Socha Marie Terezie v Praze 6 pro a proti

[Jakub.Michalek]

Bohužel se tady objevila skupina lidí, kteří tlačí Mariánský sloup na Staroměstském náměstí, sochu Radeckého na Malostranském náměstí a teď ještě sochu Marie Terezie na Praze 6. Nechápu, co je společenský motiv této snahy, připomínat si staletí mrtvé generace habsburského rodu, který zde absolutisticky vládl a lidi na našem území vytěžoval primárně na to, abychom za něho bojovali jeho nesmyslné velmocenské války a podle toho nás také vzdělávali. Proč máme teď utrácet miliony, abychom našim lidem připomínali rakouskou mocnost jako symbol dobra? Já jsem proti těmto pomníkům. Je to jako bychom neměli vlastní pozitivní liberální hodnoty a lidi, kteří je reprezentují a museli je nahrazovat touto cizí doktrínou. :-/

[Jan.Novak]

Já vidím naprosto v pořádku postavit novou sochu Marie Terezie. Obzvlášť, když na ní dáte cedulku že nechala vyhnat Židy z českých zemí a ve stejnou chvíli se imho poprvé pokusila nějak systematicky integrovat Romy tak supr, to pak není co zpochybňovat.

Von židy nechal vyhnat kde kdo. Tý Marii se to taky úplně nepovedlo. Rozhodně to bychom to měli dopsat i otci vlasti - Karlu IV., ten si na nich "smlsnul" ve finále ještě víc, hlavně v Říši. Myslím si, že historie by se měla posuzovat v kontextu doby a ne si zpětně něco vytáhnout a říct "tohle bylo špatné", jako bylo, ale tehdy to dělali všichni... zvlášť absolutistům šlo o blaho státu jako celku, nějaký ty třísky, pfff.

