Volební systém pro jednomandátové obvody

[Stanislav.Zavadil]

Ahoj,

vybíráme volební systém pro jednomandátové obvody (jde především o senátní a prezidentské volby).
Jaký volební systém považujete za nejvhodnější, případně jaká kritéria by měl splňovat?

Na schůzce demotýmu byly zmíněny především tato kritéria:
jednokolovost, oslabení spoiler efektu, oslabení extrémistických subjektů, potlačení negativní kampaně, srozumitelnost, osvědčenost, nepovinnost rozhodování o neznámých či nechtěných kandidátech, únosná zpracovatelnost volební komisí, event. sčítacím systémem.

Nutno podotknout, že srozumitelnost (jednoduchost) a osvědčenost systému v nějaké fungující zemi úzce souvisí s jeho potenciální prosaditelností.

[LudekBelan]

Jako vhodnou bych viděl nějakou variantu alternativního hlasování (známé též jako IRV - Instant-runoff voting, navrženo už v Senátu, bohužel neprošlo), kdy volič má v jednom kole možnost (popř. povinnost) uvést pořadí preferencí více kandidátů. Mechanismus výpočtu pro znalce zde asi nemá cenu uvádět, snad jen poznámky k některým kritériím:
1. Srozumitelnost - lze vysvětlit tak, že se vlastně simulují další případná kola, pokud nikdo nezíská nadpoloviční většinu hlasujících (v daném kole), s tím, že do dalšího kola se už nedostane právě poslední kandidát (jako při výběru místa olympiády). Jinak náš volební systém pro volby do zastupitelstev obcí je podstatně méně srozumitelný a zdá se, že to nikomu nijak zvlášť nevadí (jen se občas někdo podivuje, že se některý kandidát nedostane do zastupitelstva, když má více hlasů než jiný, který se tam dostal). Jinak volič ani nemusí (pokud nemá zájem) detailně znát způsob zpracování, stačí, když bude vědět, že má seřadit kandidáty od nejpřijatelnějšího po nejméně přijatelného.
2. Nepovinnost rozhodování o neznámých či nechtěných kandidátech - tady je třeba dát pozor na to, zda uvažujete variantu (nastíněnou v předchozím bodě), kdy je vždy někdo zvolen bez ohledu na "účast" (tedy počet hlasujících v jednotlivých "instantních" kolech) nebo variantu, kdy se ve všech kolech požaduje nadpoloviční většina všech platně hlasujících (zde má dokonce i význam prázdný hlas, pokud ho bude možno odevzdat). V prvním případě hrozí při nízkém využívání druhých a dalších pořadí degenerace v systém relativní většiny (prvního na pásce) a v druhém případě nezvolení nikoho. Proto jsem pro úplné seřazení všech kandidátů voličem - odpovědný volič by si měl zjistit něco o všech kandidátech (nebo aspoň poslechnout doporučení svého hlavního favorita - často velmi poučné!, či z něho vycházet) a také je důležité, jak seřadí své nechtěné kandidáty (volba menšího zla). Kompromisem je alespoň nějaký minimální počet voličem na lístku seřazených kandidátů (aspoň 3).
3. Zpracování v okrskových volebních komisích si představuji buď jako sečtení všech odevzdaných kombinací pořadí kandidátů hromádkovou zásobníkovou rekurzivní metodou - napřed by se rozdělily hlasovací lístky na stole v řadě do hromádek podle první preference (je možno pro závěrečnou kontrolu zjistit jejich počty v jednotlivých hromádkách), za poslední hromádku se dá zarážka (třeba tužka). Pak se vybere nejmenší hromádka (stačí odhadem, jde jen o efektivitu) z právě položených, a ta se za zarážkou rozdělí dále v řadě do dalších hromádek podle druhých hlasů a dá se další zarážka. Tak se pokračuje tak dlouho, až za poslední zarážkou zůstane jen jedna hromádka (tedy se stejně označenými hlasovacími lístky) nebo až už nejsou další pořadí (tedy je položeno tolik zarážek, kolik je kandidátů) - pak se zapíší kombinace (s vizuální kontrolou, zda-li jsou opravdu stejné, tedy nedošlo-li ke špatnému zatřízení) a jejich počty v posledně položených hromádkách (tedy mezi posledními 2 zarážkami) a tyto hromádky se odloží stranou mimo stůl (nejlépe do jednoho stohu stále na sebe, pro případnou zpětnou kontrolu). Pak se odebere poslední zarážka a vybere se zase nejmenší hromádka z nyní poslední úrovně mezi zarážkami, atd. až do úplného odložení všech hromádek mimo stůl. Tento postup se hodí hlavně pro menší počet kandidátů, kdy počet kombinací bude menší než počet hlasujících v okrsku (tedy asi do 5 až 6 kandidátů), jinak může být rychlejší přepis kombinace každého lístku (zde ale může být na rozdíl od předchozí metody větší chybovost). V každém případě se pak počet kombinací v zápisu předá sběrnému místu, kde se již centrálním softwarem zpracují výsledky.
4. K posílení hledání konsensuálního kandidáta a k nevyřazení Condorcetova vítěze lze použít variantu, kdy se mezi jednotlivými koly nevyřazuje právě poslední kandidát, ale ten z dvou právě posledních kandidátů, který je na více hlasovacích lístcích méně preferován než zbývající kandidát z této dvojice (Condorcetovo kritérium). Centrální software by z dodaných dat neměl mít problém takto pracovat.
5. IRV je již ve světě používán (viz např. https://en.wikipedia.org/wiki/History_a ... by_country , ale to už asi víte), nám by asi mohl být nejbližší irský příklad.
Jak jistě víte, existují i další "dokonalejší" metody, založené většinou na Condorcetově kritériu, nebo naopak méně dokonalejší, ale možná o trošku jednodušší, jako je třeba doplňkové hlasování pro volbu londýnského starosty (jen s dvěma preferencemi).

