktivit; taková hierarchie je zejména u málo kvalifikovaných aktivit často evolučně úspěšná.

Podotýkám, že velkým zrojem nerovnovosti, který sociálně slabší často aktivně podporují, je nahodilá sociální mobilita skrze různé výhry v loteriích, v hazardních hrách, apod. - méně vzdělaná část obyvatelstva často uznává jako legitimní důvod společensého vzestupu štěstí, náhodu či prostě vítězství v nějaké formě soutěže či zápasu. To je celkem v rozporu s představou sociálního postavení dle vzdělaných středních tříd, u kterých zdrojem vzestupu má být nějaké vzdělávání, kariéra, "práce na sobě", apod. Nepochopení toho, jaké formy sociální diferenciace jsou obecně akceptované a uznávané sociálně slabšími vrstvami (včetně "zbohatlých sociálně slabých", tedy lidí s ekonomickou mocí, ale bez formálního vzdělání a mimoekonomických dovedností a schopností) je obecně úzce spojeno s existencí populistických a krajně pravicových stran. Jak se snažil mapovat např. seriál Most, tyhle sociální struktury většinou dělí jen tenká hranice od nějaké formy mafie.

Boj proti sociální nerovnosti jde často ruku v ruce s jistým elitářstvím středních tříd vymezených skrze vzdělanost a profesní či zkrátka stavovskou příslušnost. Schopnost sociálně slabších vrstev uvěřit spíše "svým" elitám, než šířeji chápané střední třídě je podle mě téma ja hrom a zejména po půl roce koronavirové krize to prostě nejde nevidět. Je to hluboký zlom napříč evropskou společností, kdy na jedné straně je takové to katolické "dejž to Pámbuh", prostě kult toho, že někdo měl prostě v životě jen štěstí a víceméně spolehání se na náhodou (akt Boží milostii) a na druhé protestanský "kult práce" - uznání aktivního usilování jedince (což k nám spolu s celou ekonomickouu doktrínou přichází hlavně z anglosaského prostředí).

Tady si nejde nepovšimnout, že nacionalismus, tedy hrdost na sociání příslušnost, na které člověk sám nemá žádnou zásluhu, je vlastně součástí toho proudu, kdy je ok "mít prostě štěstí" - ve smyslu "to máme ale štěstí, že jsme se narodili jako Češi" (či kdokoliv jiný). Tuto hrdost na identitu, na které člověk nemá žádnou zásluhu a prostě mu byla dána pouhým narozením se, také v 19.století kritizoval např. Schopenauer, který v tomto spatřoval určitou past nacionalismu.

Současné či nedávné pseudoelity, které reprezentoval např. Trump, tedy skutečně jsou součástí nějakého širšího proudu vzpoury proti vzdělanostním středním třídám. A samotná role Internetu, která v této vzpouře davů a jejijch populistických vůdců, je docela zjímavá: já např. ve svém prostředí drobných internetových poskytovatelů potkávám samé techniky, kteří se sice o studium vysoké školy pokusili, ale nedokončily ho (z různých důvodů, často asi hlavně z toho důvodu, že nás daleko víc bavilo sedět v počítačové laboratoři na Internetu, než chodit na přednášky do kamenné posluchárny . Nicméně, velké části chyby se podle mě dopustila stávající vzdělanostní střední třída, která si špatně vybrala, jaký typ osobností do svých řad kooptovat, čímž vytvořila zajímavý fenomén všeho schopných aǰťáků, bez dokončeného formálního vzdělání, kteří se pak vrhli do podnikání na poli těch různých sousedských sítí a bitcoinů apod. (což v naší postkomunistické společnosti ještě bylo zkombinované s absencí finanční gramotnosti).

