Jsem člověk, který nemá rád když se někomu děje bezpráví a dlouhou dobu mi trvalo uvědomit si, že teď jsem to já, komu se to bezpráví děje.
Poslední dobou stranou rezonují diskuze o tom, jak bychom se k sobě měli chovat slušně, a respektovat se. Myslím, že Republikové předsednictvo by v tom mělo jít příkladem, ale to se bohužel neděje.
Máme totiž v předsednictvu člověka, který je arogantní a užívá si bossing svých “podřízených” (zejména vedoucích odborů).
Správný lídr/vedoucí by se měl snažit nepřenášet své problémy na ostatní a neuspokojovat si své ego tím, že se k někomu chová vyloženě hnusně.
To, v čem žiju, je trvalý nátlak a obviňování. A bohužel/bohudík už v tom dál žít nedokážu. Práci vedoucí PO mám ráda, poslední dobou si ale uvědomuji, že chování Jakuba Michálka je to, co mi bere chuť i sílu nadále pro Piráty pracovat. Stojí mne velké úsilí tyhle jeho projevy ustát a nepřenášet je na zbytek týmu, vynakládám zbytečné množství energie na to, abych uspokojila jeho potřeby a pokud možno abych mu nedala záminku k tomu se na mě naštvat.
Před každým pondělním RP se mi svírá žaludek. Dostal mě do stavu, kdy se klepu a zvedá se mi žaludek kdykoli s ním přijdu do kontaktu.
Uvedu pár příkladů Jakubových projevů a i když vám to asi nedá kompletní obrázek, možná vám to pomůže pochopit mně i ten dlouhodobý tlak, pod kterým jsem. Nejde ani tak o to, co se stalo, ale jakým způsobem to bylo komunikováno a jak se mnou bylo zacházeno, o dlouhodobý nátlak, který mě dostal až tam, kde jsem teď.
Jakubovi nečinilo ani trochu problém se mne snažit zdiskreditovat před cca 15ti zaměstnanci poslaneckého klubu, když mě obvinil, že jsem na schůzce týkající se personálií jen kvůli tomu “abych mohla donášet RV, stejně jako to bylo s magistrátem”.
(od února jsem řešila s magistrátem nedostatky, poukázala na problémy a chtěla jsem jim pomoci s jejich řešením, nechtěli to řešit, nechtělo to řešit ani RP, tak jsem to vzala na RV, což je mé právo a odmítám nějaké výroky o donášení, stejně tak jako odmítám dehodestaci mé osoby. Na schůzce jsem byla právě proto, že se jednalo o personálních věcech. Výroky o mém donášení RV se pravidelně opakovaly v různých situacích a dostávaly mne do čím dál většího tlaku)
Při vyjednávání o rozpočtu mě postavil před Sofiinu volbu: pokud chci více lidí na centrále, půjde méně peněz koordinátorům. Zvítězili podhodnocení koordinátoři i za cenu mého pokračujícího (a trvalého) přetížení. Nejde o rozpočet jako takový, ale o komunikaci.
(s rozpočtem byly problémy už minulý rok, kdy se se mnou Jakub sešel a rozpočet poškrtal. Myslela jsem si, že jednal z vůle RP. Po pár měsících vyšlo najevo, že nejednal z vůle RP, ale z vůle vlastní, protože členové RP o tom ani nevěděli. Letos jsem tedy o plánované schůzce s Jakubem dala s předstihem vědět Olze a Radkovi, který je gesční pro PO. Stejně se ale “ztrácely” peníze při přesunu mezi položkami a navíc jsem pravděpodobně měla kvůli placené síle do centrály oškubat koordinátory. Sorry jako, neudělala jsem to, stejně jako jsem nevyužila Jakubovo doporučení z minulého roku: “máš málo peněz? Tak někoho vyhoď.”) Lidi jsou lidi, ne stroje a podle toho bychom se k nim měli chovat.
