Fórum Pirátské strany

Jakub Michalek: přesně tak bych to také nazval, podepisuji v plném rozsahu

Jan Widerlechner píše:tak rozdíl mezi porušováním autorského zákona a dopravních předpisů je hlavně v nebezpečnosti pro společnost

To je značně sporné. Jak řečeno, vede to často jen k zbytečným buzeracím za "rychlou" jízdu. Naopak autorský zákon nemá chránit zájmy žádné "společnosti", ale prostě zájmy autora, ten argument imho není dobrý.

Jakub Michalek píše:Však také dopravní předpisy spadají do té kategorie, kde by neměly být univerzálně vynutitelné, protože k tomu není důvod. Ono totiž stačí uvažovat zjevné ohrožení a pak náhradu škody, kterou musí zaplatit ten, kdo porušením dopravního předpisu způsobí škodu.

No a stejně tak obhájci autorů můžou říct, že není třeba každého chytat, ale když autor nebo někdo jím pověřený přistihne někoho, kdo jeho dílo sdílí bez povolení, má mít možnost se domoci náhrady. Studie, že sdílení jim zisk neubírá, jsou hezké, ale některého autora prostě taky nemusejí zajímat.

No a stejně tak obhájci autorů můžou říct, že není třeba každého chytat, ale když autor nebo někdo jím pověřený přistihne někoho, kdo jeho dílo sdílí bez povolení, má mít možnost se domoci náhrady.

Samozřejmě. My se ale nebavíme o tom, jestli by mělo být právo vynutitelné (mělo už z definice), ale o tom, že rozsah autorského práva musí být minimálně omezen možností vynutelnosti.

K příspěvku před tím:
Takhle vypjatě se to v právu nikdy nepodává. Proto se neříká v autorském zákoně, že chrání výsledky tvůrčí činnosti, ale že upravuje právo k výsledku tvůrčí činnosti. Znamená to, že zároveň s obsahem práva určuje i jeho limity, na kterých má zájem společnost, resp. které jsou právem na přístup ke kulturnímu bohatství. Proto také vznikají (aspoň tak argumentují zastánci AutZ) kolektivní správci, jinak by autoři měli všechna práva výlučně a k většině děl by se nikdo nedostal.

Osobně dávám přednost našemu pojetí práv veřejnosti, které upřednostňuje sdílení za neobchodními účely, před pojetím práva veřejnosti jako nucené kolektivní správy. Rovněž osobně dávám přednost těm 10 letům trvání ochrany před 5 lety, protože se tak optimálně chrání i GPL.

Jakub Michalek píše: Samozřejmě. My se ale nebavíme o tom, jestli by mělo být právo vynutitelné (mělo už z definice), ale o tom, že rozsah autorského práva musí být minimálně omezen možností vynutelnosti.

Možná se teda pletu, ale nefunguje to náhodou takhle už dnes? Že poškozený se musí autorských práv za svá díla sám domáhat? (Tudíž dokud se sám neozve, můžeme si s tím dílem dělat co chceme.) Mám pocit že nás to takhle ve škole učili, ale nerad bych se mýlil.

Jakub Michalek píše: Samozřejmě. My se ale nebavíme o tom, jestli by mělo být právo vynutitelné (mělo už z definice),

Ale co to znamená? Rozhodně ne to, že stát má mít možnost každého "přestupníka"dopadnout, přece! Jen to, že když někoho chytí, musí mít možnost ho potrestat.

Takhle vypjatě se to v právu nikdy nepodává. Proto se neříká v autorském zákoně, že chrání výsledky tvůrčí činnosti, ale že upravuje právo k výsledku tvůrčí činnosti.

Nevidím podstatný rozdíl.

Znamená to, že zároveň s obsahem práva určuje i jeho limity, na kterých má zájem společnost, resp. které jsou právem na přístup ke kulturnímu bohatství.

Pokud to zákon formuluje takto, je to nemorální. V "zájmu společnosti" může být taky znárodnit pole...

Proto také vznikají (aspoň tak argumentují zastánci AutZ) kolektivní správci, jinak by autoři měli všechna práva výlučně a k většině děl by se nikdo nedostal.

O tom popravdě nic nevím a nerozumí tomu. Kdo je ten "kolektivní správce"?

Osobně dávám přednost našemu pojetí práv veřejnosti, které upřednostňuje sdílení za neobchodními účely, před pojetím práva veřejnosti jako nucené kolektivní správy. Rovněž osobně dávám přednost těm 10 letům trvání ochrany před 5 lety, protože se tak optimálně chrání i GPL.

Imho je prostě třeba stanovit, jak dlouho má autor výlučné právo na jaké typy provozování, pokud o ně stojí. Ta práva jsou omezena imho jen soudností ohledně toho, nač si lze činit nárok a co nikomu zakazovat nelze, protože je to jeho svoboda (prozpěvovat si písničku z rádia například jistě můžu). Je to konflikt dvou svobod, kde je třeba stanovit hranice. "Zájmy společnosti" bych do toho prostě netahal.

cichlasoma píše:

Jakub Michalek píše:

Proto také vznikají (aspoň tak argumentují zastánci AutZ) kolektivní správci, jinak by autoři měli všechna práva výlučně a k většině děl by se nikdo nedostal.

O tom popravdě nic nevím a nerozumí tomu. Kdo je ten "kolektivní správce"?

IMHO se kolektivním správcem myslí právě např. distrubiční společnosti, tedy osoby (fyzické i právnické), které mají právo AZ svého "klienta" vymáhat.