[Vit.Fux]

Děkuji velice za příspěvek.

Dovolím si podotknout, že o problematičnosti voleb do zastupitelstev obcí mluví všichni, co se tomu aspoň trošku věnují.
ad 1. Srozumitelnost je důležitá (i) pro zákonodárce.
ad 2. Co se výše účasti týče, osobně bych neměl problém s prázdnými křesli, nicméně vzhledem k tomu, že dnes mohou být zvoleni senátoři bez ohledu na účast a ta se pohybuje v 2. kolech 15% (v doplňovacích kolem 10%), tak bych na to moc nehrál, protože oproti současnému stavu to vždy bude zásadní zlepšení.
Souhlasím, že poučený volič by měl ideálně seřadit všechny kandidáty. Tady je potřeba si říct, že ne všichni voliči jsou poučení a že pokud někdo označí jen část, tak by jeho preference prostě neměla být zahozena. Zároveň zde záleží na finálním systému, protože bych nerad měl systém, který vede v extrémních případech k tomu, že to jak náhodně seřadím kandidáty které neznám (protože je najdu až na lístku ve volební místnosti) může ovlivnit finální výsledek.
ad 3. Ano, postupné hromádkování je asi způsob, jek dostat srozumitelně a efektivně z komisí všechny potřebné údaje a přitom nemuset opisovat každý lístek zvlášť.
Tady: Rozdělím lístky na hromádky podle 1. preference, Zaznamenám počet lístků v jednotlivých hromádkách.
Vezmu hromádku z nejvyšší preferencí a rozdělím ji podle 2. preference. Zaznamenám počet lístků v jednotlivých hromádkách.
Vezmu nejvypodle 2. preference, rozdělím, ....
Chtělo by to otestovat, jak to bude náročené, ale takovýto způsob obsahuje vnitřní kontrolu konzistence, což je fajn.
(A podívat se, jak je to s průměrným počtem kandidátů na okrsek, protože mám pocit, že se to pohybuje kolem 10 - ok, mrknul jsem se a medián bych odhadl na 9 s tím, že jsou tam ústřely jako 16, ale většina je v rozsahu 7-10)
ad 4. to je právě otázka, jestli se pouštět do nějakých takových složitostí, abych hledal Condorcetova vítěze, nebo jestli risknout ty případy, kdy IRV vybírá jinak, a hlavně jak by byly v našem prostředí časté (což mi vnukává nápad na projekt...)

