Brainstorming - příprava na krizi

[Antonino.Milicia]

Německo chystá opatření pro případ recese (19.8.2019)

Německo podle agentury Bloomberg připravuje opatření na povzbuzení domácí ekonomiky a spotřeby. Má jít o prevenci před hlubší recesí, která největšímu hospodářství Evropy podle posledních dat hrozí.

https://www.novinky.cz/ekonomika/clanek ... e-40293677

Pozn.: Německo má proexportní ekonomiku podobně jako ČR (nicméně přebytkovou). Případná recese Německa téměř jistě zasáhne i ČR. Úvahy Němců tedy mohou být inspirativní.

[Josef.Kadlecek]

Karel IV. žil v době subtropů v Čechách, proto se tu tak dařilo vínu, budoval tedy vinohrady. Pak přišla malá doba ledová, za třicetileté války (v Holandsku se běžně bruslilo na kanálech, které dnes ani náhodou nikdy nezamrzají, důkazy jsou - obrazy tehdejších malířů).
Dnes nám tu nastupuje kůrovec, extrémní teploty a sucho - tedy další doba subtropů (o důvodech polemizujme jinde).
Mnoho lidí lze tedy zaměstnat výstavbou "zachycovadel" vody a sázením stromů namísto podpory v nezaměstnanosti, která je ani neuživí. Je jasné, že tuhle práci opět budou rádi vykovávat cizozemští agenturníci, ale i s tím se snad dá něco vymyslet

Chápu - pro ty nadoblačné myšlenky v celém vlákně je můj příspěvek pro leckoho vhodný leda pro úšklebek, ale o vodu se budou vést války - pokud to nebudeme řešit teď.
Kdysi se bydlelo v maringotkách a meliorovalo, teď to bude holt naopak.
Pro české země bytostně symptomatický odezdikezdismus.

[Petr.Vileta]

Nebude u nás tak zle. Až Němci odstaví jaderky i uhelky, ještě rídi nám budou za temelínský proud platit pitnou vodou. Ono po tmě se blbě vytváří hrubý domácí produkt, o tom jemném ani nemluvě.

[Josef.Kadlecek]

No, tak na to, bych reagoval jedním z mnoha linků, z vlákna, který jsi poměrně nedávno navštívil, "Komponenta: Energetika" >Energiewende< (je to česky!). Stačí si projet jen "Souhrn" - na páté straně dokumentu:
https://munispace.muni.cz/library/catal ... 1/#preview
a myslím, že je Tvůj názor rázem zpochybněn. Až mi běhá mráz po zádech. A to nejsou cizozemští analytici, naopak. To však nic nemění na skutečnosti, že Tě mám rád!
Ale od potřeby vzít holt rejč, krompáč, lopatu, míchačku a (nejlíp ten)římský cement (to je ten, co stárnouc, zpevňuje, nikoli koroduje - ne jako ten náš - současný) a vybetonovat si jímky na dešťovku, sázet stromy a zavlažovat je, než se uchytí, rušit meliorace a budovat poldry, meze, remízky atd., atd., nás neochrání. To z klávesnice compu nejde udělat ani náhodou, jak si mnozí (i) Piráti představují (Ty osobně samozřejmě ne, ale jinak vlastní zkušenost - potkal jsem takého, co mi byl do krve schopný tvrdit, že i v památkově chráněných objektech může compem řídit rekonstrukci elektroinstalací - bourat šlicy a sádrovat kabely, ba i zednicky zaomítat... ).
Doporučuju přečíst celý (alespoň) Souhrn, ale i tak rači cituju:
"Jaderné elektrárny nebude možné ekonomicky provozovat. Pro dodávky silové energie budou příliš drahé, pro dodávky regulační energie málo pružné."
Nemám co dodat. Jedině snad - makat. Když si člověk dá špeka, monotónní práce jde jak na drátkách - jiná, resp. složitější, činnost ne. Vlastní zkušenost.