Prvním velkým zlomem v postavení minority za vlády této královny (MT) byl Lakonický edikt, který byl vydán v roce 1744 pro Čechy a 1745 pro Moravu. Tento dokument byl mimořádně přísný – Marie Terezie v něm přikázala vyklizení Pražského židovského města, ale i všech ostatních ghett. Největším problémem bylo, že Židé museli opustit zemi, ale narozdíl od dob starších se nesměli usadit v jiných zemích koruny! Jako hlavní důvod bylo uváděno údajné spojenectví židů s Prusy. Ghetto po pruském obsazení Prahy pravidelně posílalo své muže opravovat hradby. Antisemitickým sklonům nahrálo i to, že při obléhání Prahy ghetto ze začátku nedostalo jediný přímý zásah. Ostatně kapitulující Rakušané a Pražané si také usmysleli, že za jejich kapitulaci vlastně mohou židé. V den kapitulace dokonce vypukl pogrom, který rakouský velitel odmítl potlačit, museli ho potlačit až Pruské jednotky. Dalším pomyslným hřebíčkem se ukázalo být, že po pádu Prahy do Pruských rukou nastalo pruské rabování šlechtických paláců, mnoho předmětů pak rovnou skupovali pruští židé a některé tyto předměty skončily – i skrze varování starších pražského ghetta – právě u pražských židů.
Po opětovném získání Prahy do rakouských rukou vypukl další velký pogrom. Zemřelo při něm 13 židů a přes 300 bylo těžce zraněno, trval mnoho hodin a ukončil ho teprve zásah vojska. Místodržící a konšelé pak požadovali navrácení ukradeného majetku, ale židé, kteří byli viděni se švédy byli odsouzeni k smrti. Marie Terezie tyto rozsudky nepotvrdila a raději se rozhodla potrestat minoritu jako celek , zde je třeba poznamenat i postoj místodržících, kteří Marii Terezii napsali „velice příznivé svědectví o jejich věrnosti a oddanosti zemi a císařovně“.
Obvinění ze „zemské zrady“ vůči pražským židům určitě uspíšila jejich vyhnání, ale hlavní příčina byla jinde. Stejně jako v 16 století předcházely vyhnání židů útoky cechů proti židovské konkurenci. Také je velmi pravděpodobné, že se ve Vídni již domnívali, že ekonomická stabilita říše je dostatečná, aby bylo možné židů se zbavit (J. Polák). Roli hrála i nenávist samotné Marie Terezie vůči židům, které vypomáhali členové řádu Tovaryšstva Ježíšova, kteří byli mimo jiné i zpovědníky císařovny. Je možné, že si císařovna také i vybila vztek z přímé zrady většiny českých šlechticů, které za holdování Karlu Albrechtovi nijak nepotrestala.
Byly zde velké snahy verdikt zvrátit, minorita měla i mocné zastánce, ale panovnice dala jasně najevo, že na svém verdiktu nehodlá vůbec nic měnit. Naštěstí pro minoritu byly termíny, které královna stanovila pro opuštění, byly příliš šibeniční a nebylo možné v nich vyřídit ekonomické dohody mezi židy a křesťany, na což do Vídně (ve prospěch židů) upozorňovalo české místodržitelství. Proto se Marie Terezie rozhodla, že židé zatím mohou v Čechách zůstat, ale pouze na venkově, podobně o něco později rozhodla i pro Moravu a České Slezsko. Mezi lidem tak vznikl pocit, že královna chce dát židům milost, a to vedlo k pozvednutí antisemitických nálad a vystoupení. Nakonec zimu z let 1745-1746 mohli opět prožít v Pražském ghettu, kde mohli zůstat až do července. Poté se objevila nová formulace Lakonického ediktu, která přikázala všem židům postupně v průběhu 6 let opustit Čechy, Moravu a České Slezsko. Po tu dobu opět nesměli zůstávat (ani přespávat) v žádném městě, ubytováni mohli být pouze na venkově. Opuštěné ghetto začalo rychle chátrat a po odchodu židovského obchodního umu začal rychle upadat hospodářský význam města Prahy. Proto do Vídně vyrazila deputace v čele s pražským arcibiskupem, která žádala o připuštění alespoň šesti set bohatších rodin „pro záchranu prahy“. Například Josef Pekař tvrdil, že se jednalo o těžkou hospodářskou ztrátu Prahy. Ve prospěch českých židů u vídeňského dvora intervenovali mj. papež, vyslanci Anglie, Holandska, Dánska a Turecka (sultán vyslal do Vídně zvláštního legáta), místodržitelé, česká komora a část české šlechty. I vojsko se ozvalo ve prospěch židů, jednalo se přece o jejich tradiční dodavatele. Tato nejistá situace trvala až do roku 1748 – kdy vyvrcholila příprava nové daňové reformy, ve které se počítalo se zvýšením daňové zátěže obyvatelstva. Autoři zjistili, že vyhnání židovského obyvatelstva by bylo velmi kontraproduktivní. V květnu 1748 zemský sněm královnu při jednáních o daních „zapřísahal znovu královnu, aby k podpoře ubohého poddaného, k povznesení commercia a k podpoře celé země“ nevyháněla židovskou minoritu. Nakonec tedy královna Marie Terezie ustoupila a povolila návrat do Prahy nejen majetným, ale všem židům, do roku 1749 se do Prahy vrátil zhruba jeden tisíc židů. Návrat byl povolen na 10 let, s povinností platit tzv. toleranční daň, která měla činit až tři sta tisíc zlatých rýnských ročně. Nadále platil familiární zákon a numerus clausus na vesnicích. Kdysi bohaté pražské ghetto definitivně zchudlo, jen jeho obnova a rozběhnutí základních potřeb života ghetta trvalo několik let. Poté zasáhla ghetto další rána - roku 1754 propukl druhý největší požár v historii ghetta. Nejspíše opět úmyslně založený. Během požáru v ghettu loupila lůza a vojáci, až 90% židovských rodin se ocitlo bez přístřeší. Židé potřebovali pomoc, nejdříve od vídeňské banky získali půjčku dvou set tisíc zlatých rýnských, pod podmínkou, že nová výstavba ghetta bude probíhat na základě moderních požadavků. Ovšem ztráty po tomto požáru byly tak vysoké, že vše co obec vybudovala za uplynulých sto padesát let, již opět vybudovat nedokázala.
Ukázalo se, že pro hospodářský rozvoj Prahy bylo židovského talentu a kontaktů třeba. Proto jim po uplynutí lhůty deseti let Marie Terezie povolila další pobyt, toleranční daň byla ponechána zhruba ve stejné výši, v platnosti zůstal familiantský zákon i numerus clausus. Panovnice přidala i další – vcelku ponižující – obstrukce týkající se hospodářského, ale i soukromého života. Roku 1750 vydala královna další příkaz – bezvousí (tedy svobodní) muži museli nosit zvláštní žlutý soukenný pásek na předloktí, svobodné ženy měly mít obdobný pásek ve vlasech.