[LudekBelan]

I já Vám děkuji za reakci.
Ještě bych rád doplnil:
1. Mám dojem, že zákonodárci často dobře ví, jak který volební systém funguje (resp. jaké má účinky hlavně pro jejich stranu), a na nesrozumitelnost se jen vymlouvají. Naopak se někdy snaží ošálit jiné poslance volebními systémy, které se nějak tváří, ale chovají se úplně jinak - viz například "poměrný" systém voleb do Poslanecké sněmovny se silně většinovými účinky z doby opoziční smlouvy (naštěstí až na aditivní klauzuli zrušený Ústavním soudem) a naposledy návrh KSČM pro volbu senátorů (sněmovní tisk 547), který sice voliče nechá seřazovat jednotlivé kandidáty, ale funguje jako systém relativní většiny (první na pásce).
2. Skutečnost, že by Váš systém nezaručil vygenerování vítěze, by asi byla snadným protiargumentem Vašich odpůrců. Jinak obecně, pokud by výstupem systému IRV měla být i možnost nezvolit nikoho, pokládám za lepší, zařadit tuto možnost nevolit nikoho mezi možnosti volit jednotlivé kandidáty přímo na hlasovací lístek - umožní to voliči ovlivnit výsledek i u kandidátů, které umístí až za preferenci "nevolit nikoho". Jinak předpokládám, že "líný" volič by využíval nápovědu svého kandidáta (s první preferencí), což by mělo zabránit tomu náhodnému seřazení. Ostatně si myslím, že většinou rozhodnou tak první dvě, někdy tři preference.
3. Ano hromádkování s kontrolními součty by bylo velmi vhodné (stačí aspoň sečíst počty u prvních, popř. i druhých preferencí a pak až počty unikátních kombinací - při nesouladu se už přepočítají jen lístky s příslušnou první a případně druhou preferencí) oproti prostému opsání hlasovacích lístků, jak se to předpokládalo v senátorském návrhu IRV. Nedělám si iluze o přesnosti sčítání hlavně ve velkých okrscích (sám jsem byl předsedou okrskové volební komise v okrsku s asi 150 voliči, kde jsme používali také různé křížové kontroly, tam snad k chybě nedošlo; a též členem komise ve velkém městském okrsku, kde ruku do ohně za úplnou přesnost výsledků nedal). Jinak pracnost by i tak byla zřejmě stále menší, než při sčítání ve volbách do zastupitelstev obcí s 3 způsoby hlasování a volebními lístky i se stovkami kandidátů. Při Vámi zjištěném počtu kandidátů ve volebním obvodu (měl jsem dojem, že je hlavně v posledních letech o trošku nižší), by asi hodně kombinací preferencí bylo unikátních (záleželo by a i na počtu těch povinných preferencí), i když se dá zase předpokládat, že některé kombinace budou politicky málo pravděpodobné. Ale rozhodující je ta kontrola správnosti sečtení.
4. IRV samotné (i bez uvedené varianty se zajištěním zvolení Condorcetova vítěze, pokud existuje) by bylo velkým pokrokem oproti současnému dvoukolovému systému absolutní většiny, další "lepší" varianty považuji v situaci v naší zemi už jen za třešničku na dortu.

[Vojtech.Pikal]

Já teda jako poměrně informovaný volič, asi nechci trávit čas, abych zjišťoval, jaké je pro mě pořadí kandidátů stran: Jauner, Radostné Česko, Koruna Česká, KAN, KONS, ČSNS, LEV21, Moravané nebo Moravské zemské hnutí.
A jako kandidát asi nechci dávat kandidátům takovýchto stran třeba vůbec viditelnost tím, že je označím, nedej bože je dám na poslední místo.

Jinak jak jsem již psal, asi bych se posouval spíše k realistickým než radikálním změnám, takže "hnutí prázdné židle" by mohl být zajímavý koncept, který by třeba přesvědčil k podpoře návrhu odpůrce senátu, ale není to něco, co by se dalo realisticky navrhovat.

EDIT: Co se náročnosti sčítání týče, právě možnost označil libovolný (menší) počet kandidátů IMHO povede k tomu, že většina lidí označí spíše menší počet a bude tím pádem jednodušší sčítání, protože případů, kdy bude potřeba zaznamenat celých konkrétně seřazených 15 lístků.

