v březnu.Nebyl.
Jednak v mezidobí scházel, ale hlavně, mohl se ještě před kampaní vycizelovat.
Při diskuzích o EU rezonují nejčastěji dvě slova: buzerace a imigrace.
Buzeraci manuál řeší uspokojivě; musíme být u zdroje, kde se řeší předpisy, které se následně inkorporují do našeho právního systému. A že umíme do věcí promluvit, to ukazují naši poslanci ve sněmovně.
S imigrací je to slabší.
Teze „Myslíme si, že kvóty nefungují“ je jak z té pohádky „...ani nahá, ani oblečená“. Jednak v programu se nemá 'myslet'
, v programu musíme jasně dávat najevo naše stanoviska, priority. Ale hlavně, tvrzení, že kvóty nefungují, se dá vyložit různě, třeba i tak, že chyba je jen ve vymahatelnosti opatření, že jinak jsou kvóty OK. 
A podobně další teze manuálu: „...jsme si vědomi problémů s ekonomickými migranty“. Přitom v programu
deklarujeme jasně, že naše vstřícné stanovisko k imigrantům se týká jen válečných uprchlíků, kteří se bojí o život a rodinu a politických uprchlíků, pronásledovaných pro své názory.A také ještě teze z manuálu, že: „Chceme posílit ... společnou evropskou migrační politiku“, nabízí dvojaký výklad; třeba by někdo mohl chtít posilovat kolabující migrační politiku paní Merklové...
A přitom máme na věc konzistentní názor; v již citovaném materiálu se praví: „Souhlasíme se zavedením jednotného azylového řízení, kde by členské státy vymezily preferované skupiny migrantů...“. To chápu jako jednotnou bezpečnostní politiku
, ale individuální výběr na úrovni států, m.j. třeba podle prognózovaných potřeb na trhu práce. S takovým manuálem se pak těžko lidem dokazuje, že nejsme komunisti, že nejsme vítači...