Arogantní jednání při výběru tajemníka klubu, kdy bylo předem jasné, kdo to bude dělat. Adept se byl ve sněmovně podívat před vlastním výběrkem, aby se podíval, jak to chodí. Při assessment centru dopadl nejhůře, nicméně komise je tříčlenná a já byla ten jeden člen, který nemohl nic ovlivnit, jak jsem si velmi záhy uvědomila. Velmi dlouho jsem se snažila argumentovat (věcně, měla jsem podklady z AC), nicméně dále už jsem nezvládla klást Jakubovi odpor, protože se mnou jednal velmi nevybíravě.
Arogantní jednání na setkáních RP, kdy mu nevadí se nade mne postavit, opřít se o stůl, u kterého sedím, aby dal najevo převahu a vyhrožovat.
Arogantní jednání celkově. Typické vyjadřovaní Jakuba je: Exekutiva (= setkání vedoucích odborů) je žvanírna, RV je dětský parlament, vedoucí odborů jsou odbojáři, co se spojili, aby Jakuba zničili. Trochu to ve mně vyvolává dojem, že špatně je všechno, co Jakub nemůže řídit, ale nechci spekulovat.
Přepisování strategie, nastavování metrik, schůzky nad krácením rozpočtu (bez vědomí zbytku RP) ...mohla bych pokračovat…
Jenže nechci. Na posledním jednání RP se to zlomilo. Nedokážu už unést ten dlouhodobý systematický nátlak ze strany někoho, kdo má vyšší postavení a myslí si, že mu to dává právo se mnou takhle jednat. Uvědomila jsem si, že způsob, jakým se mnou (a s mnoha dalšími) jedná je naprosto dehonestující a neomluvitelný.
Na posledním RP se do mě pustil kvůli tomu, co na něj odbory ještě chystají, ať mu to koukám říct, aby pak nebyl překvapen. Z jeho nátlaku a způsobu komunikace se mi udělalo špatně a musela jsem odejít z místnosti. Tímto děkuji Mikulášovi Peksovi z RP za okamžitou pomoc na místě a za to, že mě podržel, abych nezkolabovala.
Nebylo to kvůli jedné nátlakové situaci, byl výsledek dlouhodobého tlaku.
Nemyslím si, že bychom měli nadále toto chování přehlížet, omlouvat nebo dokonce schvalovat. Na jednu stranu víme, že bychom se měli k sobě chovat slušně, na druhou stranu zavíráme oči před takovýmto chováním našeho voleného zástupce. I když mám práci vedoucí PO moc ráda, zvažuji, že už nebudu obhajovat, protože si nenechám zničit zdraví člověkem, který mě bude bossovat.
Jakub by dle mého názoru měl zůstat ve vedení poslaneckého klubu a věnovat se práci ve sněmovně, která je bezesporu velmi přínosná. Nemyslím si ale, že by měl setrvávat ve vedení strany.
Nechci voleného zástupce, který považuje za normální se ke svým lidem a svému týmu chovat jako k onucím, nechci zástupce, který své odpůrce a konstruktivní kritiku na svou osobu a práci řeší arogantním chováním, uváděním do nekomfortní situace pomocí křiku, pocitu nadřazenosti a vyhrožováním, nechci zástupce, kterého se všichni bojí a proto mu ustupují. Navíc už tomu nechci dál přihlížet a dopustit tak, že se do stejné situace, v jaké jsem teď já, dostane někdo další (a svým mlčením bych to schvalovala). Členové RP reprezentují členskou základnu a já opravdu nechci, aby nás reprezentoval člověk, který o slušném chování káže, nicméně neví, jak vypadá, člověk, který je arogantní, bossy a vyvíjející na ostatní nepřiměřený dlouhodobý tlak.
Proto podávám tento členský podnět na odvolání Jakuba Michálka z funkce místopředsedy strany. Nečiní mi to velkou radost, na druhou stranu musím říct, že člověk, který se chová k lidem jako on, už tam dávno neměl být.
Tímto děkuji Jakubovi za jeho práci ve Sněmovně, které si vážím a přeji mu mnoho štěstí a úspěchů při jeho další práci.
Pokud nedojde k odvolání, tento podnět nebyl zbytečný. Možná zamezí tomu, aby se v budoucnu děly podobné věci jiným lidem, protože to nikomu nepřeju.