[Petr.Vileta]

Hele, jednak to sepsali v roce 2015 a dvak tam sami uvádí, že perspektivní budou uhelné elektrárny, což ovšem nebudou, protože ty vypouští emise a Germáni chtějí omezit i ty, hlavně pokud příští vláda bude v režii Zelených. Plyn je drahý a superbaterie pro alespoň 24 hodinovou akumulaci z větrníků a hlavně solárů pořád nejsou nikde k mání. Vždyť jsi přece elektrikář, tak si zařiď vlastní domek pouze na větrnou a solární energii, odpoj se z veřejné sítě a uvidíš. Vrazíš do toho tolik peněz, že bys mohl z Temelína klidně odebírat ještě 30 let po obměně všech "obnovitelných" zdrojů, od panelů, větrníků až po akumulátory. A to je jeden dům. Když máš udržet funkční celou rozvodnou síť, je to bez regulovatelných zdrojů neřešitelné. Jedině snad, že by "obnovitelné" zdroje měly přebytečnou kapacitu tak 300-400 procent, aby vžidycky alespoň někde foukalo, když už bude noc.

[Vaclav.Subrt]

1) Zbytečně neutrácet, dokud to není potřeba, aby pak bylo z čeho utrácet, až to potřeba bude (to už se ale prošvihlo).
2) Přesunout zdanění z práce ke kapitálu a především k rentě (monopolnímu zisku) - to může v případě hlubší krize zachránit hodně pracovních míst, hlavně pokud by se to udělalo způsobem, který navrhuji zde: viewtopic.php?f=554&t=42977
3) Posílit "vestavěné stabilizátory" - to jsou automatické závazky státu, které se spustí při zvýšení nezaměstnanosti. V této souvislosti je možné uvažovat jak o nějaké formě nepodmíněného příjmu, tak například i o negativní dani.

Ten třetí bod je během na dlouhou trať, neboť by současně předpokládal rozsáhlou reformu sociálního systému. Ty první dva jsou ale relativně snadno uskutečnitelné. Pouze ovšem, pokud by Piráti byli ve vládě a prosadili tyto kroky do programu vlády. Takže za stávající situace je to jen čistě hypotetická debata.

[Antonino.Milicia]

Vytvořil jsem před časem samostatné vlákno Makroekonomické indikátory a trendy (aktuální články a informace), kde jsou mj. zachycovány signály blížící se krize.
viewtopic.php?f=554&t=48213

[Antonino.Milicia]

Tomáš Sedláček
(před 2 hod.)

Přestože ekonomika bere drogy i anabolika, krize přijde. Jsme připravení?
Evropské centrální bance se nedaří zvedat úrokové sazby. Naopak její minulý tah bylo snížit depozitní sazby do nového rekordního minusu. ECB tím de facto přiznává, že považuje evropskou ekonomiku za entitu, která stále neumí stát na vlastních nohou a zakončit rozmazlování ekonomiky, která si na to možná mezitím zvykla.
Kdysi to mělo trvat krátce, nakonec se to táhne dlouhá léta. Nestandardní situace, která se předtím nikdy nestala a učebnice ji neznají, měla být dočasným opatřením, které si "vynutila" žalostná krizová ekonomická situace při a po finanční a hospodářské krizi. Jenže situace − více než 10 let po krizi − stále trvá.

Existují dva hlavní způsoby, jak dopovat ekonomiku − skrze dluh a skrze nízké úrokové sazby. Minulou krizi − na tom je jednoznačný konsenzus − zapříčinily příliš velký dluh a razantní navýšení sazeb americkou centrální bankou. To ekonomice zlomilo páteř a propadla se do krize. Od té doby se státy zadlužily ještě více (aby ekonomiky nakoply) a nízké sazby se ne a ne dostat na nějakou standardní úroveň. Ekonomika je tak dodnes uměle drogována a není schopna se z této závislosti dostat. Místo toho, abychom dělali strukturální reformy na nabídkové straně, opíjíme se levnými penězi. Stát předstírá, že existuje vyšší poptávka, než ve skutečnosti je − skrze pumpování peněz formou dluhu a skrze extrémně levné peníze (nízké úrokové sazby). Je také možné, že si na tuto situaci ekonomika již zvykla. Na osobní úrovni drogy odmítáme, ale co se týče ekonomiky jako celku, pícháme si drogy systematicky a téměř bez uzardění.