Obecně si myslím, že velkým zdrojem sociální nerovnosti je POPTÁVKA po sociální nerovnosti. Existuje velká poptávka veřejnosti po tom, aby zdroje nebyly alokovány nijak zvlášť rovnoměrně. Smyslem většiny zdrojů je hrát roli nějakého nositele sociálního statusu. Jenom naprostá menšina zdrojů je užívána k nějaké smysluplné spotřebě. To samozřejmě vytváří v systému nějaký potenciál kolapsu, ke kterému pak jednou za čas dojde (protože statusovými symboly se nenajíme, na druhou stranu, ne všechno, co se jejví jako samoúčelný statusový symbol, jím doopravdy je - ale různé sociální bubliny jsou toto schopny vidět protichůdně až na krev, viz např. nedůvěra "prostého lidu" ve vědu, apod.)

[MirekS]

Já bych rád zdůraznil, že sociální nerovnost je v řadě ohledů zástupný problém. Samozřejmě existuje extrémní nerovnost, tedy že na jedné straně někdo nemá co bydlet či co jíst a na druhé straně někdo lítá na dovolenou soukromým tryskáčem a vrtulníkem. Tyto extrémy se netýkají naprosté většiny populace. V naprosté většině případů budou rozdíly mezi reálným životním stylem pracujících, nižší střední třídy a vyšší střední třídy daleko menší... budou se týkat možná kvality, ale nikoliv základních kvantitativních ukazatelů. Reálným smyslem bohatství je většinou hierarchie v rámci organizace ekonomických aktivit; taková hierarchie je zejména u málo kvalifikovaných aktivit často evolučně úspěšná.

Chápu, že jde o obecný popis. Omezím se však v reakci na naši společnost, neboť tu Piráti mohou potencionálně nejvíce ovlivnit. Myslím, že je dobré představit trochu faktů:
Přestože počet obyvatel pod hranicí chudoby má tendenci mírně klesat (2015 - 2020), je jich stále téměř milion (9,5% v roce 2020) z celkového obyvatelstva. Přičemž i hranice chudoby se posouvá z 122 637 Kč (měsíčně tedy 10 220 Kč v roce 2015) na 163 680 Kč (měsíčně tedy 13 640 Kč v roce 2020), jak vyplývá z šetřeních ČSÚ, kde lze vyčíst i podrobnější informace, jako že tato situace se dotýká i cca 37 000 osob, které pracují, a cca 150 000 osob v důchodu. U důchodců je alarmující, že od roku 2015 do roku 2020 se počet relativně zdvojnásobil. Takže, pravda, nejde o většinu populace, ale o docela slušný počet obyvatel, závislý na sociální pomoci. Je otázka, kde je ta hranice únosnosti pro existenci sociálního státu. Teď k tomu přilepme počet lidí v exekuci - bezmála 720 000, když exekucí fyzických osob je více než 4 330 000. I když počet osob i exekucí fyzických osob klesá, stále jde po mém soudu o varující čísla. Troufnu si říci, že je tu silná vazba osob v exekuci na osoby pod hranicí chudoby. Zajímavé by bylo vědět, kolik osob se tímto přesouvá z nižší střední třídy směrem dolů. Každopádně nejde o tendence, kterými bychom se mohli chlubit.

Na jednu stranu chválím postup Pirátů v PSP, týkající se exekucí, na druhou stranu se domnívám, že nejde jen o problematiku zákonného nastavení exekucí a jejich následků, ale už o zákonné nastavení dluhu, neboť to má silnou vazbu na existenci exekucí. Mám za to, že současné nastavení je stále hodně benevolentní k poskytovatelům spotřebitelského úvěru (v roce 2019 bylo nařízeno bezmála 508 000 exekucí a ukončeno 545 000). Podle mě nestačí navrhovat zákonnou úpravu nového řešení v oblasti exekucí, ale už a zároveň i v oblasti dluhu. Netroufám si ani odhadovat, jak ekonomická situace těchto osob může souviset s kriminalitou.