Jakubisko píše:Možná se teda pletu, ale nefunguje to náhodou takhle už dnes? Že poškozený se musí autorských práv za svá díla sám domáhat? (Tudíž dokud se sám neozve, můžeme si s tím dílem dělat co chceme.) Mám pocit že nás to takhle ve škole učili, ale nerad bych se mýlil.

Nefunguje, porušování autorských práv je teď trestný čin a mediální průmysl tlačí na to, aby represe fungovala co nejvíc automaticky, dokonce přednostně před skutečnou kriminalitou.

cichlasoma píše:Pokud to zákon formuluje takto, je to nemorální. V "zájmu společnosti" může být taky znárodnit pole...

Právo na přístup ke kulturnímu bohatství máme zakotvené v Ústavě jako článek 34 Listiny základních práv a svobod.

O tom popravdě nic nevím a nerozumí tomu. Kdo je ten "kolektivní správce"?

OSA, Dilia, OAZA, Integram...

Imho je prostě třeba stanovit, jak dlouho má autor výlučné právo na jaké typy provozování, pokud o ně stojí. Ta práva jsou omezena imho jen soudností ohledně toho, nač si lze činit nárok a co nikomu zakazovat nelze, protože je to jeho svoboda (prozpěvovat si písničku z rádia například jistě můžu). Je to konflikt dvou svobod, kde je třeba stanovit hranice. "Zájmy společnosti" bych do toho prostě netahal.

90% světové chráněné tvorby ale vlastní mediální průmysl a ten žádnou soudnost nemá. Kdyby měl, pirátské strany by teď nevznikaly jako houby po dešti.

Kolektivním správcem se myslí právnická osoba, které vydalo ministerstvo kultury oprávnění k výkonu kolektivní správy podle hlavy čtvrté autorského zákona. Současné pojetí kolektivní správy (včetně tzv. výpalného) je pirátským stranám trnem v oku.

Zájem společnosti jsem použil jako synonymum pro práva, která má každý člověk: Právo na zdravé životní prostředí, právo na přístup ke kulturnímu bohatství společnosti, svoboda informací atd. Pro vyvlastnění se používá pojem veřejný zájem, pak je možné vyvlastnit cokoliv (rozlišuje se vyvlastnění čili za náhradu a zabavení) za stanovených podmínek. Vedle toho je možné zákonem omezit způsobilost k nabytí určitých věcí do vlastnictví (Letiště Ruzyně), protože vlastnictví je vyhrazeno České republice.

Jinak zákon to takto neformuluje, protože v zákonech (se bohužel a narozdíl od EU) nepíše, proč byl zákon přijat a jaký účel sleduje. Ale třeba komentář k autorskému zákonu je toho plný. Na veřejném zájmu nebo zájmu společnosti není nic a priori špatného z pohledu dnešní listiny, protože vlastnictví podle Listiny zavazuje. Tím spíš zavazuje libovolné "slabší" právo, čili i právo autorské.

Prozpěvovat si písničku můžeš doma, ale nikoliv na veřejnosti. Pak je to veřejná produkce, kterou je nutno oznámit kolektivnímu správci, pokud nemáš souhlas autora nebo pokud to nepokrývají zákonné licence nebo omezení autorského práva.

Možná se teda pletu, ale nefunguje to náhodou takhle už dnes? Že poškozený se musí autorských práv za svá díla sám domáhat? (Tudíž dokud se sám neozve, můžeme si s tím dílem dělat co chceme.) Mám pocit že nás to takhle ve škole učili, ale nerad bych se mýlil.

Může je za něho vymáhat kdokoliv, koho tím pověří. V případně výhradní licence ten, komu licence svědčí. Autor ale většinou udělí oprávnění kolektivnímu správci. Pokud nemáte souhlas autora, vzniká autorovi škoda a vy se bezdůvodně obohacujete na jeho úkor. Tento nárok se promlčí ve standardních lhůtách. Vedle má porušení autorského práva trestněprávní následky, při kterých policie postupuje z úřední povinnosti.

IMHO se kolektivním správcem myslí právě např. distrubiční společnosti, tedy osoby (fyzické i právnické), které mají právo AZ svého "klienta" vymáhat.

Na tom by nebylo nic špatného, pokud je tím autor pověří.

90% světové chráněné tvorby ale vlastní mediální průmysl a ten žádnou soudnost nemá.

Jistě, ten hájí své zájmy. Soudnost ve stanovování mezí při konfliktu svobod musí projevit především zákonodárce.

Současné pojetí kolektivní správy (včetně tzv. výpalného) je pirátským stranám trnem v oku.

Ano, výpalné je nepřijatelné "kolektivní správce" nesmí mít rozhodně jiná práva než každý jiný subjekt, autor si může u něj objednat jisté služby.

Pro vyvlastnění se používá pojem veřejný zájem, pak je možné vyvlastnit cokoliv (rozlišuje se vyvlastnění čili za náhradu a zabavení) za stanovených podmínek.

Samozřejmě jsem to myslel tak, že ačkoli může někdo argumentovat zájmem společnbosti u znárodňování či vyvlastňování, je to morálně nepřijatelný zásah do svobod jedince. (O žádných Listinách jsem nemluvil, jde o to, jaké pojetí práv a svobod prosazují piráti.)

Prozpěvovat si písničku můžeš doma, ale nikoliv na veřejnosti.

Kdyby někdo někomu zakazoval prostě si ji zpívat na ulici, samozřejmě by proti takovému zákonu bylo nutno vystoupit jako proti nepřijatelnému omezování svobody, imho.