[Jiri.Hoskovec]

Ta Marie stojí vedle hradeb, který kolem celý Prahy postavila a už tam skoro 300 let stojí, takže má i velikou místní souvislost. Že nedostojí dnešním standardům by snad nemělo být tak překvapující..

[Petr.Daubner]

Že někomu vadí socha Marie Terezie, to opravdu nechápu. Málokterý panovník či panovnice udělal pro Čechy tolik dobrého jako Marie Terezie. I kdyby zavedla "jen" povinnou školní docházku, tak si ten pomník zaslouží. Ale bylo toho mnohem, mnohem víc.

[Antonin.Stogr]

Bohužel se tady objevila skupina lidí, kteří tlačí Mariánský sloup na Staroměstském náměstí, sochu Radeckého na Malostranském náměstí a teď ještě sochu Marie Terezie na Praze 6. Nechápu, co je společenský motiv této snahy, připomínat si staletí mrtvé generace habsburského rodu, který zde absolutisticky vládl a lidi na našem území vytěžoval primárně na to, abychom za něho bojovali jeho nesmyslné velmocenské války a podle toho nás také vzdělávali. Proč máme teď utrácet miliony, abychom našim lidem připomínali rakouskou mocnost jako symbol dobra? Já jsem proti těmto pomníkům. Je to jako bychom neměli vlastní pozitivní liberální hodnoty a lidi, kteří je reprezentují a museli je nahrazovat touto cizí doktrínou. :-/

A to jsou nějací tajemní Zadnáři, kteří se snaží připojit ČR pod Rakousko, nebo co si pod tim mám představit?

Osobně jsem spíš pro stavbu pomníků - ať lidem připomínají naši národní minulost. Zároveň si myslím, že takové vymezování se proti konzervativním křesťanům je cesta do pekla a ten skleněný strop tím rozhodně neprorazíš.

Náhodně jsem našel docela zajímavý krátký článek o Češích a odstraňování pomníků.

[Georgia.Hejdukova]

Velevážené místní fórum

Omlouvám se za opožděnou reakci, nicméně momentálně jsem na celovíkendovém školení a nemám tak moc čas příspívat na fórum.

Moje stanovisko asi takto:

Nevím proč bychom jako Městská část měli vůbec někomu stavět nějaké sochy. Socha nemá absolutně žádnou historickou vypovídající hodnotu. Jediné co z ní vyčtete je zhruba jak ten člověk vypadal. Naopak dobře umístěná destička upozorní na historii daleko více než socha a navíc těch destiček postavím za cenu jedné sochy tisíce. Přijde mi to jako nehorázné plýtvání veřejnými penězi. Osobně nechci posuzovat historickou významnost Marie Terezie, myslím si že je to určitě důležitá osobnost. A určitě si zaslouží přípomínat, jen nejsem pro stavění soch viz výše.

Dále mám problém, že v poslední době má tendenci MČ Praha 6 utrácet za "dekorace", které jsou drahé a nemají moc praktického využití ať už jde o lavičky, záchody, trávníky či sochy.

Já jsem pro kultivaci veřejného prostoru. Ale prosím šetrně, chytře a spíše více menších revitalizací parků a hřišť než jednu velkou nepraktickou sochu.

[Georgia.Hejdukova]

Že někomu vadí socha Marie Terezie, to opravdu nechápu. Málokterý panovník či panovnice udělal pro Čechy tolik dobrého jako Marie Terezie. I kdyby zavedla "jen" povinnou školní docházku, tak si ten pomník zaslouží. Ale bylo toho mnohem, mnohem víc.

Mně vadí socha pro kohokoliv čistě z principu.
Je to velký kus kamene, který o ničem nevypovídá.