[LudekBelan]

Asi se shodneme na tom, že průchozí jen jen návrh takového volebního systému, který vždy vygeneruje vítěze, takže bych momentálně neřešil podobu systému, kde nemusí být zvolen nikdo.
Co se týče počtu povinných preferencí, jsem z výše uvedených důvodů spíše pro vyšší počet (dokonce i pro úplné seřazení všech kandidátů). Ilustroval bych to ještě na poměrně častém případě dvou nesmiřitelných skupin kandidátů (např. kandidáti vládních/opozičních stran nebo "slušných" a "grázlů" či levice/pravice, pro EU/proti EU, atd.). Dejme tomu, že máme 6 kandidátů, po třech z každé skupiny. Pak bude většina lístků seřazena tak, že na prvních 3 místech by volič dal kandidáty z jedné skupiny a na zbylá místa kandidáty ze zbylé skupiny. Potom by vyhrál někdo ze silnější skupiny. Pokud by ale voliči z lenosti označili jen svou skupinu, přišli by voliči slabší skupiny o možnost ovlivnit, kdo bude z té silnější skupiny zvolen (jako pro ně menší zlo). A to, že kandidát by svým voličům doporučil úplné pořadí všech kandidátů pokládám za velmi poučné (např. u některých prezidentských kandidátů jsem byl překvapen, koho podpořili v druhém kole). A dokonce by při možnosti nedávat úplné pořadí a velkém výskytu lehkovážných či nerealistických voličů mohl být stávající dvoukolový systém ve výběru kandidáta v jistém smyslu lepší, neboť v něm kandidáty druhého kola zná, kdežto v navrhovaném IRV by měl počítat se všemi možnostmi, a pokud ne, může už mít v druhém (instantním) kole smůlu, nic neovlivní. Povinnost uvádět úplné pořadí chápu jako jistou daň za instantnost virtuálních kol, a to i za cenu možná složitějšího zpracování (výhoda zase je, že všechny lístky mají stejný počet preferencí, tedy ubude zase hromádka, která nemá uvedeno aktuálně zpracovávané pořadí).
Určitě je poučné se podívat i na analogický návrh skupiny senátoru (Jiří Dientsbier a další, včetně třeba Elišky Wagnerové), senátní tisk 245 v 11. funkčním období (https://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssena ... value=4234). Ten generoval vítěze vždy (v posledním kole se 2 kandidáty stačila relativní většina), měl povinné 3 preference, zpracování lístků bylo dle mě zbytečně komplikované. Byl nakonec zamítnut, ale měl nezanedbatelnou podporu. Zajímavé jsou i příslušné stenozáznamy (https://www.senat.cz/xqw/webdav/pssenat ... 9312/74837), např. vystoupení současného předsedy Senátu Vystrčila s protipříkladem se čtyřmi kandidáty A, B, C a D, jehož nepříjemné vyznění by právě řešila jiná varianta vyřazování diskutovaná v bodě 4, která by zabránila předčasnému vypadnutí kandidáta B. Jinak z jeho projevu vyplývá, že od systému IRV je odrazoval Karel Janeček, před jehož systémem 2 kladných a jednoho záporného hlasu si Vás dovolím odrazovat zase já - důvody v případě potřeby rozvedu.

[LudekBelan]

Mám pocit, že se tu trošku bavíme o pocitech.

Kromě možnosti dvou skupin existuje i možnost relevantních a irelevantních kandidátů (mluvím o kandidátech, kteří vskutku obdrží v prvním kole třeba jen nižší stovky hlasů) Takových může být v dané volbě stejně, nebo i _více_ než kandidátů mé skupiny, nebo dokonce i kandidátů tábora pravého a levého dohromady.

Nechci u voličů vytvářet rozhodovací únavu, jak tyto kandidáty seřadit, nebo názory voličů - kteří tyto kandidáty budou ignorovat - vyhodnotit jako irelevantní.

Možnost některé kandidáty prostě neoznačit mi přijde lepší z hlediska jak voličů, tak sčítačů. Pokud by to snad vedlo k nějaké degradaci systému na FPTP, asi jsem ochoten se s tím smířit, protože i ti, pro které takovýto degradovaný FPTP bude volbou menšího zla budou moci netříštit svůj hlas.

Ten návrh sen. Dientsbiera jsme samozřejmě sledovali a podporovali a doufali, že ze senátu dorazí.

V jeho kontextu je asi zajímavé se podívat na finální hlasování - https://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssena ... 17655&O=11
(Zejména míra přítomnosti je "vzorná".)

Ale asi bude potřeba si udělat nějaké analýzy počtů a druhů senátních kandidátů.