Podotýkám, že velkým zdrojem nerovnosti, který sociálně slabší často aktivně podporují, je nahodilá sociální mobilita skrze různé výhry v loteriích, v hazardních hrách, apod. - méně vzdělaná část obyvatelstva často uznává jako legitimní důvod společenského vzestupu štěstí, náhodu či prostě vítězství v nějaké formě soutěže či zápasu. To je celkem v rozporu s představou sociálního postavení dle vzdělaných středních tříd, u kterých zdrojem vzestupu má být nějaké vzdělávání, kariéra, "práce na sobě", apod. Nepochopení toho, jaké formy sociální diferenciace jsou obecně akceptované a uznávané sociálně slabšími vrstvami (včetně "zbohatlých sociálně slabých", tedy lidí s ekonomickou mocí, ale bez formálního vzdělání a mimoekonomických dovedností a schopností) je obecně úzce spojeno s existencí populistických a krajně pravicových stran. Jak se snažil mapovat např. seriál Most, tyhle sociální struktury většinou dělí jen tenká hranice od nějaké formy mafie.

Troufl bych si odhadnout, že nahodilá sociální mobilita prostřednictvím výher je minimální proti tomu, kolik osob účastí v loteriích, hazardních hrách, apod. upadne do ještě horšího postavení (a jsou k tomu ještě schopni do tohoto postavení strhnout i rodinné příslušníky). Jinak vyjadřuji souhlas s tímto varováním.

Boj proti sociální nerovnosti jde často ruku v ruce s jistým elitářstvím středních tříd vymezených skrze vzdělanost a profesní či zkrátka stavovskou příslušnost. Schopnost sociálně slabších vrstev uvěřit spíše "svým" elitám, než šířeji chápané střední třídě je podle mě téma jak hrom a zejména po půl roce koronavirové krize to prostě nejde nevidět. Je to hluboký zlom napříč evropskou společností, kdy na jedné straně je takové to katolické "dejž to Pámbuh", prostě kult toho, že někdo měl prostě v životě jen štěstí a víceméně spoléhání se na náhodou (akt Boží milosti) a na druhé protestanský "kult práce" - uznání aktivního usilování jedince (což k nám spolu s celou ekonomickou doktrínou přichází hlavně z anglosaského prostředí).

No, a který model nám je (by nám měl být) bližší?

Obecně si myslím, že velkým zdrojem sociální nerovnosti je POPTÁVKA po sociální nerovnosti. Existuje velká poptávka veřejnosti po tom, aby zdroje nebyly alokovány nijak zvlášť rovnoměrně. Smyslem většiny zdrojů je hrát roli nějakého nositele sociálního statusu. Jenom naprostá menšina zdrojů je užívána k nějaké smysluplné spotřebě. To samozřejmě vytváří v systému nějaký potenciál kolapsu, ke kterému pak jednou za čas dojde (protože statusovými symboly se nenajíme, na druhou stranu, ne všechno, co se jeví jako samoúčelný statusový symbol, jím doopravdy je - ale různé sociální bubliny jsou toto schopny vidět protichůdně až na krev, viz např. nedůvěra "prostého lidu" ve vědu, apod.)

Upřímně řečeno, toto jsem nepochopil. Co/kdo je subjektem oné poptávky? Domnívám se, že základní přístup je jiný "chci se mít lépe za vynaložení co nejmenšího úsilí" s tím, že je rozdíl v představách a realitě. Každopádně uznávám, že jde o jistou formu soutěže o zdroje. Myslím si však, že pojem "smysluplná spotřeba" není objektivní, a tudíž bych jej radši nepoužil.

Mám za to, že na sociální nerovnost je třeba nahlížet v historickém kontextu a mezigeneračně. Z historického (společenského) hlediska tu sociální nerovnost existuje drahně let a byl by zajímavý popis jejího vývoje. Osobně si myslím, že i když se nůžky sociální nerovnosti rozevírají, životní podmínky chudých a nejchudších se historicky mírně zlepšují (mají méně drastickou podobu). Z mezigeneračního hlediska tu existují geny, memy, předávání majetku a na společenské úrovni tradice, které podle mně významně předurčují sociální postavení jedince.