Finanční správa před personálním rozkladem

[Jan.Krupka]

Finanční správa spravuje příjmové daně, DPH a provádí další činnosti, o kterých občané a často ani právníci nevědí. Zájemci o práci ve finanční správě do ni vstupují bez kariérních vyhlídek, které jsou dobře "zabetonovány" současnou kádrovou politikou MF a GFŘ. Troufám si dokonce tvrdit, že ani jeden, ze současných "řadových" odcházejících daňových úředníků, nevstupoval do státní služby s vidinou se poflakovat za veřejné peníze. Podmínky před účinností zákona o státní službě byly maturita a bezúhonnost a měli jste šanci se ucházet o přijetí. Později byly kvalifikačně formální požadavky např. na úseku kontrolních činností posunuty na dosažení nejméně bakalářského vzdělání. Posledních 10 let se žije na personální dluh, samé optimalizace, na kterých se přiživují jinak neschopní lidé, kteří si hrají na legislativce vymýšlením nejroztodivnějších metodických postupů. Upozorňuji, že se zpravidla jedná o osoby-absolventy magisterských studií v oboru právo či ekonomie či s minimální praxí např. v korporátní sféře. Tito lidé mají bezvýhradné personální pravomoci nad podřízenými, kteří narozdíl od nich svou práci znají a reálně ji vykonávají. Největší demotivací bylo zavedení podmínky magisterského vzdělání na vedoucí místa a obrovská byrokracie, která je obecně demotivující. A tak, kdo mohl, byl "vybrán" a měl na to v práci čas (to znamená, nemusel se mořit vyřizováním klasických správních agend a umírat pod tunami papírů za stolem), začal studovat. V čele finanční správy stojí dokonce osoby, které si ve specifickém režimu dodělali svého času vzdělání na PrF UK či PrF Západočeské univerzity či na UJAKu apod. Rychlokvašky bez zkušeností se honí za kariérou a zkušení lidé raději odcházejí. Drtivá většina současných odchodů z referentských pozic je nenahraditelná, zejména na úseku kontrolním. Kádrové rezervy z uchazečů pro státní službu nejsou vytvářeny, nadto ve služebním zákoně pro to neexistuje žádná opora. Už dříve se tabulková místa neobsazovala, odcházející lidé nebyli zcela nahrazováni. Práce se rozdělovala nesystémově mezi zbývající lidi a nutí zbývající, aby zvážili své dosavadní působiště. Nedivme se, že odcházejí další. Pro mnohé je odchod nejlepší možností v dané situaci. Přitom existují reálné možnosti, jak vhodně přepsat služební zákon tak, aby byla práce finančního úředníka opět společensky vážená a ten měl ze strany zákona a veřejnosti zajištěnu svou ochranu.