[LudekBelan]

Chápu, že chcete voličům ušetřit rozhodování o "irelevantních" kandidátech. Problém je, že se nedá moc spolehlivě dopředu určit, kteří to budou - žádné první kolo by nebylo a předvolební průzkumy hlavně na úrovni senátních obvodů nepovažuji za moc přesné (zvláště když by se musela změnit metodika odrážející IRV, kdy může konečný výsledek ovlivnit nepřesné předčasné vypadnutí jinak vítězného kandidáta kompromisního typu). Navíc další preference voličů těchto "irelevantních" kandidátů mohou být užitečné pro ty "relevantní".
Otázkou také je, jak by se řešila ztráta mandátu - jestli novými volbami, nebo přepočtem z původních voleb na zbytek původního volebního období - tam by se více preferencí také hodilo (spolu s případným umožněním kandidovat více kandidátům téže strany).

V naší zemi se ukazuje, že největší pákou voličů na jejich představitele jsou právě volby - jak vidno, ani statisícové demonstrace a petice mnoho nezmůžou. Proto by jim měli voliči (a samozřejmě i kandidáti) věnovat vysokou pozornost. Proto mě poněkud zaráží, že obhajujete voličovo právo na lenost a povrchnost, a to bohužel zdá se i pro sebe - cituji: "Já teda jako poměrně informovaný volič, asi nechci trávit čas, abych zjišťoval, jaké je pro mě pořadí kandidátů stran: Jauner, Radostné Česko, Koruna Česká, KAN, KONS, ČSNS, LEV21, Moravané nebo Moravské zemské hnutí. A jako kandidát asi nechci dávat kandidátům takovýchto stran třeba vůbec viditelnost tím, že je označím, nedej bože je dám na poslední místo.". Přece u volby na 5 nebo 6 let se snad trochu času na zhodnocení kandidátů vyšetřit vyplatí. A tu citovanou motivaci u kandidáta už jsem nepochopil vůbec - to se má jako tvářit, že jiní kandidáti ani neexistují (podle vzoru některých primitivních reklam)? Nebo jsem to špatně pochopil a jde naopak o rozpaky kandidáta, jak má hodnotit své soky, aby se jich lidsky nedotkl? Zveřejnění preferencí samotného kandidáta samozřejmě nepožaduji za povinné, jen za jakési vodítko pro své stoupence, ale třeba i pro ty, kteří přemýšlí o jiné preferenci pro tohoto kandidáta. Za léta absolvovaných voleb jsem totiž pochopil, že politici před volbami velmi neradi hovoří např. o tom, komu by dali přednost ve volební koalici, pokud by si mohli vybrat - v podstatě naznačují: voliči, dej nám hlas, a my už se s někým dohodneme, ale nechtěj vědět s kým (i když už to sami ví).

Shrnuto, pokud by nebyly povinné alespoň 3 preference, považuji IRV za možná ještě horší z hlediska možnosti projevu vůle voličů než současný systém absolutní většiny, kdy se dá v druhém kole ještě mnohé zachránit. Záleželo by samozřejmě také na míře využití možnosti dávat větší počet preferencí než by bylo požadované minimum, ale tady bych hlavně v případu Senátu byl spíše pesimistický. A o trochu složitější zpracování (lístků by rukama prošlo stejně, jen by bylo obecně více hromádek, a i to by záleželo na míře využívání doporučení kandidátů) v okrskové volební komisi taky nemůže být rozhodujícím důvodem, stále je zpracování voleb do zastupitelstev obcí myslím komplikovanější.

Neodpustím si ještě jednu obecnější úvahu. Zdá se mi koncepčně špatné (i když ve světě obvyklé) to, že způsob volby svých zástupců si neurčují samotní voliči (např. alternativním referendem), ale rozhodují o tom sami zainteresovaní. Je to podobné, jako by způsob volby představenstva valnou hromadou určovalo samo představenstvo.

Ano, na hlasování Senátu jsem se díval a zarazilo mě, že nehlasovala jedna z navrhovatelek tisku senátorka Eliška Wagnerová. Dříve popsané námitky senátora Vystrčila, které možná způsobily jeho zamítavé hlasování (a možná pak i klubu ODS), by mohla rozptýlit úprava vyřazování popsaná v bodě 4 mého příspěvku z 20. června 2020.