V ekonomických textech se již mnoho let bavíme tím, že vyhledáváme signály další krize. Tu se propadne ten ukazatel, tu jiný − ale zatím se ekonomika nějakým způsobem drží nad vodou. Tančíme na tenkém ledě, o kterém ví každý ekonom, a otázka, kdy přijde další krize, je jedním z frekventovaných témat, o která se tu a tam opře v komentáři kdekdo. Nyní došlo k tomu, že se zvrátila výnosová křivka. To znamená, že se dlouhodobé peníze půjčují levněji než peníze krátkodobé. V ekonomické literatuře je to též zlověstný signál, věštící, že se 22 měsíců po takovém zvrácení výnosové křivky historicky dostavuje krize. I kapitálový trh, určující hodnotu firem, se mnohokrát dostal do situací, kdy se věštil propad a začátek krizového scénáře, ale nikdy k němu nedošlo. Ale náchylnost zůstává.

Krize přijde
Otázka není, zda přijde další krize, ale kdy. V přírodě se vše pohybuje v cyklech, ročními obdobími počínaje přes pohyb planet a atomů a strun až po cyklický vývoj ekonomie. Naším problémem je to, že na další propad ekonomiky nejsme připraveni. Nemáme žádný rezervní scénář, nemáme žádný polštář ve formě možnosti států navýšit dluh. Záchranná lana, která se ekonomice házejí v těchto situacích, jsou již hozena, a to dlouhou dobu − a nezabírají. Ekonomika sice v krizi není, ale pohybuje se jakoby těsně nad ní. Evropská ekonomika v současnosti roste kolem jednoho procenta, což není ani úžasné, ani strašné. Ale pokud si člověk uvědomí, za jaké situace se takový růst děje, jen s hrůzou domýšlí, jak by náš stav vypadal bez umělých anabolik či berlí, které mezitím naší ekonomice přirostly k tělu. Jako by si ekonomika zvykla na preventivní pobírání antibiotik, která pak ale v opravdu potřebné situaci nezabírají.

Když se ECB stala věřitelem poslední instance, stala se i věřícím poslední instance. Naše ekonomika si nevěří, a právě proto v ni musí − zástupně − věřit její hlavní kněz, hlavní věřitel: ECB. Nízkými úrokovými sazbami dává ECB ostentativně najevo pravý opak toho, co si o sobě myslí ekonomika − totiž že je budoucnost bez rizika. Přesně to totiž nulové sazby znamenají. Pokud někomu půjčuji za nulový úrok, buď dotyčnému bezmezně věřím (takto si půjčujeme v rodině nebo mezi přáteli), nebo dělám charitu. ECB tak propůjčuje svoji víru nevěřícím trhům. Otázka je, jak dlouho lze takovou situaci vydržet.

Nahoře huj, dole fuj
Mezitím jsme si vychovali novou generaci bankéřů a podnikatelů, kteří byli touto nestandardní situací odkojeni a zvykli si na ni. Z vnějšího pohledu tedy ekonomika vypadá jakžtakž: trhy rostou a s nimi i ekonomika. Ale pod kapotou motor nešlape, je zrezlý a je jen otázka času, kdy se to projeví i navenek.
Dnes má Západ zhruba dvakrát větší dluh než před začátkem ekonomické krize, a od jejího propuknutí je navíc kolébán oněmi nízkými úrokovými sazbami, které se stále nedaří zvýšit na nějaký rozumný standard.

Není proto divu, že lidé, kteří se dívají pod kapotu, jsou nervózní. Místo skutečných reforem se dopujeme anaboliky, která nám navíc dochází. Dochází nám dluh a dochází nám i monetární nástroje. Místo toho, abychom prováděli reformy důchodů, restrukturovali ekonomiku, pokračovali v integraci služeb a zamýšleli se nad udržitelností celého systému, noříme se do populistických a líbivých řešení, kterými disponují politici tvářící se, že je ekonomika v pohodě. Odsouvání problémů však vede k jejich kumulaci a těžko spekulovat, co se stane, až prasknou. Politická vůle spolupracovat mezi národy je na na bodě mrazu. Nejokatěji je to vidět na USA, kde se snad všechny nezávislé ekonomické organizace bojí, jak se vyvrbí obchodní válka mezi USA a Čínou a pohříchu i Evropou. Přitom schopnost postupovat koordinovaně − a pomáhat si − je při zvládání krize (která bude společná) klíčová.

Snahy o prohlubování evropské integrace jsou na tom stejně, státy jsou již nyní extrémně předlužené a zdá se, že i centrálním bankám, těm věřícím poslední instance, dochází fantazie, kde ještě brát další stimuly. Obecně tím sami přispíváme k úpadku Západu, přestože bychom měli jít ve věci spolupráce a integrace světu vzorem. Evropská integrace byla "only game in town", jediná hra, ve kterou jsme mohli doufat, že nás provede do budoucnosti. A ani tato hra se již nehraje. Národy se zahleděly samy do sebe, ale přitom povrchně.

Ekonomiky se nerestrukturalizují, nezamýšlíme se dostatečně do hloubky a pravidlo "bližší košile než kabát" je sice instinktivně logické, ale zima, která nás čeká, je zima, na kterou právě ona košile nestačí a kde potřebujeme společný kabát. Je jen těžko představitelné, že si v této rozmazlené situaci lid zvolí někoho, kdo bude slibovat říznutí do systému, které bude zprvu nutně bolet. Naší jedinou nadějí budiž ona cykličnost: že nás toto rozmazlování přestane časem bavit a ekonomika půjde do sebe dřív, než bude pozdě. Jednu krizi za život lze systému odpustit (jako když tanečník při představení jednou upadne), ale dvě již ne.

Psáno pro HN

[MMMonz]

WHITE BOOK ON POLICY RECOMMENDATIONS FOR THE TRANSITION TO A LOW CARBON ECONOMY: https://www.medeas.eu/sites/default/fil ... q60vlNJ-RQ

[MirekS]

Podle dostupných dat se blíží když ne krize, tak výrazné ekonomické zpomalení.

Zajímaly by mě dvě věci.

1) Jaké kroky by měla Česká republika (míněno především vláda a parlament), aby krize na lidi, hospodářství a státní rozpočet dopadla co nejméně (ano, vím, že to jde zčásti proti sobě, ale jen z části).

Ústředním bodem je vliv krize na hospodářství. To pak implikuje dopady na lidi i státní rozpočet. Z hlediska hospodářského cyklu, resp. jeho krizové fáze, je pro české hospodářství problémem míra jeho otevřenosti. Díky tomu jsou na naše hospodářství citelné dopady krize (přicházející zpravidla zvenčí). Cílem by tedy mělo být snížit onu míru otevřenosti hospodářství snížením poměru exportu i importu k hrubé přidané hodnotě, když dosavadní vývoj je přesně opačný, viz. obr. (zdroj dat ČSÚ).

Z uvedeného se dá tedy vyvodit, že vliv příští hospodářské krize na české hospodářství bude intenzivnější než tomu bylo za krize předchozí. Jak se bránit? Přijímat parlamentem takové zákony, které by podporovaly výše uváděný cíl a novelizovat zákony, jež mají negativní hospodářský vliv v obecném měřítku (např. stavební zákon), ale i v měřítku výdajů státního rozpočtu (např. zákon o podpoře obnovitelných zdrojů energie). V neposledním případě je třeba vyzdvihnout význam zákonů o státním rozpočtu. V době konjunkturní fáze hospodářského cyklu by státní rozpočty měly být schvalovány s přebytkem prioritně věnovaným k umořování stávajícího státního dluhu.
Úloha vlády by pak měla být v implementaci schválených zákonů a sledování jejich přínosů.